sleepydreamer09
přečtené 33
Andělé v mých vlasech
2010,
Lorna Byrne
Hmm. Jak knihu ohodnotit? Sám z ní mám velmi smíšené pocity. Myslím, že asi ponechám bez hvězdiček a zdržím se tak oficiálního hodnocení. Jednak se domnívám, že u této knihy je hodnocení opravdu obtížné objektivně provádět, a jednak si nejsem zcela jistý, zdali jsem vůbec „cílenou skupinou“, která byla obohacena láskou, klidem, mírem v duši a věří všemu, co se v obsahu nachází. Přišlo mi, že jsem byl příliš „pod palbou“ tradičního a současně individuálního teologického pojetí, řekne-li se Bůh, andělé, modlitby. Tahle tři slova vystihují značnou část knihy. Andělé a duchové, je samo o sobě určitě zajímavé a mystické téma, proto jsem po knize zvídavě sáhl, neboť vnitřně věřím, že něco nadpřirozeného, transcendentního mezi nebem a zemí nepochybně je. Ovšem i já, který věří, že po smrti není jenom věčná tma, jsem měl problém knihu dočíst a zachovat si vlastní ‚racionální střízlivost‘, přestože jsem otevřený snílek a nijak rigidně skeptický. Vzhledem k situacím, které se ji dennodenně odehrávaly před očima a najednou přišlo brzy něco, co bylo tuplem neuvěřitelné. Rozhodně kniha není pro každého a hodně záleží, jak se k tomu člověk obecně postaví – zdali bude věřit autorčiným zázrakům a jejímu daru, či jen ‚na půli cesty‘, nebo nikoliv. A myslím, že je na každém z nás, čemu bude věřit. Ať už v sebe, anděly, Boha, v ufony, v osud, v naději nebo něco úplně jiného. Po celou dobu čtení jsem si říkal – je to skutečně pravda, nebo není? Opravdu se ji něco takového stalo? Mám ji v této situaci věřit, nebo si zachovávat zdravý selský rozum? Například, že viděla Boha, spousty andělů v místnosti a mnoho dalšího, co je silně za hranicí našeho chápání. Otázek je nespočet. Patrně ve vás budou bojovat dva vzájemně se odporující elementy – víra ve smyslu touhy „chtít věřit, že tomu tak možná je“ a racionalita, která vás drží při zemi a polévá chladnou vodou. Zdálo se mi, že jsem někde napůl a občas jsem ani sám nevěděl a byl zmatený. Upřímně, nemohl jsem se ubránit vnitřnímu přesvědčení, že mi obsah připomínal v určitých situacích spíše fantasy než přesvědčující realitu. Něco ve vás uvnitř chce jistým způsobem něčemu věřit, ale je to pro vás až moc fantastické. Myslím, že asi leckdo by chtěl vidět to, co pravděpodobně vidí ona. Vidět u sebe a u ostatních anděly, naslouchat jim, a že se cítíte v bezpečí jejich křídel. Chvílemi mi to přišlo, jako dar, podruhé jako prokletí a zase naopak. Kdo chce vědět dopředu osud okolo jeho života? Koho si konkrétně vezme, že se o něj bude muset starat, protože bude mít závažné zdravotní problémy? Apod. A zvlášť u ní, když už měla tak komplikovaný život. Uff, těžko říct. Názor si musí udělat každý sám. Můj je vehementně neutrální. Přesto jsem si odnesl nějaké podněty k zamyšlení, ale blahodárný účinek, jako na některé komentující zde či ostatní čtenáře, na mě bohužel neměla. K tomu, aby ji uměl člověk „uchopit, pochopit a dokonale vstřebat“ je snad potřeba nesmírně pevná víra a reálná duchovní otevřenost. Nebo pro někoho je prostou a určitou formou duševního pohlazení v náročných časech. A bohužel, co je opravdu po smrti, a jaké hluboké tajemství před námi žijícími ukrývá, zjistíme, až když přijde náš pravý čas. PS: I přes mou osobní recenzi má autorka můj upřímný respekt a místy se pozastavím s úsměvem nad tím, že nějak jsem se ke knize přece jenom stejně musel dostat. Jak kdyby mi někdo něco šeptal do ucha, abych si ji přečetl a já ho poslechl? :-)... celý text
Tichý pláč
2010,
Joe Peters
No, páni. Rád bych naivně věřil tomu, že to není podle skutečné události. Pro takovou knihu se opravdu těžko nalézají slova. Přitom je potřeba mít takové věci v povědomí, protože se to bohužel skutečně děje. Příběh se spíše podobá, jak nějakému brutálně hororovému snímku od 18+. Vyvolává akorát kupu negativních emocí, které opravdu podráždí kouty vašeho srdce. Jak se vůbec dokáže zrodit, tak extrémně obrovská nenávist a neuvěřitelně vypočítavé zlo, které s přehledem předčí nejhorší noční můry v hororech a ztvární je na dlouhá léta nevinnému a malému dítěti, které touží po rodičovské lásce? A celou dobu se ta zrůda vymyká spravedlnosti? Z takových “lidí” se mi chce zvracet. Nejvíc mě frustrovalo absolutní selhání úřadů, které s liknavostí a téměř nezájmem přihlížely a mlčky tím nevědomě schvalovaly zlomení dětské duše. Doufám, že jeho ,,matka" bude pomalu hnít v plamenech v nejhlubších hlubinách pekla. Pokud se ji tam ovšem v opačném případě nebude líbit. Nepřekvapilo by mě, kdyby se ji ona nálož sadismu a mučení její duše, líbila.... celý text
Na západní frontě klid
2015,
Erich Maria Remarque (p)
Znáte ten pocit, když chcete popsat knihu, co nejpřesněji, nejdetailněji, ale občas se nezmůžete ani na slovo? Jste přesvědčeni, že slova nedokážou dostatečně popsat tak živý, otřesný obsah, o kterém byste nejraději vypravovaly celé hodiny? Onen hrůzostrašný, úzkostlivý, zoufalý obraz války, který si mnoho z nás osobně nedokáže představit a nepochybně nikdy nepředstaví, jak strašné to v daném okamžiku musí být? Inu, nemám slov. Remarque je pro mě geniálním mistrem, jenž vytvořil úžasné, a zároveň jeho stěžejní dílo, které by si měl přečíst naprosto každý, aby si vážil všeho, co v tuto chvíli má, ač se může jednat i o maličkosti. Doslova hrůzná dokonalost.... celý text
Dítě zvané „To“
2007,
Dave Pelzer
Když jsem četl tuto mrazivou knihu, nemohl jsem stále uvěřit děsivému faktu, že je napsána podle skutečné události a sám autor byl onen chlapec, který se musel vrátit zpátky do ohavných, chladných a temných vzpomínek na svoji minulost, kde musel bohužel čelit odporným, krutým a trýznivým činům spáchaných jeho psychopatickou matkou, a který se po nějaké ustálené době dokonce rozhodl vylíčit velmi šokující, znepokojující a dojemný příběh plný bolesti, zoufalství a osamění do vlastní knihy, která je jak obdobou hororového příběhu pohybujícím se na hranici života a smrti. Děsivém příběhu o přežití. O lstivém a nelítostném baziliškovi, jenž bezmyšlenkovitě podrobuje svou oběť ustavičné psychické i fyzické trýzni, dokud oběť utrpením nezahyne. Pelzerovi patří nesmírně velký obdiv a respekt, že něco takového dokázal sepsat. Je neuvěřitelné, s jakou trpělivostí, pozoruhodnou vynalézavostí a vychytralostí dokázal čelit v tak mladém věku své kruté matce například v tom, že vymýšlel různé způsoby, jak nad ni vyzrát, nepoddat se ji - pouze, aby přežil. Doporučuji všem, kteří se chtějí ponořit do skrytých a nejtemnějších motivů lidského jednání. Povšimněte si rovněž jisté morbidní změny v matčině myšlení a chování, která byla, než začala všechna zvěrstva, tou nejlepší milující matkou na světě, avšak pouze zpočátku na určitý čas, dokud se časem nezačala evidentně projevovat její duševní patologie, která způsobila přímý vzestup čirého a zvráceného zla. Dávám zasloužených pět hvězdiček, jednak za neuvěřitelnou čtivost, tak odvahu autora, jak jsem již uvedl, na sepsání této mimořádné výpovědi prostřednictvím vzpomínkového a silného příběhu, jenž se mu udál přímo před očima, a také nepochybně zaryl hluboko do duše. Kniha též vědomě poskytuje zcela nový pohled na svět a probouzí téměř v každém z nás různé emoce, například vnitřní hněv na jeho matku, jak mu něco takového mohla vůbec udělat a frustraci z otce, který se postavil celé věci s prostou lhostejností a slabostí. Skutečně vám přijde, jak když jste v dětské Davidově mysli, která prožívá všechno to utrpení. Cítíte ponížení, úzkost a neskutečnou zlost na tu zavrženíhodnou bestii v lidské podobě. Bezesporu si z knihy odnese každý něco, co mu svým způsobem pomůže kupříkladu v jeho osobním rozvoji, moudrosti, racionálních názorech apod. Teď už jen prostě doufat, aby si tento příběh přečetlo opravdu velké množství lidí, kteří by se po přečtení měli stát neobyčejně ostražitými, všímavými a vnímavými ke svému okolí. A zároveň, aby se především předcházelo a zabránilo do budoucna dalším podobným zločinům v rámci domácího násilí a takového možného stylu týrání mnohem dříve, než bude příliš pozdě. Každý smutný případ v této souvislosti nemusí mít totiž obdobný konec, jak Davidův.... celý text
