Sirius přečtené 388

Po stopách ztraceného syna 2018, Petr Hugo Šlik

To co, načal Petr Hugo Šlik před pár roky knihami Tajemství jeskyně pokladů a Ve staré cihelně se svítí, loni a letos dokončuje knihami Po stopách ztraceného syna a Záhada dračího klíče. Všechny 4 knížky fungují samostatně, ale jako celek jsou naprosto perfektní (a díky vývoji všech protagonistů si to člověk užije maximálně). Pamatuju si, že do týhle série jsem šel hlavně kvůli těm nádherným obálkám od Petra Morkese... ale z textu jako takových jsem byl nadšenej ještě mnohem mnohem víc a vlastně se z toho stala taková moje malá velká letní láska na čtení, u který jsem se vrátil do dětství. Šlikova série Klárov ukazuje, že dětská dobrodružná/detektivní literatura neskončila kdysi u Stínadel Jaroslava Foglara, ale žije i v roce 2019. Pro mě je svým způsobem Klárov taková nová verze Stínadel (byť třeba v tý temnosti šel Vojtěch Matocha u Prašiny mnohem dál). Je tu parta tří kamarádů, kteří jsou obyč/neobyč, před kterými se vždycky objeví nějaká záhada a oni jí chtějí přijít na kloub. A do toho se potýkají s trampotami dospívání. Asi nejsilnější příběh pro mě byl ve trojce - Po stopách ztraceného syna, kde autor ukazuje na to, jaká byla válka blbost a působí to tak dost retro a má to velký kouzlo. Ale uzavření série (Záhada dračího klíče) je pak dost silný. Karty se obrací, melancholie a smutek ze závěru celé série je dost silnej. Nemluvě o některých zvratech. A velký pravdě, že ty největší poklady se neskrývají ve zlatu a drahým kamení, ale v něčem úplně jiným. Moc bych si přál, aby v budoucnu přibyla ještě třeba pátá kniha (abych věděl, jak je to s mými oblíbenými třemi kamarády bylo dál), ale je pravda, že v nejlepším se má přestat. A tahle série končí opravdu na svým vrcholu. Petr Hugo Šlik to všechno uzavřel naprosto parádně a já se těším, na to, s čím přijde příště. Do tý doby se budu těšit na každý léto, kdy si tuhle sérii přečtu zas a znovu. Pokud pro děti sháníte skvělou dobrodružnou četbu, tady jste na správný adrese. Bylo skvělý být zase malým klukem. Vysekávám velkou poklonu a za odkazy na svatýho Františka, svatou Kláru, Trabandy, Roberta Křesťana (a Druhou trávu), Hemingwaye a Remarquea díky. A hlavně obří díky za nádhernou četbu.... celý text

Já, legenda 2018, Richard Matheson

Některé knihy v mojí soukromé knihovně to mají horší než jiné. Tak třeba Já legenda na přečtení čekala dlouhých 12 let. V roce 2007 knihu vydal Laser při příležitosti filmu v kině... film se mi tehdy docela líbil, tak jsem chtěl mít i předlohu (že si ji přečtu až za 12 let mě tehdy nenapadlo ani omylem). No a musím říct, že to je jiné. Film byl tehdy akční Hollywood... zatímco knížka jde úplně jinou cestou. Neveze se na vlně střílení upírů (kterou skvěle ovládá Blade), ale je pomalejší, možná trochu meditativní. Popisuje život chlápka, který je poslední člověk na Zemi a snaží se žít. A přežít. A rozjímá nad životem a smrtí. Nad tím, proč se nevrhnout mezi upíry a nenechat se kousnout. Líbily se mi popisy každodenní rutiny - poslouchání vážný hudby, čtení Stokera, kouření cigaret a popíjení whisky. A ačkoliv knížka ze začátku nevypadá moc dějově a na první pohled se vleče, ve skutečnosti postupuje rychle vpřed a pracuje s vývojem hlavního hrdiny. A všechno to míří k dost mrazivý pointě. Richard Matheson byl prostě kabrňák a Já legenda je jedna z věcí, která se člověku dostane pod kůži. A je to dobře. Těším se, že si někdy (třeba za dalších 12 let) přečtu knížku znovu. A třeba k tomu přidám i ty povídky, o který je knížka doplněná. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte. Nakladatelství Argo vydalo před rokem "legendu" znovu. A třeba vedle jejich novýho vydání Draculy to vypadá naprosto úžasně... celý text

Dobrodruh 2004, Leonard Medek

vrátil jsem se po dlouhý době k týhle knížce od Leonarda Medka... protože léto je jako stvořený pro čtení hororů a dobrodružný literatury. Byla v tom určitá dávka nostalgie, pamatuju si, jak jsem to kdysi přečetl prakticky na jeden zátah a jak moc jsem z toho byl nadšenej. Jenže nostalgie je docela velká potvora. Pozůstatky Impéria, Peklo pod palmami a Nefritová necuke jsou strašně super. Ty texty sviští, míchá se tu dobrodružná (až pulpová) literatura s nadpřirozenem - lamie, severský bohové, čaroděj, co probodává lidem hlavy hřebíky... prostě paráda. Jenže pak se knížka přehoupne do druhý poloviny a začne to drhnout... Zlato ze Zipangu ještě jde, ale působí spíš jako výplň, Hora hrůzy už se docela slušně vlekla a Otroci opia by tam ani být nemuseli. Autor se tu snažil ke konci vytvořit dějovou spojnici v postavě čaroděje, ale moc mu to nevyšlo. Na druhou stranu ta retro atmosféra je parádní, Medek pro ni dostal opravdu hodně velkej cit a prodává ji po barelech. Na druhou stranu vlak mu ujel s hrdinou - drsňák Franta, co se o sebe musí postarat v drsným světě funguje ze začátku, ale pak už se v tomhle směru moc daleko nepohne.... celý text

Pérák: Oko budoucnosti 2019, Petr Macek

Pérák: Oko budoucnosti - přistupoval jsem k tomu s dost velkou skepsí... ale tohle je naprostej zázrak ;) českej komiksovej zázrak. Je v tom všechno - magie, šílený experimenty, spousta akce, český pověsti, náckové, odkazy na Indiana Jonese (Dobyvatelé ztracený archy) Krotitelé duchů a možná ještě další, který jsem nedokázal rozklíčovat. A taky je tam celá řada poct a odkazů - ať už v podobě originu, kterej odkazuje na Kapitána Ameriku, začátku, kde si hrdina tvoří oblek (Iron Man) anebo takovýho "epilogu", z kterýho sálá můj nejoblíběnější komiksovej Batman. Zkrátka a dobře láska ke komiksu a láska k zahraničním velkým vzorům je cítit z každý stránky. Ale zároveň je to svoje. Je to český, je to vtipný je to akční - prakticky od první do poslední stránky. Možná co dostává trochu na zadek je příběh a hrdinova motivace - ta vlastně proběhne ve zkratce, aby mohla spustit tu velkou akci, která se nezastaví. Ale šlape to a nenudí. Už dlouho mě takhle nic nebavilo. Crew si zaslouží velkej dík, že to vydala v nádherný úpravě. A pánům Mackovi a Koplovi nezbývá než držet palce, aby zase brzo vytvořili takhle něco velkýho. A třeba ještě dovalili Zázraka v jednom svazku. Něco mi říká, že Pérák byl jen taková malá ochutnávka.... celý text

Vysoké okno 2012, Raymond Chandler

třetí sezení s Chandlerem a Marlowem. Tentokrát to odsýpalo o dost rychlejc než Sbohem buď, lásko má, ale bylo to asi stejně zmatečný. Na druhou stranu dýlka byla ale ok. Co mě ale tentokrát dostalo byla ta obrovská porce melancholie, která z Marlowa doslova prýštila. Ta doslova trumfovala i vtipný dialogy, kterýma oplývala dvojka. Konec sice nebyl tak mrazivý jako v případě předchozích dvou knížek, ale silný byl dost. A zdá se mi to, nebo Chandler opravdu rolí záporáků obsazuje ženy? Uvidíme, co přinese Dáma v jezeře... celý text

Ukradený poklad 2019, Pavel Valach

Další (tentokrát třetí) dětská knížka přelouskaná tenhle týden. Tentokrát jsem si políčil na piráty. Ukradený poklad stojí na fajn nápadu, sympatický hrdince, jejím tatínkovi (kterej má účes jak Clark Kent) a jednom dobrosrdečným pirátským kapitánovi. Pavel Valach se vydal cestou ne úplně klasickýho dobrodružnýho příběhu o pirátech a do hlavní role obsadil holku /což ne asi úplně každej vezme/ ale mně se to líbilo a přišlo mi to fajn. A proč by hrdinou takovýho příběhu vždycky musel bejt kluk, že jo? :) Co si ale zaslouží vyzdvihnout jsou fakt parádní ilustrace Tomáše Chluda a jeho komiksový okna. Z mě spokojenost. Další ideální věc na letní čtení s dětmi :)... celý text

Ema a kouzelná kniha 2010, Petra Braunová

Tohle je obrovský. Je to hřejivý, milý a zároveň šíleně smutný a melancholický. A hodně magický. Šedivý a zároveň barevný Co všechno se stane, když se jedenáctiletá Ema dostane poprvé do města a navštíví antikvariát... a nejen o tom je tahle kniha. Ema a kouzelná kniha v sobě parádně snoubí nádhernej text Petry Braunové a krásný ilustrace Evy Chupíkový (který navíc díky velkýmu formátu parádně vyniknou). A čte se to samo. Za mě jedna z nejlepších knížek, jaký jsem za poslední měsíce četl. Jako dělaný k hrnku horkýho kakaa. Určeno všem dětem od miminka až po staroušky.... celý text

Drak s čokoládovým srdcem 2019, Stephanie Burgis

absolutní pohodovka. Lineární příběh s drakem, ze kterého kouzlo udělalo člověka a pak se s tím musel vypořádávat. Moc jsem si to užil, je to taková příjemná jednohubka, která se čte sama a nikde nedrhne. Nápad s proměnou a čokoládou mi přišel dost fajn. Je úžasný, že se takový pohádkový fantasárny ještě pořád píšou a vydávají. Na Draka s čokoládovým srdcem budu vzpomínat moc rád. K naprostý dokonalosti bych bral celostránkový ilustrace, ale na kvalitě, pohodovosti a hřejivosti textu to ale nic nemění. Snad to není první a zároveň poslední knížka od Stephanie Burgis v češtině. Byla by to fakt škoda. Pokud sháníte pro děti čtení na prázdniny, tak vřele doporučuju. Zítra si musím koupit čokošku... celý text

Noční motýl 2019, Ondřej S. Nečas (p)

motýle je teď v kurzu ;) a tenhle má navíc úžasnou obálku od Lubomíra Kupčíka a napsal ho Ondřej S. Nečas. Byl jsem na to dost zvědavej, protože se mi líbily případy Hejtmana Ambrože, Nečasovy příspěvky do Kladiva mě v dávných dobách hodně bavily a... autorovi prostě detektivka sedla a já byl zvědavej, jak si s ní poradí, když nebude mít k ruce fantasy prvky... a poradil si s tím dost šalamounsky (protože stejně jako Juraj Červenák) zvolil hřiště v podobě historický detektivky, kde se dá operovat s pověrčivosti lidí... takže najednou máme na scéně báchorku o víle, co likviduje všechno živý, co hejbe. Což je v totální rozporu s aristotelskou logikou, kterou vyznává Mojmír Mráz (hlavní vyšetřovatel knížky). Co se nedá týhle knížce upřít jsou tři věci. 1) čtivost - nemáte problém knížku slupnout jako malinu za jedno odpoledne (nedoporučuju brát na dlouhou dovolenou), 2) cit pro atmosféru - ta je opravdu ale opravdu úžasná a dodává knížce potřebnou šťávu) 3) finále a zvraty - jo, v tomhle mě ta knížka fakt rozsekala a cokoliv prozradit by bylo zločinem, ale už jen kvůli tomu fakt doporučuju knížku přečíst. S čím jsem ale mě problém byly postavy - podobně jako u Hejtmana Ambrože i tady se pracuje s týmem vyšetřovatelů - Mojmír Mráz a jeho tři pomocníci. A ani jeden z nich mě fakt nebavil. Mráz je jednookej chlap, co si vyřezává figurky... cítil jsem v tom trochu snahu, aby to byla (možná) taková trochu drsnější obdoba Viléma z Baskervilu (co používá i meč), ale prostě ten chlap mě nebavil. Jak u něj tak u zbytku tý party mi chyběla určitá chemie (a něco čím by se mi trochu zapsali pod kůži), která je u Steina, Barbariče (a Jaroše). I přes to je ale Noční motýl pohodová detektivka, která se topí v mrtvolách. Uvidíme, co přinesou další díly. Třeba to bude příště i trochu nosnější tým pátračů, na který se budu příště těšit.... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

přečteno opět po dvou letech. Za týden. Tentokrát mě to bavilo hodně, přistihl jsem se, že se těším na to, až se ke knížce budu moct na chvíli vrátit. Ale zase mě to nebavilo tolik jako kdysi. Geralta jsem měl zafixovanýho roky jako totálního borce, tady mi ale přišel docela nevýraznej (vlastně neměl ani tolik prostoru) a příběhově je to několik pospojovaných povídek, což nevadí, protože je to udělaný celkem zručně. Co se mi ale líbilo hodně, byly vztahy čarodějek k Ciri, to se povedlo hodně. A co zůstalo pořád stejný, to byl Sapkowskiho smysl pro humor, u scén s trpaslíky jsem se smál od ucha k uchu. Byť je pravda, že Abercrombie nebo Martin jsou o dost větší cynici. Jsem zvědavý, co Čas opovržení.... celý text

Primární důvěra - prst na spoušti 2018, Martin Goffa

naprosta sleha od ktery se neodtrhnete. Martin Goffa jest pro me nejlepším detektivkarem soucasnosti. A ten konec - ty vole! Do podzimniho necasu cteni jak delany

Primární důvěra - úhel pohledu 2019, Martin Goffa

Ty vole, ty vole, ty vole... tomu říkám Tb. Nebo jinak - totální bomba. Martin Goffa do toho řeže od první do poslední stránky. První půlka (tj. prst na spoušti super) ale tohle má ještě větší grády. Utahuje se to pomalu jako smyčka, až nakonec dojde k uškrcení. Už od Dítěte v mlze (ale možná od Plaváčka - ještě jsem pořád nečetl), Goffa nepíše klasický detektivky o vyšetřování vražd, ale něco čemu říkám takový osobní dramata ze světa zločinu... kterýma se vždycky projde jeho hlavní hrdina Miko Syrový. A dost ho to zasáhne. Jako pěst (vyztužená boxerem) na solar. A je dobře, že píše tohle. Protože to píše dobře a umí to. A navíc ten jeho bombovej styl, kterej je od knížky lepší. Do teď jsem za nejlepší Goffu knížku měl Štvanici, ale Úhel pohledu ji sráží o stupínek níž. A ten konec... brrr... Absolutní spokojenost. S knihou. Goffa je pro mě král.... celý text

A oceán byl naší oblohou 2019, Patrick Ness

V poslední době čtu hodně dětský knížky. Se jménem Patrick Ness už jsem setkal, ale nic jsem od něj nečetl. Až do teď. Do knihkupectví připlula jeho nová knížka A oceán byl naší oblohou. A to je dobrý. Moc dobrý. Kniha vyprávěná velrybou variující slavnou klasiku Bílá velryba je román o životě, umírání. Proroctvích (a o tom, že by se jim nikdo neměl nechávat slepě unášet). Je to román o životě pod vodou, který je stejně hodnotný jako ten nad vodou. Je to příběh o člověku a o zvířeti. A o tom, že největší strachy si vytváří bytost sami v sobě. Je to román úžasně napsaný plný nádherných obrazů od Roviny Cai. Tohle se možná zapíše jednou mezi klasiku.... celý text

Čarodějčin syn 2019, Kelly Barnhill

Kelly Barnhill napsala nádhernej příběh na pomezí pohádky a fantasy. Příběh o dětský nevinnosti a dospělácký tvrdohlavosti. Je to hodně poetický, tajemný. O magii slov. A vzpomínal jsem při tom na Neila Gaimana. Krása. O obálce nemluvě. A poslední odstavec? Fakt síla. Myslím, že na čtení před spaním dětí je to jako šitý.... celý text

Přiznat vinu 2019, Martin Goffa

Martinovi Goffovi teď vyšly dvě knížky s odstupem pár dnů. Prst na spoušti a Přiznat vinu. Já (možná podpořený velkou porcí zvědavosti) jsem sáhl po druhé jmenované. Zajímalo mě totiž, jak autor zvládne přechod k úplné novém hrdinovi, trochu jinému prostředí a univerzu (ačkoliv třeba v některé z dalších knih vykoukne Miko Syrový). Co se musí nechat především - Martin Goffa se od první knížky fakt vypracoval a jeho věci je radost číst. To jak píše je vážně skvělý. Je to dynamický, duchaplný a vůbec ne blbý. Takže to přečtete za pár hodin. A skvěle si při tom dáchnete. První půlka týhle knížky je takový retro (prostě rok 1996) a je taková svěží - jako dobrý víno za horkýho dne. Je z toho cítit to, že to vypraví mladej kluk, novinářský ucho, který začíná v první práci po škole. Je to poskok, co se vypracuje, když narazí na případ vraždy. Ne, není to Miko Syrový, ale Vráz má něco do sebe. A jestli budou časem další jeho příběhy, tak si je rád přečtu. Ačkoliv mě na to možná trochu štvalo, že Goffa přeskakuje z různých vypravěčských úhlů a nezůstává u jedný osoby.. A pak už je to takový hodně pocitový - Goffa zachycuje myšlenky jednotlivých postav...dělá to prostě a zároveň strašně silně. Je to taková antická tragédie v moderním hávu. Hodně smutná a melancholická. A všechno to spěje k šíleně mrazivý pointě. Takže z toho je ve výsledku jedna z nejsilnějších věcí, který Martin Goffa zatím napsal. Ale Štvanice a Vykoupení zatím vedou.... celý text

Ztracený 2018, Tim Weaver

Kruh se uzavřel i pro mě. Sice to trvalo trochu dýl, než jsem čekal, ale mám přečteno. Ze Ztraceného mám hodně smíšené pocity. Na jednu stranu je tu všechno, co mám na Weaverových románech rád - vývoj hlavního hrdiny. Odhodlanost hrábnout si na dno. Trochu jiný prostředí než minule. Postupně dávkovaný napětí. A konec, co vás natáhne jak kšandy. Ale když máte "načteno" víte, jak tohle vlastně dopadne. A pak střídání vypravěčských perspektiv mezi Heallym a Rakerem, takže ta knížka působí trochu jako Jekyll a Hyde. A je to super. Na druhou stranu mě trochu mrzelo, že je tu podobný schéma jako u Údolí mrtvých - vyšinutej vrah a jeho tajná laboratoř. Ztracený mě bavil. Ale bavil mě asi ze všech Rakerových případů nejmíň. Teda spolu se Zlomeným srdcem. Tak uvidíme, co přinese Muž bez minulosti.... celý text

Zmizení Edwina Lindy 2019, David Jan Žák

knížka kterou asi v knihkupectvi přehlédnete kvůli docela nevýrazný obálce... což by byla škoda. První kapitola je taková nemastná neslaná ale když se tahle knížečka rozjede tak je to fakt jízda. Je to žánrová paleta - trochu fantasy trochu detektivka a trochu horor. Je to jako kdyby se spojila temná atmosféra Stínadel Stanger Things a románů Stephena Kinga. Trojlístek hrdinů proti partě šikanistů co se nebojí vůbec ničeho a zatím vším něco co ještě neznamená jen tušíme. Je to napínavý je to strašidelný. Jsem nadšenej.... celý text

Škleb 2018, Joseph Knox

loňský Sirény mě dostaly. Tak jsem byl zvědavý na Škleb. Vrací se hrdina, na paty se mu zase lepí problémy sice jinýho kalibru, ale lepí. Pořád je to drsné, noirové. A stylisticky naprosto vybroušená nádhera. Ačkoliv hrdina tentokrát moc nebruslí nad propastí (ale chtít to od každýho dílu asi úplně nemůžeme) Jen to samozřejmě autor nemusel tolik nafouknout a zaplavit celou řadou případů. Míň je někdy fakt víc. Obsahově mi prostě Sirény přišly lepší. Na druhou stranu každej poctivej noir je velká vzácnost. Ale jestli Knoxovi ještě u nás někdy něco vyjde, rád si to přečtu.... celý text

Znamení moru 2018, Kevin Sands

po magorech vraždících lékárníky dorazilo něco horšího. Mor. Pořád je to neuvěřitelně čtivý, Kevin Sands ví, jak do toho pořádně šlapat a Christopher neztratil nic ze svého rošťáctví. Bohužel se ale na můj vkus nechal autor moc unýst - je to tlustější než jednička a už mi to nepřišlo tak moc zábavný a osvěžující. Spíš místy prosakuje nuda. Naštěstí to ale zachraňuje finále a odhalení pachatelů bylo taky povedený. Snad trojka přenese jazýček vah na stranu kladnějšího hodnocení.... celý text

Exotem na této zemi: O Božím milosrdenství mezi námi 2016, Ladislav Heryán