sgjoli přečtené 1595

Bídníci I. 2001, Victor Hugo

Pro někoho příliš rozvláčný román, pro mne osobně jedna z nejoblíbenějších knih, co se mi kdy dostala do rukou. Na Bídníky rozhodně nedám dopustit.

Paní Bovaryová 1973, Gustave Flaubert

Kdesi jsem se setkala s názorem, že tahle kniha obsahuje až moc popisů, které odvádějí od čtení a činí tohle dílo nudným. Za sebe musím říct, že mi to rozhodně nepřipadalo nijak přehnané, ale spíš že tam těch popisů bylo tak akorát. Když si to tak ale vezme, přece jen je Paní Bovaryová dílo realistické, takže by tam ty popisy podle mne tak nějak chyběly – jsou nedílnou součástí knihy. A i když mne madame Bovaryová tak trochu iritovala svým chováním, nakonec jsem si čtení celkem užila. Možná právě pro onu popisnost. :-)... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Tato Kafkova povídka je naprosto vynikající! Chápu to jako jakési vyjádření strachu jedince z toho, že bude z ničeho nic odvržen za něco, co není jeho vina – bez ohledu na to, jak moc byl pro okolí dříve prospěšný a důležitý. Pro mne je to taková jedna velká metafora pro obavy z toho, že člověk najednou nebude pro okolí znamenat vůbec nic, bude na něj nahlíženo jako na něco odpudivého (zde vyjádřeno podobou nevzhledného hmyzu). Zároveň mne na tom baví, jak Kafka nic nevysvětluje – proč je z Řehoře najednou brouk, jak se to stalo. Čtenář zůstává v jakési nejistotě – změna přichází znenadání a bez jakýchkoliv náznaků. Je to jedna z těch knih, co by si podle mého měl přečíst každý.... celý text

Betonová zahrada 2002, Ian McEwan

Poněkud děsivý příběh, který mne však vtáhl do sebe natolik, že jsem se nemohla odtrhnout.

Kladivo na čarodějnice 2007, Václav Kaplický

Tuto knihu jsem četla už kdysi dávno, a jelikož mne to tedy před lety docela dost bavilo, říkala jsem si, že si to připomenu. A tak jsem se pustila do audioknihy a opět to byl silný zážitek. Matně jsem si pamatovala, že tahle kniha je obsahově hodně hutná a tíživá. A ten samý pocit jsem měla i tentokrát. Autor tu podává dost děsivý příběh založený na událostech, které se skutečně staly, a valí na čtenáře dost nepříjemný obraz plný bezmocnosti, strachu, bolesti na straně jedné a zároveň hamižnosti, touhy po moci a pocitu nadřazenosti na straně druhé. Obraz je to velice neutěšený, atmosféra nevlídná, dusivá - člověk s každou další stránkou tak nějak tuší, že to s postavami lepší nebude ale přitom pořád doufá, že se nějaká pomoc objeví. Zároveň mne to přimělo přemýšlet nad tím, jak moc těžké to muselo v té době pro lidi být - žít ve strachu zasáhnout, když člověk měl pocit, že se lidem děje bezpráví (a že tam určité postavy věděly, že to, co se děje, je hrozně špatně). A přesto ze strachu lidé radši nezasahovali, aby se nestali dalším cílem pro inkvizici. Zároveň ten fanatismus, který postihl některé postavy, byl teda taky dost děsivý - je hrozné, jak snadno se někteří nechají strhnout. Zvlášť o to je to děsivější, jak moc je téma fanatismu aktuální i v dnešní době. Kaplický tady předvádí mistrovské dílo. Kladivo na čarodějnice mi přijde jako jeden z klenotů české literatury a určitě si i v dnešní době zaslouží pozornost - ať už to čtete v tištěné podobě, nebo to posloucháte jako audioknihu. Já poslouchala audio v podání úžasného Pavla Rímského a bylo to úžasné. Za sebe moc doporučuji.... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) 2002, Edgar Allan Poe

Některé povídky mne bavily více, některé méně - proto nedávám plný počet hvězd. Ale celkově jsem z autorových povídek dost nadšená. Jeho představivost nezná hranic a hodně se na tom podepsal fakt, že autor měl údajně panický strach z toho, že bude pohřben zaživa. Odtud jeho děsivé, ponuré, často morbidní představy, které promítal do svých textů. S ohledem na dobu vzniku smekám nad tím, jakým způsobem psal a jak dokázal zpracovávat své představy. Skvělé!... celý text

Paměti kata Mydláře 2004, Josef Svátek

Paměti kata Mydláře jsem zcela náhodně před lety objevila v babiččině knihovně a byl to objev radostný. Kniha mne zaujala svým jazykem – četlo se mi to hrozně dobře, bylo to hodně plynulé a svižné čtení a autor mne uměl skvěle vtáhnout do děje. Vybavuji si, jak moc jsem to tehdy při čtení prožívala – a jak moc mi bylo líto, že kati byli tak moc na kraji společnosti. Tohle ve mně kniha vyvolala. Asi si to budu muset někdy přečíst někdy znova.... celý text

Smrt v Benátkách 2003, Thomas Mann

Pro mne rozhodně jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla. Nutno podotknout, že i Viscontiho film byl úžasný!

Svatý Xaverius 2009, Jakub Arbes

Děti z Bullerbynu 2009, Astrid Lindgren

Kniha mého dětství. Jedna z mála, kterou dokážu číst pořád a pořád dokola a dosud se mi ještě neomrzela. :-)

Labyrint světa a ráj srdce 1955, Jan Amos Komenský

Tohle je přesně jedna z těch knih (spolu s Babičkou B. Němcové), kterou by neměli dávat číst dětem na ZŠ, ale až někdy v pozdějším věku. Aby člověk mohl knihu pochopit a náležitě ocenit, je třeba, aby měl aspoň trošku v povědomí širší kontext doby vydání a kontext Komenského coby autora + také by měl člověk na to být zralý. Jinak mám tuhle knihu samozřejmě ráda. Vzala jsem si z toho hlavně to, že je důležité, aby se měl člověk na pozoru a byl pokud možno kritický ke svému okolí. A to v tom smyslu, že by neměl naivně věřit všemu, co vidí a slyší (viz v knize brýle), ale přemýšlet o tom, s čím se setkává.... celý text

Povídání o pejskovi a kočičce 1956, Josef Čapek

Kdo by neznal. Tohle je jedna z těch klasik české dětské literatury, na kterou jsem v mládí nedala dopustit a ke které jsem se vždycky s odstupem tu a tam vracela. Pěkné příběhy navíc doplňovaly krásné autorovy ilustrace, takže celé to čtení bylo také i oku lahodící zážitek – kresby možná jednoduché, ale záměrně – a mně to vždy vyhovovalo. Doteď vzpomínám na již klasické příběh o pečení dortu, o košilce či o tom, jak se pejsek s kočičkou sušili na sluníčku. :-D... celý text

Markéta Lazarová 2008, Vladislav Vančura

Slezské písně 1951, Petr Bezruč (p)

Je pravda, že Slezské písně jsou sbírkou dosti pochmurnou, temnou – skoro až se sklonem do deprese. Ale i tak ji mám moc ráda, a to na poezii většinou moc nedám. Hodně mne baví ten jazyk, s kterým Bezruč pracuje. Ty obrazy, které básník sestavuje, jsou dost realistické, syrové, jdou až ne dřeň toho, co se Bezruč snaží předat. Překrásné, prostě překrásné.... celý text

Nebe nezná vyvolených 2005, Erich Maria Remarque (p)

Tyrolské elegie 1885, Karel Havlíček Borovský

Král Lávra 2006, Karel Havlíček Borovský

Kuře melancholik 2008, Josef Karel Šlejhar

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Když jsem brala Romanci pro křídlovku prvně do ruky, bylo to do školy kvůli povinné četbě. Trochu jsem se bála, zda budu rozumět, ale obavy byly zbytečné. Byť se podle mne od čtenáře v nějaké míře vyžaduje určitá trpělivost a určitá potřeba či nutnost číst mezi řádky, tuto knihu jsem si nad míru užila. Nádherný jazyk, nádherný příběh, nádherná atmosféra. Jedná se o dílo, které se mi vepsalo do srdce – je to dílo, se kterým jsem si vnitřně sedla, se kterým jsem se potkala. A které vřele doporučuji. Je to dílo, se kterým člověk potřebuje strávit trochu více času (byť je to rozsahem docela krátké), ale stojí to maximálně za to. Tahle kniha se nečte, tahle kniha se musí procítit.... celý text

O letadélku Káněti 1998, Bohumil Říha

„Káně“ je – pokud si správně pamatuju – první příběh, který jsem si přečetla sama jako cca sedmiletá potom, co jsem se naučila číst. Už si přesně nepamatuju detaily, o čem kniha byla (nebýt anotace, tak budu dost tápat), nicméně si pamatuju, jak velkou radost jsem z toho měla, když se mi podařilo přelouskat knihu do konce a bez cizí pomoci. A také mi zůstal takový příjemný poct z knihy takové – děj si moc nevybavuju, ale ta příjemná letní prázdninová pohodová atmosféra té knihy ve mne přetrvává.... celý text