Sirius
přečtené 385
Poslední tajemství Jana T.
2013,
Jaroslav Velinský
Poslední tajemství Jana T. spočívá v tom, že Jaroslav F. měl tak skvělého nástupce, který dokázal napsat Stínadla, která naprosto přesahují Jaroslava F. Ano je to kacířské leč pravdivé... historie nebyla ke Kapitánu Kidovi moc milá, ale... měl zlaté ručičky a tak nejenže je nejlepším českým detektivkářem (jak často tvrdím klientům v knihkupectví, když jdeme vybírat knížku), ale bez problémů by obsadil přední příčku románopisce knih pro mládež... Stínadla byla, jsou a budou vždycky hlavně detektivkou s obrovským citem pro atmosféru místa (Stínadel), čímž se až díky mytologii blíží k urban fantasy... a Velinský tohle uměl fakt dobře. Rychlé šípy jsou v jeho podání potomci Oty Finka (schválně si čtěte nahlas ty Rychlonožkovy hlody, všímjte si Jarkovy dedukce, Červenáčkova smyslu pro umění) a to nemluvím o tom, že se tu objevuje cosi jako "romantická" linka, do hry vstupují a zasahují ženy/slečny/. Velinský měl Foglara načteného a dokázal vyplnit bílá místa, která mu vrtala hlavou a na tu trilogii navázat s bravurou... a podobně jako nedávno Pavel Horna celý příběh zasadil do historického rámce, čímž naboural ono posvátné Foglarovo Bylo nebylo... tahle knížka je skvělá, obsahuje celou řadu bonusů a je to prostě takový malý artefakt... a je škoda, že Foglar už nenapsal tu pátou část.... celý text
Život a smrt Maxmiliána Drápa
2024,
Pavel Horna
Jaroslav Foglar nepatří mezi ty autory, kteří by mě někdy v něčem ovlinili. Jeho stínadelskou trilogii považuju za... docela zajímavou s dobrou mysteriózní atmosférou, propracovaným světem (hlavně teda Záhadu hlavolamu) a dál už si to tak nějak nepamatuju... bohužel na téhle trilogii se moc podepsal zub času (hlavně na tom jazyku a morálním nazírání světa), takže ji ani moc nedoporučuju (hlavně začínajícím čtenářům)... každopádně je mi jasné, že pro mnoho čtenářů (hlavně těch starších) bude tahle knížka tak trochu kacířská, protože si někdo dovolí (byť Horna samozřejmě není první ani poslední) sáhnout na tuhle látku... možná si někdo bude dokonce i myslet, že s na tom snaží Albatros rejžovat... buď jak buď Horna napsal skvělou detektivku (nefalšovanou, tak jsem ostatně minimálně vždycky Záhadu hlavolamu vždycky četl), která se obejde bez Stínadel a která tak trochu demytizuje Rychlé šípy, zasazuje je dokonce do konkrétního času a prostoru a zbavuje takové té "fantasy" atmosféry, kterou právě Stínadla disponují. Mně jako čtenáři autorovi detektivek tohle pojetí sedlo nesktučně moc. Horna se nezpronevěřil Foglarovi, jeho charaktery nepředělal, sem tam nahodí odkaz na nějaké jiné dobrodružství, pomrkne po Zkáze Jezerní kotliny od Petra Šlika (čímž vlastně všechny Foglarovy příběhy zasadí do konkrétního univerza) a představí i některé postavy, které bych rád potkal ještě někdy v budoucnu (Brandl, Kladivoun). Tohle je ideální cesta, jak čtenářům roku 2024 představit Rychlé šípy.... celý text