Skallarix
přečtené 357
Žoldnéři fantasie: Dobré zprávy ze záhrobí
2012,
Michael Bronec
Na kontrast povídek, co se v Žoldnéřích fantasie vyskytuje, jsem si zvykl. Některé jsou dobré, některé někdy i skvělé, skvostné... Některé zase naopak nudné, táhlé, o ničem, nebo i výjimečně ubohé. Nevím, jestli říci "samozřejmě", nebo "naštěstí", ale žádná taková "ubohá" povídka v tomto ročníku nebyla. Spíše naopak. Řekl bych, že rok 2012 byl pro Žoldnéře vcelku vydařilý. Bohůmžel bylo povídek, které mě tolik neoslovily v nepoměru k těm, které jsem ohodnotil lépe. Ale ani tak nemohu "Dobrým zprávám ze záhrobí" odepřít tři hvězdy. O povídkách a k povídkám jsem se vyjádřil jako obvykle v záložce "povídky". A abych neopomněl - jako každý rok má pan Medek prostor k doslovu na téma, které víceméně povídky autorů spojuje. Tentokrát to byl posmrtný život, duchové, záhrobí. A jak sám pan Medek píše (nebo to tak alespoň vyznělo), radost z toho neměl. Ale i tak pár stránek zaplnil fakty o duších v literatuře a zmínkách o nich. Doslovu se ale chytla i paní Františka Vrbenská - a to byla část, u které jsem se musel přeci trochu jen smát... Paní Vrbenská se zhostila úkolu s nebývalou vervou a ochotou, zaplnila svým textem zhruba třicet stránek (což je skoro více, než mají některé povídky) a rozvyprávěla se o všem možném. Nejen o literatuře. Spoustu prostoru věnovala hororovým a fantaskním filmům, pak se uchýlila okrajově k mýtům, vědě kontra mystice v podání stylu "Věřte nevěřte" a hlavně, proč jsem se musel "přeci jen trochu smát", je to, že nás paní Vrbenská neustále ve svém psaném textu odkazuje na různé internetové stránky - a to nejednou i přímo hypertextovým odkazem (který si pochopitelně v knížce nerozkliknete a neotevřete) na různé články "zpravodajských" serverů jako "novinky.cz/koktejl/", nebo "tech.ihned.cz/" - kde měl být pravděpodobně článek "Kde se vzaly bludičky a kam zase zmizely", který je dnes, pochopitelně, už dávno neaktuální a přivítá vás na konci odkazu, který když si zadáte hezky ručně v prohlížeči, "HTTP 404: Nenalezeno (detail_body)". Roztomilé. Paní Vrbenské bych raději dal propříště pero a papír do ruky a hlavně bych ji neposazoval k počítači s připojením k internetu, protože, jak jsem psal, tolik odkazů a přímých linků na články na různých serverech jsem snad v tištěné knize ještě neviděl. :=)... celý text
Gotický svět
2012,
Natasha Scharf
Tuto knihu si dám někam na zvláštní místo v knihovně. Gotický svět je vynikajícím pojednáním o vzniku a vývoji subkultury zvané "gothic" - kde se zrodila, odkud přišla, čím vším prošla, do čeho se všude infiltrovala a stejně tak co se vstřebalo do ní, a mnohem více. A to vše velice čtivým a stručným způsobem nám Natasha Scharf předkládá v knize obohacené o zajímavé fotografie. Není to zrovna dílko pro neználky nebo zcela nezasvěcené lidi, už jen proto, že jim kniha samotná moc neřekne a budou ji možná považovat za pouhý výčet kapel s jejich neucelenou historií. Natasha se v knize věnuje především hudební stránce celého kultovního hnutí - neboť odtud se také zrodilo. Ale neopomíjí i tu vizuální, módní scénu, která je dnes neodmyslitelnou součástí. Knihu rozhodně doporučuji všem fanouškům post-punku, gothic rocku, gothic metalu a jiných gothic odnoží v hudbě, protože především právě pro ně je. (A tak trochu i o nich...) Natasha Scharf mě opravdu překvapila.... celý text
Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům
2011,
Michael Bronec
Dvě a půl hvězdy a ani hrst hvězdného prachu navíc. Trochu slabší ročník, jen jednu povídku bych nazval hvězdnou - a to trn z paty Žoldnéři Fantasie pro rok 2011 nevytrhne. Jen abych dodal: nechci, aby mé hodnocení nějak vyjadřovalo skutečnost, že se mi tato kniha nelíbí, protože tomu tak rozhodně není. Žoldnéři fantasie jsou dle mého skvělým projektem, díky kterému mohou díla amatérských a začínajících pisálků (a samozřejmě nejen jich) vyjít na světlo světa a můžou si je přečíst davy čtenářů. Autoři povídek se tak dostávají do povědomí čtenářstva a někteří mají tak zase o krůček blíž ke svému snu - stát se spisovatelem se vším všady. Projekt je to, jak jsem říkal, skvělý. Samozřejmě, je jich tu spousta podobných, ale přece jen, Žoldnéři fantasie, takoví nástupci po "Drakobijcích", mají na českém fantasy poli věhlas a nějakou tu čtenářskou základnu. Proč tedy hodnotím tento ročník jen dvěma hvězdami? Prostě a jednoduše se toto hodnocení skládá z průměru hodnocení povídek, které kniha obsahuje. Čistá matematika a zaokrouhlování. K povídkám samotným jsem se snažil nechat i nějaké slůvko coby komentář. Také bych rozhodně doporučil zajímavý doslov pana Leonarda Medka o "automatonech".... celý text
Jednou se zase setkáme, Sanam: Příběh o cestě za svobodou
2015,
Oskar Ekman
Dle pravidel DK, jsem nucen upozornit: komentář obsahuje SPOILER a také rozklíčování "pseudohumanitní" ideologické zápletky. Nemohu odhlédnout od toho, jaký význam má a proč tento komiks vznikl, protože by to bylo jako souzení knihy jen podle obálky. A ačkoliv jsem se k tomuto.. K této věci snažil přistupovat bez předsudků (což si myslím, že jsem vcelku zvládl), po pár stránkách jsem měl docela jasnou představu, o co tu jde. Nejedná se tu o nic jiného než o ideologickou, kýčovitou propagandu, až směšnou, řekl bych - nebýt toho, že je zaměřena na děti, kteří si své názory teprve utvářejí. Ale to vlastně každý režim má nějaký "brainwashing program" zaměřený na mládež a jejich "výchovu" pro stranu, ať tu, či onu.. Bylo by naivní si myslet, že je svět dnes v tomto ohledu jiný. Příběh je dosti primitivní a účelový. Mladý Hamid se chce mít lépe, a tak opustí rodinu a utíká do Evropy. Samozřejmě autoři zkrášlují celé toto jeho jednání tím, že vlastně stejně by bylo hloupé a nebezpečné tam zůstat, obzvláště pro mladého silného muže. Takže svou mladší sestru s matkou tam hrdinně nechá a přislíbí jim finanční pomoc, až bude v té zlaté Evropě vydělávat majland, samozřejmě. Tam na něj všichni čekají s otevřenou náručí - a kdo ne, ten je zlý. Vydá se tedy na cestu, nebezpečnou a náročnou cestu, kde musíte Hamida a jeho souputníky litovat. Musíte, jinak jste rasisté a xenofobní hovádka. Ještě, abych doplnil - předtím, než Hamid odchází, je tu vsuvka jak umírá jeho otec. Zlí Američané ho zabijí zbaběle dronem přes trapný joystick a oni si myslí, že nějaká finanční náhrada, kterou přinesou jeho matce, má něco vyřešit. Skvěle ukázané, jak v barevném komiksu udělat svět černobílý. Ale zpět k Honzíkově... Tedy vlastně Hamidově cestě. Přechod hor v noci, získávání práce načerno, cestování nákladním vozem a pak zásadní věc - jak se dostat do Evropy, rada nad zlato. Stačí člun a když vás chytne pobřežní stráž, máte štěstí, protože vás musí zachránit, tedy když si ten člun propícháte - a následně se o vás postarat. Takže začíná kapitola prázdniny v Řecku, kde se chodí na pláž a za holkami - a je to smutné, děti, být takhle odloučen od rodiny, náročné, opravdu. Pak následuje útěk z centra pro azylanty, další cestování do Itálie, další odchycení do zlého centra pro azylanty (zlého, protože mají v plánu je poslat zpět do rodné země), další útěk z centra, další cestování a konečně cíl. Švédsko - brzy znám jako Švédistán. Země mutlikulturalismu zaslíbená. Tam unavený Hamid skončí a neví co dál, ale aspoň že tam potká dalšího Alláhova muže, který rád pomůže bratrům obsazovat zemi a postará se o něj. Další den jde na imigrační úřad, kde dávají povolení k pobytu podle ksichtu, zařídí mu školu a je vystaráno. Hamid je ve třídě sedící vedle blondýnky, která na něm může oči nechat. A tak končí jeden z těch šťastných příběhů o "obrození" (dle korektního newspeak) Evropy. Když to celé shrnu - agitace naprosto srovnatelná s komunistickou propagandou. Aneb "čest multikulturalismu!"... celý text
Žoldnéři fantasie: Tango s upírem
2010,
Michael Bronec
Jak jsem již psal u nedávno přečtené knihy, či sborníku, abych byl přesnější, "Kadeti fantasie" - těžko hodnotit knihu jako celek jinak, než výpočtem průměru z hodnocení samotných povídek. A tak jsem to i udělal. Sice mi vychází ještě méně než tři hvězdy, ale nechci celý svazek poslat do háje kvůli pár (z mého pohledu) příšerným povídkám. Mezi jedenácti povídkami jsem našel čtyři, které byly pro mě opravdu "náročné" (to abych znovu neopakoval, že byly děsné, příšerné). Ale asi někoho oslovily a jsou tu. Dále tři povídky, na které jsem tu narazil, byly pro mne opravdovou perlou a skvostem a díky tomu jsem si i snad do budoucna rozšířil zase obzory, kam se budu vydávat, jakým směrem, při hledání nových příběhů a knih. Další práce těchto autorů si musím někde sehnat. A ostatní povídky...? Inu, mrkněte se na ně v "záložce" povídky a uvidíte sami. Nebo ještě lépe - povídky si přečtěte a ohodnoťte je. Jinak krom povídek samotných najdete na konci knihy (jak jste se mohli jistě dočíst i v jiných komentářích), i takový "doslov" od Leonarda Medka ("Potkat v Praze upíra") a Ivany Kuglerové ("Za vším hledej upírku").... celý text
Kadeti fantasie
2010,
Michael Bronec
Těžko se hodnotí kniha složená z povídek různých autorů jako celek jinak, než z průměru hodnocení všech povídek samotných. A také jsem tak učinil (s přimhouřením oka). V této útlé knížce najdete jak povídky, které by si zasloužily více slávy tak i nějaký ten škvár, samozřejmě - ale pokud chcete vědět více o povídkách samotných, mrkněte do záložky "povídky".... celý text
Kyanid a Štěstí 2 - Zmrzlina a Smutek
2014,
Matt Melvin
O něco lepší, než předešlý svazek animovaného "šibeničního" humoru. Obávám se však, že kyanidově šťastní panáčci mají dny své největší slávy za sebou, navzdory tomu, že po stripech a komiksech následovala animovaná videa, pak počítačové hry... Ale i tak - jistě ještě pobaví nejen ty, kteří se k nim ještě nedostali.... celý text
Tajemný svět Keltů - Poodhalené dědictví keltské tradice
2009,
Claire Hamilton
Myslím, že Hipi to v komentářích uvedla jasně. Tato kniha "není moc vhodná pro lidi, kteří toho o Keltech moc nevědí nebo hledají výhradně seriozní historické informace typu, kdy a kde Keltové působili." A také že to "není žádná vážná vědecko-seriozní práce." Jen v tom případě moc nechápu, proč ji tedy doporučuje ostatním, obzvláště lidem, co se o Kelty zajímají. Jistě, kniha je hezká, ale tak jen z dálky, nebo na první rychlé prolistování. S grafickou stránkou si nakladatelé a možná i sami autoři dosti vyhráli, takže je plná barviček a pěkných fotografií, a navíc je tištěna na pevném, kvalitním papíře. Ale po přečtení pár těch krásně zdobených stránek však zjistíte, že informační hodnota knihy bude dosti nulová. Tedy - pokud hledáte fakta. Ona kniha totiž stojí na pár základních pilířích, těmi jsou: polopravdy a mýty, historické nepřesnosti a někdy dokonce nesmysly a pár irských legend, legend Keltů ze Smaragdového ostrova, Walesu (obzvláště a pouze o Cúchulainnovi, kterou opsali do knihy snad dvanáctkrát, aby zaplnili stránky) a hlavně wicca. Pojďme se tedy podívat na knihu blíže.... V první kapitole se dozvíme úsměvné vysvětlení, kdo že je to tedy Kelt, přičemž autoři neví o historii Keltů v Evropě ani co by se za nehet vešlo. Ale v této kapitole je na fotografii fešný dudák s americkou vlajkou, takže je to v pořádku. Svou neznalost se snaží autoři však na další stránce doplnit kapitolkou "Kořeny keltské identity", která je plná zkopírovaných údajů snad jen z výpisů a odkazů na články o antice z Wikipedia.org, či nějaké encyklopedie o době antické v barbarské Evropě. Ale aby zvýšili jistou "autenticitu" knihy a ukázali, co vše o Keltech vědí, pustí se v následující kapitoly do wicca praktik. Povídání o živlech, kartách, cyklech ročních období, zvěrokruhu, a magických předmětech - a to vše ani, bohůmžel, ne v historické rovině... Po slavnostech pod jmény svatých křesťanů, které se slaví dnes a v dnešní podobě, se kniha zaobírá ženským aspektem v keltské kultuře. Bohyním tu věnovali zhruba deset až patnáct stránek, kde se autoři snažili popsat jejich význam a "mystický vztah" pro jejich uctívače, následníky, stoupence. A opět - nevycházelo se zde ani tak z historických faktů, archeologických nálezů, či jiných zdrojů jako spíše snad z učebnic wicca. Legendy o bohyních, tak jak je sepsali mnohem později křesťané i s rituály, které poté převzali, takto mnohdy překroucené, "wiccané". A ještě abych k bohyním poznamenal - samozřejmě se zde jedná z valné většiny o bohyně ostrovů. O keltských bohyních, které se uctívali na kontinentě (tedy naprostá většina keltské civilizace), se zde nic moc samozřejmě nedozvíte. Podobné je to i s bohy. Cernunnos, Lugh, Angus, Manannan a nesmí chybět pokřesťanštělý "Dis pater"... Taranis? Teutates? Esus? Ale kdeže. Ne, ti jsou prý galští a s Kelty nemají asi nic společného. Přičemž hned v další kapitole vás seznámí s "úlohou hrdiny", kde je vyobrazen Vercingetorix. Kniha "o Keltech" - takže jen o Irksu, okrajově Walesu, legenda o Cúchulainnovi už byla převyprávěná asi šestkrát a devětkrát ještě bude... Čáry z wicca už jsme zmínili... Co tomu ještě chybí...? Ah! Já vím! Druidové... Takže se pojďme na ty milé staříky s bílým plnovousem tančících v kruhu a chrlící básně ve Welštině podívat z blízka. Druidové jsou tu jakožto čarodějové v bílém, mluvící se zvířaty, objímající stromy, filozofové doby sedící pod duby hrající na harfu (nemusím opět zmiňovat tu úžasnou historickou hodnotu těchto informací, že ne?). Po této pohádkové kapitole následuje asi dalších třicet stran věštění a kouzel pro oddych, volný čas, nebo prokletí sousedovic kočky, co vám kálí do záhonu s růžemi. Po kouzlech dokonce autoři věnovali i pár stran "materiálnějšímu" tématu a tím je umění a hudba. Moc informací zde není, ale zato jsou tu moc hezké obrázky! Ale nebojte, už se probere jen "keltské křesťaství" a je konec. Takže toto je "kniha o Keltech", ta "moc hezky udělaná a kvalitní". Ano, kvalitně vytisknutá je. Grafická stránka je úžasná. Pozlátko dokonalé. V textu jsem našel pár chyb - ale v knize plné polopravd, nepravd, nepodložených domněnek, zcestných záležitostí a wiccy je tato skutečnost už trochu bezvýznamná. Závěrem? Tuto knihu bych nedoporučil ani dětem na prvním stupni základní školy. U Teutatise! Vždyť je v knize i popsán "klasický keltský pokrm" z kukuřice! KUKUŘICE!!! V Irsku měli už před křesťanským letopočtem kukuřici!!! Buď jsou autoři hloupější, než jsem si myslel, nebo je překladatel idiot. Jak někdo tuto knihu může považovat za nějak přínosnou?! ......Kukuřice!!!!!!!!! Cúchulainn se jí v zásvětí určitě dusí!!... celý text
