Sirius
přečtené 385
Krčmářova píseň
2024,
Peter S. Beagle (p)
Posledního jednorožce miluju od prvního přečtení díky svojí pohádkovosti a jakési čistotě a hře s žánrem. Na "Krčmářovu píseň" jsem se tedy velmi těšil (i díky té obálce). Začíná to skvěle, Beagle to rozjíždí zase jako pohádku, do které je vrostlá fantasy, jenže první problém nastává v momentu, kdy děj tříští na víc vypravěčů, což může při četbě dělat částečně paseku. Druhý problém (a to je asi můj problém) nastává v momentě, kdy se to celé přehodí do epické fantasy o souboji dobra se zlem. Což úplně není špatný, ale... po komornějším a hravém "jednorožci" je tohle něco, co mi úplně nesedlo. Nicméně Beagle si hraje se slovy, s větami, rozehrává zajímavý příběh v zajímavém světě (kde by to ale zase chtělo vysvětlivky k jednotlivým pojmům) pořád starého dobrého střihu, jakým se dneska už moc nevypráví. A za co si zaslouží smeknout klobou, je skutečnost, že to zmákl v rámci jedné knihy. Snad Argo vydá od tohohle autora všechno, určitě máme pořád co dohánět.... celý text
Stín smrti
2024,
Egon Trnka
Mám rád debuty a nové tváře a zvlášť takové, které k žánru detektivku přistupují trochu z jiného úhlu. A Egonu Trnkovi se to podařilo. Jeho hrdina (historik padlý na dno) objeví při kopáčských pracech lebku a detektivní zápletka na sebe nenechá dlouhou čekat, protože Závišovi to začne celé vrtat hlavou. Egon Trnka udělal přesně to, co kdysi Kapitán Kid - místo policajta, novináře (tedy klasických povolání pro detektivku) vzal obyčejného člověka, hodil jej do neobyčejné situace a udělal z něj detektiva, co že je věc, na kterou člověk nenarazí moc často. Tenhle přístup jde ruku v ruce taky s autorovu vypsaností - žádná zbytečná omáčka ani kecy kolem, jde se rovnou k věci. Děj příjemně sviští a nerozvijí x podzpápletek, takže je to takové čtení na dva tři večery... navíc mě jako jihočechovi je sympatický zasazení do místních lokalit (Dívčí Kámen, Český Krumlov, Rožmberk - člověk by měl hned chuť se tam vypravit, tak snad má autor nějakou smlouvu za podporu tamního turismu). Co je achilovkou a zároveň silnou stránkou knihy je hlavní hrdina... kterého si buďto zamilujete nebo vás bude totálně točit - já jsem někde mezi. Na jednu stranu mi byla sympatická určitá zemitost a neohrabanost, na druhou stranu jsem úplně nevěřil tomu, že člověk, který učil, měl postavení, mohl se z problému vyhrabat, skočnil jako kopáč s nejlepším kámošem alkoholem... neříkám, že se to nemůže stát, ale možná u trochu jiného povolání (policajt, novinář...), úplně se mi nechce věřit, že by se lidi z historické branže častovali nadávkami tipu "ču..." ale to je čistě můj osobní problém a nejsem historik, takže se to klidně dít může, v týhle bublině se nepohybuju. Za mě je to vcelku fajn spojení drsné školy a historického románu (který se tam doopravdy proplétá coby druhá dějová linka) a pokus o poctu Kenu Bruenovi - protože Záviš je takový mladší český brácha Jacka Taylora; je to knížka hlavně o hrdinových lapsech, o tom co četl a jak se mu to líbilo a v druhém plánu o vyšetřování zločinu, ovšem s tím, že autorovy ty pointy fungují, jsou fajn a jsou takové "lidské". Ovšem do toho Bruena mu chybí větší tah na branku, lepší vedlejší postavy a možná lepší práce s místem - Brueovo Galway se vám zapíše pod kůži a chcete se tam vrátit... takže uvidíme, co bude dál. Dle klopy má autor docela velké ambice, tak snad je přetaví v reálné knihy...... celý text
