Sirius
přečtené 388
Temná komora
2017,
Jonathan Moore
Těšil jsem se na to a ve výsledku jsem docela zklamaný. Moore prý navazuje na Poea a Chandlera. Prvního načtenýho nemám (takže nevím), ale druhýho jsem si tam fakt nevšiml. Anebo jsem byl při čtení slepej. Atmosféra je solidní, tempo vyprávění taky, hlavnímu hrdinovi jsem ze začátku slušně zobal z ruky... jenže asi po sto stránkách jsem se přistihl, že mě nezajímá ani on ani ostatní postavy a že to vlastně čtu z donucení, abych zjistil, v čem je zakopaný pes. A z donucení jsem knížku nedočítal už hezky dlouho.... celý text
Štvanice
2017,
Martin Goffa
Totální bomba. Drsný, surový, temný a místy dost dojemný. A jdoucí až na samou dřeň. (Zatím) nejlepší věc, jakou jsem letos četl. A ta obálka je fakt špica
Špinavý kšefty na North Ganson Street
2017,
S. Craig Zahler
docela jsem se toho bál, protože Bone Tomahawk mě nebral. Ale obavy nebyly opravdu na místě. Zahler od první stránky přepne do brutálního tempa a nesleví z něj do poslední stránky - byť by si knížka zasloužila o něco kratší rozsah. Špinavý kšefty jsou návykové a nedokážete přestat číst (což se mi stalo naposledy u Sucha) a Zahler se mazlí s každou větou. S brutalitou se nešetří, stejně jako s mrazivou atmosférou. Hlášky lítají na všechny strany a všechno je nasáknutý velkou dávkou cynismu a černýho humoru, který autorovi po barelech nalíval nejspíš sám Tarantino, který se mi během čtení vybavoval nejčastěji. Oba hlavní protagonisti (nepíšu hrdinové, protože o ty tu člověk fakt nezakopne) jsou pak úplně normální chlápci a čtenář si asi nejvíc oblíbí Bettingera. Určitě jedna z těch top knih, které tu letos vyšly... a pokud chcete kvalitní krimi thriller, tak jste tu správně. Jako letní zábavný čtení ke studenýmu pivu (nebo whisky) a po dobrým jídle je to to pravý ořechový.... celý text
Němé oběti
2017,
Tim Weaver
Tim Weaver je pro mě srdcovej autor od chvíle, kdy mu tady vyšel román Bez slitování. A ani tentokrát si to u mě nepokazil. Němé oběti jsou zase o něco drsnější a temnější než předchozí knížka - řekl bych, že skoro až noirový. Nemluvě o tom, že Raker si tentokrát sáhne fakt na dno. A celý je to detektivka asi tak z 20% a zbytek tentokrát ovládla thrillerová složka, což nevadí. Stejně tak nevadí, že knížka má lehce přes 500 stran - ani na okamžik totiž neztratí na rychlosti a čtivosti a nebudí pocit vaty, který jsem měl třeba u Žízně. Co mi ale vadilo, byl tentokrát dějový twist, který autor použil dvakrát u dvou různých postav, to jsem si vzpomněl na pořekadlo o opakovaném vtipu. Nicméně čekání na Zlomené srdce bude hodně dlouhé. A mimochodem, kdyby jednou točili seriál nebo film, tak bych si přál, aby Tom Hardy hrál Colma Healyho. PS: zajímalo by mě, kam Weaver chodí na ty magory. Je snad vytahuje z almary.... celý text
Sucho
2017,
Jane Harper
Po Diamantové holubici druhá letošní detektivka, která se odehrává v Austrálii. A řekl bych, že je ještě lepší. Sucho má skvělé postavy, silného hlavního hrdinu, který bydlí v pokoji nad barem (sympatický barman je samozřejmostí). Parádně pracuje a atmosférou malého města, kde si všichni vidí do talíře. Samozřejmě nechybí jedno temné tajemství z minulosti, lehké poukazování na sociální problémy. Harperová se tímhle kousek zapisuje mezi moje oblíbený spisovatele a čekání na druhý Falkův případ bude hodně dlouhý. Spolu s antologii Povídky z Manhattanu zatím nejlepší letošní kniha... celý text
