Sirius
přečtené 388
Čas žít, čas zabíjet
2010,
Miroslav Žamboch
prokousat se k téhle knížce mi trvalo asi osm let. A teď jsem ji dal asi za 14 dnů. V tomhle špalíku se vrací na scénu Bakly, hrdina románu Bez slitování a je to vlastně sbírka s jeho dalšími pěti příběhy. Pasák - je to taková jednohubka z dob, kdy Bakly sháněl ještě pořád prachy. Má to takovou tmavou bahnitou atmosféru a příjemně to upomíná právě na Bez slitování. Do temnoty - popravdě se to mělo jmenovat asi spíš Jatka v podzemí. Baklymu tak trochu nevyšel jeden kšeft, je naštvanej, utíká. A cestu z podzemí /mimochodem, tohle prostředí má asi Mirek Žamboch rád, když mu pak zasvětil i samostatnej román/ si musí prosekat vším, co má po ruce. Je to vlastně takovej literární Útok na věžák. Hon za Rudou hvězdou - první ze dvou půlrománů v týhle sbírce. Atmosférou a tak trochu tématem to připomíná Na ostřích čepelí. Bakly a parta vojáků utíkají do pouště s nebezpečným artefaktem. Jednoznačně je to nejsilnější text v knížce. Je to strašně temný (nápad se speciálními vojáky parádní). Má to úžasnej drajv, skvělý akční scény i atmosféru. Horko pouště cítíte každým pórem. Do morku kostí - druhý půlromán. Noir temnej jak dehet. Opium, války gangů, skvělý kombo drsný školy a drsný fantasy. Jako kdyby se u jedný klávesnice sešli Abercrombie a Hammett. Bohužel ke konci to solidně drhlo. Zabiják čarodějů - asi nejslabší věc. Vyvražďovací jednohubka, která by v tý knížce ani být nemusela. Docela bordel jsem měl v reáliích světa, kde jsem se krapet neorientoval a nechápal jsem některý souvislosti. Na druhý straně jsem se bavil, kniha je dobrá a pokud letošní román s Baklym bude na stejný úrovni, mohla by to být paráda.... celý text
Sestra smrt
2018,
Daniel Petr
detektiv až prehnaně velkej drsňák zavislej na cigarách, depkoidní atmosféra severu, vztahový propletence připomínající místy zmotaný klubka nití. Ale četlo se to parádně ne že ne a po dlouhý době zase knížka co mě fakt bavila.... celý text
mám z toho lepší pocit než z loňský Žízně. Taky se mi to líp četlo. Je to temný, prohnilý a drsný. Místy až zbytečně moc. Jako kdyby se Nesbo snažil psát noir, ale ono to prostě pro tu rádoby všudypřítomnou temnotu prostě moc nefunguje. Místy jsem si říkal, co si o tom mám myslet. Místy mi to přišlo hodně vtipný. Více místy to pro mě bylo natahovaný jak žvejčka - copak toho autora nemůže někdo klepnout přes prsty a říct mu, že by se mohlo něco v zájmu četby vyhodit. Některý vedlejší postavy jsou celkem ok. No a hlavní hrdina je deb... no nebyl mi moc sympatickej. Ale jako výplach mozku to je fajn. A taky se mi líbila ta česká obálka.... celý text
Jepice
2018,
James Hazel
v poslední době mám problém cokoliv přečíst. A Jepici jsem dokonce rozečítal dvakrát. Čekal jsem detektivku thriller a dostal jsem fantasmagorický béčko, kde jsou náckové pokusy na lidech tajný sekty a trochu drsnější právník.. A nečetlo se to blbě. Jen musíte přistoupit na pravidla hry. Kdyby tu telní tekutiny barvily stěny bylo to skoro střílečkový béčko... celý text
Zlomené srdce
2017,
Tim Weaver
jak už je u Weavera dobrým zvykem, tak i tenhle Rakerův případ se čte jedním dechem. A má to zase zajímavý prostředí - točí se to kolem starých filmů, což je fakt lahoda. Jenže někde v polovině jsem si uvědomil, že to místy působí fakt nezáživně a místo, aby krátil, tak stránky přidává a natahuje to jak žvejkačku. Zbytečně. No a pak tu jsou zvraty - tentokrát jsem měl pocit, jako kdyby se Weaver snažil vyrazit dech co nejvíc. Pořád je to sice žánrová špička, ale Němé oběti byly přeci jen o něco lepší.... celý text
Smrt má vůni inkoustu
2017,
Vilém Křížek
Po dlouhý době jsem si zase něco přečetl. Smrt má vůni v inkoustu v knihkupectvích rozhodně nepřehlídnete díky skvělý grafický úpravě (která je u Mystery Pressu zase tradičně skvělá). A pokud jste ji tam přehlíželi doposud, tak příště doporučuju minimálně prohlídnout. A nejlíp rovnou odnést ke kase. Tohle je detektivka starýho ražení, která nejvíc připomene Sherlocka Holmese - trochu výstřední detektiv a jeho oběma nohama na zemi stojící parťák. Místo Británie Rakousko-Uhersko, který má ale před první světovou válkou taky svoje velký kouzlo. A samozřejmě zločin ve vyšších patrech společnosti. Netopí se to v depresích ani brutalitě, takže můžete bez obav kupovat i starším ročníkům. A pokud budou další díly, tak si je určitě přečtu.... celý text
Hadrový panák
2017,
Daniel Cole
další ze současných krimi/thrillerů, který trpí tím samým problémem jako všechny dnešní současné krimi/thrillery - je to prostě moc dlouhý. Rád bych si zase jednou přečetl něco, co bude mít tak 250 stran max, ale to odbočuju. Hadrový panák je debut. A jako debut to rozhodně není blbý. Je to místy mrazivé, taky mě to bavilo číst (byť krácení by fakt nebylo na škodu) a má to pár sympatických postav, z nichž mě ten hlavní, který navazuje na tradici samotářských detektivů z rozrytou duší překvapivě bavil nejmíň, protože mi zkrátka už od začátku přišel jako násilnický hovado než jako ušlechtilý rytíř. A s počtem mrtvol byla klika, že se to odehrávalo v Londýně - takhle se alespoň město nezměnilo v totální osadu zombíků. Jo a taky to má dost zajímavej zvrat, potažmo závěr. Ne tak silnej jako má třeba Lehane nebo Flynnová, ale autorovi nelze upřít snahu, že se na to snažil jít trochu jinak. A ačkoliv mě to ke konci už trochu nebavilo, tak mě závěr navnadil k tomu, abych si přečetl i pokračování.... celý text
Mrazivá hlubina
2017,
Adrian McKinty
už to chtělo nějakýho irskýho spisovatele detektivek. Má to skvělou atmosféru a hodně to těží ze situace, která tam v roce 1981 panovala a solidně to připomíná peklo. A do toho se řeší několik vražd. McKinty je hodně dost cynickej (ne tak cynickej jako třeba Zahler nepoužívá tak černej humor) ale i tak si neodpouští ironický glosy, který vypouští ústy svýho hrdiny - což je typickej buldok, co se zakousne a nepustí. A do toho pije, poslouchá desky a randí s patoložkou. Mrazivá hlubina sice trpí současným neduhem - o něco víc stránek než by potřebovala, ale i tak je to hodně dobrý čtení a jsem zvědavej na dvojku.... celý text
Odvrácená strana konce
2017,
Michael Connelly
Connelly patří k těm autorům, který bych mohl číst pořád. Takže vždycky když tu vyjde nějaká jeho kniha, tak jde všechno na druhou kolej a já prostě musím číst. A Odvrácená strana konce nezklamala. Od první stránky jsem se tetelil blahem, protože to strašně moc evokuje Chandlera (pracháč si najme soukromý očko, onoho posledního čestnýho rytíře, aby mu někoho našel) a z týhle lajny nevybočí ani ve chvíli, kdy do toho kápne trochu policejní procedurálky a druhý případ. Má to sice přes 400 stran, ale nechybí tomu spád a tah na bránu. A to i přes fakt, že tam nejsou žádný velký akční scény. Je dost fajn, že oproti jiným knížkám je to zase něco jinýho - hrabání se v minulosti a pátrání po dědici. A obejde se to bez vraždy. Téměř. A nejlepší je na tom samozřejmě Harry Bosch. Ve svým věku už by mohl sedět doma, luštit křížovky a užívat si důchodu. Místo toho dobrovolničí jako policajt a dělá soukromýho detektiva. A je pořád křižákem na svojí misi. Snad jen tak neodejde.... celý text
Dobré duše
2017,
Irena Obermannová
hrdinka/sociopatka se závislostí na šachu, doutnících, která bydlí v bordelu a ve chvílích volna kouká na péčko. Má to fajn atmosféru, zmagořenýho vraha co rád připéká lidi v peci... vedou se tu rozhovory o dobru a zlu, ale podobně jako u Kdo jinému jámu kopá se tu plave proti proudu severských depresí. Jako oddechovka na letní večer je to super.... celý text
Lovcův odkaz
2017,
Alex Drescher
Naprosto poctivá braková zábava, která si na nic nehraje a která jede jak Niagarský vodopády, takže těch 400 stran tohohle velkýho formátu dáte klidně za jedno volný odpoledne. A to jsem si myslel, že mě tyhle akční vypalovačky už nikdy brát nebudou. Ale jsem rád, že mě letos Drescher a Fuchs přesvědčili o opaku. Stylisticky to s další a další kapitolou roste a roste, ačkoliv mě Drescher neuhranul jako Kulhánek nebo Kopřiva. To nejvíc fascinující na Lovcově odkazu ale je svět - na něm je vidět, jak moc si s ním autor vyhrál a možná bude někomu připomínat dort pejska a kočičky, ale mě prostě sedl. Je to hlavní devíza románu, což se ale nedá říct o hrdinovi - Prokop je sice fajn, ale za celou tu dobu jsem si k němu nedokázal vybudovat vztah jako před lety k Tobiášovi v Nočním klubu. Což ale naopak neplatí pro Richarda Svátka (pokud znáte Tovaryše a Jednoho z devíti, tak do tohohle určitě jděte, protože ty knížky jsou propojený - já naopak v brzký budoucnosti budu dohánět vzdělání). A když už jsem nakousl to prostředí - fascinující je Drescherovo skoro až noirové pojetí Ostravy a bylo by fajn si někdy v budoucnu střihl nějakou mimožánrovku z tohohle města. Každopádně do druhýho dílu půjdu. Jo a dokonce tu narazíte i na řezníka z Bruntálu. PS. Obálka je jeden velkej omyl. Škoda, že Fantom Print nenavázal na Leonardo s obálkami Lubomíra Kupčíka. Takhle to bude každej pes jiná ves.... celý text