Sirius přečtené 388

Noc a mlha 2019, Tomáš Bandžuch

Noc a mlha - tahle knížka vyšla někdy před rokem... a já kolem ní chodil tak dlouho, až jsem se k ní dostal až letos. Co k tomu napsat? Určitě to, že je to jedna z nejlepších věcí, který se mi dostaly v posledních několika měsících do rukou. Že Tomáš Bandžuch umí psát, to předvedl už kdysi dávno, když jsem četl jeho Noc nekromantů a pak celý sborník Ve službách republiky, což byla věc dobrá, ale tak špalkovitá, že to úplně nedopadlo podle mých představ. Což se ale nedá říct o Noci a mlze, která na "republiku" navazuje. Ta se sice tváří jako román, ale Tomáš Bandžuch v sobě nezapře to, že je povídkář - celá knížka je vlastně maskovaný sborník povídek, které ale drží naprosto perfektně pohromadě a šlapou od začátku do konce. O prologu už jsem psal, to je naprosto skvělej hororovej koncert a s každou další stránkou je to lepší a lepší. Někdy v půlce dojde ke zpomalení tempa, nikoliv však k vatové výplni aby knížka nabyla. Naopak. Všechno tu má svoje místo. A všechno to míří k naprosto skvělýmu finále. Líbí se mi práce s postavami, přepínání na různý úhly - všechny postavy mají svoje místo a svoji roli a to včetně hlavního hrdiny, což si pamatuju, že mě tenkrát dost točilo. Tady je to vybalancovaný naprosto perfektně. Co musím rozhodně ocenit je kombinace fantasy s historií, tady se prostě ukazuje, že Bandžuch je nejenom spisovatel, ale i historik a prostě tuhle svoji znalost dokáže prodat naprosto skvěle. A líbila se mi i povedená detektivní linka... Noc a mlha je prostě naprostá pecka, nad kterou moje čtenářský srdce plesá. Pokud máte rádi detektivky od Viléma Křížka a seriál Babylon Berlin, u tohohle budete skákat nadšením do stropu. Já rozhodně skákal. Tomáš Bandžuch se tímhle pro mě stal autorem, od kterýho si chci přečíst všechny romány, co napíše. Jeden z top titulů minulýho roku.... celý text

Ve stínu Hvozdu 2019, Naomi Novik

ke čtení týhle knížky mě dovedla zvědavost. A taky nadšený ovace. Jak už je u Hostu zvykem, grafika je super a překlad taky, co taky jinýho čekat od Milana Žáčka. Další, co se mi na tom líbí, je výchozí bod, kterým jsou pohádky zmixované s fantasy a když si k tomu přidáte inspiraci slovanským prostředním, pak je to paráda. A ono to celý působí dost osvěžujícím dojmem. Hlavně prvních 200 stran, kdy si budují vztahy a celý to trochu připomíná Krásku a zvíře... jen lehce poupravenou. Kdy si hrdinka sem tam na něco ztěžuje a její "domácí" jí nadává do hloupých hus. Ale v určité míře se to dá. Nemluvě o tom, že za hlavního padoucha je tu les (o kůrovci tu (naštěstí) nikdy neslyšeli, zkrátka a dobře je fajn, že Noviková na to jde trochu jinak. Jenže pak se stane to co asi u každý fantasy za posledních x let. Noviková stejně jako celá řada jejich kolegů se utrhne ze řetězu a rozhodne se, že napíše trilogii nacpanou do jedný knížky, takže přijde cukrová vata a knížka nabobtná. Naštěstí to není bobtnání do velikosti Anny Kareniny, ale i tak je to šílený. A přitom stačilo napsat krátkou napínavou knížku... celý text

Rváč 2019, Jeff Lemire

na tohle se dá říct jen TY VOLE! Už dlouho jsem nečetl nic tak nádherně nakreslenýho, melancholickýho a emotivního. Je tu všechno - rozbitá rodina, sourozenci, co se vzájemně dostávají ze dna, dojemnej příběh, jeden dealer drog proti jednomu bývalýmu hokejistovi, co se rád pere, skvělá atmosféra i dobře vykreslený prostředí. Do tohohle se nedá nezamilovat. Je to takovej mix Skalpů, špetka Jacka Londona a moderní kriminálky. Hodně se mi u toho vybavily věci jak Ketchemův Red, Baronnův Krev je můj chleba nebo Chladný den pro vraždu od Dany Stabenow. Jeff Lemire je velkej frajer. Pro mě nejlepší kniha roku 2019. Už dloooouho jsem nečetl něco tak dobrýho.... celý text

Křížová palba 2019, Štěpán Kopřiva

novej Kopřiva konečně dorazil. Sice mu to trvalo 4 roky, ale je tu. A rovnou netypicky v pokračování poslední knížky. Stejně jako Rychlopalba (a vlastně jakákoliv Kopřivova kniha) je i tahle napsaná dobře, čtivě a návykově. A typicky v Kopřivově stylu. Popisy Prahy, vnitřní pochody (stále bezejmenného hrdiny) jsou skvělý (ostatně popisy celkově jsou skvělý) a finále je naprosto precizně vystavěný. A hrdina se žene ještě do většího bahna než minule. A zase dělá pár nehezkých věcí - trochu jsem měl problém s celou zápletkou žehlení vlastního maléru (ale to je úhel čtenářskýho pohledu). Na každej pád je to oddechovka jako vyšitá, jen je fajn si k tomu oživit děj prvního dílu.... celý text

Pohřbená tajemství 2019, Joseph Finder

spolu s Chladným dnem pro vraždu asi nejlepší věc, jakou jsem v poslední době četl. Kritika Findera přirovnává k Lee Childovi, mně ale bavil víc - je tu drsnej a sympatickej hrdina, ruskej všehoschopnej zabiják a svět korporací a peněz, kterej mě nebavil jako jedinej. Celý je to to takovej mix bondovky a drsný školy (bez klasickýho vyšetřování vraždy). Můj over the top to zatím není (ale třeba časem), každopádně oddechovka napsaná s grácií a skvělým švihem je to ale jako vyšitá a pokud nemáte co číst, pak naprostá volba.... celý text

Chladný den pro vraždu 2019, Dana Stabenow

Co o ní říct? Předně to, že má famózní obálku, která vypovídá o obsahu. A celkově grafické zpracování knihy je sympatické. Ještě důležitější je ale skutečnost, že v originále vyšla už v roce 1992... což je na ní vidět, protože je to příjemnej old school, který dost připomene detektivní klasiky. Dana Stabenow už v první detektivce ukázala, že má talent a nebojí se ho použít. Takže nahodí první větu a vy skončíte až u tý poslední. A příjemně si to užijete. Prostředí Aljašky je neokoukaný (pokud jste neujížděli na Bílým tesákovi) a Kate Shugaková si v ničem nezadá se slavnými kolegy - je drsná, nekompromisní (stejně jako její prostředí - pokud máte rádi Aaronovy Skalpy, tohle se vám bude líbit, ačkoliv tu na hnus reality není kladenej tak obrovskej důraz), ale zároveň má silný smysl pro spravedlnost a je sympatická. Na druhou stranu Dana Stabenow nepotřebuje tisíce stránek na zápletku a vymotání se z ní, což je věc, která jde naprosto proti dnešnímu proudu žánru a jeho představitelů (Galbraith, Nesbo, Kepler, Weaver). Je to jako jít řezat rohlík - rychlé a s ničím se nemazající. Prostě stará škola, která si svoji pozornost zaslouží plným právem. Zároveň je otázka, jak tenhle hubeňour zabere v řadě dnešních bichlí, kde se k vrahovi propracováváte stovky stránek. Ale tohle za to stojí. Nemluvě o silný pointě.... celý text

Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Batman: Můj Temný princ 2018, Enrico Marini

Batman: Evropa 2019, Brian Azzarello

Batman, potažmo Joker, jede. A Batman pro mě je nejoblíbenější superhrdina. Tak jsem se rozhodl dát si tenhle trip, z kterýho by se motala hlava i Ladislavu Ziburovi. V Evropě spolu musí Batman a Joker spolupracovat, protože jsou oba nakažený smrtonosným virem. Což je fajn premisa a něco, co tady (asi) ještě nebylo. Celý to začíná naprosto skvostně, Batman je tu v noirovým odstínu, je za detektiva a borce, co chrání svoje město. Prostě super. A pak se to během chvíle přehodí do roviny viru a jeho nutnýho řešení. Co mi tu chybělo byla časová tíseň - autoři v tomhle moc nekladli důraz a místo týdne (což byl klíčovej termín) by se to mohlo odehrávat třeba měsíc a bylo by to asi fuk. Naopak bylo fajn, že měli trochu nastudovanou evropskou historii, ale Jokerův vtip na některý události v Praze mi přišly spíš trapný... ale budiž. Co se musí nechat, je skvělá kresba. Ta je psychedelická a hlavně část v Paříži je teda velkej výmaz na šišku. Houbičky, barvičky. Pak se to přecvakne a je konec. Pointa nic moc. Stejně jako loutkař, který do toho hrdinu a jeho nemesis namočil. Celkově je teda Evropa slabší průměr, kterej neurazí a asi ani nenadchne.... celý text

Upíří rytíř 1 2019, Pat Mills

Na západ od pekla 2019, Ed Brubaker

Díra 2019, Nina Roubíková

1793: Vlk a dráb 2019, Niklas Natt och Dag

1793: Vlk a dráb - ty brďo, to byla jízda. Obrovská jízda. Ze začátku jsem si musel zvykat na přítomnej čas vyprávění, ale když jsem si zvykl, tak to fakt stálo za to. Je tu Špinavej zablešenej Stockholm jedoucí po hraně makabróznosti, která jako kdyby vypadla z filmu, kterej spolu natočili Scorsese a Fincher. Je tu jedna zohavená mrtvola a do toho dva pátrači - intelektuál/filozof umírající na souchotiny a jednorukej drsňák a absolvent válečný vřavy, jehož nejlepší kámoška je láhev režný. Temná atmosféra, drsná káznice, puch, smrt na každým rohu. Jeden vyšinutej magor. Silná pointa. Naprosto úžasná dobová atmosféra. Těch 400 stran jsem smlsnul jako malinu. Niklas Natt och Dag se mi tímhle dost zapsal pod kůži a doufám, že to není jeho první (a zároveň poslední) knížka vydaná u nás. Doufám, že do pár let koupí práva na seriál Netflix nebo HBO. A doufám, že Scorsese, Fincher, případně Fukunaga mají volno v diáři.... celý text

Síla přírody 2019, Jane Harper

šíleně ukecaná nuda. A navíc příšerně dlouhá. Sucho bylo perfektní a parádně pracovalo se dvěma časovým rovinami, které se točily kolem hlavního hrdiny. Tady autorka zkusila podobný trik, jen druhá linka časově stará několik málo dnů je prostě nudná. Popisuje den po dni výšlap party na team buildingu, co se tam dělo a jak se to všechno podělalo. Je fajn vidět provedení zločinu a následující odkrytí toho všeho... ale cesta k tomu všemu je dlouhá, trnitá a nudná. A hlavně tím zabijí jakýkoliv pátrání. Takže hrdina akorát chodí od účastnice k účastnici a vykecává se. Být to o půlku dlouhý, bylo by to skvělý. Takhle jsem se do žádný knížky nemusel už hodně dlouho nutit. Sílu přírody jsem si po Suchu chtěl přečíst. Teď mě tohle přání docela mrzí...... celý text

Stavitelé 2019, Daniel Polansky

od Daniela Polanskyho jsem četl kdysi Léčbu ostrou břitvou... a nezaujalo mě to. Ale chtěl jsem tomuhle autorovi dát ještě jednu šanci, tak jsem zkusil Stavitelé... což je novelka, která se snaží předstírat, že je román. Ale přečtete ji vlastně za hoďku. A čtete se to dobře. Polansky do hlavní role obsadil zvířata - je to vlastně jako číst Blacksada hozenýho zhruba do doby Francouzský revoluce. Jsou to dost velký drsňáci, co mají ještě nevyřízený účty. Žádný veledílo se ve výsledku nekoná, ale na ukrácení času je to celkem fajn... celý text

Máma pro Papíka 2019, Keiko Kasza

velká kniha. Absolutně dojemný, hladící po duši a hřející u srdce. Dvojitej důkaz, že v Portálu mají čuch na dobrou dětskou literaturu. Krátký, k jádru jdoucí. S velkou pointou. A nádhernýma ilustracema. Keiko Kasza vstoupila na pulty českých knihkupectví ve velkým stylu... celý text

Druhý život Nicka Masona 2018, Steve Hamilton

totální pecka o chlapovi, který vyleze z basy o 20 let dřív... a začne dělat killera pro mafiánskýho bosse, se kterým seděl ve vězení. A on se snaží z týhle hry dostat... což sebou nese dost velký obtíže. Hamilton napsal ultimátní noirovou bombu, která se skvěle čte, nikde nedrhne. Spolu s Barronovým Izájšem asi nejsympatičnější žánrový hrdina, na kterýho jsem za dlouhou dobu na ostrově s detektivkami a thrillery narazil. Pokud máte rádi kvalitní noir a thriller, tohle by nemělo chybět ve vaší knihovně.... celý text

Černobílé prázdniny 2018, Lucie Šavlíková

měl jsem zase náladu na dětskou literaturu, kterou ještě pořád prozkoumávám. Volba padla na portálovku od Lucie Šavlíkové. A nelituju. Černobílý prázdniny ukazují, že prázdniny u pratety na venkově můžou být dost kouzelný a zábavný. Zvlášť když se k tomu připlete jezevec Petr a parta jeho zvířecích kámošů. Naprosto ideální četba před spaním pro děti od 6 let vejš. A ilustrace od Ilony Komárkový to kouzlo jenom podtrhujou.... celý text

Krev je můj chleba 2019, Laird Barron

Fíha. To byla jízda. Ale vezmeme to postupně. Začnu u vzhledu. Už když jsem bral tuhle knížku do ruky, vybavila se mi definice pulpu z jednoho slavnýho filmu. Schválně z kterýho asi? ;) Obálka od Tomáše Kučerovskýho naprosto odpovídá obsahu, měkká vazba i formát jsou perfektní. O papíru nemluvě. Takhle přesně si představuju odpočinkovej pulp k pivu nebo skleničce whisky. Překladatelova přidaná hodnota - tohle je už druhá knížka z Gnómu, kterou jsem četl a zase jsem žasl nad tím, že si Jakub Němeček dal tolik práce s tím, aby některý narážky v textu uvedl do kontextu a vysvětlil je. To pro mě bylo dost příjemný osvěžení a čtení to jen zvelebilo. Knížka samotná - mám za sebou pár Barronových povídek, takže jsem tušil do čeho půjdu... ale zase mě odzbrojil Barronův perfektní jazyk. Cynismus, dialogy... jako kdyby Barron chodil na whisky s Hammettem a Chandlerem, kteří mu ukazovali, jak na to. Coleridge je pak dokonalej prototyp (anti)hrdiny drsný školy - žádnej elegán, ale chlápek s jizvama na duši, krví na rukách a láskou ke spravedlnosti a mytologii v srdci. Tahle knížka pak víc než detektivka je mytologickej příběh. Mytologickej příběh o zrozeni novýho parního válce(lečníka). Představte si Ramba hranýho Rockem hozenýho místo válečnýho filmu do žánru noirový detektivky a máte to. Příběh s tímhle vazounem příjemně odsýpá (byť by to mohlo být ve výsledku o něco kratší) a baví. Léto sice už pomalu odchází, ale tahle knížka se dá v klídku vychutnávat i na podzim. Tak ji nepropásněte. Jestli máte rádi věci jako Sin City, Skalpy, SoA, noir a drsnou školu, tady se budete tetelit blahem. Tohle je drsná škola drsná jak šmirgl papír... jako vypadlá z doby před sto - sto dvaceti lety, kdy tenhle žánr pomalu oblíkal první balení plínek. PS. pointa je naprosto skvělá... celý text

Záhada dračího klíče 2019, Petr Hugo Šlik

To co, načal Petr Hugo Šlik před pár roky knihami Tajemství jeskyně pokladů a Ve staré cihelně se svítí, loni a letos dokončuje knihami Po stopách ztraceného syna a Záhada dračího klíče. Všechny 4 knížky fungují samostatně, ale jako celek jsou naprosto perfektní (a díky vývoji všech protagonistů si to člověk užije maximálně). Pamatuju si, že do týhle série jsem šel hlavně kvůli těm nádherným obálkám od Petra Morkese... ale z textu jako takových jsem byl nadšenej ještě mnohem mnohem víc a vlastně se z toho stala taková moje malá velká letní láska na čtení, u který jsem se vrátil do dětství. Šlikova série Klárov ukazuje, že dětská dobrodružná/detektivní literatura neskončila kdysi u Stínadel Jaroslava Foglara, ale žije i v roce 2019. Pro mě je svým způsobem Klárov taková nová verze Stínadel (byť třeba v tý temnosti šel Vojtěch Matocha u Prašiny mnohem dál). Je tu parta tří kamarádů, kteří jsou obyč/neobyč, před kterými se vždycky objeví nějaká záhada a oni jí chtějí přijít na kloub. A do toho se potýkají s trampotami dospívání. Asi nejsilnější příběh pro mě byl ve trojce - Po stopách ztraceného syna, kde autor ukazuje na to, jaká byla válka blbost a působí to tak dost retro a má to velký kouzlo. Ale uzavření série (Záhada dračího klíče) je pak dost silný. Karty se obrací, melancholie a smutek ze závěru celé série je dost silnej. Nemluvě o některých zvratech. A velký pravdě, že ty největší poklady se neskrývají ve zlatu a drahým kamení, ale v něčem úplně jiným. Moc bych si přál, aby v budoucnu přibyla ještě třeba pátá kniha (abych věděl, jak je to s mými oblíbenými třemi kamarády bylo dál), ale je pravda, že v nejlepším se má přestat. A tahle série končí opravdu na svým vrcholu. Petr Hugo Šlik to všechno uzavřel naprosto parádně a já se těším, na to, s čím přijde příště. Do tý doby se budu těšit na každý léto, kdy si tuhle sérii přečtu zas a znovu. Pokud pro děti sháníte skvělou dobrodružnou četbu, tady jste na správný adrese. Bylo skvělý být zase malým klukem. Vysekávám velkou poklonu a za odkazy na svatýho Františka, svatou Kláru, Trabandy, Roberta Křesťana (a Druhou trávu), Hemingwaye a Remarquea díky. A hlavně obří díky za nádhernou četbu.... celý text