simca9342
přečtené 2471
Řvi potichu, brácho
2016,
Ivona Březinová
Předposlední přečtená kniha z této oblasti.. Jonáš je na první pohled normálně vyhlížející kluk. Vyžaduje však určitě rituály, nerad mění zavedené trasy nebo dostává záchvaty pokud není nejen chléb nakrájený v kolečku. Má autismus a život s tímto člověkem a můžu už rovnou říct sourozencem popisuje Pamela. Jeho ségra- dvojče. Někteří jsou úplně závislí na péči druhé osoby a nemůžou se zapojit do běžného života. Nemění se ani po letech jak v chování tak v rituálech, které mají. Každý má jiné znaky a každý je taky geniální na různé věci nebo oblasti ať uz je to dějepis, jazyky nebo v případě kámošky jízdní řády města naučené hodně brzy. Na mě to byl až moc drsný příběh, protože jsem ho četla v necelých 17 letech , ale takhle to bohužel je.... celý text
Začarovaná třída
2012,
Ivona Březinová
"Z pravěku " Jedna obyčejná třída s obyčejnými žáky. Do té doby než se tam neobjeví romské děti- tři vysocí, hubení kluci, kteří kočuji společně s cikrusem. Jak dítě mě ten příběh dojal, protože na zakladce jsme měli polské spolužáky a k tomu kolotočáře takže jsem se do hlavních postav uměla dost dobře vcítit.... celý text
Lentilka pro dědu Edu
2006,
Ivona Březinová
"Z pravěku" V jednom domě žije několik lidí. Praděda, děda, rodiče a malý školák Honzík. Život pro tuhle rodinu začíná být těžký v okamžiku, kdy děda Eda odejde z domu a je dovezen policajty. Zanedlouho vyšetření potvrdí diagnózu zvanou Alzheimer. Už nic nebude jako dříve. Děda musí být pod dohledem celé dny, dveře se musí zamykat, aby si neudělal vylet, ze kterého by se nemusel vrátit, protože by zabloudil a nenašel správné dveře. Také musí potýkat léky, které příznaky nemoci jen zmírní. Všem působí starosti. Jen Honzík je rád. Děda Eda je zábavný, vzpomíná o době, kdy byl on sám malý . Kniha přibližuje život osob s Alzheimerem a vysvětluje malým čtenářům nenásilnou formou, co znamená mít tuhle nemoc a jak s ní žít. Nedá se vyléčit a léky jen potlačí. Lentilky jsou opravdové bonbóny z čokolády a děda je dostává v přesvědčení, že bere opravdové léky, protože je brát odmítal. Ty pravé měla u sebe maminka a děda je dostávál nenápadně. Příběh končí tak jak končit měl. Ani postupující a zhoršující nemoc nekončí šťastně...... celý text
