Šárka5875 přečtené 453

Nezlomná 2016, Lesley Pearse

Na pokračování příběhu o mladé Belle jsem se moc těšila a autorka opět nezklamala. Sice se mi možná první díl líbil o malinko víc, ale i tak jsem si Nezlomnou užila. Kromě vztahů nám autorka v této knize popisuje hrůzy války, epidemii španělské chřipky. Lidé byli tolikrát sraženi na kolena, ale opět povstali a snažili se žít dál. Pro mě coby pesimistu je to někdy nepochopitelné, sama bych to asi všechno vzdala. Lesley Pearse si mě získala již knihou Unesená. Následovala Společnice a nyní Nezlomná. A opět knihu vřele doporučuji. Autorčin vypravěčský styl je chytlavý. Autorka se nebojí zabrousit jak do intimností, tak například pasáže z války jsou vylíčeny syrově. A přestože vypráví příběh er-formou, rozhodně nebudete mít problém vcítit se do kůže naší hlavní hrdinky. Někdy vás může svým chováním možná i trochu nadzvednout, ovšem nepřestanete ji mít rádi. Je to reálná lidská postava, autorkou moc dobře vykreslená. Moc se těším na další pokračování.... celý text

Všude kolem černý les 2016, Ruth Ware (p)

Na knihu jsem byla opravdu dost zvědavá. Hned po vydání byla vidět úplně všude, všichni ji četli a všichni byli nadšení. Následně se objevily i negativní nebo taková neutrální hodnocení a tak jsem si říkala, jak kniha zapůsobí na mě. Musím říct, že prvních alespoň 150 stran, což je poměrně hodně, jsem se nudila. Postavy mi byly většinou nesympatické, jejich chování podle mě neodpovídalo vůbec jejich věku. Měla jsem pocit, že mě autorka zavedla na večírek puberťáků a ne dospělých lidí. Ale potom se začala slibně rozvíjet zápletka a já se začala konečně bavit. Nakonec jsem s chutí četla až do konce. Byla jsem moc zvědavá, jak se vše nakonec rozplete a vyvrbí. Knihu Všude kolem černý les určitě můžu doporučit, jenom musí čtenář počítat s tím, že první třetina knihy je rozvláčnější a ne až tak chytlavá.... celý text

Nanejvýš čtyři hodiny spánku 2015, Marlene Schiappa

Nanejvýš čtyři hodiny spánku je víc než výstižný název. Kniha osloví zejména čtenářky, které už alespoň jedno těhotenství prožily. Rozhodně se potom ve spoustě situací najdou a nebudou jim cizí, naopak. Autorka píše s humorem a nadsázkou, ale některé pasáže mě dokázaly i dojmout. Hlavní hrdinky jsou sympatické ženské. Neváhají si ze sebe dělat legraci. Určitě v knize nechybí správná dávka ironie a sebeironie. Ani jedna z kamarádek však neměla ideální dětství a svým způsobem se na nich podepsalo. Pro své děti jsou však ochotné udělat cokoliv. Pokud hledáte oddechovou knihu, která je částečně romantická, vtipná a rozhodně z reálného života, určitě Nanejvýš čtyři hodiny spánku doporučuji. Nudit se nebudete.... celý text

Příslib naděje 2016, Tamara McKinley

Kniha mě nadchla a to naprosto. Autorka si mě hned na poprvé získala. Tamařin vypravěčský styl je sugestivní, popisy krajiny úžasně barvité. Máte pocit, že stačí zavřít oči a ocitnete se také v ráji barevných papoušků a šumícího moře. Příslib naděje je moc krásný příběh. Obsahuje určitou dávku romantiky, které je ovšem tak akorát a děj není vůbec přeslazený. Obálka může možná v někom evokovat červenou knihovnu, ale ne. V knize se skrývá mnohem hlubší příběh. Postavy jsou výborně vykreslené. Čtení jsem si zkrátka užívala, místy jsem se i dojímala. A ten konec... Asi na každého bude působit jinak, ale mně se líbil a měla jsem z něj úplně husí kůži. Za mě je tedy Příslib naděje jednoznačně skvělá kniha a má moje velké doporučení. Kdo nezná Tamaru McKinley, o hodně přichází.... celý text

Počátek veškeré lásky 2016, Judith Hermann

Z knihy německé autorky Judith Hermann jsem velmi, velmi rozpačitá. Anotace mě zaujala, námět stalkingu mi přišel zajímavý. Ale autorčino pojetí a zpracování mě absolutně neoslovilo, naopak. Příběh mi přišel nemastný, neslaný. To samé postava hlavní hrdinky. Očekávala jsem, že z příběhu, kde dochází ke stalkování, mi bude úzko, bude mě mrazit. Ale nepociťovala jsem vůbec nic. Příběh se četl naštěstí celkem rychle, protože kniha je poměrně malého formátu a není to žádná bichlička. Takže jsem byla ráda, že jsem s ní nestrávila moc času, protože ve mně prostě nezanechala vůbec žádný dojem. Přitom potenciál by tam mohl být. Ale autorčin styl mi vůbec nesedl. Možná na tom nese vinu i překlad. Dlouhá, kostrbatá a často smysl postrádající souvětí příběhu rozhodně nepomohla. Také absence klasické přímé řeči mi vadila, i když možná to bych dokázala skousnout. Co ale není omluvitelné, jsou chyby v textu. Nejen překlepy, ale hrubky, které by snad neudělalo ani dítě na základní škole. Jak může překládat knihy někdo, kdo ve slově mistička napíše ypsilon? Nepochopitelné a neomluvitelné. Kdyby se tam to slovo vyskytlo jednou, možná bych to vzala jako překlep. Ale našla jsem ho tam minimálně třikrát. Takže to je opravdu otřesné. Knihu nedoporučuji, protože na knižním trhu najdete mnohem lepší kousky k přečtení.... celý text

Sběratel duší 2016, Elizabeth Peters (p)

Kniha z prostředí afrického kontinentu se mi četla velice dobře. Egypt a archeologie jsou pro mne v podstatě jedna velká neznámá, o to víc mě ale asi kniha oslovila. Užívala jsem si úžasné autorčiny popisy krajiny. Hned bych měla chuť se například do Údolí králů vydat. Také postavy autorka vykreslila bravurně. Příběh v sobě obsahuje určitou dávku napětí a překvapivých zvratů, což jsem ocenila. Jen konec mi přišel možná trošku jako z červené knihovny, ale to nic nemění na tom, že jsem s příběhem spokojená.... celý text

Zbláznila ses? 2016, Jana Jirásková

Příběh je vyprávěn v první osobě naší hrdinkou prostřednictvím deníkových zápisků. Tyto zápisky se střídají se sny, které se naší hlavní postavě každou noc zdají. A musím říct, že mě kniha bavila. Žádnou podobnou jsem dosud nečetla. Sedla mi i zmíněná deníková forma, kterou je kniha napsaná. Já ji určitě čtenářkám můžu jen doporučit. Nečekejte však žádný sluníčkový příběh nastávající maminky. Kniha je prostě neotřelá svým způsobem. Už jen i samotnou absencí klasických křestních jmen. Hlavní hrdinka je životem obouchaná ženská, která je zvyklá si se vším poradit. Bohužel však nezvládá vlastní matku. Stačí jeden telefonát a promění se v uzlíček nervů. Ale každý máme nějakého kostlivce ve skříni.... celý text

Strážní andělé 2016, Zoe Hardwicke

Podle anotace jsem čekala, že ústřední postavou celé knihy bude Cherri. Čekala jsem tudíž více napětí a propracovanější děj, složitější a více psychologicky rozpracované vztahy. Nejvíce prostoru dostala v příběhu asi Grace. Její tuctový románek mě však moc nezaujal. Kniha celkově mi připadala napsaná strašně jednoduše, předvídatelně. Čtete, ale v podstatě už hodně dlouho před koncem víte, jak to celé dopadne. Jako oddechovku ale můžu klidně doporučit.... celý text

A proto skáču 2016, Naoki Higašida

Knihu Naokiho Higašidy rozhodně doporučuji k přečtení nejen těm, kteří pečují o autisty nebo se s nimi v blízkém okolí stýkají. Pro ně by to snad měla být povinná četba. Ale doporučuji ji všem, kdo chtějí třeba jen do tohoto „jiného“ světa nahlédnout. Autisté nechtějí žít v ústraní, touží po společnosti stejně jako my. Myslím, že většina z nás „obyčejných“ lidí neměla ani ponětí, co autisté cítí, jakým způsobem vnímají svět kolem sebe, co je stresuje, co jim naopak dělá neuvěřitelnou radost, proč se někdy zdánlivě bezdůvodně smějí, anebo naopak upadají do zoufalého pláče. Těžko se tato kniha popisuje. Musíte si ji přečíst a potom budete vědět, o čem mluvím. Dozvíte se opravdu spoustu podrobností, které vám pomůžou chování lidí s autismem pochopit.... celý text

Špulka modré nitě 2016, Anne Tyler

Kniha Špulka modré nitě nebude asi čtením pro každého. Mě ovšem bavila. Četla se mi dobře a autorčin vypravěčský styl mi sedl. Nečekejte v knize nějaké velké, dějové zvraty. Příběh plyne velmi pomalu, ale nenudí vás. Autorka popisuje život jedné rodiny, zabíhá i do minulých let. V těchto pasážích se třeba dozvíme, jak rodina přišla ke svému krásnému domu. Určitě mě nejvíc bavilo vyprávění ze současnosti, o čemž je kniha především. Nahlédnutí do minulosti ve dvou částech knihy je celkem stručné. Žádná postava příběhu nijak zvlášť nevyčnívá, dle mého ani zmiňovaný Denny. Celá kniha je psána v er-formě. Špulku modré nitě doporučuji všem čtenářům, kteří si užívají rodinné příběhy, poklidné čtení. Všichni ostatní, kteří si libují ve svižném vyprávění, překvapivých zvratech, by asi nebyli právě nadšení.... celý text

Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou 2016, Petra Nachtmanová

Svůdkyně s modrým nebem nad hlavou je lehoučkým čtením pro každého, kdo chce vyloženě oddechovku. Já jsem od knížky možná přece jen čekala trošku více po té vztahové stránce. A trošku mě mrzelo, že se v podstatě celý příběh odehrává na vandru. Přesněji na vandrech. Nehledejte tedy žádný podrobnější rozbor vztahů, ale pohodový, místy vtipný příběh, který je vyprávěn v ich-formě. Kniha nemá ani 200 stran, přečtete ji za chvilku.... celý text

12. 12. 2016, Vítězslav Jareš

Po knize jsem sáhla poté, co jsem si přečetla, že autor spolupracoval na scénáři k seriálu Kriminálka Anděl. Jeho epizody jsem ráda sledovala. 12. 12. je velmi napínavý, rozvětvený příběh. Děj ubíhá svižně, rozhodně vás nenudí. Nenajdete hluchá místa, která byste měli potřebu zkrátit či vynechat. Ale přesto jsem měla zhruba v polovině knihy pocit, že je toho jaksi všeho mnoho. Mnoho obětí, mnoho postav, široce se rozpínající děj. Dokonce jsem měla později i dojem, že jsem odhalila konec, a jak mě tedy bude bavit děj až do konce? Chyba lávky. Vraha ani motiv jsem neodhalila, střípky do sebe začaly krásně zapadat a já si čtení užila až do poslední strany. Co mě ale docela mrzelo, je množství překlepů v knize.... celý text

Z tebe peklo ráj 2016, Václav Gruber

Kniha Václava Grubera není nijak obsáhlá a i díky většímu fontu se čte velmi rychle. Nemusíte u ní přemýšlet, námět není originální, ale celkem běžný a známý ze spousty jiných knih. Jde o nenáročnou četbu pro chvíle, kdy prostě netoužíte nad něčím hloubat, ale jen tak plout stránkami. Z tebe peklo ráj nejspíš bude jednou z knih, kterou přečtete a záhy ji vypustíte z hlavy. Hlubší dojem nezanechá. Ale jako oddechovku můžu klidně doporučit. Jen mi trošku vadilo množství překlepů, které se v knize objevují.... celý text

Podle skutečného příběhu 2016, Delphine de Vigan

Musím říct, že mě autorka nadchla. Její styl je nezaměnitelný a zatím jsem se s ničím podobným nesetkala. Knihu jsem hltala řádek po řádku, a i když jsem právě nečetla, přemýšlela jsem, jak bude příběh pokračovat, vyvíjet se. Jak skončí. Měla jsem tolik vizí, jak by mohl skončit. A málem jsem se na konci hystericky rozesmála. A měla jsem i vztek. Zkrátka se to ve mně pěkně mlelo. Ten konec je opravdu velmi překvapivý. Alespoň pro mě byl. Nic takového jsem já osobně nečekala.... celý text

Jeden plus jedna 2016, Jojo Moyes

Jeden plus jedna je první knihou od autorky, která se mi dostala do ruky. A za mě naprostá spokojenost. Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, střídavě všemi ústředními postavami, které v knize vystupují. Kniha se čte moc dobře, postavy mi byly vyloženě sympatické. Byť jde i o romantický příběh, vyvarovala se autorka zbytečných klišé, naopak děj okořenila vtipnými hláškami.... celý text

Zelený stan 2012, Ljudmila Jevgeňjevna Ulickaja

Přestože Ulické román postrádá jakoukoliv chronologii a je tedy psán trošku jiným stylem, než jsem zvyklá, četl se mi dobře. A bavil mě. Bavil mě, přestože jde o úplně jiný kousek literatury, než jakou běžně čtu. A možná právě proto. Nejde o žádné oddechové čtení, musela jsem se soustředit a přemýšlet u toho, ale s tím jsem do četby Zeleného stanu šla. Určitě to kniha není pro každého, ale myslím, že není třeba ji odkládat z obav, že by pro někoho byla nečitelná, nepochopitelná. Je pravda, že sama jsem ji četla dlouho, ale záměrně jsem nepospíchala s četbou. Jak jsem psala výše, kniha mě bavila a čtení jsem si vychutnávala. Ráda jsem nahlédla do osudů lidí v oné nelehké době.... celý text

Matčiny dary 2016, Cecilie Enger

Matčiny dary určitě můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají chuť na lehce poetický, možná malinko depresivní příběh bez jakýchkoliv zvratů. Já jsem čekala malinko něco jiného a proto mě kniha až tak neoslovila.... celý text

Láska podle Shakespeara: Marná touhy snaha 2016, Georgina Guthrie

Pokračování romantické knihy Láska podle Shakespeara se čte opět velmi dobře. Známe již hlavní hrdiny i jejich přátele a tak už trošku víme, co můžeme očekávat. Žádná hlubokomyslná literatura to nebude, ale to ani od romantiky nečekáme. Kniha je opět docela bichlička, ale stejně jako první díl má široké řádkování, děj je svižný a rychle plyne. Tudíž vám lehce ubíhá stránka za stránkou. Střídají se části, které vypráví ze svého pohledu Aubrey, a které vypráví Daniel. Příběh je určený určitě především mladším děvčatům. Já už jakožto starší ročník jsem na něj pohlížela trošku jinak, řekněme střízlivěji. Možná jsem tak malinko ochuzená o jakési nadšení, které mezi mladými dívkami z této knihy panuje. Ale i tak se mi kniha líbila a ráda si přečtu další pokračování. Jsem zvědavá, jak bude pokračovat vztah Aubrey a Daniela, když už jim škola nebude stát v cestě k naplnění lásky.... celý text

Němý křik 2016, Angela Marsons

Na tuto knihu jsem se hodně těšila. A opět se stalo to, že moje očekávání byla asi příliš veliká. Čekala jsem parádní pecku, ze které padnu na zadek, ale to se nestalo. Dostala jsem vynikající příběh, to ano, ale ono pověstné „wow“ se nekonalo. Četla se mi velmi dobře, to ano, žádné nudné nebo zbytečné pasáže jsem nezaznamenala. Několik kapitol je líčených z pohledu vraha. Jsou psané jiným fontem písma a na rozdíl od ostatního děje, který je psán er-formou, vrah podává své myšlenky v první osobě. V některých pasážích se krátkodobě vracíme do minulosti. S Kim, jakožto hlavní postavou jsem měla malinko problém. Jako ústřední postava příběhu mi nepřirostla nijak zvlášť k srdci, nevytvořila jsem si k ní vztah. Prostě mi byla tak trochu jedno, řekla bych. Za mě dobrá detektivka, ale ne výborná.... celý text

Dívka s jahodami 2016, Lisa Stromme

Musím říct, že jsem se knihy zpočátku trochu obávala. Přestože mám ráda umění, obrazy, podivínského malíře Muncha jsem dosud neznala. Měla jsem obavy, aby se příběh netýkal výhradně malířství a věcí kolem. Ale naštěstí ne a já a si čtení opravdu užila. Navíc 19. století, ve kterém se děj odehrává, mám moc ráda. Zdali Munchův nejznámější obraz Výkřik vznikl opravdu díky lásce a zakázanému vztahu ke zmíněné dívce, či to bylo vše úplně jinak, to asi nikdo z nás s určitostí vědět nebude. Kniha se mi četla moc pěkně. Je psána lehce poetickým jazykem. Troufám si tvrdit, že kniha určitě nebude úplně pro každého, ale své čtenáře si rozhodně najde. Já ji za sebe můžu doporučit určitě.... celý text