Slezadav přečtené 382

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

Pohodové oddechové čtivo, přesně jak člověk od Kotlety čeká. Oproti prvnímu dílu to bylo trochu slabší, akční scény působily dost repetitivně a děj se občas trochu vlekl. Tyto neduhy bývají velmi typické pro druhé díly trilogií. Peprné hlášky si ovšem udržely svou úroveň. Trochu mi unikl na začátku smysl celé operace, kterou hlavní postavy prováděly. Postupně se motivace objevovala, ale na začátku mi připadalo, že by se na vše mohli i vykašlat a vybruslit tak docela dobře. Závěr je, že to nebylo špatné, ale i Kotletu už jsem četl lepšího.... celý text

Hon na knížete Draculu 2022, Kerri Maniscalco

Na tuhle knihu jsem se po pravdě celkem těšil, protože první díl série (Po stopách Jacka Rozparovače) se mi poměrně dost líbil a čekal jsem něco podobného. Bohužel moje očekávání nebyla úplně naplněna. V lecčems to podobné sico bylo, ale tenhle román mě štval takovou spoustou věcí. Už od začátku knihy bylo jasné, že se autorka snaží navodit romanticko-mysteriózní atmosféru, bohužel k tomu využívá scény a události, které postrádají jakýkoliv logický smysl a existují zřejmě jen pro ono "romantično". Co mi vadilo asi nejvíc, je absolutní nepředvídatelnost a nekonzistence v chování postav. Hlavní hrdinka se někdy chová vyspěle, jindy zcela iracionálně nebo svým chováním či vnitřním monologem naprosto popírá své předchozí činy a pocity. Velmi iritující je také neustálé zaměření na oblečení (sukně na skoro každé stránce), neustále se opakující téma viktoriánské morálky ,ženy ve společnosti a "nevhodnosti" různého chování. I tady je samotná hrdinka dosti nepředvídatelná (alespoň pro mě), když ji připadá skandální být s mužem sama v pokoji, ale např. homosexualita ji žádným způsobem neudivuje. Z dnešního pohledu fajn, ale postava pak nepůsobí příliš přirozeně a konzistentně. Další negativum vidím v celkově velmi špatné péči o některé detaily, což mi velmi narušovalo zážitek z knihy - škola, budiž, ale jsou tam pouze studenti jediného ročníku, kteří vlastně ani nejsou studenty ? Celkově umístění akademie na středověký hrad je nejspíš velmi dobré pro atmosféru, ale je v knize plno nedotažených detailů, které celou snahu shazují. Forma, kterou je kniha psaná na jednu stranu umožňuje výborně sledovat pocity hlavní hrdinky, na druhou stranu tyhle pocity jsou, jak už bylo řečeno, velmi repetitivní a často si protiřečí. Také by se mi líbilo, kdyby autorka méňe používala náhody, jako hybatele dějem, v knize je spoustu situací, kdy se hlavní hrdinové dostanou k informacím, nebo ze svízelné situace pouze nějakou náhodou. Obecně to nemusí vadit, ale tady je těch náhod prostě až příliš. Nehledě na to, že jsem dosud psal o tom, jak je kniha hrozná, tak měla i něco do sebe. Příběh má spád, dobře se čte. Oproti předchozímu dílu není tak snadné odhalit, kdo je vrahem. Romantická linka mě osobně sice mírně štvala, ale chápu, že nejsem úplně cílová skupina a v porovnáním s jinými obdobnými romány je vcelku zajímavá a většinu času se mi dařilo ji úspěšně ignorovat a užívat si detektivní/atmosférickou složku knihy. Každý si tu asi najde to své, což je rozhodně bod k dobru. Všechny podpůrné postavy jsou vesměs dobře napsané a až na jednu zcela nesmyslnou scénu se drží svých linií a charakterů. Na milost nakonec vezmu i Audrey-Rose, která má potenciál se přeměnit na velmi dobrou hlavní hrdinku, pokud ji autorka nechá někdy dospět (což by vzhledem k jejímu věku skoro mohla) a opustí linii nuceného feminismu (může být emancipovaná, aniž by se to čtenáři rvalo do chřtánu). V porovnáním s předchozím dílem, alespoň pro mě výrazně slabší. Mám trochu pocit, že autorka má ráda Harryho Pottera, který mohl být pro určité části románu jistou inspirací. Těch rušivých elementů bylo ale bohužel prostě příliš mnoho. Chvíli jsem přemýšlel i o hodnocení 2*, ale vzhledem k tomu, čemu jsem už dal 3, by to nebylo spravedlivé. Za mě tedy trojka s odřenýma ušima a jestli půjdu do dalšího dílu si ještě sakra rozmyslím.... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Další Kotletova jednohubka. Musím říct, že ze všeho co jsem od Kotlety četl mi Hustej nářez připomínal Kulhánka asi nejvíc. Velmi čtivá věc s praštěným dějem, hromadou násilí, hlášek a sexu. Jak jinak, že ano. Potrhlá kombinace upírů, mimozemšťanů, pubertální holky a spoustu dalších nesmyslů funguje velmi dobře. Vzhledem k tomu, že mám za sebou prequely, tak jsem i s některými postavami byl už obeznámen a nelituju, že jsem se do bratrstva krve pustil v tomto pořadí. Na jednu stranu nevím moc, co vytknout (pár drobností by se našlo - třeba zbytečně moc sexu, ale předchozí díly na tom byly ještě hůř), ale na druhou stranu mi něco ve mě stále brání dát 5* brakové tvorbě. Takže to nechám na čtyřce s příslibem, že pokud další díly budou ještě lepší, tak pět dostanou. Přečetl jsem tuhle knihu dost rychle a za týden už si nejspíš z ní nic pamatovat nebudu, což je u tohohle typu literatury vlastně spíš bod k dobru.... celý text

Stalingrad 2019, František Kotleta (p)

Rozhodně to nebylo dokonalé, ale bavil jsem se celkem slušně. Určitě lepší, než předchozí Vlci. Klasická Kotletovka plná násilí, krve, akce, sexu a jadrných průpovídek. Možná sexu příliš mnoho a nutno podotknout, že byl slabší a poměrně dost repetitivní. Nedokážu přesně určit co, ale něco mě na této knize zaujalo natolik, že jsem neměl žádný problém se začíst. Na druhou stranu, kdyby byla delší, tak by mě pravděpodobně přestala bavit. Každopádně Stalingrad beru jako celkem podařený Kotletův počin.... celý text

Muž z vysokého zámku 2007, Philip K. Dick

Poměrně náročná kniha vystavěná na zajímavých myšlenkách (zejména závěr a celkové vyznění mě dost ohromily - i když hodně lidí by asi řeklo, že je to Dickovská klasika). Bohužel provedení bylo poměrně slabé. Od poměrně plochých postav, které často jednají zcela nepochopitelně, přes poměrně matoucí scény až k neustálému používání orákula. Je otázka, jestli orákulum bylo skutečně nutné k závěrečnému odhalení, myslím, že by se dal najít i lepší způsob. Co mi vadí při zpětném pohledu hodně byly dějové linie (ačkoliv samotného děje bylo fakt maličko), které prakticky nikam nevedly - nebo mi jejich smysl unikl. Měl jsem pocit, že sloužily pouze jako pomůcka k popisu alternativního světa, případně k navození myšlenek, ale nikdy ne kvůli ději. Kladně naopak hodnotím světotvorbu a pěkné vykreslení rozdílů mezi jednotlivými národy. Alternativní San Francisco je vykresleno velmi uvěřitelně a barvitě. A samozřejmě alternativní realitu v alternativní realitě (díky Ducku, že tam nebyl třetí stupeň). Nápad a myšlenky, které kniha obsahuje by byly na 5*, ale vzhledem k tomu, že většinu knihy tvořila jen nepříliš záživná vata s plochými postavami, dávám celkově 3*. Z tohoto námětu mihl autor rozhodně vytěžit víc.... celý text

Svědectví 2008, Stephen King

K této knize jsem se velmi dlouho odhodlával, zejména kvůli tomu, jaká je to bichle. Mohu jen konstatovat chybu a říct, že se jedná o parádní román od skvělého spisovatele. Moc pěkné líčení, jak by to mohlo vypadat, kdyby pandemie dosáhla zcela katastrofálních rozměrů. Post apokalyptický svět je vylíčen zcela uvěřitelnélě a živě, stejně jako postavy, které jsou bohatě propracované, vrstevnaté a zcela uvěřitelné. Myslím, že skoro každý si v záplavě hlavních postav najde někoho, s kým se může ztotožnit. Docela jsem přemýšlel, jestli dám 5* nebo jen 4. Bylo totiž i několik věcí, které bych knize vytknul. Zejména je příliš obsáhlá, zejména v první polovině. Ano, hodně scén nějakým způsobem určuje a vybrušuje různé postavy, které nás příběhem provázejí. Nicméně myslím, že je hodně scén i zcela zbytečných a tvoří jen vatu, bez které by příběh byl úplně stejně dobrý. (plus by se neničila vazba knihy, která i při velmi pečlivém zacházení při tomto počtu stránek neskutečně trpí). Druhá věc, která byla pro příběh velmi důležitá, ale mě moc nevyhovovala, byla mystická rovina sdílených snů, božího určení atd. Ne že by mi to vadilo nějak moc, ale věřím, že i bez těchto pomůcek by si King dokázal poradit. Na druhou stranu právě tato témata vnímám jako něco, co román definuje a posouvá směrem k žánrům, které bych od běžného post-apo nečekal. Spousta lidí tvrdí, že King neumí dobré konce. Podle mě minimálně tady ukázal, že na tom tak špatně není. Myslím, že zakončení se celkem povedlo (i když si umím predstavit i to, že by kniha končila o 50 stran dříve a otevřeněji, což by se mi kupodivu líbilo asi ještě víc). Musím se přiznat, že chvílemi se mi přístup RF zamlouval i více, než Svobodná Zóna. Tohle musím připsat Kingovi také jednoznačně k dobru, že i záporné postavy dokáže napsat tak, že s nimi čtenář soucítí, ba dokonce sympatizuje. Oblíbené postavy, které mě bavily nejvíc : Harold, Nick, Popeláč, Glen méně oblíbené postavy : Matka Abagail, Fran, Joe.... celý text

Silmarillion 1992, J. R. R. Tolkien

Můžu si za to sám, byl jsem varován, ale nedalo mi to a do Silmarillionu jsem se vrhnul. Tahle kniha rozhodně není pro běžného čtenáře. Dokonce není ani pro běžného fanouška fantasy žánru. Je to velmi těžce stravitelná a na čtení extrémně náročná kolekce příběhů a legend. Většinou je přítomen pouze velmi slabý, většinou spíše žádný děj. Za to se tu konají lingvistické orgie, na cca 300 stránkách je pojmenováno snad 1000 postav a míst, z nichž mnohé mají vícero jmen, která se pro správné pomatení čtenáře libovolně střídají. Množství pojmenovaných postav je enormní a zcela neúměrné rozsahu knihy. Měl jsem pocit, že u spousty postav se dozvíme, jak se jmenuje, čí je to syn, jak se jmenovala jeho manželka, jak jí říkali elfové, kolik měli dětí a jak se jmenovali a dál už tahle postava v příběhu nikde nevystupuje. Chápu, že si Tolkien liboval v lingvistice a vymýšlení jmen, ale tohle je fakt přes čáru. Co mi však vadilo úplně nejvíc je styl, kterým je kniha psaná. Po přečtení Hobita a Pána prstenů jsem čekal něco alespoň trošku podobného. Bohužel tady se nejedná o žádný ucelený příběh a jednotlivé části jsou psané tak popisně, že má člověk pocit, že čte nějakou kroniku. Zejména první polovina knihy tímto extrémně trpí a pro mě, přestože se mi i Hobit i Pán prstenů velmi líbily, to bylo čiré utrpení. Dokonce jsem velmi silně uvažoval o odložení knihy. Naštěstí se ve druhé polovině mé utrpení trochu zmenšilo. Jednotlivé povídky začaly mít více děje a buďto jsem popisnému stylu přivyknul, nebo se mírně změnil. Od Berena a Lúthien dál se kniha dala už celkem normálně číst, ačkoliv že by byla nějak zábavná, nebo se četla lehce se říct nedá. Jsem celkem zvědavý na knihu Húrinovy děti, která předpokládám bude více rozebírat jeden z příběhu Silmarillionu a doufám, že bude psaná klasicky jako román a ne jako kronika. Na Silmarillionu je totiž extrémně vidět, že se jedná o vydání autorových črtů a poznámek, které měly sloužit k dobarvení světa, případně jako základ pro samostané knihy. Věřím, že samostatná kniha, která vznikne na základě příběhu ze Silmarillionu může být velmi dobrá, ale tohle jsou opravdu jen předprodukční útržky. Je asi potřeba ocenit Tolkienovu představivost, ale kromě skalních a naprosto zarytých fanoušků tohle asi osloví málokoho. Během posledních několika částí, které mě začaly bavit, jsem začal dokonce uvažovat, že bych dal 3*, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu málem odložil na začátku a při porovnání s jinými knihami, kterým jsem dával tři si Silmarillion více než dvě nezaslouží.... celý text

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Závěr Pána Prstenů se vším všudy, jak měl být. Přečteno včetně dodatků (v lingvistické části jsem už dost přeskakoval). Napětí, poslání, přátelství, nebezpečí, hrdinství, beznaděj. Všechno tahle kniha má a Pán Prstenů je zcela po právu považován za dílo, které formuje celý žánr a za klasiku moderní literatury. Stejně jako u předchozích dílů mě více bavilo putování všech ostatních, než hobitů. Ti mi k srdci stále nepřirostli a jsem mírně zklamán, že Tolkien nedal vice prostoru elfům a trpaslíkům. Trochu ke škodě možná bylo, že jsem viděl filmy (které se překvapivě dobře drží predlohy) a tudíž jsem na spoustu míst a osob měl již zavedenou představu. Rozhodně si ještě něcood pana Tolkiena v budoucnu přečtu, protože je skutečně mistrným vypravěčem (ač se někdy nechává strhnout velikášstvím a přílišnou epičností). Za mě 5*... celý text

Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

První díl proslulého Pána prstenů. Četl jsem ihned po Hobitovi a musím říct, že změna tempa je velmi razantní. V Hobitovi se neustále něco děje a dobrodružství plyne, k tomu se Společenstvo prstenu dostane až ve druhé polovině knihy. Právě druhá půle s putováním Společenstva zasluhuje absolutorium a 5*. Bohužel začátek knihy- zejména pak prolog a několik prvních kapitol jsou poměrně nudným pojednáním o zvycích hobitů proložené špetkou genealogie. Musím říct, že z mého pohledu jsou hobiti neobyčejně nezajímaví, prakticky všechny národy Středozemě včetně lidí jsou záživnější. Evidentně Tolkien si hobity velmi oblíbil a dal jim velký prostor. Naštěstí po příchodu do Roklinky se příběh stane vyváženějším a není na hobity tak zatížen. Kniha je velmi čtivá, děj plyne a ilustrace od Leeho jsou taktéž skvělé a parádně navozují atmosféru. Bohužel kvůli rozvleklému úvodu nemohu hodnotit celek jako perfektní, dávám 4* s tím, že pokud následují díl bude pokračovat tak, jak tento končil, tak na perfekt dosáhne.... celý text

Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2016, J. R. R. Tolkien

Neuvěřitelně čtivá a dobrodružná knížka. V určitých ohledech vhodná pro děti, ale je tam i spousta materiálu, který by dnešní optikou už nemohl obstát. Výsledkem je velmi zajímavý mix mezi pohádkou a dobrodružným románem. Naprosto zasloužená klasika, která stála u vzniku fantasy žánru, ale ani dnes rozhodně nezklame. Jen závěrečná bitva mi přišla malinko odbytá a někdy mě rušili i reference a přirovnání, která mi do fantasy světa Středozemě úplně neseděla. Každopádně reputace téhle knihy je určitě zasloužená.... celý text

Nadace a Země 2012, Isaac Asimov

Závěr celé série o Nadaci pokračoval přesně v duchu předchozího dílu. Další ucelený román, který se na jednu stranu tváří dobrodružně, ale ve skutečnosti je stejně jako předchozí díly plně vystavěn na myšlenkách a dialozích. Bohužel jakoby autorovi už došla šťáva, témata dialogů se velmi často opakují, až jsem měl pocit, že např. Golan s Bliss mají tak dvě témata k rozhovoru a k nim se stále znovu a znovu vrací. Vzhledem k tomu, že akce je v knize, co by se za nehet vešlo jsou opakované a nic nerozvíjející rozhovory postav (ke kterým jsem si ani za dvě knihy nenašel cestu a připadají mi stále neuvěřitelně ploché). Posádka lodi tvořená Golanem, Peloratem a Bliss se snaží v tomto díle najít Zemi, přičemž jde o jakousi variaci na Odysseu. Navštěvují postupně různé planety a překonávají různé nástrahy a nebezpečí. Bohužel návštěvy všech planet jsou velmi epizodní a střídají se jako na běžícím pásu, přičemž zrovna originální také nejsou. Nicméně pořád je třeba dát knize kredit za těch několik zajímavých myšlenek, které předhazuje. Rozhodně tady nečekejte žádný děj, na konci této knihy se nacházíme prakticky tam, kde končila kniha předchozí (a vlastně i ta předtím, protože ta minulá také skoro žádný děj neměla). Závěr byl pro mě naprostým zklamáním, ačkoliv nejspíš jen logické vyústění posledních dvou knih, přál jsem si něco trochu jiného. Z mého pohledu v závěru některé z postav kompletně popřou i tu chabou charakteristiku, kterou měly. Skoro do poslední stránky jsem doufal, že se dostaneme do zaběhnutých kolejí z první trilogie, ale to jsem se mýlil. Z mého pohledu se jednalo jednoznačně o nejslabší díl celé série. Možná jen proto, že už mě styl postavený na rozhovorech a nulové akci přestal bavit, ale hlavně proto, že první díly série byly daleko zajímavější, originálnější a hlubší. Absence jakéhokoliv relevantního děje mé náladě také nepřidává. Celkově mi poslední dva (nově dopsané) díly připadaly jako trochu zbytečné ždímání populárního produktu. Dávám tomu pouze 2* a pokud se někdy rozhodnu číst Nadaci znovu, tak skončím jen u původní trilogie, kde podle mého názoru měl skončit i Asimov.... celý text

Na hranicích Nadace 2011, Isaac Asimov

Pokračování ságy o nadaci napsané nějakých cca 30 let po původní trilogii. Musím přiznat, že se mi pokračování nelíbí tolik, jako starší tituly. Asimov tady sice opustil styl splácnutých epizodních povídek a napsal skutečný román, ale bohužel se nevyvaroval některých neduhů. Na to, že tentokrát postavy prostupovaly celou knihou jsou stále neskutečně ploché a nezajímavé. Další klasická nástraha, která postihuje zejména série je nutnost přicházet se stále silnějšími protivníky a stále více za vlasy přitaženými teoriemi a možnostmi. Vyskytují se zde zcela neskutečné jevy, díky kterým je pro mě tohle dílo už spíše soft sci-fi, na rozdíl od předchozích dílů série. Co ovšem je potřeba Asimovovi nechat je shopnost přicházet s nečekanými odhaleními, která v širším kontextu dávají smysl. Závěr knihy moc hezky kulminoval ve střet, jehož konečné rozuzlení bylo pro mě možná až příliš konzervativní a čekal jsem, že se autor trochu více odváže. Při zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla více akční a nestála jen na nekonečných dialozích. Podle mě zatím nejslabší díl ze série Nadace.... celý text

Po stopách Jacka Rozparovače 2021, Kerri Maniscalco

Tohle bylo pro mě docela příjemné překvapení. Čekal jsem tak trochu YA slátaninu, ale příběh byl velmi dobře a svižně napsaný. Jen teda krev v žilách úplně netuhla a popisy brutalit rozhodně mohly být grafičtější. Během čtení jsem se ovšem rozhodně nenudil a dokonce hlavní hrdinka nebyla zdaleka taková slepice, jak bývá u tohoto subžánru obvyklé. Ne, že by mě občas Audrey Rose neiritovala, ale převládaly situace, kdy se chovala vcelku rozumně. Viktoriánská Anglie je popsána barvitě a nebyl pro mě problém se do příběhu vžít. Trochu mi vadilo, že autorka místy až příliš akcentovala náhled na roli žen v tehdejší společnosti. Stejného efektu šlo dosáhnout i nenásilně. Dalším mínusem pro mě bylo v některých pasážích trochu moc nepodstatné vaty a naopak příliš zkrácené stěžejní scény. A občas mi vadilo i přílišné zaměření na emoce hlavní hrdinky související s romantickou linkou příběhu. Ono by pro mě celá kniha působila o něco lépe, kdyby tam žádná romantická rovina ani nebyla (nebo naopak byla více propracovaná), nicméně chápu, že pro cílovku tohoto díla bylo její zahrnutí neoddiskutovatelnou nutností. Odhalení vraha není nikterak překvapivé a věřím, že pro většinu čtenářů byl hlavním podezřelým minimálně poslední třetinu knihy. Konečné hodnocení jsou slabé čtyři s přivřením obou očí.... celý text

Druhá Nadace 2010, Isaac Asimov

V první části solidní návaznost na předchozí díl, ve druhé části nový příběh o Druhé Nadaci. Bohužel mi připadal mírně zmatený. Pletly se mi postavy a ani závěrečné rozplétání situace mi nějak ohromující ani strhující nepřipadalo. Určitě by se našlo pár vynikajících nápadů, ale ty bohužel zapadají v průměrnosti takřka všeho ostatního. Pro mě zatím nejslabší část série.... celý text

Nadace a Říše 2009, Isaac Asimov

Zajímavé pokračování série. O něco ucelenější, než předchozí díl, jsou zde pouze dvě příběhové roviny - bitvu s Říší a bitvu s Mezkem. Obě byly zábavné a obě by mohly vydat materiálu na minimálně celou knihu. Zejména první část týkající se konfliktu s Říší mi připadala hodně krátká a ošizená. Část s Mezkem byla alespoň trochu rozpracovaná a dala prostor některým postavám (ač minimální, pořád jde o posun). Dokonce i příběh tu celkem odsýpal a celou knihu jsem zvládl prakticky během jednoho dne. Hezký závěr, který byl sice zčásti trochu předvídatelný, ale přesto zaslouží pochvalu.... celý text

Revoluce 2021, František Kotleta (p)

Velmi podobné předchozímu dílu. Cyberpunkový svět opět skvělý (škoda, že výlet mimo Prahu byl tak krátký až skoro odbytý). Závěr mi připadal malinko zmatený a uspěchaný, ale jinak se to samozřejmě četlo parádně a akce střídala akci. Škoda, že některé hlášky jsem už četl v jiných Kotletových dílech. Dost mě bavily narážky na aktuální/nedávné politické/kulturní dění v české společnosti.... celý text

Underground 2020, František Kotleta (p)

Možná je trochu nefér, že stejně jako Perunova krev dostává ode mě Underground 4*, protože byl opravdu znatelně lepší, ale takové už je hodnocení jen do 5*. Cyberpunkové prostředí je super, Vachten je dobrý hlavní hrdina a působí celkem reálně. Digitální čarodějky jsou také fajn koncept a dokonce se v téhle knize objevuje více hlubokých myšlenek, než sexu. To je nejspíš u Kotlety velmi ojedinělé. Psát u tohoto autora, že knoha měla spád a četla se skoro sama považuji za limitně se blížící zbytečnosti. Umím si představit, že by třeba postavy čarodějek nebo pirátů byly trochu propracovanější a Mína hrála větší roli. Detektivní zápletka byla super, jelikož jsem čekal asi pouze akci.... celý text

Perunova krev II. 2014, František Kotleta (p)

Co napsat k tomuhle druhému dílu ? Je to ve všech směrech pokračování první knihy, určitě nemá smysl číst samostatně. Myslím, že by Perunově krvi více sedělo spíše jednosvazkové vydání. Platí do puntíku přesně vše, co jsem psal u prvního dílu. Jen doplním, že tady mi už lezlo na nervy, jak účastníci bitev řvou nahlas svá jména jako Pokémoni. Každopádně řežba to byla solidní.... celý text

Perunova krev I. 2013, František Kotleta (p)

Moje první zkušenost s Kotletou. Už jsem četl pár knížek od Kulhánka a Kotleta je navíc už tak známý, že jsem přesně věděl, co čekat. Nemýlil jsem se a přesně podle očekávání tohle byla akční jízda se spoustou přestřelek s bohy, spoustou krve, jadernými vtipy a šukáním, které z vás udělá poloboha. Stáhnul jsem po Kotletovi, když jsem potřeboval něco lehčího, abych měl změnu od právě dočtené Mistborn trilogie a rozhodně nelituji, Kotleta splnil, co jsem potřeboval. Pravda, mohlo to asi být i o chloupek lepší a tak si v hodnocení nechám ještě trochu rezervu.... celý text

A zrodí se Nadace 2014, Isaac Asimov

Zajímavé pokračování Předehry k Nadaci. Jelikož čtu chronologicky a ne dle data vydání, tak mě hlavní série Nadace teprve čeká. Určitě mě tahle kniha bavila o něco méně, než Předehra. Možná proto, že se nejednalo o souvislý příběh, ale spíše kapitoly ze života Hariho Seldona. Mezi jednotlivými kapitoly byly dost velké časové posuny a někdy dokonce i v rámci jedné kapitoly skoky tam a zpět, z čehož jsem byl chilkami trochu zmatek. Jednotlivé epizody byly natolik krátké, že spousta postav se nestihla rozvinout a působila poměrně ploše. I přesto se však jednalo o zábavné čtení s poměrně silným zakončením. Dávám mírně slabší 4* a určitě se těším na hlavní sérii.... celý text