sgjoli přečtené 1595

Invalidní sourozenci 2002, Egon Bondy (p)

Invalidní sourozenci patrně nebudou pro každého, ale mně ta kniha vysloveně sedla. Bavily mne ty Bondyho představy a ta jeho imaginace. Je to dost svérázné dílo, hodně symbolistické, které vyžaduje určitou spolupráci čtenáře. Za mne naprosto fantastický čtenářský zážitek.... celý text

Naše děti 1951, František Bartoš

Tak o téhle knížce zrovna píšu bakalářku. Čtu ji už po tolikáté, že si úplně nejsem jistá, zda jsem ještě schopná nějakého názoru. :D :D Jestli si ale něčeho cením, tak je to Bartošovo úsilí o sebrání co nejvíce materiálu a to, jak dobrý byl systematik - kniha je skvěle přehledná, logicky uspořádaná - není těžké se v ní orientovat. Bartoš navíc píše srozumitelně, takže také jistě plus. Někomu by snad mohly v knize chybět Bartošovy pokusy o analýzu jednotlivých textů, ale mně to tam nechybí. Vzhledem k tomu, jaký kus práce Bartoš obecně v rámci svého díla vykonal, myslím, že můžeme být víceméně rádi, když se mu podařilo sestavit Naše děti tak, jak je sestavil. Dost možná mi to i vyhovuje, že to moc nekomentoval a nepřidával své názory. V rámci své bakalářky bych sice s jeho názory mohla polemizovat a nebo je dávat do protikladu k názorům jiných, ale jakožto čtenář za sebe mohu říct to, že bez autorových úvah dostáváme více prostoru utvořit si svůj obrázek o tom, jak děti žily a jak se bavily.... celý text

Hlavní přelíčení 1997, Karel Poláček

Tak tohle dílo mě hodně bavilo, a to z několika důvodů. Poláček napsal Hlavní přelíčení velmi živým jazykem, brilantně formulovaný text dovoloval se začíst a neškobrtat u složitě napsaných vět (žádné takové tam nebyly). Také se čtenář nemusí pozastavovat se nad složitěji vyjádřenými myšlenkami. Dále Poláček nenatahoval děj sáhodlouhými popisy, vlastně jsem mu za to v tomto případě vděčná - vyhovovalo mi tempo, jakým je děj vyjadřován (dá se říct, že kniha se spíš orientuje na děj jako takový spíš než na popisy). Jediný popis, dá-li se to tak nazvat, který v knize sledujeme od začátku až do konce, je způsob myšlení hlavní postavy Josefa Maršíka. Ten je však pro děj vlastně podstatný, takže tam ani chybět nemohl. Ale i ten je napsaný velmi čtivě!Osobně jsem s knihou moc spokojená.... celý text

Samotín 1992, Ladislav Fikar

Samotín se asi nezařadí mezi mé nejoblíbenější knihy, ale zase nemůžu říct, že by mne čtení této sbírky vysloveně nebavilo. Lyrické motivy včetně Fikarových vzpomínek a touhy vrátit se do dob dětství byly krásné a přitom tak smutně bolestné - bůh ví proč mne to okouzlovalo. Konečně po dlouhé době poezie, u níž jsem věděla, o čem vlastně básník píše, takže za mne z tohoto hlediska určitě plus.... celý text

Moskva-hranice 1991, Jiří Weil

Zajímavá kniha z pohledu tří různých lidí na to, jak se pohybovat v Moskvě za dané atmosféry, která v době 30. let ve městě panovala. Musím říct, že jsem Ri zpočátku opravdu držela palce, aby se jí podařilo udržet si nějakou vnitřní svobodu, po které tak toužila, když trávila své první týdny v SSSR; po dočtení knihy mne jí bylo líto, když ji nakonec Sovětský svaz takříkajíc "převálcoval" a ona se poddala zaběhnutému chodu. Ale nakonec jsem ráda, že to Weil napsal tak, jak to napsal, protože jsem si až zpětně uvědomila, že to vlastně dává smysl. Jak jsem uvedla v počátku svého komentáře, kniha uvádí tři úhly pohledu na to, jak se vypořádat se situací v Moskvě 30. let a Riin případ je jedním z nich - jedna z možností. Zatímco jiní bojovali a byli členy jakýchsi tajných organizací, některým nezbývalo nic jiného, než se přizpůsobit (a některým se ta myšlenka natolik vryla pod kůži, že jim jakékoliv prvotní pochybování připadalo zpětně úplně absurdní), jinak to v opačném případě pro ně mohlo mít klidně katastrofální existenciální následky. Jak napsal Blue ve svém komentáři - realita Sovětského svazu 30. let.... celý text

Haldy 1977, Anna Maria Tilschová

Nebýt toho, že jsem tu knihu četla na seminář, protože jsem na ni měla referát, asi bych se k ní nejspíš nikdy nedostala. Nelituju toho však. Kniha mne bavila, četla se mi lehce. Jestli jsem měla s něčím trochu problém, bylo to množství postav - ze začátku se mi jednotliví lidé bůh ví proč trošku pletli, ale jinak si nemohu stěžovat. Líbilo se mi, jak autenticky Tilschová dokázala vykreslit protikladnost chudých lidí na jedné straně (jejich zoufalství z bídy a hladu) a bohatých lidí na straně druhé (rozmařilost, pánovitost).... celý text

Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová 1999, Božena Benešová

Napoprvé jsem se nemohla začíst, ale napodruhé jsem knihu odložila až po jejím přečtení. Považuju to za dech beroucí záležitost a ten konec! Určitě si to časem přečtu někdy znova, stojí to za to! :-)... celý text

Černý Petříček 1973, Karolina Světlá (p)

Když jsem tu knihu kdysi začala číst poprvé, nemohla jsem se vůbec začíst, a tak jsem to odložila. Pak jsem se začetla před půl rokem a knihu jsem nemohla odložit. Až mě mrzelo, že to není o trochu delší. Skvělý zážitek! :-)... celý text

Rekviem 1989, Jaroslav Durych

Tuto sbírku povídek jsem přečetla na jeden zátah a mrzelo mne, že je to tak krátké. Moc mne to bavilo, Durychův styl psaní oslovil...

Válka s Mloky 2007, Karel Čapek

Je fakt, že některé pasáže této knihy jsou trochu těžkopádné, hůř se čtou a člověk si musí na ten styl psaní zde zvyknout (což se mi u jiných Čapkových děl ještě nestalo), ale i tak jsem si nakonec knihu užila, jak jen to bylo možné. Její poselství se mi zdá dost nadčasové, člověk musí občas číst mezi řádky, ale o to silněji to poselství vyvstává.... celý text

Querelle z Brestu 1994, Jean Genet

Knihu jsem četla na doporučení kamaráda a rozhodně nelituju. Je to jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla! Chvilku jsem si sice musela zvykat na neobvyklý styl psaní, ale pak jsem to dočetla do konce na jeden zátah a je to právě ten styl psaní, co tu knihu dělá tak neobvyklou a poutavou. Nezapomenutelný zážitek. Snad se mi poštěstí se k tomu zase jednou vrátit. :-)... celý text

Forrest Gump 2008, Winston Groom

Myslím, že Forresta nelze nemilovat! Skvělý film s úžasným Tomam Hanksem, kniha ještě lepší! Taky jsem si musela trochu zvykat na chybějící čárky a nespisovné výrazy, ale pak jsem si to vůbec neuměla představit jinak. Geniální záležitost! Kéž bych měla víc času a mohla se k té knize vrátit víckrát! :-)... celý text

Lidé z maringotek 1966, Eduard Bass (p)

Svým komentářem se od předešlých budu lišit. Oproti Cirkusu Humberto, který mne bavil od začátku do konce, jsem u těchto povídek měla vždy problém se do nich pořádně začíst. S tím, že cca první polovinu každé povídky jsem vždy louskala děsně dlouho a vždycky mě to začalo bavit až zhruba od druhé poloviny. Nevím, asi bych si tu knihu znovu nepřečetla. Jen netuším, jestli je to mnou nebo knihou. Možná spíš mnou...... celý text

Červená země 1955, Jaroslav Bednář

Tohle je jedna z těch knih, u kterých jsem bojovala s tím, že jsem se na jednu stranu pořádně nemohla začíst a měla nutkání to furt odkládat, ale zároveň jsem chtěla vědět, jak to skončí. Nakonec jsem knihu dočetla do konce a nelituju! :-)... celý text

Neslušný návrh 1993, Jack Engelhard

Myslím, že jako oddechovka je tahle kniha fajn, pokud nemáte zrovna nic lepšího ke čtení. Filmovou verzi jsem neviděla, takže jsem si mohla knihu nerušeně přečíst (nerušeně = nic mne nenutilo srovnávat) a užívat si to. Podruhé bych do toho ale asi nešla.... celý text

Hvězdná brána 1994, Dean Devlin

Jako StarGate fanynka odkojená filmem a seriálem nemohu bohužel říct, že tahle kniha je nějaké extra veledílo. U knih, které vznikly podle filmu, to však ale není žádným překvapením - ono to tak obvykle bývá, že knihy napsané podle filmu bývají spíš horší. Nicméně oceňuji pasáže o minulosti Jacka O'Neila, které se ve filmu nevyskytly. Byly příjemným zpestřením.... celý text

Pes baskervillský 2000, Arthur Conan Doyle

Pes baskervillský odjakživa patřil mezi má nejoblíbenější vyprávění o Sherlocku Holmesovi, a to proto, že se od ostatních příběhů o Holmesovi významně liší – jednak svojí atmosférou, jednak mísením detektivního žánru s prvky gotického románu. Je jasné, že při prvním čtení čtenáře mimo jiné zajímá, kdo je pachatel, nicméně i poté, co se dozvíme jeho jméno, má čtenář podle mne mnoho důvodů se ke knize zase vracet, byť samotné rozuzlení zápletky mu nic nového nepřinese. Při dalším čtení si člověk může plnými doušky vychutnávat prostředí, v němž se děj odehrává, a nasávat tajemnou atmosféru, která z knihy tak intenzivně čiší. Znovu a znovu si ráda vychutnávám napínavý děj, tajemné vytí psa, strašidelná mlžná blata a pochmurnou tíživou náladu, z níž příjemně běhá mráz po zádech. Popustí-li čtenář uzdu své představivosti, octne se uprostřed dění, které umocněno rozeklanou, ale přesto uhrančivě krásnou krajinou přinese čtenáři silný zážitek. Asi jste už možná pochopili, že knihu jsem četla nesčetněkrát. Ano. A ještě nesčetněkrát se k ní zase vrátím!... celý text

V horách šílenství 2002, Howard Phillips Lovecraft

Na začátku každé povídky jsem měla vždy problém se začíst, ale jakmile se děj tzv. rozjel, nemohla jsem se odtrhnout. :-) Náměty rozhodně nabízejí otázky k přemýšlení. :-)... celý text

Utrpení knížete Sternenhocha 2010, Ladislav Klíma

Tuhle knihu naprosto miluju. Styl psaní je neuvěřitelně strhující, dějově je to neskutečný psycho, ta psychologie postav je fantastická. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Četla jsem to již několikrát a pokaždé to byla naprostá pecka. Moc moc doporučuju!... celý text

Planeta opic 1970, Pierre Boulle

Na sérii filmů o opicích jsem vyrostla, takže knihu jsem četla spíše už jen ze zvědavosti. Nezklamala. :-)