Sirius
přečtené 385
Diamantová holubice
2017,
Adrian Hyland
po všech severských detektivkách je tahle knížka jako zjevení, protože se odehrává v Austrálii. Hyland zvládl její atmosféru (hlavně tu odvrácenou stranu) vylíčit naprosto parádně a v tomhle prostředí by asi nechtěl žít nikdo. Naštěstí si ale stvořil dostatečně silnou a tvrdou hrdinku, která má dost odžito a s ničím se nemaže. Je to ten druh detektiva, co se tak trochu motá neschopný policii do práce a přitom se stará o vlastní bytí, protože pátračství není jejím chlebem. Největší problém románu je tak její první půlka, kdy autor představuje prostředí, postavy a pomalu startuje pátrání, který se rozjede pořádně až zhruba od 150 strany, kdy to začne fakt příjemně svištět.... celý text
Příslib krve
2016,
Brian McClellan
porušil jsem svoje předsevzetí nerozečítat fantasy série. A nelituju. Příslib krve jsou naprostá pecka - žádná fantasy mě už tak dlouho nefascinovala. Jsou tu hrdinové, se kterýma se člověk může ztotožnit, je tu svět, kde se autor inspiroval (tuším) francouzskou revolucí, takže žádní elfové, trpaslíci atd, ale spousta mušket, pistolí, střelnýho prachu. Nějaký intriky. Brian McClellan se sice nemazlí s větami jako Abercrombie nebo Martin (dokonce není tak cynický), ale rozhodně mě během v tomhle 500 stránkovým kolosu nenudil ani jednou.... celý text
Kdo jinému jámu kopá
2017,
Marie Rejfová
Detektivka, co se čte sama (ostatně jsem to dal během dvou dnů) a je to příjemná oddechovka, která plave proti současnému proudu temných depresáren z mrazivýho severu. A je tam hrdinka, co tak trochu zakopne o mrtvolu a jelikož je zvědavá, tak si nemůže dát pokoj, dokud nedopadne pachatele.... celý text
Ve světle nebo ve stínu
2017,
Lawrence Block
Obvykle rozměr knihy neřeším, ale tady je vyloženě škoda, že nebyl použitý větší. Uvnitř jsou totiž reprodukce obrazů od Edwarda Hopppera a takhle prostě nepůsobí tak výrazně. A co se samotnýho obsahu týká - hodně autorů k zadání asi přistoupila tak, že si vybrala jeden obraz a zkusila si popsat, co se na plátně vlastně děje. Což znamená, že ve většině případů z toho vylezly řemeslně zvládnutý pocitovky a taky několik lechtivějších epizod. Naštěstí ale dorazí i plnokrovný příběhy - tady naprosto exceluje Lansdale se svým Promítačem. Fakt nechápu, že tady ten spisovatel není vydávaný ve velkým. A hned za ním je Michael Connelly s dalším "případem" Harryho Bosche, ale taky Jonathan Santlofer, od kterého bych si ještě v budoucnu něco rád přečetl.... celý text
Povídky z Manhattanu
2017,
Mary Higgins Clark
Jak už to u antologií bývá, ne všechno mi sedlo. Naštěstí tohle je ale ten případ, kdy převažují ty lepší povídky a těch slabších je minimum. Texty mají šťávu, úžasnou atmosféru a s ničím se nepářou... a co se mi obzvlášť líbilo - spousta z nich se odehrává v minulosti a to je teprve žraso. A taky jsem objevil spoustu nových autorů, tak doufám, že někteří z nich to na českém trhu dotáhnou dál než k povídce. Mimochodem, za tu grafickou úpravu fakt smekám.... celý text
Není cesty zpět
2016,
Tim Weaver
Už "Bez slitování" bylo super. Ale Není cesty zpět je alespoň tak o dvě třídy lepší. Weaverův styl je strašně návykovej, zápletka pořádně zašmodrchaná, zvraty pořádně protřepaný. A hlavně Raker je dědic drsný školy jak víno.... celý text
uf. Nesbo je další z těch autorů, co asi trpí syndromem když další knížka, tak o něco tlustší než ta předchozí. A bohužel nudnější. Tahle knížka by si určitě zasloužila zkrátit tak o polovinu stránek. A co mě na tom strašně štvalo, byla skutečnost, že jsem jako čtenář byl díky vypravěčský kameře vždycky o krok před hrdinou. Zvrat s pachatelem bylo hrozný wtf, takový jsem snad ještě nikdy nepotkal. Co to ale zachránilo bylo alespoň svěžejší finále.... celý text
Přeběhlík
2016,
Michael Connelly
Connellyho Přeběhlík je prostě parádní. Bosch sice už není policajt, ale jeho poslání neskončilo ani ho neopustila jeho buldočí nátura. Takže tu máme další zajímavý případ, trochu slabší padouchy a trochu slabší finále... ale vezmi to čert. Protože Connelly pořád píše skvěle.... celý text
Páté srdce
2016,
Dan Simmons
Ze všeho nejdřív velká poklona nakladatelství Mystery Press za to, že Páté srdce vyslalo do světa v takhle úžasné grafické úpravě. Grafické úpravě neskládám hold často, ale tentokrát prostě musím. Už jen kvůli ní doporučuju mít doma knihu ve fyzické podobě a ne jen v ebooku (ostatně já sám knihu uložím vedle Kvítku karmínového a bílého). Další poklona pak patří překladatelce Alžbětě Lexové za to, jak se s tím popasovala. Podle mě to zvládla parádně. No a samozřejmě obrovská poklona Danu Simmonsovi. Protože Simmons je prostě bedna. Simmons se nespokojil jen s tím, aby napsal "jen dalšího Sherlocka". Simmons na to šel z jiné strany a rozhodl se propojit fikci s historickými událostmi (podobně jako to udělala i Lyndsay Faye u Prachu a stínu). Páté srdce v sobě propojuje detektivku, potažmo špionážní thriller a něco, co bych nazval studií/rozborem/ dobrodružství Sherlocka Holmese z pera A. C. Doyla/doktora Watsona (tady potěší četné odkazy na Doylovy příběhy a nedivil bych se, kdyby čtenář po dočtení Pátého srdce oprašoval Doylovy příběhy). A je samozřejmě otázka, která z těch dvou složek čtenáře uspokojí víc, případně jestli bude u obou stejný tah na branku. Ovšem tenhle román má ještě třetí složku a tou je perfektní znalost reálií (a Shakespeara), díky které má celý román naprosto úžasnou atmosféru. Každopádně by to mohlo být o čtvrtinu kratší, aby byla dynamika lepší.... celý text
