Sidonka3
přečtené 736
Divá Bára
1951,
Božena Němcová
Lidé nemají rádi osobnosti, co se vymykají (pokud to není něčím tak obecně přijatelným jako třeba výjimečnou krásou, hodnou obdivu, která zapadá do momentálních ideálních měřítek). Povídka Němcové o statečné Báře, vesnické, hodné dívce, která je neoblíbená jenom proto, že je jenom trošičku jiná než ostatní, je jedna z mých nejoblíbenějších. Stačí vypadat nebo se chovat jinak než jiní (třeba jen nevěřit nemoudrým pověrám, na které se v té době věří nebo nemít zrovna ideální výchovu bez dobrého ženského vzoru) a už je to důvod k nelásce, drbům a pomluvám a stranění se té druhé, té jinačí, která nezapadá do předepsaných norem, i když své nesporné kvality má. Škoda, že tolik lidí umí odsoudit předsudky nebo jen strach z neobvyklého v literárních útvarech všeho druhu, pak zaklapnou knížku a v osobním životě jako by najednou na všechnu empatii zapomněli. Je dobře, že podobné knížky vznikají, ale obávám se, že Divé Báry ať už s dobrým nebo špatným koncem se budou rodit dál, budou nadále odsuzovány a pokud nenajdou své dobré duše, zachránce, které je dokážou přijmout a pochopit, budou trpět bez ohledu na díla talentovaných autorů a jejich poselství dál. Nadčasová povídka o povrchnosti a zbrklým odsudkům. Čtivá, srozumitelná, jednoduchá, přesto k zamyšlení a neurčená jen k rychlé konzumaci a odložení.... celý text
Washingtonovo náměstí
2019,
Henry James
Slušný námět napsaný na motivy skutečných událostí. Bohužel, je to jedno z mála děl, u kterého se mi působivé filmové zpracování výjimečně zalíbilo o něco víc než tato věcněji podaná literární forma. Zdálo se mi, že je "Washingtonovo náměstí" psáno s emočním odstupem, který vedl k mé osobní odtažitosti od tématu a od hrdinů, který mi k psychologickému románu, zabývajícím se složitými rodinnými vztahy i platonickou láskou úplně nesedl. Přečetla jsem s menším nadšením než jsem zkoukla jeho melodramatičtější filmovou podobu. Kdo nezná romantické drama Dědička z roku 1949, tomu doporučuju i kinematografické umělecké ztvárnění s několika příběh.změnami (nominované na osm Oscarů, film nakonec získal čtyři). P:S:: Kdyby to bylo vyprávěné hlavně z hlediska otce, který ochladl po ztrátě manželky a je k dceři až neomaleně krutý (leč upřímný, oprávněně kritický k neduhům, jen volí nepříjemnou formu sdělení svých postřehů), snad bych tuto chladnější formu lépe přijala.... celý text
Žena v bílém
2020,
Wilkie Collins
Jakmile jsem narazila na e-knihu „Žena v bílém“, na gotický román z viktoriánských dob, musely ostatní rozečtené knihy stranou. A udělala jsem dobře. Poměrně zamotaný příběh mi - až pár odpustitelných výhrad – opravdu zaujal. Průběh událostí, které byly spjaté s kriminálním činem a s podvodem, vypráví několik osob. Hlavním vypravěčem je učitel kreslení Walter Hartright. Štafetu po něm postupně přebírají další lidé a doplňují události svým vlastním pohledem na věc a svědectvím. Každý z vypravěčů má jinou osobnost a vypráví o jiném časovém období. Mají různé vzdělání i povahy a tak se svědectví liší jak způsobem, zaměřením, tak formou vyprávění (např. nabubřelým slohem, vlastním jistému sebestřednému člověku nebo naopak věcným, v podání právního zástupce). Romantická linka je propletená s tajemnou kriminální, kdy čtenář tuší, že je na spadnutí jakýsi finanční podvod, případně je možná i záměna osob a identit, ale jakým způsobem se bude příběh ubírat přesně dál, zda budou oběti na životě a jak si s námětem autor vyhraje, to je ve hvězdách. (Nutno dodat, že při tom všem se o odlehčené momenty spisovatel místy snaží po celou dobu vyprávění, aniž by to ubíralo na tíživosti dusné, temné atmosféry s předtuchou něčeho smutně osudového). Takže, připravte se, na scénu přichází chudý Walter, kterého zámecký pán F. Fairlie hodlá zaměstnat jako učitele kreslení dvou mladých dam, Laury a Marian. Na venkovské panství jde mladík pěšky. O půlnoci se na cestě nečekaně zjeví bíle oděná žena, zezadu mu znenadání položí ruku na rameno a přiznává se, že se nedaleko odsud schovávala. Ptá se, jak se dostat do Londýna. Tvrdí, že zná panství, kam má malíř namířeno, i zámožnou rodinu. Záhy se ukáže, že ona záhadná dáma v bílém uprchla z ústavu choromyslných, kdosi jí intenzivně hledá a je až překvapivě podobná křehké, nesamostatné až věčně bezradné Lauře, bohaté dědičce značného jmění, která se má vdávat, bez lásky a za muže jí takřka neznámého… Pátrání po identitě a po osudech ženy v bílém je jednou z podstatných dějových linek působivého románu.... celý text
Cipísek
1979,
Václav Čtvrtek (p)
Mluvím za našeho potomka: "Rumacajse ne. Jedině Cipíska!" Nevím proč, ale naše Aninka odmala nemiluje chlápky s plnovousem, takže ani vlastní děda u ní neměl při polibku na přivítanou šanci. I když jsem jí koupila limonádu nebo cukroviku s těmito pohádkovými postavičkami na obalu, jedlej byl jenom Cipísek. Rumcajs kniha, to bylo to samé. "Jedině Cipíska," stála si za svým. Co se mě osobně týče, ten zarostlej loupežník Rumcajs taky nebyl mojí sympatickou dětskou láskou. Při večerníčku jsem ho ještě dávala, ale měla jsem jiné priority. Jo, to takovej Křemílek s Vochomůrkou, to byla jiná liga! Z knižní trilogie "Rumcajs" jsem ovšem nedávala nikoho. Literární čest v naší rodině tedy částečně zachraňuje alespoň Aninka. :-) Jinak hodně knih od Václava Čtvrtka jsem měla naopak velmi ráda.... celý text
Pes baskervillský
2016,
Arthur Conan Doyle
Skvělej detektivní román! Plný záhad, s oblíbenými gotickými prvky, mýtickým, údajně ďábelským stvořením a úžasnou atmosférou k tomu! Umístěný do venkovského panství, obklopeného nehostinným prostředím plným ponurých, nebezpečných míst, zrádnými blaty, vřesovištěm a neprostupnou mlhou! Co víc si může něžná romantička, jako jsem já, přát? Opravdu skvělej příběh, v tomhle se asi shodnu se všemi svými známými a jak tak koukám, tak i ostatními čtenáři. P.S. Akorát mi tak napadá… Jsem jediná, komu bylo toho zanedbávaného, hladového, osamělého psa, žijícího v pochybném doupěti u močálu, líto? Vycházím i z jednoho filmu, kde byl pes záměrně bit a týrán, aby byl ještě divočejší. No nic, to jenom tak na okraj malá, v tomto kontextu asi nemístná poznámka od přecitlivělé milovnice zvířat. :-) (Ale jako jinak dobrej a originální horor, o tom žádná, i když jazyk je už poněkud zastaralejší).... celý text
Broučci
1989,
Jan Karafiát
Tato místy až nepříjemně působivá, slavná dětská kniha o rodině broučků nezapře, že byla napsaná farářem. Snad pokaždé, když vidím sedmikrásky, vzpomenu si na ni. Moc se mi líbily ilustrace, nezapomenutelná pohádka. Některé dětské publikace jsem měla raději, přesto se stala neodmyslitelnou součástí mého dětství. Zvláštní, posmutnělá kniha o životě a víře, která asi nemusí sednout každému dítěti. Krtečkovskou, všeobecnou líbivost v sobě nemá.... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Komentář obsahuje vyzrazení zápletky. Frankenstein mýma očima a moje úvaha: Vědec Frankenstein stvoří umělého člověka, živou bytost schopnou myslet a cítit emoce. Bezejmenné, mohutné monstrum vypadá ovšem zrůdně a vzbuzuje odpor tak velký, že samotný stvořitel od něho uteče. Obrův hrůzostrašný zjev vzbuzuje v druhých předpojatost tak velkou, že v domnělé sebeobraně na podivného tvora sami bezdůvodně útočí. Marně se snaží začlenit do společnosti a normálně žít, ze začátku má problém i srozumitelně mluvit. Jeho zoufalá potřeba lásky nenachází naplnění. Lidé nedokážou pochopit jeho činy a dělají ukvapené závěry (když tvor zachraňuje dívku, která se topí v potoce, je označený za útočníka). Nejdřív je to odsouzenec bez provinění. Pronásledovaný bezejmenný ubožák, který se musí schovávat v křoví nebo kůlně, aby ho nikdo nespatřil. Marně se dovolává pochopení a soucitu. Situaci nejdříve řeší únikem, trpí opuštěností, nechce se mu žít. Následkem zklamání, smutku, frustrace z nenaplněných emočních potřeb a přestálým utrpením pak nastává skutečný přerod v nebezpečné, agresivní monstrum. Ještě prosí o vyslechnutí u vynálezce Frankensteina, který ho přivedl na svět a prosí, aby se ho ujal nebo mu alespoň vyrobil partnerku, protože každá normální žena by ho odvrhla. To mu Frankenstein nesplní a oba se tak stávají nepřáteli na život a na smrt. Zrůda z pomsty likviduje blízké svého stvořitele a odsuzuje tak k samotě a zášti toho, který za svůj vědecký experiment odmítl převzít zodpovědnost a řešit důsledky svého nebezpečného pokusu. Překvapivě nalézám podobnost v útrapách monstra a vynálezce. Vyvrhelem se vlivem okolností totiž stává i samotný geniální vynálezce, původně sice společensky ukotvený a uznávaný, který později začne trpět strachem o své blízké a výčitkami až tak, že se mu nechce žít. I on se dokonce na nějaký čas stává odsouzencem, který je neprávem souzený za něco, co nespáchal. I on se pak sužuje, chce se mstít, ublížit svému nepříteli, zničit ho. Najednou je i on vyděšenou, ukřivděnou bytostí, žijící téměř na okraji společnosti, zmítaný negativními emocemi a krutými úzkostmi. V prožívaném zoufalství, zlobě a utrpení se začíná podobat svému výtvoru. Horor nabízí hodně témat k přemýšlení, já si z toho vzala zatím tuhle asociaci: Bohužel, osud je nevyzpytatelný. Život se může snadno zvrtnout, dobře míněný čin přejít v omyl, i silný člověk může zeslábnout, i soudce může být někým souzen a i génius v některých situacích marně hledat východisko. Minimálně každý jednou zestárne a možná pro něho jednou bude i problém taková samozřejmost, jako je pochopit, co mu druzí chtějí vůbec říct. Proto by měla každá bytost dostat alespoň šanci, i když se může na první, povrchní pohled zdát jako neatraktivní tvor, kterému není snadné porozumět a který si zaslouží zbrklé odsouzení. Citace: Stal se kořistí neuspokojených a vášnivých citů.... celý text
Zelená míle
2001,
Stephen King
Je to síla, kdo jednou četl, asi nezapomene. Dost mi to dalo a v přeneseném smyslu i "vzalo", příběh umí vyvolat všechny škály emocí, jaké snad existují (lítost, empatii, dojetí, lásku k postavám i rozhořčení až odpor k jiným, bezmoc a spoustu dalších). Už bych to asi znovu nedala, protože jsem to prostě prožívala příliš silně. Román, který až bolí, jak zasahuje. Nabízí se toho hodně, o čem jde přemýšlet, plno až filozofických témat, nejenom citů, ale upřímně, těžké, těžké téma. Tíha vězeňského prostředí, odsouzenci čekající na smrt... Kvalitě sdělovaného to sice neubírá, ale bohužel nemám tak silný žaludek.... celý text
Zánik samoty Berhof
2013,
Vladimír Körner
Nádherný. Silný. Lyrický i tragický příběh je zároveň o krutých i něžných věcech, který mě uměl vtáhnout do svého světa. Odehrává se krátce po skončení druhé světové, v příhraniční oblasti, kde se hrstka nacistů, nesmířených s porážkou, rozhodla zabrat statek Berhof a přečkat v něm zimu. Knížka je útlá, pocit z ní velký. Obyvatelku statku, mladičkou Ulriku jsem si oblíbila, obžívala mi přímo před očima, včetně prostředí. I bez sáhodlouhých popisů jsem se snadno přenesla na samotu uprostřed lesů. Četlo se mi to skvěle, nemohla jsem se odtrhnout. Osobně se mi text líbil víc než jeho filmová podoba. Četla jsem už před lety, kladný dojem a vzpomínka zůstává i po letech. Obávám se, že Vladimír Körner je nyní trochu nedoceněný autor a mrzí mě to. Přesto si myslím, že na rozdíl od mnoha momentálně populárnějších knížek má svoje místo v dějinách české literatury jisté. Osobně se chystám na další knížky, určitě Adelheid a Údolí včel, který jsem viděla zatím jenom ve filmové podobě a rozhodně si chci zmiňovaná díla ještě i přečíst.... celý text