Sisssi
přečtené 717
Po práci legraci
2016,
Jakub Šofar
Sebraný materiál se mi líbí, u některých hesel jsem ocenila i vysvětlení, ale co se mi příliš nezamlouvá, je přezíravý a posměvačný přístup autorů. Očekávala bych více badatelské profesionality a odstupu. Se stejným pobavením budou jednou na nás a naši dobu plnou frází pohlížet naše děti, pokud jim nevysvětlíme, že každá doba má to své. Některé ze sebraných vtipů dokonce ani nebyly původní a vzniklé za komunismu, ale byly jen modifikací anekdot, které dělala např. první republika na monarchii. Právě zasazení do širšího kontextu několika epoch mi chybí, měli bychom si totiž uvědomit, že každá doba má svůj druh humoru, každá doba se vysmívá té předchozí, čímž zároveň zesměšňuje sama sebe.... celý text
Klíč
2011,
Džuničiró Tanizaki
Na Japonsko poloviny 50. let je to opravdu nečekaně otevřené psaní o sexu (navíc s přihlédnutím k vysokému věku aktérů, sex lidí v tomto věku byl donedávna tabu i na Západě). I když se mi některé věci zdají málo uvěřitelné a nakašírované, moc se mi líbila ona hra s pravdou a nepravdou v denících, které se tváří jako otevřené zpovědi, ale přitom jen počítají s tím, že si to přečte ten druhý a proto každý z manželů výpověď stylizuje do určité podoby. Manželčin závěr pak přináší konečné potvrzení její pokrytecké neupřímnosti. Nevinila bych z ní však její úctu k tradicím a svázanost zkostnatělou morálkou, ale její individuální povahu. Nic přece neopravňuje člověka k tomu, aby druhého dohnal k smrti, zvlášť, když si Ikuko s Kimurou užívala už za manželova života a jeho smrtí si vůbec nepolepšila. Ovdovění nic nevyřešilo, Kimuru si vzít (kvůli konvencím) stejně nemůže. Pokud se Kimura formálně ožení s Tačiko, bude mezi nimi místo manžela stát dcera, takže všechno Ikukino intrikování vlastně vyznělo naprázdno. Dobré, ale na "nejlepšího japonského autora 20. století" je to podle mě trochu málo.... celý text
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Str. 992 - Septa Unella zaujala místo po její pravici, septa Moelle po pravé, ... - že by levá strana v Martinově fikčním světě neexistovala? V poslední Jonově kapitole je to pěkná mela, jak by ne, když se ze sera Narberta stává ser Norbert a ze sera Patreka ser Patrik. Str. 1067 - A (správně na) protější straně stolu... Str. 1099 - "Mapa to byla krásná, namalovaná mistrovou rukou na archu toho nejjemnějšího pergamenu tak velkého, že pokrýval celý stůl." - občas mám dojem, že pod slovem pergamen si většina lidí představí jen nějaký lepší a pevnější papír. Pergamen se však vyráběl ze zvířecí kůže, ten nejjemnější dokonce z kůže nenarozených jehňat, tudíž jaksi nemohl dosahovat rozměrů celého stolu. K pergamenu se hodí spíše výraz svitek, kdežto k papíru arch. Str. 1102 - Ser Kevan se neodvažuje vypsat nové daně, protože "polovina lordů v říši (chybí by) nedokázla rozpoznat daně od tyranie a uprchla by k nejbližšímu uchvatiteli, pokud by jim to mělo zachránit byť jen zlámanou grešli." - Martin patrně žije v domnění, že daně platili všichni. Nikoli, šlechta byla privilegovaná a daně po staletí neplatila. Prapůvodně tomu bylo tak, že poddaní, převážně zemědělci, potřebovali někoho (bojovníky=šlechtu), kdo by je chránil před nájezdy nepřátel. Za tuto službu začali odvádět svým ochráncům určité množství naturálií či peněžní částku, z čehož postupně vznikly daně. Že by se Západozemí vyvinulo až tak daleko, že by tam i šlechta platila daně? Vzhledem k popsaným "feudálním" vztahům mezi postavami o tom silně pochybuji a domnívám se, že jde jen o autorovu nevědomost.... celý text
