Sirius
přečtené 388
Neklidné pobřeží
2020,
Chris Ould
v Mystery Pressu mají čuch na dobrý autory a Chris Ould rozhodně dobrý autor je. Když nám venku řádí podzim, rozhodl jsem se, že zkusím něco severského. Vybral jsem si rok staré Neklidné pobřeží, které je stejné a zároveň jiné než současné detektivky. Jasně, je tu vražda, komplikovaný rodinný vztahy i temná rodinná tajemství, za která by se nestyděla ani Agatha Christie a dva hrdinové, kteří jsou rozdílní a kteří se ve výsledku potřebují. To v čem je tahle detektivka jiná, je skutečnost, že případ se tu řeší až na druhé koleji. Na té první Jan Reyna řeší svou minulost, otce a nevlastní bratry. A celé to jede na takové klidnější vlně, aby ke konci Ould sešlápl pedál až k podlaze a naservíroval divočejší finále, několik zvratů a dobrý motiv vedoucí ke zločinu.... celý text
Hraničář
2021,
Vladimír Šlechta
pár týdnů dozadu jsem od Šlechty četl Krvavý pohraničí, který je pro mě top. Ovšem Hraničář ho slušně zašlapává do země. Zase je tu drsnej a nekompromisní svět pohraničí, hrdinové, kteří balancují mezi větším a menším zlem, kteří se v něm snaží přežít. A co je hlavní kupa dobrodružství navrch. Co se mi ale líbilo možná ještě o kousek víc, jsou pointy, hlavně u textů Dětská dýka a Zvykové právo. A tou špinavou, skoro až noirovou atmosférou mi to dost připomíná Sapkowskiho a Abercrombieho. Za mě naprosto skvělý čtení a určitě jedna z nejlepších knížek, co se mi letos dostaly do ruky.... celý text
Prokletí pro všechny
2021,
Martin Paytok
V Epoše mají dobrou ruku na talentovaný autory. Merglová, Bureš, jejichž věci patří k tomu nejlepšímu, co jsem v posledních letech četl. A teď přichází Martin Paytok. Což není jméno úplně neznámé, protože má za sebou několik povídek (z nichž jsem žádnou nečetl). Obálka slibovala kombo Richarda Starka a Donalda E. Westlakea. A to skutečně dorazilo... jen tady si ke stolu sedl ještě Jiří Kulhánek... ano, Paytok kráčí přesně v té nejlepší tradici těhle tří autorů (a asi by se neztratil ani ve světě Kladiva na čaroděje, kam už přispěl kdysi povídkou). A kráčí v ní naprosto sebejistě. Prokletí pro všechny je příběhem drsného zloděje Linka, který sem tam něco ukradne. A teď rozehrává krádež magického artefaktu. A samozřejmě to nevyjde tak, jak by mělo. Rozehrává se tak drsná hra v nejlepším duchu akční školy, kde autor rozehrává kombo splatterpunku a noiru... a tahle kombinace mu vychází naprosto parádně. Hrdina, akce, spousty mrtvých i nemrtvých, hlášek a popkulturních odkazů. A do toho Paytok jede dvě paraelní linky, který mezi sebou přeskakujou jako splašený. Což pro někoho asi bude geniální a zajímavé, ale já se v tom místy ztrácel a spíš než tenhle criss cross bych upřednostnil klasický lineární vyprávění. Což ale nemění nic na faktu, že tahle knížka je taková malá bomba a ke klasikům jako Žamboch, Kulhánek nebo Kopřiva by se mohlo časem přidat nový jméno. Paytok na to fakt má... celý text
Taranitový triptych
2020,
Leonard Medek
bylo nebylo, kdysi jsem pro Straky na vrbě připravoval antologii steampunku a jedním z autorů, kterýho jsem oslovil byl i Leonard Medek. Pan Medek text skutečně dodělal, ale kvůli rozsahu se v knize nakonec objevila povídka zcela jiná... ale pan Medek text na disku ležet nenechal... naopak, připsal mu ještě další dva sourozence. A tak minulý rok do knihkupectví vtrhla tahle knížka, která rozhodně ostudu neudělá. Vizuálně je naprosto parádní, o vnitřních ilustracích nemluvě. A co se týče textu- Leonard Medek nezapře, že je mistr svýho oboru. Ba co víc, mistr dobrodružný literatury. Miluje autory jako Howard, Verne, Christie, Poe, milujete rodokapsy a bondovky? A navíc spoustu parních technologií? Tak tady jste na správný adrese. Taranitový triptych nabízí tři novely, všechny tři spojuje parádní svět, postavy a hlavně něco, co nazývám chameleoní efekt. Leonard Medek během těch 400 stran třikrát převlíkne kabát. Čtyřikrát změní vypravěče /v závěrečné povídce dokonce za pochodu mění vypravěčský pohled/ A třikrát vám ukáže, že napsat pulp se dá s elegancí a pokaždý jinak. A hlavně dobře. První novela jest variací na Agathu Christie - čistokrevná detektivka ve vlaku se zajímavou pointou. Dvojka je něco, kde by se neztratili Howard s Vernem, dobrodružka jak vyšitá. Bohužel mě sedla nejmíň. Ale závěr a korzety napravují reputaci. Elegantní kombo špionážky a detektivky, kde by se zase tetelili blahem Fleming a Poe. Jestli vám chybí poctivá dobrodružná literatura, tak tohle je trefa do černýho. Jen ta anotace je bohužel nešťastná. Láká na Jamese Bonda v parním stylu. Hrdina zmiňovaný v anotaci se tu sice objevuje, ale hraje vždycky tak druhý a někdy i pátý housle. Ale jinak spokojenost velká. Snad bude někdy nějaká dvojka...... celý text
