Sidonka3
přečtené 736
Milenec mé matky
2006,
Urs Widmer
Kniha je velice dojemná. Nejedná se o opětovanou lásku, "fanynka" se z jednostranné zamilovanosti ke slavnému dirigentovi Edwinovi doslova pomine. Vidí svého pseudomilence zkresleně, staví si kolem něho vzdušné zámky, snaží se být v jeho blízkosti a přitom žije v hrozném bludu. Příběh vypráví její syn. Když jsem na jednom literárním kurzu, kterého jsem se zúčastnila, z knihy předčítala, hodně lidí si pak knížečku také chtělo přečíst, celou, na základě krátkých ukázek z textu (měli jsme si přinést zajímavou knížku a představit jí druhým). Má moc hezký sloh a opírá se o skutečný příběh. Udivuje mě zdejší nízké hodnocení, které si vysvětluju prostě tím, že čtenáři neradi čtou o nehezkých věcech a pod pojmem milenec si představují oboustrannou náklonost. Je pravdou, že příběh je teskný svojí marností až trapností a matky je vám prostě líto. Já mám radši knížky ze života, kterým můžu uvěřit. Ne všechny naše náklonosti jsou opětované a jednání druhého člověka může být někdy špatně interpretováno a pochopeno. Kromě jiného je tento životní příběh apelem na to, že snít je hezké, ale nic se nemá přehánět.... celý text
Znásilnění: Milostný příběh
2007,
Joyce Carol Oates
Takové těžké téma a přitom přečteno jedním dechem! Velice čtivě napsáno. Tenoučké, ale hutné čtení.
Vášeň a jiné povídky
1977,
Guy de Maupassant
Mistr vztahových, lehce eroticky zabarvených a psychologických povídek opět nezklamal. Prosím, nezapomínejme na něho, nedostižného Guy de Maupassanta. Bezvadná stylistika, srozumitelnost, znalost lidských povah a slabostí, pěkně naservírovaný realismus i prostor pro lásku. Takovou lásku, která osloví čtenáře, aniž by musela být laciným kýčem. Co si víc přát?... celý text
Sokyně z Versailles
2019,
Sally Christie
Historické romány mám ráda. Kniha však nesmí být bezobsažná. Pokud hojně zmiňuje historické osobnosti, měla bych se o nich něco košatějšího dozvědět, případně si doplnit již získané informace. Zde jsou fakta zavádějící a nepřesná, jen aby to bylo stravitelné pro co nejširší publikum. Pokud už je kniha historicky nepřesná, mohla by tento nedostatek alespoň nahrazovat bravurním stylem vyprávění, dobrodružstvím, spádem, vtipem atd., jenž zde chybí. Není ani přesvědčivě romantická, udržuje si od čtenáře odstup. Madame de Pompadour, která se ve skutečném životě dokázala tvrdě a nelítostně vypořádat s nepřáteli a například když krále přestala jako milenka bavit, vedla pro panovníka chladnokrevně harém, kde byly zneužívány nezletilé dívky, je zde dlouze a primárně líčena jako milující naivka, která chce vycházet s královnou a prospívat jí, dělat radost králi apod., což neodpovídá jejímu charakteru. Pokud chtěla někomu prospívat, pak jen za účelem vlastního zisku a protislužeb, aby se udržela u moci. Velká část románu povrchně a ledabile popisuje její ošacení (dnes si vzala šaty pastelové barvy se stříbrnou výšivkou a půvabnou růžovou stužkou umístěnou "už nevím kde přesně") a neustále je nám předkládáno, co kdo jedl (král si dal zajíce v aspiku s brusinkami a lahodnou omáčkou, další z pokrmů byly cukrovinky v barvě milenčiných žlutých šatů...). K ději, duchaplnějším myšlenkám, faktům, důmyslným dialogům, politickým a kulturním souvislostem (podporovala vědu a umění) a ději se prostoru nedostává. I o povrchních věcech se dá navíc psát duchaplněji. Kniha nemá silný příběh, snaží se "šokovat" sexem, kterému ovšem též schází šťáva a věčné popisy toho, co měl kdo na sobě (navíc často poměrně neurčité), nahrazují vypravěčský um. Průměrný povrchní románek pro čtenářky, co o milence nevědí takřka vůbec nic a nevadí jim tento způsob vyprávění. Mně toho moc nedal, takové plácání prázdné slámy, povídačky nic moc o ničem, nicméně na oddech se to přečíst dá. P.S. Přikláním se k názoru, že 1. díl Sestry z Versailles byl trochu povedenější a příběh byl méně vlažný.... celý text
Polednice
2008,
Julia Franck
Trochu se divím tomu zdejšímu nízkému hodnocení. Jazykově výborné, dobře srozumitelná artová beletrie. Příběh upoutá dlouho nezodpovězenou otázkou:" jak se něco takového mohlo stát... A jak ta rodinná tragédie dopadne?" Z některých popisovaných scén opravdu doslova mrazí (scény s Péťou mě poměrně hluboce zasáhly) a i když byl motiv úmyslného opuštění dítěte na vlakovém nádraží vysvětlen, nemohla jsem s matkou ani přesto sympatizovat. Ztráta citu válkou poznamenané ženy je zde popsána zdařile a s nepatetickým odstupem. Po čase jsem sice pozapomněla, ale ty nejsilnější scény ve čtenáři zůstávají i po letech. Kniha je mírně nevyvážená, jsou tam slabší i silnější pasáže, každopádně doporučuji k přečtení.... celý text
Necestou slečny H. a dnešní Afrikou
2010,
Eda Kriseová
Rozhodně by bylo zajímavější se více ponořit do života a osobnosti poněkud tajemné, neznámé a zvláštní slečny Hlaváčkové, případně osobnosti a práci toho, koho tolik obdivovala - slavného cestovatele Emila Holuba. Slečna, o níž se toho mnoho neví, zaujatě a okouzleně chodila na jeho přednášky, pak se vydala po stopách cestovatele na nebezpečnou pouť Afrikou, aniž by na ní sama něco sbírala či aniž by potřebovala též něco vytvářet. Cestu zaplatila vlastním životem... Bezvadný námět na román, v němž se mohlo i trochu, více či méně zafabulovat. Eda Kriseová se naopak vydala, podle mého názoru, méně náročnou cestou a námět zpracovala formou cestopisné eseje. Já bych byla spíše pro zbeletrizované dobrodružství o oddané obdivovatelce, která se svým idolem nechala inspirovat k odvážné výpravě, ale budiž, i tak jsem ráda, že text o této osobnosti vznikl. Některé osudy a motivace jsou opravdu nevšední a pozoruhodné. Nakonec černý kontinent navštívila i samotná spisovatelka této knihy, paní Kriseová a během svého vlastního cestování se pokusila vyhledat i pravděpodobné místo posledního odpočinku ztracené Hlaváčkové. Kruh se tím uzavírá a já jsem poměrně potěšená misemi všech tří lidí, z nichž každá měla jinou motivaci i jiné zakončení výpravy za poznáním. :)... celý text
V tomto domě straší
2016,
John Boyne
Prvních pár stránek velice nadějných, přesně podle mého gusta... ale na zbytek knihy se mi raději neptejte. Škoda, že měl text sestupnou tendenci, včetně slabší pointy. Pár pasáží bylo ovšem opravdu kouzelných. Začátek s gotickým nádechem navnadil, nicméně neudržel moje sympatie.... celý text
Salon dvou století
2003,
Robert Sak
Škoda, že doba literárních salónů je už nenávratně pryč. Prostřednictvím této poutavě napsané knihy můžeme alespoň částečně nahlédnout do tehdejšího kulturního života a představovat si, jaké by to bylo přimíchat se do tak vybrané a zajímavé společnosti. Trochu jsem se přitom bezva čtení nostalgicky zasnila i poučila. :)... celý text
Zkrocení zlé ženy
2011,
William Shakespeare
Nemá to chybu. Četla jsem to. Viděla jsem i na divadle se Špalkovou, viděla jsem i v TV s mírně přehrávající E. Taylor a nemá to chybu. :) (Zkrocení zlé ženy je třeba brát s nadsázkou a vidět i jeho skrytější poselství. S výhradami feministek nesouhlasím).... celý text
Volání netvora
2012,
Patrick Ness
Kniha je špičková. Filmové zpracování se mi už tolik nelíbilo. Napsal P.Ness na námět umírající autorky S.Dowdové. Síla osobního prožitku je tam znát a přenáší se na čtenáře. Je to sice přednostně hororová fantasy pro -náctileté, může ovšem oslovit i dospělé. Klade mnoho otázek, až filozofických, které jsou úměrné věku cílových čtenářů a oslovují i některé dospělé, kteří se musí vyrovnat se ztrátou někoho či něčeho. Je to příběh o třináctiletém chlapci a o jeho těžce nemocné matce. Příběh o nespravedlnosti, sobectví, milosrdných lžích, o potřebě přiznat si nepohodlnou pravdu, nepřipouštění si nepohodlných skutečností, o vyrovnávání se s nejtěžšími situacemi, aniž by přitom čtenáře zdeptal a nedal mu žádné východisko. Čtenář naopak dostane povzbuzení: "Snažte se snášet zkoušky, jak nejlíp dovedete. Tento příběh nekončí, neste jeho štafetu dál."... celý text
Lekce tvůrčího psaní
2005,
Michal Viewegh
Kniha, údajně s autobiografickými prvky, pro mě byla zajímavá jen tím, že se odehrává na Literární akademii, kde jsem svého času chtěla studovat a dozvědět se něco o způsobu výuky tvůrčího psaní pod vedením známých spisovatelů. Příliš obohacující ani zábavná mi však nepřišla, ale zase lepší než nic, že ano. :)... celý text
Případ nevěrné Kláry
2009,
Michal Viewegh
Snadno se přečte. Snadno se zapomene. Oddechové potěšení na jeden den. Jeden z těch příběhů, který dlouhou životnost nemá, ovšem na krátko zlehka zabaví.
Pestré vrstvy
1999,
Ivan Landsmann
Kdeže ty loňské sněhy jsou. V době vydání (rok 1999, Kniha roku v LN) intoši nad knihou plesali, ta havířská řeč a bodří horníci, báječné zjevení z jiného světa! Následovaly rozhovory s autorem v médiích, recenze, nějaké ty autogramiády, popularita, kterou už asi žádným svým následujícím textem Landsmann nepřekonal. Autobiografický román z prostředí ostravských dolů mi přiblížil, jak to vypadá tam dole pod zemí a hornickou práci, jinak jsem si z toho ovšem moc nevzala. Kniha není moc dějová ani psychologická, na mě je až poněkud utahaná, vyprávění z pozdějšího holandského exilu se mi ztrácí v nedohlednu (jasně, autor knihy to tam neměl jednoduché a kdosi mu v začátcích, tuším, dlouho nechtěl pomoc a pak někdo pomohl). Já nevím, erudovaný literární kritik fakt nejsem, nicméně mi to přišlo na jeden román pořád trochu málo.... celý text
Miláček
1972,
Guy de Maupassant
Mistrné zobrazení společnosti v celé kráse a zkaženosti. Společenský román se skvělou drobnokresbou postav, zvláště v popisu okouzlujícího Miláčka, jehož přezdívka má pro čtenáře až hořce ironickou příchuť. Kariérista, který si ke společenskému vzestupu vybral všechny možné prostředky, zejména využívání žen, je bravurně popsaný, stejně jako ženy, s nimiž jsem musela mít často soucit. Román mě nesmírně bavil, četla jsem ho když mi bylo – náct, nemohla jsem se od něho odtrhnout a ráda se k němu zase vrátím. Guy de Maupassant patří mezi mé oblíbené autory. Po pár zklamání s našimi současnými spisovateli a několika přeceňovanými bestsellery s kolísavou kvalitou se budu raději zase pokorně vracet ke staré dobré klasice, prověřené delší dobou, která není ovlivněna ani pomíjivou módou ani současnou důmyslnou reklamou.... celý text