Sirius přečtené 388

Vzdálenost mezi mnou a třešní 2019, Paola Peretti

Výjezdovka 2021, David Urban

k tomuhle mě dost nalákala obálka, pomyslný slogan skutečná kriminálka na obálce a samozřejmě obálka knížky, která je luxusní. Nutno dodat, že výsledek je takový rozpačitý. Na Davidovi Urbanovi je vidět, že je kriminalista. Všechno je reálné, víte, jak to funguje na místě činu, jak policajti, myslí a uvažují a jeho Eda Braun by mohl být z fleku hrdina nějaké dlouhé série jako je Goffův Miko Syrový nebo Kopřivův bezejmenný policajt. A je vidět, že Urban psát umí a má nápady... jenom je neumí úplně dost dobře prodat. Všechny tyhle příběhy (až na jeden) začínají prakticky stejně - děj sledujeme prostřednictvích drbanů či obětí (všechny moc dobře napsaný), něco se stane a k slovu přichází výjezdovka. Urban navodí skvělou atmosféru a všechny věci kolem vyšetřování, jenže to prakticky pokaždé zabije koncem. Někdy to dopadne dobře (dva případy) a jindy nemastně/neslaně, skoro až parodicky. Chápu, že Urban je chlápek s policejní praxi, vychází z praxe (většinou asi svojí), ale na papíře by to možná chtělo si rozmyslet, jestli je policajt nebo autor. Je jasné, že v reálu to tak asi všechno je... ale... v době Keplera, Weavera to bude mít asi těžké. Je jasný, že autor nechce šokovat brutálníma scénama a je fajn, že to všechno nestaví kolem vraždy, což je asi nejklasičtější motiv v detektivce... ale české publikum je zmlasaný a asi to bude mít těžký, jestli nezmění přístup a nebude trochu víc fabulovat. Výjezdovka vítězí stylem a znalostí prostředí, ale už ne bohužel příběhem, který je pro mě dost důležitý. Zkrátka a dobře nedokáže spojit tak dobře do řemeslo se znalostí policejní procedurálky, jako to umí Goffa, který je realistický a umí nabídnout čtenářsky atraktivní příběh. Urban prý pracuje na románu, tak nebudu úplně házet flintu do žita. Tak nějak doufám, že ucelenější forma mu půjde líp než povídky. Tak uvidíme.... celý text

Ztracený na Nevděku 2021, Petr Hugo Šlik

Zatmívačka 2020, Ed Brubaker

Mezi svými 2019, Amos Oz (p)

Dokonalý příklad toho, jak je grafická úprava a obálka důležitá. Amos Oz pro mě byl dlouho neznámým autorem, ale kolem týhle knížky jsem chodil skoro rok... skoro rok mě vábila tak grafická úprava s obálkou, až jsem po ní sáhl. A musím říct, že to je pecka. Naprostá. Mezi svými zachycuje v rámci povídek příběhy několika lidí, který žijí v kibucu. Společně žijí, pracují, přátelí se, milují se. Nebo se rozchází. Je to příjemně čtivé, lidské. Z každodenního života. Místy vtipné, místy smutné. Ale ze všech stran naprosto okouzlující. Amos Oz byl mistr, znal svoje okolí a dokázal skvěle zachytit nálady i charaktery lidí. Jako první letos přečtená knížka je to úžasnej start. A těším se, až si od Oze zase něco přečtu. Díky do Nakladatelství Paseka... celý text

Pod hladinou 2020, Dana Stabenow

nedávno jsem u knížky Smrt bývá nehezká zmínil, jak moc je důležitá obálka a grafická úprava. Že bez toho knížka od neznámýho autora v knihkupectví prakticky nemá šanci. A to je vlastně tak trochu i případ i Dany Stabenow. Před rokem jsem četl její Chladný den pro vraždu, což byla fajn prvotina, která se dobře četla, ale ze židle mě to úplně nevytrhlo. Takže její druhý román Devátá oběť jsem minul... ale pak se objevila třetí knížka Pod hladinou a mě prostě dostala ta obálka knížku jsem si chtěl přečíst. Takže jsem to vzal oklikou přes dvojku - ano, celou tuhle sérii jsem vlastně zpětně načítal kvůli obálkám a nelituju toho. Ba naopak. Jsem ohromenej a k oblíbenejm detektivkářům mi přibylo další jméno. A když si vzpomenu na to, jak jsem kdysi měl komplikovaný vztah s Connellym a pak se z toho stala láska na celý život... přitom na Dana Stabenow je úžasný, že na to jde jinak než ostatní. Vlastně píše něco, co jsem si sám pro sebe označil jako zálesácká detektivka. Žádný město, ale nehostinná divoká příroda, ghetta původních obyvatel, nějaká ta temná tajemství a samozřejmě zločin. A do toho hrdinka Kate, co se s tím nemaže a jde si tvrdě za svým. A z každý stránky je vidět, že Stabenow ví, o čem píše. Zatímco jednička byla taková rozjedovka, dvojka byla thriller o honu na vraha, pak ve trojce autorka nejcitelnějc spojuje detektivku s dobrodružným románem ve stylu Jacka Londona kvůli tomu lodnímu prostředí. A funguje to fakt parádně. Jak už jsem psal ráno, jestli chcete skvělou detektivku ze severskýho prostředí, pak tuhle. Nesbeho a jeho kolegy tyhle tenký detektivky z Aljašky strkají do kapsy s obrovským přehledem.... celý text

Smrt bývá nehezká 2020, Jiří Sivok

Zrnko v soukolí 2020, Ondřej Nečas

je potěšující, že česká historická detektivka žije. A je potěšující, že se na tomhle poli stále objevují nová jména. Ondřej Nečas to v tomhle žánru zkouší už podruhé. A podruhé to zkouší s vyšetřovatelem Mojmírem. Jak se mu to povedlo tentokrát? S odpovědí ještě chvilku posečkejme. Začněme s vizuální stránkou. Jak už je u Mystery Pressu dobrým zvykem, s knížkou si vyhráli. Uvnitř nechybí mapa Brna /kde se děj odehrává/ a obálka Lubomíra Kupčíka už sama o sobě je dostatečným lákadlem, abyste knížku otevřeli, až budete (doufejme už pondělí) v knihkupectví. A jaký je Zrnko v soukolí? Atmosferické. Už od prvních stran na člověka dýchá atmosféra středověkého Brna, Nečas si v tomhle dal opravdu záležet a zaměřil se na detaily, díky kterým ten příběh ožívá před očima. Postavy mají určitý vývoj, nějakým způsobem je čtenář může poznat, což je potěšující. A pak je tu příběh samotný... stejně jako u Nočního motýla na to šel Nečas šalamounsky a pomohl si ve fantasy, v níž se pohybuje už spoustu let. Po vílách tu tak máme jakýsi řád a rituální vraždy ve stylu Šifry mistra Leonarda. A vraždí se v brutálním stylu. Což není špatné, ale tady mi to prostě nesedlo (na rozdíl od jedničky) a stejně jako jedničky mě štvalo, když i tady jednu kapitolu vyprávěly tři postavy. Na druhou stranu umí Nečas všechno správně dávkovat a tahle knížka se čte sama. A má opět moc fajn pointu, kterou autor dokáže šetřit až do poslední stránky.... celý text

Prokletá věž 2020, Michaela Merglová

Míša Merglová je talent. Ukázala to už na svý prvotině Píseň oceli a v Prokletý věži to jenom potvrdila. Ačkoliv se tady najde pár mušek, ale o tom až za chvíli. Začněme s klady. Od prvních stránek jsem měl pocit, jako kdybych četl Abercrombieho. A tenhle pocit mě neopustil do konce knížky. Odpovídají tomu jména (Lovka, Lišák, Myšín - ok, možná to není Abercrombieho vynález, já to tak ale mám), ale hlavně žánr, pohádkovost prvotiny je pryč a místo toho tady máme ostrou noir fantasy, ale hlavně zacházení s postavami - a tady mi prostě Merglová vyrazila dech - válcuje je až do poslední stránky a ten konec ÁÁÁ. MAZEC. A taky pěkně krutý. A co se mi líbí je ta obyčejnost a motivy postav - láska a touha po pomstě, ale vyšroubovaný na maximum. Příběhově je to takovej dračák a je to zbytečně celý natažený do kolosálního rozsahu, ale to nemění nic na tom, že Merglová je talent a já se těším na třetí knížku. Juch.... celý text

Devátá oběť 2019, Dana Stabenow

S Danou Stabenow máme docela zajímavý vztah. Před rokem jsem četl její první detektivku jménem Chladný den pro vraždu. Ta mi přišla celkem fajn, ale nic co by mě vytrhlo ze židle. Prostě žádný Gone, baby, gone, Dvanáctá oběť atd. prostě fajn čtivo, který bylo trochu jiný než zbytek detektivní produkce, ale nedonutilo mě v sérii s Kate Shugakovou pokračovat... až se rok s rokem sešel a do knihkupectví dorazil díl třetí Pod hladinou, jehož obálka mě nalákala ke čtení... inu ale můj problém je ten, že jak se jedná o série, tak to rád čtu popořadě... takže bylo prostě nutné sáhnout po dvojce, tedy Deváté oběti... a musím říct, že tohle mi teda fakt vyrazilo dech a bez problémů to v mým topu řadím právě vedle vedle Dvanáctý oběti, Gone, baby gone a taky Údolí mrtvých a dalších srdcových detektivek, protože tohle je fakt šleha. Možná je to tím, že autorka si tady obula ty pomyslný boty podruhý, už to nebyla prvotina a byla si víc jistá v kramflecích. A tady je to prostě vidět na každý stránce. Stabenow hned na začátku pořádně dupne na plyn v podobě obyčejný ranní rutiny hlavní hrdiny, která se střídá s rutinou chlapa, z kterýho se během krátký chvíle vyklube vrah, kterej sejme devět lidí. Že je to jasné jako facka říkáte si? Omyl. Celé to totiž padá se devátou obětí, kterou nejspíš zabil někdo jiný. A tak se rozjíždí vyšetřování, během kterýho Kate obchází lidi v rezervaci, vyslýchá je a při tom se brodí krásnou a nemilosrdnou aljašskou přírodou. A musím říct, že na týhle knížce je super úplně všechno. Hlavní hrdina je drsná policajtka (představoval jsem si celou dobu Emily Blunt), která v jednu chvíli seká dříví, krotí hárající fenu se sympaticky znějícím jménem Obluda... a v další chvíli zase hledá vraha. A to na co autoři dneska potřebují 500 stran, to Stabenow zvládne na prostoru 200. Jsou to vlastně takový drsnější Vraždy v Midsomeru akorát hozený do rezervace (milovníci Aaronových Skalpů si přijdou na svý) a z každý stránky je vidět, že autorka tohle prostředí fakt zná, protože atmosféra dýchá z každý stránky a všechno vidíte krásně před očima jako film. A vůbec nevadí, že vedlejší postavy jsou spíš načrtnutý, protože jejich motivy jsou lidský a pochopitelný. Takže jestli milujete detektivky, dobrodružný romány a Jacka Londona (a Danielse nebo kafe jako nápoj k četbě), jste tu na správný adrese. Tahle detektivka nezklame a já co nejdřív sáhnu po jejím pokračování.... celý text

Valkýry 2018, Robert Fabian

Rebelka z Vysočiny 2020, May McGoldrick

jak už je u Alpressu zvykem, i tuhle knížku zabijí obálka, která jako kdyby vypadla z devadesátek a to ještě ke všemu z harlekýnek, co dneska ještě seženete v trafice. Když jsem se koukal po originálu, tak ten dostal na prdel ještě víc. Každopádně by byla škoda nechat se odradit obálkou, na kterou asi pózoval Jon Snow zezadu... protože tenhle příběh mě bavil. A to jako fakt hodně. Autoři (jméno na obálce je smyšlenka) dokážou navodit atmosféru už od první stránky, kdy děj chytne moc příjemný tempo a to nevyprchá ani na poslední stránce. Ovšem není to jen atmosféra, na který tahle knížka stojí. Ano, historie a Skotsko tu dýchají doslova z každý stránky, ale tím, co tuhle knížku táhle k perfektnosti je dvojka hrdinů. Ona je vdova, lékařka, jejíž manžel byl rebelant a jdou jí po krku britský vojáci... on je námořní kapitán, kterej přijde o loď pašující zbraně, je rebel, co se s tím nemaže a nebojí se použít nůž ani jinou zbraň, aby ji ochránil. Zdá se to celý přeslazený, ale naštěstí není. Cukr (či jiného sladidla dle libosti) je tu akorát. V prvním plánu je to dobrodružná literatura se spoustou akce, která je zasazená do historických kulis. A jako takový to funguje moc hezky. Za sebe můžu fakt doporučit. A s chutí si přečtu dvojku, pokud někdy vyjde...... celý text

Lži 2018, Greg Rucka

Kosti Mraza 2020, Alžběta Bílková

důkaz, že obálka je zatraceně důležitá a dokáže vás přimět ke čtení knížky od autorky, kterou neznáte... aneb...Šleha, šleha, šleha. Spolu s Písní oceli Míši Merglový asi nejlepší česká fantasy, jaká se mi za poslední měsíce dostala do drápků. A když nad tím přemýšlím, tak je tu několik drobných parael - obě autorky jakýmsi způsobem vytváří přitažlivý mix snoubící fantasy a pohádkou/mýty. Zatímco Merglová se drží takový skotský verze, Bílková jde cestou slovanskou... a zároveň obě autorky ve svých knihách vytváří sympatický dvojce postav, který jsou rozdílný, ale zároveň sympatický a doplňující se. Alžběta Bílková vytvořila velkou akcí nabitou fantasy, kde není nouze o fantasy bytosti, poutavý a propracovaný svět a hlavně příběh, který vás ani na chvíli nepustí. Siva a Beleg jsou tak sympatický postavy se spoustou šrámů na duši, že vás ani na okamžik neomrzí. A to nemluvím o naprosto skvělý a funkční záporačce, kterou Bílková stvořila. Po stránce jazykový to není tak dokonalý jako Barešova Meta ale... užil jsem si to. Moc jsem si to užil. Jestli si chcete přečíst dobrou fantasy, tohle je naprosto skvělá volba. A nemusíte se bát, že by se jednalo o nějakej young adult. Tohle je naprosto poctivá fantasy záležitost.... celý text

Děvčátko 2020, Martin Goffa

Přiznejme si to, Martinu Goffovi prostě sedne žánr revenge thrillerů... tedy příběh o chlapovi, kterýmu zabijou nebo mu umře přítelkyně nebo dcera. Prakticky se to táhne v jeho sérii jako červená nitka. Ukázal to v Dítě v mlze, na plno to rozjel ve Štvanici... a teď to ohulil ještě na větší grády v Děvčátku, což je knížka, ve který se vrací jeho stále ještě nový hrdina Marek Vráz. Pokud mi tahle postava připadala v Přiznat vinu docela nezajímavá a nevýrazná (přeci jen ta knížka dorazila těsně po poslední(?) knížce s Mikem Syrovým, pak tady mi sedla skvěle. Pokud je v roli, pozorovatele, naslouchače, kterýmu někdo vypráví svůj příběh, pak mi to fakt sedne. Což je přesně tenhle případ. Začíná to docela obyčejně. Marek Vráz si vyrazí na dovolenou na kole, ale po velice krátký chvíli ho naženou policajti. Potřebují pomoct, protože banku přepadl magor s granátem a chce mluvit právě s naším novinářem... a než se Vráz naděje, vyklube se ze cvoka jeho kámoš z minulosti, kterej mu začne vyprávět svůj příběh. A není to teda vůbec veselý čtení... naopak. Je plný bolesti, krve, násilí a drog. Tenhle příběh je o ztrátě milovanýho člověka, o touze pomstít se za každou cenu. Četlo se to perfektně a rychle. Goffa od svojí první knížky ušel velkou cestu a patří ke stálicím český detektivní scény. A jeho příběhy navíc dávají něco víc a skvěle zrcadlí společenskou situaci a ukazují, že sklouznout po hraně je otázka několika vteřin. Děvčátko jenom potvrzuje, že tenhle chlap má neskutečnej talent, zkušenosti a to všechno umí fakt skvěle využít a převést v parádní čtení.... celý text

Strach za oponou 2019, Vilém Křížek

Ke Strachu za oponou jsem se dostával asi tak rok od chvíle, co vyšel. Pořád jsem ho odkládal. přesouval. Ani nevím proč. Smrt má vůni inkoustu - tedy první Sattlerův případ považuju za naprosto peckoidní historickou detektivku, kterou rád doporučuju čtenářům tohohle žánru a takhle dobrá prvotina (pokud tedy Vilém Křížek není jen drobný fórek nebo maska, za kterou se schovává ostřílený harcovník). Ostatně z tohohle období toho u nás zase tolik nevychází, takže každý kousek je velkou vzácností. I Strach je takovou vzácností, jen dle mého není tak kvalitní jako jeho starší ségra. Jasně, dobová atmosféra je pořád skvělá, Sattler pořád sympatický... jen to prostředí divadla mě prostě netankovalo, na každé druhé řádce tu byla němčina (ok, tý se asi člověk nevyhne s ohledem na dobu) a taky spousta postav, ve kterých byl problém se orientovat a vlastně jsem si k nim nedokázal vybudovat za celou dobu vztah. Určitá dávka čtivosti tu byla, ostatně jinak bych se nedostal na konec... ale chyběla tomu ta kynetika a dravost jedničky a zajímavý vedlejší postavy, který mě tam bavily. A hlavně mi přišlo, že fungovala ta buddy chemie mezi Sattlerem a Křížkem, která mi šíleně připomínala Sherlocka s Watsonem. Možná ještě letos se Křížek vytasí s třetí knížkou, tak snad se jí v mých očích bude dařit líp. Uvidíme, jsem na to zvědavej, protože tohohle autora bych rád četl i dál.... celý text

O myšce, která se nebála 2019, Petr Horáček

Příběh o strachu. A o tom, že každý se něčeho bojí. Že na každého někde čeká jeho bubák. Někdo se bojí medvěda nebo vlka... a někdo toho, co se skrývá v lesní chaloupce. Tahle knížka je hezky nakreslená, má zajímavou pointu, ale příběhově mě moc nechytla.... celý text

Nerozluční přátelé 2019, Emilia Dziubak

Moje vzdělávání v oboru knihy pro školkový děti začíná. Tohle je jednoduše skvělé, hezké a hřejivé. A moc milé. Byl jednou jeden dub. A tom dubu žijí dvě rodiny - králíčků a soviček. A to dobou dvou přibude mládě. Každý z rodičů vypráví svému dítěti o dítěti souseda... a moc se spolu touží setkat. Jen jedno spí ve dne a druhý v noci... a přesto si k sobě nějak najdou cestu. Tahle knížka je hrozně super. Je krátká, má jednoduchý příběh, který ale skvěle funguje a moc hezky se čte. Řekl bych, že pro mrňata je to naprosto ideální. Nemá moc textu, krátkej příběh a hlavně nádherný ilustrace. Jako čtení před spaním fakt ideál. Tahle knížka se moc povedla. Posílám velký dík do Nakladatelství Host.... celý text

Jsi úžasný 2019, Max Lucado

no jako velký WOW. Tahle knížka má všechno. Nádherný ilustrace a hlavně velkej příběh. Je to krátký... ale hrozně dobrý. A ukazuje to, že dávání černých puntíků a hvězdiček je blbost, protože to mezi lidmi vytváří rozdíly a jedinci to ubližuje. Tohle je knížka, která má myšlenku a obrovskou sílu a která je sice krátká, ale můžete se k ní opakovaně vracet. Svojí sílou mi připomněla věci jako Malý princ, Mimi a Líza nebo Ema a kouzelná kniha. Jsem nadšenej.... celý text

Mimi & Líza 2017, Alexandra Salmela

knížka kolem který jsem procházel tolikrát, až jsem se rozhodl si ji přečíst. A jsem rád, protože něco takhle nádhernýho jsem nečetl už hodně dlouho. Mimi a Líza jsou dvě malý holčičky, který svede dohromady bydlení v jednom paneláku. Líza se do něj přistěhuje s maminkou, Mimi v něm už bydlí s tatínkem. A stanou se z nich nejlepší kamarádky. Ty nejlepší. A nezabrání jim v tom ani skutečnost, že Mimi je od narození slepá. Tahle knížka... tenhle příběh je strašně silnej. Ukazuje, že přátelství a láska mezi lidmi nezná hranic. Žádných. Ani ve formě zdravotního omezení. Tak jako je Kdysi skvělá ukázka toho, jak malým dětem ukázat hrůzy nacismu, tak je Mimi a Líza skvělá možnost dětem ukázat to, že existují lidi s určitým handicapem ale zároveň ukázat, že tenhle handicap není žádnou překážkou pro normální život. Natož pak pro snění. Protože přesně o tom tenhle příběh je. V každý kapitole zažívají holčičky všelijaká dobrodružství, který se vezou na vlně nespoustaný fantazie. Ta vyniká díky nádherný a barevný kresbě. Mimi a Líza jsou příběhem velkým, dojemným a melancholickým. Příběhem o tom, že přátelství nezná hranic ani omezení. A pro mě to bylo stejně silný čtení jako Malý princ nebo Ema a kouzelná kniha. Doporučuju.... celý text