Sidonka3
přečtené 740
Případ nevěrné Kláry
2009,
Michal Viewegh
Snadno se přečte. Snadno se zapomene. Oddechové potěšení na jeden den. Jeden z těch příběhů, který dlouhou životnost nemá, ovšem na krátko zlehka zabaví.
Pestré vrstvy
1999,
Ivan Landsmann
Kdeže ty loňské sněhy jsou. V době vydání (rok 1999, Kniha roku v LN) intoši nad knihou plesali, ta havířská řeč a bodří horníci, báječné zjevení z jiného světa! Následovaly rozhovory s autorem v médiích, recenze, nějaké ty autogramiády, popularita, kterou už asi žádným svým následujícím textem Landsmann nepřekonal. Autobiografický román z prostředí ostravských dolů mi přiblížil, jak to vypadá tam dole pod zemí a hornickou práci, jinak jsem si z toho ovšem moc nevzala. Kniha není moc dějová ani psychologická, na mě je až poněkud utahaná, vyprávění z pozdějšího holandského exilu se mi ztrácí v nedohlednu (jasně, autor knihy to tam neměl jednoduché a kdosi mu v začátcích, tuším, dlouho nechtěl pomoc a pak někdo pomohl). Já nevím, erudovaný literární kritik fakt nejsem, nicméně mi to přišlo na jeden román pořád trochu málo.... celý text
Miláček
1972,
Guy de Maupassant
Mistrné zobrazení společnosti v celé kráse a zkaženosti. Společenský román se skvělou drobnokresbou postav, zvláště v popisu okouzlujícího Miláčka, jehož přezdívka má pro čtenáře až hořce ironickou příchuť. Kariérista, který si ke společenskému vzestupu vybral všechny možné prostředky, zejména využívání žen, je bravurně popsaný, stejně jako ženy, s nimiž jsem musela mít často soucit. Román mě nesmírně bavil, četla jsem ho když mi bylo – náct, nemohla jsem se od něho odtrhnout a ráda se k němu zase vrátím. Guy de Maupassant patří mezi mé oblíbené autory. Po pár zklamání s našimi současnými spisovateli a několika přeceňovanými bestsellery s kolísavou kvalitou se budu raději zase pokorně vracet ke staré dobré klasice, prověřené delší dobou, která není ovlivněna ani pomíjivou módou ani současnou důmyslnou reklamou.... celý text
Šance
2011,
Jackie Collins
Ano, je to čtení pro ženy. Je to povrchní. Pohádkové. Občas rádoby drsné. Ale patří to k tomu lepšímu, svěže napsanému odpočinkovému čtivu se spádem a často nastolenou otázkou: "co bude na další stránce?" Pokud momentálně nevyhledáte artovou literaturu, je právě Šance dobrou volbou. Collins byla svého času snad nejpopulárnější anglickou autorkou vydávanou v naší zemi (později žila též v USA). I když nyní bych už po ní asi nesáhla, přece jenom mám nyní na literaturu trošku vyšší nároky, musím říci, že pokud jste naladěni na líbivou, napínavou, v rámci ženské literatury dobře stvořenou věc, budete světem Collins pravděpodobně okouzleni. Četla jsem to před neuvěřitelnými 30 lety a hodnotím podle tehdejšího vkusu. (Trochu stydlivej smajlík). Přečetla jsem pak od autorky ještě Kudlanky, sice již méně košatý a propracovaný příběh, ale taky svým způsobem tehdy zaujal... K pokračování bestselleru Šance, který se jmenuje Lucky, jsem se už nedostala, ani k dalším dílům.... celý text
Ocelové město
1954,
Jules Verne
Verne byl na svojí dobu génius. Jeho Ocelové město je ovšem jedno z mála děl, které trošičku překonala obyčejná televizní inscenace s nepříliš drahými dekoracemi. I v knize jsou silné momenty, které v Československém TV zpracování naopak schází, já však přesto v tomto případě dávám mírnou přednost pohyblivým obrázkům před psaným textem, což se takřka nestává. Knihy bývají propracovanější a kvalitnější, v tomto konkrétním případě však vyhrála viditelná šedivá atmosféra hraného snímku. A nostalgie, protože v televizi neustále opakovali Tajemství ocelového města snad po celou dobu mého dětství.... celý text
Zámek
1997,
Franz Kafka
Osobně se přikláním k názoru, že se v knize jedná především o kritiku a o zvěčnělou absurdnost až nesmyslnost byrokracie v negativním smyslu slova. A o bezmoci jedince s touto skutečností něco udělat a věci změnit, pohnout s nimi, lehce je vyřešit. Tato nejednoduchá kniha má samozřejmě více interpretací, ale tato mi osobně sedí nejlépe. Byla napsána takřka před sto lety, již v roce 1922, a mnoho se od té doby bohužel nezměnilo. Klasický román ze života o zdlouhavosti a komplikovanosti tam, kde by zkostnatělost být vážně nemusela. Ach jo. (Taky vás ty poměry ve vesnici tak štvaly?) :) Přesto se chystám k Zámku vrátit a tentokrát číst pečlivěji. Kniha, u níž jedno přečtení nestačí.... celý text
Kde zůstal medvídek Bobík?
2005,
Pierre Coran
Dobrodružný příběh určený pro děti zhruba do pěti let, s kouzelnými ilustracemi a krátkým, srozumitelným, citlivějším a přitom dramatickým textem. Útlejší knížečka, ke které se vaše děti, pokud mají vztah ke knihám, budou rádi vracet a nebudou se jí chtít vzdát. Bobíka jsem musela opakovaně půjčovat v knihovně a musím uznat, že to byla opravdu velice milá a povedená věc, která uměla chytnout za srdce a zaujmout. A nakonec, proč to nepřiznat, i já sama jsem si Bobíka oblíbila. :) Současné ilustrace se mi spíše nelíbí a toto je jedna ze vzácných výjimek. Doporučuji všem maminkám či babičkám k zakoupení či zapůjčení.... celý text
Odvrácená strana půlnoci
2002,
Sidney Sheldon
Stylisticky velice dobře napsaný příběh o zvláštní ženě s několika pěknými slovními obraty a větami, které se snadno čtou. Spíše než do žánru světová literatura bych jí sice dala do románů pro ženy, ale budiž. V mládí mě kniha zaujala, základy si ještě pamatuji. Kupodivu je pro čtenáře díky formě vyprávění svým způsobem pochopitelná motivace a chuť se mstít krásné Noelly pouze za to, že jí opustil milenec, na kterého si myslela. Ač je vyšinutá, nepadne o tom ani slovo, jen se věcně a s odstupem popisuje, co jí jde hlavou, jak jí druzí obdivují za její krásu, jak s lidmi manipuluje a spisovatel předstírá, jako by podobné chování bylo v normě. Žena třeba otěhotní a v knize se jen stroze píše: "to, co nosila v sobě jí nepatřilo. Patřilo to L. a byla to jediná památka, kterou jí po sobě zanechal. Byla odhodlaná zničit tuto památku tak, jak L. zničil její život." Chce, aby jeho potomek cítil, co se s ním děje, chce, aby trpěl, jako kdysi trpěla ona. Nejprve zmrzačí jeho nenarozené dítě v době, kdy už se nesmí nejenom z etických důvodů na potrat a pak příjde na řadu samotný L., který bude rovněž trpět za své hříchy. Dítě, které v sobě zatím nosí, musí počkat, musí být už velké a silné, aby co nejvíce trpělo, až bude v jejím lůně bolestivě umírat. Když se tak stane, má matka na tváři vétězoslavný, šťastný úsměv." Podle mého názoru je to dost těžce psycho a kdyby se každá odmítnutá milenka měla mstít za to, že už jí chlap nechce, byl by svět dost divným místem. Podle mého svojí nenávistí ublížila především sama sobě a znemožnila si žít obyčejný, možná i spokojený život, myslela jen na svojí zášť. Čtenář si názor na její absurdní chování musí sám vytvořit, Spisovatel je jakoby nestranný, jen věcně popisuje, co se děje, bez odsudku či moralizování. Ostatní postavy se k Noel chovají spíše chápavě a pěkně, jsou na její straně, protože své pravé pohnutky kráska skrývá. Určitě podobné psycho ženské existují a autor polopaticky nevnucuje, co si o ní máme myslet. Je to způsobem podání, kdy čtenář vidí do hlavy hlavní postavě a tudíž se s ní ztotožňuje, možná některé zhrzené ženy s ní mohou i sympatizovat, těžko říct. Čtivá kniha pro široké publikum, která si nehraje na art a je spíše povrchnější, přesto umí zabavit a něco sdělit. Může někoho přinutit i k zamyšlení, případně přehodnocení svých postojů, ale to je spíše ideální, ojedinělejší případ, jak se k látce postavit.... celý text
