Sidonka3
přečtené 736
Bible
2001,
neznámý - neuveden
K Bibli mám ambivalentní pocity, proto jí ani hvězdičkově neohodnotím. Bibli prý nepsali lidé, ale Bůh, který jim vedl ruku a diktoval, co mají konkrétního zapsat. SPORNÉ, KONTROVERZNÍ ČÁSTI (i když podle mnohých věřících žádné nedostatky tato údajně dokonalá kniha nemá): Podle mého si v ní ovšem mnohé věci odporují a jsou tam velice sporné, kontroverzní pasáže. Bůh je prý milující, dobrosrdečný, odpouštějící, ale ve Starém zákoně vybízí i k brutálnímu zabití (například ukamenováním) i za z dnešního úhlu pohledu drobné prohřešky. Bible je prý nestárnoucí. No, neumím si představit, že by někdo v dnešní době druhého člověka zabil za cizoložství (podle Božího zákona to udělat má, navzdory desateru a přikázání nezabiješ. Ještě dohledám a doplním info, kde přesně tyto sporné pasáže v Bibli najít, momentálně alespoň odkaz na tresty za provinění TŘETÍ MOJŽÍŠOVA / 20. Některé pasáže jsou ovšem alespoň u některých církví upravovány či vynechávány ). Takže je skutečně Bible nestárnoucí, darem od milosrdného Boha a má se jí člověk bezhlavě řídit? Dále... lidé jsou si prý rovni, naopak chudákům se má prokazovat dobrodiní. Tak proč platí tvrdší zákony pro otroky a mnohem mírnější pro jejich pány? Ptala jsem se na to věřících i kněží, ale nikdo mi na to neuměl odpovědět a četné rozpory věrohodně, logicky vysvětlit. Někdo dokonce tvrdí, že si krutých a sporných pasáží nemáme všímat nebo dokonce Starý zákon úplně vynechat. Opravdu pro nás Bůh vymyslel stále aktuální knihu, aby nám pak někdo tvrdil, že část už je zastaralá nebo nepochopitelná a máme jí tedy ignorovat? Podle mého máme knihu hodnotit jako celek a ne z ní půlku vynechat. Upřímně bych to chtěla pochopit, ale jsou místa, která se zjevně mají brát doslova (viz některé zákony ) a to tedy nevím.... Pochybuji, že je Bible darem od Boha, jak si mnozí myslí, podle mého názoru to jsou spíše legendy. A NYNÍ NESPORNÁ POZITIVA: Na druhé straně některé pasáže jsou skutečně studnicí moudrosti, jsou tam například Přísloví, jsou tam krásná a poetická místa i slova pro útěchu. Některá poselství jsou ukrytá pod povrchem a musí se k nim člověk "probádat", takže při letmém čtení mohou podobenství, myšlenky zůstat skryté ve zdánlivě prostém příběhu. Nepopírám, že Bible již tisíce lidem pomohla a dodnes může v některých životních situacích pomoci, někdy je i posledním světlým místem v tmavém tunelu.... celý text
Hlasy
2017,
Ursula Poznanski
Prostředí je skutečně zajímavé. Na jednu stranu je to sice kniha pro docela silnější nátury, hned ze začátku knihy našeptají hlasy nemocnému, aby slízal krev po zabitém lékaři ze země (fuj):), na druhou stranu tady můžeme nahlédnout na různé duševní poruchy a to dělá příběh zároveň i výjimečným. Vyšetřovatelka se v osobním životě pere s nedostatkem volného času, to se stává, ale divím se, že si péči o děti nezajistila lépe. Vhled do jejího osobního života je ovšem další dobrou odbočkou pro čtenáře, co detektivky moc nečtou a tak by stěží udrželi pozornost. Nemůžu posoudit, jestli je to detektivka dobrá, tolik jsem jich zase nepřečetla. Jako spoustu jiných čtenářů přede mnou mě nalákala obálka a anotace, že se bude vyšetřovat v ústavu choromyslných a tak do toho právě šli i ti, co tento žánr nečtou. Nějaká temná zvědavost nad tím, co se asi tak nemocným honí hlavou a jak to funguje v blázinci, v člověku je. To dávám kriminálce k dobru. Jako kniha je to jinak průměrné, takže váhám, kolik dát, sečteno podrženo, hvězd. Nápad dobrý, zpracování spíše průměrné.... celý text
Neználkovy příhody
2009,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Neználky jsem přečetla dva z celé série, bohužel se mi ta první a údajně prý nejzdařilejší, nejfantastičtější pohádková knížka Neználkovy příhody do ruky nedostala. V dětství jsem se mohla potěšit pouze Slunečním městem a pak jsem si k Vánocům vyprosila Neználka na Měsíci. Jednička v době mého dětství vydaná nebyla, alespoň jí máma ani babička nikde nesehnaly a pak už jsem byla na tyto příběhy moc velká. Dost mi to mrzí, četla jsem jí až nyní v dospělosti kvůli dětem. Příběh byl kouzelný, ovšem už jsem to nemohla zhodnotit dětskýma očima a tudíž to prožívala jinak, respektive už to moc neprožívala, jen četla s odstupem čtenáře, kterému není příběh určený :). Jednička je nejspíš psaná pro ty nejmladší, předškolní děti. Kdo ví, možná je opravdu nejzdařilejší, jak jsem slyšela, ale do mého života už nepatří. Dětství je kouzelný svět plný nevšední fantazie a navrátit se do něho už nejde, lze jen tak zpovzdálí, namátkou na přečtené knihy zavzpomínat a vzpomenout si na dojem, který jsem z nich tehdy před desítkami let měla. Obecně vzato, bylo to jedno z nejhezčích období mého života a tak do těch tehdy skutečně čtených nahlížím letmo doteď a docela ráda.... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
!!! Může obsahovat SPOILER !!! Nemůžu si pomoct, v Naslouchači vidím především infantilní, děravější příběh o náctileté dívce. Po setkání Ilan s pětadvacítkou se alespoň příběh trochu rozjíždí, do té doby se toho opravdu moc neděje. I když má kniha později větší spád a místy mírné kouzlo, v podstatě se dobrodružství skládá od cesty odnikud nikam, která je zpestřována příběhy typu: dívka se učí jíst vidličkou, hádá se s "otrokáři", že nesejme svojí masku, aby se podívali, zda není nemocná a zda nemůže nakazit ostatní, bojuje v jeskyni s monstry a v podstatě si tato nedospělá otrokyně v dystopickém světě dělá s otrokáři, co chce. Fantasy kniha má patrně nechtěně prvky červené knihovny, včetně konce, kdy dětskou, nevzdělanou nevolnici nejmocnější muži světa prosí o přátelství. Kniha není alespoň pro mě nic jiného než logicky děravou pohádkou. Kapitán, před nímž se klaní nejmocnější správci země, si neumí sjednat respekt, sklář, který dostane za úkol dívku zaučit v řemesle na ní zvysoka kašle, pětadvacítka mužů, kteří ochraňují zemi, se stávají chůvami dospívajícího výrůstka, kterého usměrňují, chrání, vychovávají, trpělivě mu vše vysvětlují, mají na něho spousty času a mají k němu neadekvátně pozitivní vztah. Dívka přesto zvláště urostlého kapitána s oříškově krásnýma očima "strašlivě nenávidí" a ač je otrokem, dělá si co uzná za vhodné. Sklářské řemeslo, kvůli kterému si "malou zajatkyni" najali, Ilan téměř nevykonává. Pro skupinu se zdá Ilan nepostradatelná. Nějak mi uniklo proč, až na asi dvě zásluhy (předpovídá sněhovou bouři a ke konci knihy zachraňuje kapitána). Čekala jsem gradování příběhu, že teď to konečně příjde, ale příběh končí v podstatě nijak, tak jako začal, bez pointy a s otevřeným koncem. Trochu lituju času, který jsem knížce dala, chtěla jsem jí dát šanci a ještě jednou šanci, aby se nakonec ukázalo, že ne všechno, co je zrovna nyní v módě, si ten čas zaslouží. Alespoň z mého úhlu pohledu. Příliš nechápu, jak tahle smýšlenina mohla získat 94% a masovou oblibu, ale budiž, když to čtenáře těší, přeji jim, ať si užijí všechny další díly.... celý text
Z pekla
2003,
Alan Moore
Na komiksy ani thrillery moc nejsem, čtu je spíše výjimečně, tento mě však dostal skoro do kolen. Chtěla jsem napsat komentář, Ivan Kučera a jiní to ovšem udělali za mě a pravděpodně lépe, než bych sesmolila já. Takže tohle není ani tak komentář ke knize, jako spíše doporučení, ať se o kvalitě knihy přesvědčíte sami. Já jí rozhodně doporučuji.... celý text
Babička
2017,
Božena Němcová
Babička, klasika všech klasik, se mi upřímně řečeno příliš nelíbila, nebudu se přetvařovat. Spíše černobílé postavy, poučující, moudrá a takřka bezchybná babička mi nejmilejší nebyla a když už se mi nějaké příběhy nebo situace v knize líbily, byly to jen střípky. Určitě je silný příběh Viktorky, líbila se mi i vsuvka s kněžnou a schovankou, celkově mi to ale nechytlo. Pokoušela jsem se číst v mládí několikrát, nikdy jsem to nedala celé, jen na přeskáčku, pak jsem to vzdala a už se k Babičce asi nevrátím, i když teď bych jí možná viděla jinýma očima. Základ románu znám, filmy jsem viděla (ty jsou celkem dobré) i když knihu asi nikdy pečlivě nepřečtu. Povídky Němcové jsou O.K., některé skvělé, pohádky nádherné, V zámku a podzámčí taky beru, ale Babička, klasika všech klasik, mi prostě za srdce nechytla.... celý text
Kreslené pohádky
2009,
Hans Christian Andersen
Krásný komiks, možná nejenom pro děti, s dojemným a realistickým příběhem o děvčátku, prodavačce se sirkami a jinými 4 stručnými pohádkami. Každý příběh má ilustrace od jiného umělce. Děvčátko se sirkami všemu vévodí, tento příběh mě vždycky dojme, a říkám si, že přes veškerou tragiku a nespravedlivost její životní situace, je smrt někdy opravdu až skoro vítaným vykoupením z bezútěšného života. V případě dítěte je toto "vykoupení" ovšem řečeno s velikým otazníkem a dost kontroverzním. Vše je stručně až zjednodušeně podané a tudíž přístupné i pro ty, kteří by dlouhé texty nedaly, protože je čtení zkrátka nebaví a mají jiné zájmy. Což je fajn.... celý text
Šifra mistra Leonarda
2008,
Dan Brown
Románem Da Vinciho kód (neboli Šifra mistra Leonarda) jsem byla unešená, je to velice působivej, zábavnej a dobrodružnej příběh, do kterého jsem se naprosto ponořila a nemohla se od něho odtrhnout. Je to dobře napsaná detektivka, která má spád, zajímavé prostředí a námět (umění + náboženství). Konspirační teorii kolem Ježíše a jeho údajného tajemství, které chce zatajit církev, beru jako výplod autorské fantazie, vymyšlenou pro čtenáře, kteří rádi odkrývají nějaké tajemství, mají rádi napětí, pátrání a thrillery. I když se tyto myšlenky kolem údajného církevního tajemství občas objevily v médiích už dříve, nezdály se mi zrovna důvěryhodné. Knize, v níž se může neomezeně fabulovat to ovšem kvality neubírá, spisovatel se tím prostě nechal inspirovat a příběh se mu podařilo poutavě dotvořit. O to víc se divím některým zdejším komentářům o tom, že tahle knížka je podle nich strašný škvár, slátanina apod. Pokud vím, knížka se lidem ještě před pár lety dost líbila a svého času byla dlouho mezi nejprodávanějšími knihami v knihkupectví, bylo kolem ní hotové módní běsnění. V městské knihovně byly na knížku tehdy, když jsem jí četla, nekonečné rezervace, nebylo možné se ke knize v rozumné době dostat, naštěstí mi Da Vinciho kód půjčila kamarádka. Nevím, možná už román vyšel z módy, já ho tehdy četla pro to, že mi byl doporučen, opravdu se mi líbil a to se mi u všech bestsellerů nestává. Ne, podle mě to škvár není. Je to detektivka, která má své kouzlo a do příběhu jsem se snadno ponořila. Mně to stačilo, sorry.... celý text
Princezna z třešňového království
1989,
Markéta Zinnerová
Vyzdvihla bych ilustrace k této knize, kterou jsem měla od Oty Janečka. Právě poetické ilustrace, pocházející jako by z jiného, snového světa, mě jako dítě zaujaly nejvíc a díky nim jsem nad touto knihou strávila spoustu chvil. Nevím, možná jsem na správné pochopení a vstřebání příběhu byla tehdy ještě příliš malá, zaujaly mě jen některé části, určitě jsem jí měla v předškolním věku. Nyní si už pamatuji jen na vadnoucí (nebo zlomený tulipán?), kterého mi bylo velice líto, třešínku a pár dalších detailů, celek už si však nevybavím, jsou to jen útržky. Asi jsem tehdy přesto alespoň vzdáleně tušila, že je o smrti a znovuzrození, každopádně se mi zdála i tak jedinečná a vymykala se od mnoha ostatních. Proto jsem si na tuto knihu i po tolika letech vzpomněla. Kniha určitě stojí za přečtení, těžko však říci, zda dokáže oslovit současného dětského čtenáře. Každopádně bych do této dětské knihy, nyní zase ráda nahlédla, to nepopírám. Pouze však do vydání s ilustracemi od O.Janečka, podotýkám.... celý text
Jak jsem pomohl letectvu
1978,
Jakov Segel
Kniha s hezkými ilustracemi a s množstvím detailů, v kterých se dalo dlouho ležet a opakovaně je zkoumat :), mě zaujala na první pohled. Dostala jsem jí po nějakém vyšetření v nemocnici, máma mi jí koupila v podchodu polikliniky na Karláku, to si pamatuji dodnes. Ta radost z ní mi pomohla zapomenout na nějaký ten nepříjemný odběr a ulehčila následné polehávání v posteli. Příběh od sovětského spisovatele J.Segela taky ušel. Hlavní hrdina snil od dětství o tom, že bude létat letadlem a to se mu, myslím, potom i podařilo. (Snad si to pamatuji správně). Myslím, že byl nějaký čas také nemocný, ležel dokonce v nemocnici. Každopádně hlavní hrdina pomohl letectvu a mně knížka pomohla strávit krátké nepohodlí v prostředí útulného domova v době, kdy mi nebylo dobře. Děkuju, mami, za všechny obklady a tvojí péči tehdy, kdy jsem tě tolik potřebovala!... celý text
Sen, který se naplnil
2019,
Luca Di Fulvio
Když jsem viděla obálku, trochu jsem se obávala, že půjde o nějaký ženský románek a bezduchý příběh o tom, jak tři mladí lidé v zahraničí, ač po jistých mírných útrapách, ke štěstí přišli. Ve skutečnosti je kniha vstřícná širokému okruhu čtenářů, takže je srozumitelná pro méně náročné čtenáře a neurazí ani toho, kdo chce od knihy trochu víc. Čte se hladce a snadno, ovšem vzhledem k popisovaným událostem bych už o lehkosti nemluvila. L. Di Fulvio, jehož jsem neznala a toto je moje první setkání s tímto spisovatelem, rozhodně není autorem bezproblémových ženských románků, a to nejenom pro to, že popisuje i dost kruté zážitky různých postav. Příběh o obchodování s lidmi ani na pohodu být nemůže. Pogromy, znásilňování, nucená prostituce a drsný svět mafie a bezohledných zbohatlíků, jdoucích přes mrtvoly, jsou jen částí tohoto literárního světa. Dostává se i prostor na lásku, přátelství a lepší stránky lidských povah. Kniha je klasickým bestsellerem. Do dějin literatury asi nevstoupí, jak jsem řekla, je psaná pro běžného čtenáře, žádné experimenty s jazykem nebo těžko srozumitelná artová kouzla neznesnadňují její pochopení. Ovšem čte se jedním dechem! I když bývám kritická, s tímto počinem jsem spokojená a od autora si zase něco přečtu, protože dokáže zaujmout. Jinak je neuvěřitelné, jak se někteří lidé dokáží přiživovat na neštěstí či slabosti jiných a že jsou buď bez svědomí a slitování nebo oboje dokáží potlačit. Organizace, o níž se zde píše, sice už neexistuje, dodnes jsou však po celém světě drženi lidé v různých formách otroctví a to stále zůstává samo o sobě dost na pováženou. Knihu doporučuji k přečtení.... celý text
Nezadaná
2014,
India Desjardins
Komiks o nezadané ženě. Formou krátkých příhod a vtípků se dozvídáme o starostech a úvahách svobodné "single" holky. Psáno pouze pro pobavení, s nadsázkou a nadhledem. Například v kapitolce nevýhody osamělého soužití se řeší otázka, kdo té citlivé, osamělé dívce zabije v bytě pavouka, co jí leze po zdi? Ještě že má bývalého přítele a jeho mobilní telefonní číslo! :)... celý text
Osvětimská knihovnice
2013,
Antonio G. Iturbe
Na začátek musím říct, že popularita Osvětimské knihovnice a vysoká procenta mě osobně navnadily na četbu a pak zklamaly moje vysoká očekávání. Román by chtělo zvláště ze začátku proškrtat, zvolit jiný styl vyprávění, okořenit něčím, neopakovat některé situace, takže dávám jenom dvě hvězdy. Je to závažné téma, nerada dávám tak nízký počet, ale podle mého subjektivního názoru to je prostě hůře napsáno než jiné knihy o koncentračních táborech. Jsou silnější a záživnější knihy a tato si můj zájem nedokázala udržet. Osvětimská knihovnice je příběhem české čtrnáctileté dívky Dity, která se v Osvětimi, v dětském bloku, tajně starala o 8 zakázaných knih, z nichž se děti například učili číst abecedu a poznávat písmena. Byl to úkol složitý a podle údajů v románu nebezpečný, neboť četba se prý v táboře trestala smrtí. Děti nevlastní slabikáře, jen geometrii, neaktuální roztrhaný atlas s chybějícími stranami a například francouzsky psanou knihu. Přesto je to pro učitele poklad, byla to alespoň nějaká pomůcka k zakázané výuce bez tabulí a sešitů. Spojenectví s knihami a vzdělání je důležité, nutí člověka přemýšlet, dělat rozhodnutí, přenáší do jiných světů, osvobozuje. Následují popisy, jak se žilo v rodinném, dětském bloku, v čele s vedoucím Alfredem Hirschlem, který je další z důležitých postav románu. Kniha několikrát nadhodí dramatickou udici, například všudypřítomnost doktora Mengeleho s nejasnými plány, na něhož Dita naráží, jehož se obává a který jí dokonce vyhrožuje, že si jí vezme na pokusy, ale kniha většinou přesto nemá příliš bohatý ani košatý děj ani spád, který by nadhozené motivy více využil. Dlouho jsem čekala co se stane a dlouho se nedělo skoro nic, příběh plyne dost pomalu a dozvídám se to, co už znám z jiných publikací. Dita si vyměňuje s jinými vězni pár vět a příhodiček, odskočí si na barák k rodičům, objeví udavače atd., aniž by to rozsekla nějaká zásadní událost a vše je podáno většinou strohou, sušší, věcnou formou.Domnívala jsem se, že půjde o román bohatší na informace, ale jsou tam i dávno známá klišé. Dita se občas vrací ve vzpomínkách k životě před válkou, ale ani to text dostatečně neoživilo. Vydržela jsem zhruba do poloviny knihy a pak už jsem ztratila trpělivost a musela přeskakovat.... celý text
