sagasir
přečtené 1196
Svědkyně ohně
2012,
Lars Kepler
KEPLERE? KEPLERE? JAK TY TO JEN DĚLÁŠ, ŽE JSI STÁLE TAK DOBRÝ? Osobně považuji Larse Keplera za jednoho z vládců současného krimi žánru. Společně s ním ještě tomuto žánru u mě vládnou Larsson, Mankell, Fossumová a jako jediný autor, který není ze severu, pak pan Seghers. Možná se divíte, že v mém výčtu chybí Jo Nesbø, ale ten mě po přečtení jeho knihy Nemesis nijak neoslovil, a už jsem se nerozhodl přečíst si další jeho knihu. Za mě tedy Nesbø opravdu ne. Nejprve klasicky, o čem kniha je. Celý pokoj je od krve, na dívčině útlém těle však není jediná kapka krve. Joona Linna na toto tělo fascinovaně hledí. Policie občas při řešení komplikovaných případů využívá i pomoc od spiritistických médií. Přesto když na policii zavolá Flora Hansenová a tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné, nikdo jí nevěnuje pozornost. Mezitím hon na pachatele je plný neočekávaných zvratů a každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoli pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie telefonáty Flory nadále ignoruje. Ta nejprve za svou informaci žádala peníze, nyní však už jen úpěnlivě prosí, aby ji vyslechli. Výborně, výborně, opět výborně. Jinak tuto knihu hodnotit ani nemohu. Kepler alias manželé Ahndorilovi prostě umí. Napětí, že by se dalo krájet, temná atmosféra, zajímavé neokoukané téma spiritismu, bravurně sepsané postavy, uvěřitelný děj, vše jasné a přesné, a hlavně příběh, který vás nutí číst dál a dál. Pro tuto knihu mám prostě jen samá pozitiva. Povinnost přečíst si tuto knihu, pokud se řadíte mezi milovníky detektivek. Za mě 95 %. Sakra dobrá kniha.... celý text
Paganiniho smlouva
2011,
Lars Kepler
Tak trochu jiný Kepler? Proč jsem pro tuto recenzi zvolil takový název. Snad mně po přečtení dalšího skvělého díla tohoto autora pochopíte a také po přečtení této recenze. Po přečtení Paganiniho smlouvy budete mít pocit, jako by někdo sebral Keplerovi jeho drsnost a surovost. Někomu to možná bude vadit, ale já nejsem ten případ, jelikož v dalších jeho dílech se opět vrací ke své drsnosti a tímto nám jen dokazuje, že zvládne napsat krimi román bez užití zbytečného násilí a drsnosti. Rozplétání těchto záhad je opět mistrně sepsáno a čtenáře nenudí. Děj jak jinak u Keplera nevázne a je plný zajímavých zjištění a odboček, které ale čtenáře nijak zvlášť neotravují a neztrací kvůli nim přehled o hlavním ději. Postavy opět sepsané přinejlepším velmi kvalitně a hlavně postavu komisaře Joony Linny nelze než nemít rád. Zakončení knihy je minimálně uspokojující a rozhodně po ní nemáte chuť se čtením tohoto autora končit. Někoho možná po velmi drsném Hypnotizérovi překvapí jemnost a pohoda Paganiniho smlouvy, ale jak jsem psal výše, tak autor tím jen dokazuje, že neumí psát jen jedním stylem a že lze napsat i jakousi lyrickou detektivku, která by byla nesmírně úspěšná. Kvituji také opět velmi zajímavě a krásné udělanou obálku ke knize. Je vidět, že nakladatelství Host si v tomto směru na výsledné práci dává více než záležet. Na závěr ještě napíšu komu bych knihu doporučil. Klasicky čtenářům dobrých knižních příběhů a zvláště pak těch kriminálních. Dobrých kriminálek není totiž nikdy dost.... celý text
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Zrozené fenoménu Může se zdát, jakoby ani severská krimi literatura na českém knižním trhu nebyla, ale ona tu skutečně byla. Po vydání Milénia od Stiega Larrsona se z ní však stal fenomén. Čím to, že zrovna tato trilogie se stala tak úspěšnou a nastartovala tuto éru? Možnou odpověd skýtá už samotný první díl této skvělé trilogie. Někoho zaujal třeba samotný obsah knihy. Tady tedy je. Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Musím také vyzdvihnout skvěle napsané postavy. Jak z Mikaela Blomkvista, tak i z Lisbeth Salanderové vyloženě sálá charisma a navzájem se skvěle doplňují. Vcelku brzo si zamilujete Lisbethinu drzost a její mnohdy nevšední metody a i když si hraje na drsňačku, vy zjistíte, že je to v podstatě hodná čistá duše. A samotný Mikael Blomkwist je jako Stieg Larsson, aneb člověk bojující za slušnost, rovnost a člověk bojující proti tyranii, rasismu, bezpráví atd. V knize jistě oceníte také dobře stupňované napětí a najdete v ní také plno detailů. Zároveň máte po přečtení knihy pocit (nebo já ho aspoň měl), že nakonec ta Skandinávie přece jenom nebude, co se společnosti týče, bez chybičky a že i tady se najdou různé skupiny lidí, kteří zneužívají, týrají a záměrně likvidují druhé, či že i tady ve velkém bují obchod se ženami atd. Sečteno podtrženo. V této knize se nachází kvalitní detektivní příběh, který má skvěle napsané postavy, děj vás nebude nudit, napětí je v něm tak akorát a jediné, co vás může odratit, je to, že kniha má 529 stran, ale za to potěšení z kvalitní literatury to rozhodně stojí.... celý text
Hypnotizér
2010,
Lars Kepler
Hypnotizér aneb buďte jako v transu Na následujících řádcích odhalíte povídání o knize, která rozhodně dostála svému jménu. Jedná se o knihu Larse Keplera s názvem Hypnotizér a toto dílo vás skutečně chytí a nepustí. Jste díky němu jakoby ve stavu transu a svět kolem vás najednou není podstatný a naopak hlavní je ona kniha. Nejenom já, ale i mnoho dalších hledalo po Stiegovi Larssonovi a jeho excelentním Miléniu další skvělé kriminálky a u Larse Keplera se jich rozhodně dočkali. Příběh nedrhne ba naopak svižně spěje kupředu, není nalinkovaný dopředu a vše v něm má své místo. Postava komisaře Linny je prvotřídně sepsaná a velké většině z nás musí být ihned sympatický. Ostatní postavy jsou také sepsané velmi dobře a rozhodně se neztrácejí někde v šedi, ale jsou zapamatovatelné. Kepler nás nešetří s brutalitou, ale na druhou stranu ona brutalita je součástí této skvělé knihy a bez ní by to už nebylo tak dobré, nebo alespoň podle mě. Rozsahově kniha tak akorát. Na prvotinu nutno dodat, že se jedná o bravurní výkon. Knihu bych doporučil obdivovatelům knih Stiega Larssona, milovníkům detektivek, jelikož se jedná o klenot moderní současné krimi literatury a to si prostě nechcete nechat ujít.... celý text
Číňan
2009,
Henning Mankell
Detektivka aneb trocha cestování Ještě vás obsah nepřesvědčil k přečtení této úchvatné knihy? Dobrá tedy, budu vás ještě chvíli lákat. Vždyť která kniha může nabídnout to, že nejprve začne jako klasická detektivka z chladného severu, ale pak se najednou dějově vrátí o sto let zpátky a vyloupne se z ní historický příběh o cestě čínských vyhnanců? A nakonec se tato kniha stane skvělým politickým thrillerem ze současného Pekingu i Londýna. V Číňanovi nejde jen o detektivní zápletku, ale také o velmi silný příběh čínských dělníků převážených z Číny do Ameriky v podmínkách opravdu děsivých. Musíte také uznat, že ne v každé knize se ocitnete ve Švédsku, Číně, Mosambiku, Londýně. Stejně jako budete v knize objevovat nová a nová místa, tak se vám budou nově a nově líbit určitá slova, věty, souvětí, pasáže, kapitoly a nakonec zjistíte, že se vám líbila celá kniha. Henning Mankell a tato kniha opravdu stojí za obětování času... celý text
Než přijde mráz
2013,
Henning Mankell
Dobře se potatila Wallander stále skvěle válí. I když Wallander. Tady to není úplná pravda. Kniha je označována jako případ komisaře Wallandera a Lindy Wallanderové. Mělo by to být však spíše naopak. Hlavní slovo tu totiž má komisařova dcera a její otec zde hraje až druhé housle. Ne však nějaké bezvýznamné. Doufám, že se Linda objeví alespoň v posledních dvou zbývajících dílech této skvělé série s komisařem. Když už nedostane samostatný knižní prostor (myslím si to, ale nevím, zda třeba náhodou není postavou v nějakých dalších autorových knihách). Její postava je totiž úžasná. Opravdu výborně se potatila a je skvostně vypsaná, naprosto uvěřitelná, charakterní, hodná obdivu a skvěle fungující sama, v tandemu s otcem či v celém policejním týmu. Celkově mě velice bavila ta rodinná dynamika. Klidně by z ní mohl vzniknout takový rodinný policejní klan. Otec komisař, dcera posléze komisařka a dítě jejich vnouče a zároveň jejich nástupce. To by byla paráda. Nicméně vraťme se opět k rozsahově (456 stran) nijak nevybočující kriminálce. Autor si zde pro nás znovu připravil skvělé všechny postavy, napínavý děj, kvalitní závěr, propracovanou zápletku, pár překvapení. Celkově vzato prostě zase typicky dobrý Mankell.Rozhodně nechybí ani typický motiv ciziny. V tomto díle se s knou podíváme i do USA, Dánska či do Guany. Do knihy se ponoříte hned ze začátku a nutno dodat, že začíná vcelku děsivě. Konkrétně mnohonásobnou smrtí několika lidí v guyanské džungli. Myslím, že takový případ se i skutečně stal. Nejsem si však jist zda přímo na stejném místě. Každopádně je to hrozné. Pak se objeví zapálené zvířecí oběti a základ pro dobrý začátek je položen. Naštěstí ani zbytek knihy není ničím zkažen. Líbilo se mi i vykreslení postavy Lindiny kamarádky Anny, u níž čtenář vlastně do poslední chvíle neví na čem je. Zajímavé je i nazývaní její druhé kamarádky Zebrou. Samozřejmě to není její skutečné jméno, ale celkově to působí tak úsměvně a člověk si při tom opravdu vzpomene na zebru. Chtě nechtě většina čtenářů s komisařem sympatizuje a tak si oblíbí i jeho dceru a hned jejich první případ dokazuje, že tvoří a nadále by tvořili dobrý tandem. Touto knihou Mankell opět dokázal, že dokáže zaujmout, sepsat skvělý případ a výborně vypsat postavy i prostředí. Jediné mínus na této knize je pak to, že by neuškodilo trochu více rozepsat pravý důvod těch nekalostí, které ti nábožní lidé konali. To už je však maličký detail. Knihu hodnotím 95 %. Jedna z nejlepších knih ze série s komisařem Wallanderem. I když já ji trochu hodnotím bokem. Přece jenom komisař v něm hraje tzv. druhé housle. Přečtěte si i tento díl. Mohu ho jen doporučit. Stejně jako celého Mankella.... celý text
Firewall
2016,
Henning Mankell
Nepředstavitelné Mankellovi a Wallanderovi rozhodně nedochází dech a i po osmé nám naservírovali skvělé dílo. Jak už jsem psal v úvodu, tak nás znovu čeká skvělé čtivo. Strašně mě baví číst a také to obdivuju, tu cestu kdy nakonec do sebe vše zapadne. A přesně tohle Mankell ovládá perfektně. Znovu se podíváme za hranice Švédska a to konkrétně do Angoly. Prvek ciziny, který má Mankell ve svých knihách již nespočetněkrát se mně prostě líbí a baví. Velice oceňuji i nápad s onou globální elektronickou hrozbou. Člověk si řekne, že se něco takového nemůže stát, že je to prostě nepředstavitelné, ale ono se to klidně stát může a kdo ví, co by to vlastně doopravdy nakonec způsobilo. Jisté je, že nic pěkného by to asi nebylo. Prim hrála i nutnost pomoci komisařovi a díky ní jsme získali další zajímavou a dobře napsanou postavu. Rozsahově opět klasika, možná trošku delší, ale opět nic hrozného (543 stran). Napětí adekvátně dávkované, nikde zbytečné odbočky a hlavně hodně překvapivých zvratů pro osobní život komisaře. Což mně taky potěšilo a těším se, jestli se ještě nějak bude vyvíjet konfrontace Wallandera s jedním jeho dlouholetým kolegou. Smutné je, že už tehdy (rok 1998) Mankella a jeho komisaře Wallandera děsila čím dál tím větší násilnost a lhostejnost mladé generace. Co by si asi pomysleli v dnešní době. Nicméně i tento smutný fakt stojí za skvělým hodnocením této knihy. Série s komisařem Wallanderem je prostě prvotřídní literární kvalita a i její díl s názvem Firewall budu hodnotit opět vysoko. Tomuto dílu uděluju 90%.... celý text
Stařec a smrt
2007,
Jiří Stránský
Radost z knižního veletrhu Pravidelně si dělám knižní radost návštěvou a nákupem na podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a ani letošek nebyl výjimkou. Tento rok jsem si například zakoupil titul Stařec a smrt od pana Stránského a po přečtení ho doporučuji. Od tohoto autora jsem přečetl zatím jen krátkou Tichou Poštu a ta mě za chvilku ihned dostala a řadím ji mezi své nejoblíbenější knihy napsané domácím autorem. Stařec a smrt sice ve mně až takové potěšení nevyvolal, ale přesto si myslím, že je kniha velice dobrá. I toto dílo má velice málo stran (172 stran), ale pocity z něj ve mně zůstanou ještě dlouho po přečtení. Velice se mi líbil autorův styl vyprávění. Nikam se nežene a vše zde má svůj čas a spojitost. Rozhodně se nenudíte a naopak obdivujete ten jednoduchý avšak přesto skvostný autorský styl. V samotném ději se pak občas objeví i chmurné věci, ale vždy trvají jen chvíli a pan spisovatel se poté vrací k milému a pokojnému vyprávění. Chválím za samotné postavy. Stařík Vilém je protřelý kmet a je to na něm znát, ale já ho viděl jako dědu co by se pro rodinu rozkrájel. Takový sympatický postarší pán, úplně jako můj děda. Taky jsem si na něj skrz tuto postavu při čtení nejednou zavzpomínal. Ostatně stejně jako Vilém i vy díky textu budete hodně vzpomínat a v tomto případě je to dobře. Jeho už zesnulá žena Milena musela být za života taky velmi sympatická. Rozhodně tak působila. Jejich dialogy samotný děj velmi obzvláštňovaly a vylepšily ho. Při čtení jsem si všiml, že autoři ve svých dílech pak hojně využívají právě tu promluvu mrtvých, natož samotný motiv smrti. Zrovna tato kniha byla hned druhým dílem po sobě, ve kterém se tyto věci vyskytly. Pobavili i dětské postavy a jejich čechoangličtina, toto spojení dvou jazyků mnohdy vyvolalo úsměv ve tváři. Ještě jsem si velice oblíbil postavu taxikáře Huberta, díky němuž je Vilém oslovován titulem mylord. No řekněte, není to milé, to by se mi také líbilo. Poslední postavou je Modřenka. Dáma s různě barevným účesem v různou dobu a v ději zainteresovaných postav kamarádka. Musím pochválit i velice hezky a kouzelně zpracovaný samotný konec novely. Knihu jako takovou ke čtení rozhodně doporučuji. Byť je krátká, tak má vše potřebné a celkově je taková krásně lidská. I proto ji hodnotím 90 %.... celý text
Koncert bez básníka
2016,
Klaus Modick
Nešťastný to výběr knihy Mám rád historii, umění a knihy od nakladatelství Host, ale přesto se mně toto dílko zase až tak moc nelíbilo. Problém jsem měl hned ze začátku až po konec s hlavními postavami. Nějak jsem jim nedokázal přijít na chuť. Dalo by se říct, že prostě umělci, tak co jsem taky čekal, že? Přesto mně ta chvilková sympatie a za chvíli antipatie k hlavním hrdinům začala vadit. Ostatní postavy jsou pak buďto nezajímavé ba i chvílemi otravné. Vadil mi i častý ne zrovna posloupný děj. Chvíli trvá, než se při čtení opět zorientujete. Občas se mi i bohužel stalo, že jsem se při čtení tohoto díla nudil. Kniha je plná hlubokomyslných myšlenek, ale někdy je jich tu až přespříliš. Oceňuji vhled do tehdejšího uměleckého světa a vyvolání zájmu čtenáře o tuto dobu, umělce a jejich díla. Popis prostředí je pak autorem myslím zvládnut dobře. Rozsahově se Koncert bez básníka řadí spíše k těm kratším titulům (konkrétně má 240 stran). Hodnocení knihy u mě pak sráží i její samotný závěr. Chtělo by to nějakou překvapující pointu či lepší rozuzlení. Toto dílo hodnotím 60 %. Byť se mi nečetla zrovna nejlépe, tak na ní oceňuji onen náhled do tehdejší umělecké společnosti, celkově zajímavé téma a probuzení zájmu se o tomto tématu dozvědět více, dobrý popis prostředí, pár dobrých hlubších myšlenek a samotný příběh má také pár lepších kapitol.... celý text
Žlutý déšť
2012,
Julio Llamazares
Nepochopená samota Nerad to píšu, ale byl jsem docela rád, že tato kniha byla takhle krátká (144 stran). Je to totiž špatná kniha. Rozhodně nečekejte žádné veselé čtivo a nedivte se, když na vás při či po čtení dolehne klidně i deprese. Svým způsobem chápu, že se autor tímto způsobem potřeboval vypsat, ale proč tak divně, nepochopitelně a smutně? Se samotným příběhem se nejde nějak blíže sblížit a ani postavy vám k tomu nijak nepomůžou. Hlavní problém je, že nechápete, jestli je vypravěč opravdu tak hrdý, že dobrovolně zvolí samotu a s ní spjaté trable namísto možnosti se přestěhovat opět mezi lidi. Celé to pak vypadá jako by snad byl i nějak duševně nemocný. Působí pak tak nějak nezaujatě, zničeně, unaveně, žijící ze dne na den a vlastně snad i ničím nezaujme. Ostatní postavy ať už živé nebo mrtvé také zrovna dvakrát nezaujmou. To byl první problém. Druhý problém je ten, že by nebylo od věci nám sepsat i proč se vesnice vlastně vylidnila a špatné by ani nebylo postupné sepsání odchodu obyvatel této vísky na více stranách a třeba i vzpomínání na tyto osoby. Ani jednoho se v knize nedočkáte. Samotné přežívání je pak dosti podivné a nic na tom nemění fakt, že kdo ví, jak bychom se chovali my izolovaní od veškeré společnosti. Přesto mě slyšení a vidění mrtvých nijak neoslovilo, nejinak tomu bylo třeba u nalezení jeho mrtvé oběšené ženy, vytáhnutí zbraně na vracejícího syna a popis zastřelení psa už těmto podivnostem jen nastavil korunu. Rozhodně nečekejte žádné velké drama a velké filosofické myšlenky. Je to vlastně jen podivný popis posledních dnů jednoho samotáře a jeho psa. Ostatně právě postava psa je to jediné co mohu kladně hodnotit a snad ještě místy popis prostředí. Ohledně celku je to však žalostně málo. Knihu nedoporučuju. Podle mě nemá nějaké větší literární kvality, občas i nudí a hlavně její příběh je dosti podivný a mnohdy depresi způsobující. Tohle se jednoduše nepovedlo a tuto knihu hodnotím jen 40 %. Raději se jí vyhněte... celý text
Naděje umírá poslední
2010,
Halina Birenbaum
Vzpomínejme a už nikdy nezažijme Tak jsem se rozhodl dát si na chvíli pohov od všech těch detektivek a sáhl jsem po jiném žánru. Konkrétně po knize plné historie, literatury faktu a autobiografie. Nakonec jsem se i zde dočkal jako u detektivek pořádného napětí, ale v trošku jiném směru. Rozsahově je dílo kratšího ražení (255 stran), ale vše vám vynahradí příběh v ní se skrývající. Je to jeden z těch mnoha příběhů co by se měl vyprávět a neměl by být zapomenut, avšak už nikdy by se neměl prožít. Ostatně vše kolem války by se nemělo zapomenout a naopak mnohdy připomínat jako velice smutné memento naší historie, ale v žádném případě by se nic podobného už nemělo opakovat. O tom jaká je v tomhle situace bychom mohli pak vést sáhodlouhé debaty a to není účelem této recenze. Jejím účelem je vám představit napínavý příběh s postavami ve velice širokém spektru chování. Od největších ubožáků, kteří si jen tak pro nic za nic užívali střílení a kopání do lidí, přes příběhy lidí srdceryvně se peroucí s nepřízní osudu a těžkého žití až po lidské hrdiny například pašující jídlo pro druhé. Díky hlavní hrdince jste rychle vtaženi do děje a až do konce se nenudíte. Se samotnou autorkou pak nesmírně sympatizujete a přejete jí brzký šťastný konec jejího utrpení. Velice kvalitně hodnotím i samotný závěr knihy. Líbil se mi návrat spisovatelky do míst, ve kterých prožila nesčetná muka a popis jejich emocí když si znovu procházela ony koncentrační tábory a vyprávěla lidem, co tu zažila. Tuhle knihu rozhodně doporučuju. Máte ji docela rychle přečtenou a má skvělý, ale dost smutný a napínavý příběh. Doporučuju také pro uvědomění jak moc je cenný lidský život a jak my lidé dokážeme být krutí i empatičtí. Knihu hodnotím 100 %. Snad nás nic takového co paní Birenbaumovou nepotká.... celý text
