silentlipss
přečtené 191
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Sedmdesát dva procent u takového skvostu? Český jazyk sice údajně ovládá přes deset milionů lidí, ale to ho tak málo z nich ovládá natolik, aby porozuměli těmto veršům? Máj se nesmí číst, musí se pomalu a postupně vstřebávat; je třeba dovolit svým samou zvukomalebností dychtivým rtům si ty nejkrásnější, ne-li všechny pasáže odrecitovat. Snít s otevřenýma očima. Spolu s ním plynout, odkrývat, vybarvovat, a hlavně - nebát se (stejně jako se Mácha nebál ho napsat). Protože věřte mi - nalézt se tam toho dá mnoho.... celý text
O myších a lidech
2004,
John Steinbeck
Se slzami v očích cítím k autorovi obdiv za vytvoření tak krátkého, ale tak plného příběhu. Bylo srdcervoucí být svědkem předení křehkých pavučinek krásných snů o lepším životě a touhy se vymanit ze spárů tehdejšího systému a zvyklostí, a následného zboření všech vzdušných zámků. Nemá smysl se tu pokoušet popsat onu hloubku skrytou za jednoduchostí, posuďte její dopad na vaše emoce a duši sami.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Už dlouho se mi nestalo, že by pro mé oči nějaký příběh zářil stejně jako sklenit mezi obyčejnými kameny. Nevím, zda jsem někdy četla příběh s tak promyšleným prostředím. Pro některé čtenáře byl popis světa možná až zbytečně podrobný, ale já bych se naopak nebránila možnosti se o něm dozvědět ještě daleko více. Mám totiž podezření, že je paní Stehlíková obdařena jakýmsi prostředkem pro nahlížení do budoucnosti, podobně jako Darius svým bolavým kolenem... Podle Ilan zasvětili lidé v nížinnách své lutominem prodloužené životy hledání prostředků, jak vše ovládnout. Nepřipomíná vám to v něčem dnešní splašený svět? Být příběhem provázena dívenkou pojmenovanou po květu, bez jejíž odvahy a bystrosti by se všichni nejspíš dávno váleli někde v útrobách jedné ze zrůd, roztavení nevyzpytatelným sklenitem či přinejmenším stále v té nevědomosti, bylo velmi sympatické. Myslím, že jí všichni tu občasnou dětinskost a tvrdohlavost promineme. Měla jsem Faju sice půjčeného z knihovny, ale jak to tak vypadá, knížky na mých přeplněných poličkách se budou muset trošku smrsknout - a to nejen proto, že mám děravou hlavu a nejspíš bych při tom nesnesitelném čekání na další díl všechno zapomněla. Je mi záhadou, jakým nadpozemským způsobem se paní spisovatelce podařilo předčit má (už tak vysoká) očekávání po skvělém prvním dílu. Doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy plné tajemství a záhad, ve kterých vlastně není jasné, zda je nepřítel opravdu nepřítelem. Ne, chyba. Doporučuji všem.... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
Jsem z téhle knížky docela… mimo. Docela dost. Doslova mnou vláčela, chvíli mě nechala toužit po krásných letních večerech, broskvích a něčem podobně silném, co bylo mezi těmi dvěma, a najednou mi bez varování zlomila srdce. A ve filozofickém rozměru toho v ní bylo tolik, že přemýšlím, zda vůbec má cenu se pokoušet to všechno popsat. Nějakým zvláštním způsobem obsahuje stejné myšlenky, které - aniž bych si to kdy předtím uvědomila - mé nitro obsahuje také. Jako by mě postupně odhalovala. Ona a já se prolínáme - na jakési hlubší myšlenkové úrovni jsme propletené stejně jako Elio a Oliver. Dala mi své jméno a já jí dala to své.... celý text
Na Větrné hůrce
2009,
Emily Brontë
Také pro mě je poměrně těžké zformulovat si na tuto knihu názor. Musím se přiznat, že první polovinou jsem se musela doslova prokousávat, protože mi opravdu vadilo, že se v příběhu nevyskytuje jediná sympatická a přívětivá postava. A vše bylo tak plné nenávisti a zášti! Jakmile se však děj stočil k malé Cathy a Lintonovi, začetla jsem se a toužila se dozvědět, jak to s nimi dopadne. Opravdu zvláštní knížka - krásné popisy přírody a charakterů postav, trýznivý smutek, posedlost láskou... Nejspíš nebyla úplně něčím pro mě, nezanechala ve mně nějaký hlubší dojem, ale přesto věřím, že si ji někdo dokáže oblíbit.... celý text
