Slezadav přečtené 398

Archa 2024, Alastair Reynolds

Archa se odehrává ve stejném univerzu jako Odhalený vesmír, na který navazuje. Potkáme i některé známé ze stand alonu Kaldera. Pořád se mi moc líbí tohle univerzum, které budoucnost lidstva vykresluje v poměrně temném a realistickém stylu. Žádní bezchybní hrdinové, žádní čistokrevní padouši. Všechny postavy jsou zcela organicky formovány událostmi a konflikty, kterými prošly nevo procházejí. Skvělé hard sci-fi prvky kombinované chvílemi až s gotickou atmosférou jsou super. Výborné jsou technologické vize, které jdou daleko za rámec běžné představivosti. Stejně tak souboje a menévry lodí v hlubokém vesmíru. Zmarové jsou moc hezky vymyšlená ultimátní krize pro celé lidstvo a nejen pro něj. Bohužel v mých očích tuhle knihu s velkým potenciálem mnoho věcí sráží. Za prvé naprosto neúměrně dlouhá fáze expozice. Trvalo téměř do poloviny knihy, než se mě povedlo seznámit se všemi reáliemi, než jsem pochopil, kde jsou všechny návaznosti na předchozí knihy a jak jednotlivé dějové linie souvisejí. V některých místech měla kniha velké problémy s tempem, kdy i několik dlouhých po sobě následujících kapitol přinášelo jen velmi malý posun příběhu nebo objasnění velmi málo skutečností. A přestože postavy byly řemeslně dobře napsané, hluboce zpracované a živé (což u SF rozhodně není standard), tak jsem se na nikoho nedokázal emocionálně napojit a na žádné postavě mi moc nezáleželo. Možná s malou výjimkou u Clavaina. Předchozí související knihy, byly podle mého o malinko lepší. Odhalený vesmír byl parádním představením univerza s explozivním závěrem a mnoha myšlenkami. Kaldera byla velmi atmosférická space punková záležitost. Archa podle mě trochu trpí syndromem prostředního dílu. Ačkoliv je jako příběh relativně dost uzavřená, působí dost překlenovacím dojmem. Určitě se těším na pokračování a jsem zvědavý na osud tohoto vesmíru (a částečně i některých postav). Rozhodoval jsem mezi 3 a 4, ale předchozím dílům jsem dal 4 a tohle bylo slabší. Takže za mě takový lepší průměr 3/5.... celý text

Lev, čarodějnice a skříň 2005, C. S. Lewis (p)

Po spoustě let jsem se opět dostal k této krásné dětské knize. Samozřejmě tam teď spatřuji daleko více symbolismu, než tenkrát jako dítě. Myslím, že pro děti je naprostý skvost. Moc krásný příběh, který má dostatečně nekomplikovaný děj, jednoduchou prózu a pro menší děti i dostatečně děsivé záporáky a dostatečně ušlechtilé kalďase. Mohlo to být trochu delší a nějaké věci a situace více rozvádět. Nicméně možná by to pak nebylo tak přitažlivé právě pro děti, které neudrží pozornost dlouho. Možná mě mírně dráždilo stále se opakující oslovení jako "synu Adamův' apod. I bez toho jsou paralely bijící do očí. Celkově se dcerce Lev, čarodějnice a skříň moc libila a i já jsem byl spokojený. Pravděpodobně budeme pokračovat i dalším dílem. Dávám 5/5 s ohledem na cílovou skupinu díla, protože jako pohádka je tahle kniha opravdu excelentní.... celý text

Přísně tajný spolek svérázných čarodějek 2024, Sangu Mandanna

Přečteno do výzvy jako "Sweet & spicy" kniha. No nevím, jestli tam pasuje, každopádně přestože podobné knihy běžně nečtu a byl jsem připraven hodnotit mírněji jsem dost zklamán. Předně se mi nelíbilo, že v knize není žádný drive na nějaký cíl, snad kromě posledních 10%. Čas plyne, žádná postava nemá žádné cíle a touhy, které by chtěla naplňovat. Prakticky všichni jen přežívají, ale měl jsem být přesvědčen, jak jsou spokojení, že mohou být spolu. Atmosféra tu nefungovala. Veškeré postavy byly totálně kartonové, možná s menší výjimkou Miky. S žádnou postavou jsem se nesžil, nezáleželo mi na nikom. Děti, ze kterých si všichni sedali na zadek byly nerozlišitelné jedna od druhé, neměly žádnou scénu, která by utkvěla. Dospělí se chovali dost dětinsky a celý příběh byl ukrutně naivní. Celou dobu jsem si říkal, kdy se už objeví nějaký antagonista, který rozčeří nudu a dost mě zklamalo, že hlavní záporák byl někdo, kdo de facto jen dělal svou práci a to dobře a svědomitě. A klaďasové jsou ti, kteří v zájmu "vyššího dobra" dle svých představ berou pravo do svých rukou. V závěrečné konfrontaci, jsem prakticky fandil Edwardovi. A to ponechám stranou narážky na to, že byl špatný částečně proto, že byl typický bílý hetero muž a zjevně nerozuměl idylce rozmanitosti. Ani jedna z uvedených věcí by mi nikterak nevadila, pokud by zbytek byl dobrý. Přestože se mi kniha nelíbila, byl jsem přesvědčený, že jí dám alespoň 3, protože jsem už dopředu věděl, že tahle knoha nebude pro mě. Ale závěr příběhu mi připadal tak pitomý a špatný, že nemůžu dát víc, než 2, přestože to bylo asi lepší, než jiné "dvojky", co jsem četl.... celý text

Staré pověsti české 1992, Alois Jirásek

Známá školní klasika povinné četby. Začal jsem číst se synem, ale vydržel jen zhruba první třetinu, zbytek už jsem dočítal sám. K Jiráskovi jsem měl odpor už od školních let a znovupřečtení pověstí mě v něm jen utvrdilo. Začnu tím pozitivním a to jsou klasické pohanské pověsti z nejstarších dob. O Čechovi, Krokovi a jeho dcerách. Přestože z drtivé většiny zřejmě smyšlené, příběhy jsou to pěkné. Horší už je to s pozdějšími pověstmi z období křesťanství. Většinou ne tolik zajímavé, silně adorující vybrané postavy historii, zejména Karla IV. Nejhorší je ovšem archaický a velmi nepřístupný styl prózy. To je hlavní důvod proč tahle kniha spoustě dětí jen znechucuje literaturu. Pokud je cílem seznámit mladší čtenáře s českými pověstmi, doporučil bych nějaké převyprávění do srozumitelnější podoby. Tohle dílo je z literárního hlediska zajímavé možná tak náhledem do obrozeneckých nálad a silného nacionalismu konce 19. století. Pro základní školy podle mého názoru silně nevhodné. I jako dospělému čtenáři se mi Staré pověsti české četly velice špatně. Spousta z nich byla napsána zcela nekriticky k historickým postavám. Spousta z nich zcela účelově vyzvihuje český národ a to až tolik, že je čtení nepříjemné. Svým stylem tohle dílo patří už jednoznačně minulosti. Dávám 2*.... celý text

Vykoupení Černé vlaštovky 2022, Martin Fišer

Vždycky je mi trochu nepříjemné dávat knize špatné hodnocení a komentář, ale tady nemohu jinak. Možná moje chyba, že jsem si nezjistil víc, možná chyba nakladatele, že knihu nezařadil do jiné kolonky, možná autorova, že to takhle chtěl. Kdo ví. Přemýšlím, co na knize ocenit, ale věru toho moc není. Hezká obálka, faktická správnost alespoň některých věcí. Tempo je poměrně solidní celou dobu. To je bohužel asi vše. U Vykoupení Černé vlaštovky jsem měl problém skoro se vším. Postavy prakticky 0 dimenzionální, zcela bez charakteru dělají rozhodnutí jen na základě současné situace a ne svých vlastností. Všechny postavy v knize se chovají prakticky stejně. Pirát nebo armádní důstojník, kdyby se nejmenovali různě, nelze z charakteristiky poznat který je který. Samotný děj je plný logických děr. Záporák je tajemný zejména proto, že o něm nevíme prostě nic. Žádný bavkground, žádná motivace, nic. Prostě se objeví a snaží se překazit ostatním plány. Nejhorší ovšem je kombinace do nebe volající naivity příběhu a velmi jednoduché, až dětské prózy. Tohle podle mého názoru rozhodně není kniha pro dospělé. Ačkoliv od dobrodružné literatury čekám snadnou dostupnost pro mladší čtenáře, toto bylo moc. Bohužel nakladatel, autor ani prodejce nikde neuvádí, že by se jednalo o dětskou knihu. Určitě bych cílil na ještě mladší skupinu, než Verneovky. Moje desetileté já by si tuhle knihu asi užilo a za to dávám druhou hvězdu.... celý text

Program apokalypsy 2022, Vilma Kadlečková

Úplnému zakončení dám podobné jako předchozí knize, se kterou tvoří téměř ve všem jeden celek. Naplno se tu rozbalují všechny filozofické a metafyzické myšlenky, které autorka do série vložila. Rozhodně obdivuju celý koncept Hvězdovlády a Sgenů. Jednoznačně za pozitivum považuji skvěle zvládnutý konec, který není ani přepálený ani přeslazený. Je tu bohužel spoustu ale.. Jednak nekonečné sebe pochyby, myšlenky točící se v kruhu. Jednotlivá odhalení postupně naservírována u více postav, samozřejmě s příslušným myšlenkovým průjmem. Psychotronika fungující jako soft magie s možností téměř libovolného ohýbání pravidel. Organizace a rasy, které hrály v první půli ságy velkou roli jsou opuštěné a události se jich netýkají. Vytknout se toho dá pro mě spousta. Stejně jako Zakázané směry je tahle kniha pro mne dost na pomezí 3 a 4. Za výborný závěr to posouvám na 4. Celkově Mycelium považuji za slušný počin, který by ale potřeboval hlavně rázně proškrtat a nasměrovat více směrem ke sci-fi a méně k rodinnému dramatu. Mycelium bych jako komplet hodnotil spíše 3/5, ale blíž nahoru, než dolů.... celý text

Kluci bez srdce 2024, Alexander Gordon Smith

Už předchozí díl mě úplně nepřesvědčil a bohužel i tady se podle mého jednalo o ústup z kvality, kterou tahle série pro mě dřív měla. Asi o trošku lepší než Zajíci utíkej, ale ne o moc. Co se mi pořád líbí je dynamika vyšetřovacího týmu. Kupodivu vůbec nevadilo, že tentokrát byl Kett na střídačce. Alespoň se to z větší části obešlo bez otravných dětí. Vyhovují mi tady kraťoučké kapitolky odpovídající jednotlivým scénám jako u televizních kriminálek. Hlavní zápletka je podobně jako v předchozím díle dost přitažená za vlasy. Ke spoustě odhalení se vyšetřovatelé dostanou nějakou nepravděpodobnou náhodou nebo záhadnou intuicí. Náhodné stopy, které čtenáře mají mást jsou de facto ignorovány. Závěr byl příliš rychlý a překotný. Kniha to není určitě špatná, ale ničím zvlášť nevyniká. Jde o velmi krátkou jednohubku, která svůj účel splní, ale po přečtení po ní nic nezbyde.... celý text

Zakázané směry 2022, Vilma Kadlečková

Zatímco u předchozího dílu mě série přestávala bavit a pokračoval jsem jen proto, že to nevzdám takhle před koncem, tady převládají sice těsně, ale přeci jen pozitivní pocity. Líbí se mi, že jsou Zakázané směry o dost akčnější, než předchozí díly série. Líbí se mi progres některých postav a líbí se mi alespoň nějaké mantinely, které byly nastaveny psychotronice. Naopak hrůzu mám z toho, jak autorka některé příběhové linie a postavy prakticky ignoruje. Skoro jako staré hračky, které už nebaví. Jsem proto zvědavý, jak poslední díl naloží s Pinky a se Sofií. Už jsem s nimi strávil tolik času, že by bylo škoda, kdyby vyšuměly, jako tady. Rozhodně trvá můj pocit, že Mycelium potřebuje naprosto zásadně proškrtat. Velmi repetitivní tréninky, rozhovory, myšlenky. Naštěstí se to tady střídá s akčnějšími a dějivějšími pasážemi, přesto tempo hodně trpí. Moc nekvituji také ukončení uprostřed slova. Chápu záměr, že poslední dva díly jsou vlastně jedna část příběhu, ale toto je fakt moc. Hodně slabé, ale přece jen 4/5, protože musím přiznat, že jsem zvědavý, jak celá série skončí.... celý text

Alenka v kraji divů… a za zrcadlem 2007, Lewis Carroll (p)

Kdybych tuhle knihu četl sám a ne s dcerou, tak hodnocení dopadne ještě hůř. Jediným kladným bodem může být samotná Alenka, která je svým způsobem odvážná, odporuje autoritám a je schopna se vypořádat s nečekanými nástrahami, myslím, že dcerka se v ní celkem našla. Nicméně upřímně nechápu, proč je zrovna tahle kniha slavnou klasikou. Asi to bude souviset s mojí nelibostí vůči absurditám, ale tohle nebylo nic než snůška absurdit. Scény se střídaly bez jakékoliv logické návaznosti. Říkanky byly tupé a nudné. Kniha byla celkově velmi zmatená a postrádala nějaký ucelenější děj. Pokud se tohle někomu líbí, tak v tom musí být buď extrémní dávka nostalgie z dětství nebo je to někdo, kdo má rád absurdno. Fakt nevím, proč je zrovna tohle tak uznávaná kniha a proč v 19. století mohla tolika lidem učarovat.... celý text

Wager: Skutečný příběh ztroskotání, vzpoury a vraždy 2024, David Grann

Naprosto famózní podání události spojených se ztroskotáním a vzpourou lodi HMS Wager. O této lodi jsem před touto knihou nikdy neslyšel a to větší zážitek to byl. Moc se mi líbilo, jak autor dokázal kombinovat románový styl vyprávění s vloženými historickými fakty a vsuvkami "z pozdějšího pohledu". Co se týče námořních částí, byly podány bez zahlcujících detailů a přesně v míře, která mi vyhovovala. Zeměpisné popisy, fauna a flora zase dala vzpomenout na Verneovky, přičemž právě opět menší detailnost způsobila lepší čtivost. Byl jsem opravdu v napětí, kdo přežije a jak to celé dopadne. Opravdu respekt všem, kteří si peklem ztroskotání v nehostinné krajině prošli. Jediné, co bych knize vytknul byl závěr, který už nebyl z mého pohledu tak napínavý. Kdyby se jednalo čistě o fikci, kritizoval bych malou rozpracovanost postav, ale chápu, že se autor snažil především o autentičnost a z dostupných zdrojů se dá vytáhnout omezené množství informací. Opravdu klobouk dolů, kolik rešerší musel autor kvůli téhle knize udělat a jak úžasně se mu povedlo je zkompilovat do téměř románové formy. Kromě toho, že mě kniha bavila mi rozšířila obzory a nemohu jinak, než 5*.... celý text

Vrstva ticha 2021, Vilma Kadlečková

Pořád mám u Mycelia zejména pocit, že je strašně zbytečně roztahané. Spousta informací se různě opakuje a série bobtná a bobtná. Líbí se mi postupné odhalování záměrů a plánů jednotlivých frakcí. Obecně se mi líbí i vývoj různých postav (ač jsou často nesnesitelně protivné). Dokážu ocenit i zajímavé koncepty, se kterými se nešetří. Vadila mi zejména první polovina knihy, která se táhla jak smrad. Opakování informací, zbytečně rozpitvané vztahy jednotlivých postav. Prostě spousta balastu, který nemusel být. Druhá půle sice lepší, ale také žádný zázrak. Přeci jen jsem čekal sci-fi, ale tohle je spíš těžké fantasy. Psychotronika je v tomto díle už vykreslená plně jako magie prakticky bez pravidel, z hlavního hrdiny se stal Superman křížený s Harry Potterem. V tuhle chvíli už sérii asi nevzdám, ale rozhodně nesdílím většinové nadšení. Myslím, že Mycelium má stále co nabídnout. V jádru jsou kvalitní myšlenky a základ dobrého sci-fi. Bohužel se to v záplavě vztahů, nekonečných introspekcí i psychotronické magie dost ztrácí.... celý text

Příběhy z bible 2001, neznámý - neuveden

Čteno dětem. Věřící nejsem, ale mít základní přehled v biblických postavách a událostech není určitě na škodu. Kniha je členěna do mnoha velmi krátkých části, což je na čtení dětem ideální. Opravdu velmi povedené jsou ilustrace, které jsou u každého příběhu. Zejména příběhy Starého Zákona děti bavily. U Nového už pozornost upadala, protože jednotlivé části byly hodně jednotvárné a opakující se. Těžko hodnotit po obsahové stránce, ale některé příběhy byly velmi detailní a jiné podané povrchně. Působilo to jaksi nevyváženě. Další negativum je, že pokud je ilustrace na pozadí tmavá, tak se na ní černý text čte velmi špatně. Za tohle by redaktor měl být vypleskán.... celý text

Lokýnka ze Smaragdového moře 2024, Brandon Sanderson

Moc pěkný příběh. Jen jsem nečekal, že bude na mě až tak moc pohádkový. Šel jsem do toho úplně naslepo a čekal něco malinko tvrdšího. Každopádně se mi líbilo, jak skrze Tress Sanderson ukazuje různá příkoří pro člověka, který se řízením ať už svým, či osudu dostane do situací, kde by podle všech předpokladů neměl co pohledávat. Skvěle jsou vykreslené rozpaky a sebepochybnosti, které Tress má. A to i z pohledu dalších osob. Příběh jako takový není špatný, ale svou komplexností a hloubkou cílí spíše na mladší čtenáře. Oceňuji, že spousta věcí zůstává trochu záhadných a k domyšlení. Trochu problém mám s jistou naivitou a povrchností spousty situací, které se v ději objeví. To generuje obrovské množství různých dějových děr. Tress je asi první kniha od Sandersona, kdy mi skutečně začínal vadit jeho velmi jednoduchý a přímočarý styl, ale naštěstí jsem si v průběhu přivyknul. Začátek je trochu živáčka, ale konec to vynahrazuje. Dávám 4*, ale je to s odřenýma ušima. Děj bavil, postavy se vyvíjely, světotvorba výborná. Přesto měl z meho pohledu příběh spoustu negativ. Nejen kvůli této knize už ovšem Sandersona nevnímám tak božsky jako po přečtení první éry Mistbornu a několika dílů Stormlightu. I tak ho mám pořád rád.... celý text

Hlasy a hvězdy 2016, Vilma Kadlečková

Hlasy a hvězdy ničím nevybočují ze zajetého standardu Mycelia a proto i mé hodnocení je podobné, jako u předchozích dílů této série. Líbí se mi dynamika, se kterou se mění plány různých frakcí. Oceňuji, jak skvěle jsou dávkována postupná odhalení různých mystérií nebo prostě jen záměrů různě intrikujících skupin. Jednoznačně kladně hodnotím i vývoj a realističnost postav. Zejména Paüsuë v tomto díle vynikala. Nesedí mi strašné množství omáčky, která sice nějakým způsobem ukazuje právě vývoj a formování postav, ale u některých je to zcela zbytečně roztahané, neřku-li zbytečné kompletně. Mrzí mě, že některé organizace, které byly příslibem zajímavých akcí tady neměly prakticky žádný prostor. Trochu rozpačité pocity mám z posledních částí knihy. Závěr byl sice dobře zábavný, ale připadal mi trochu nepřirozeně "na sílu" dotlačený tam, kde ho autorka chtěla mít. Bohužel v knize bylo příliš mnoho míst, která byla hlušší a celá první polovina byla spíše méně zábavná, než by se mi líbilo. Dávám takové lepší tři.... celý text

Ctnosti králů 2017, Ken Liu

Trochu přemýšlím, k čemu bych The Grace of Kings přirovnal a docházím k závěru, že je vysoce originální. Snad ani ne tak dějem nebo světotvorbou, ale zejména strukturou. Líbilo se mi velké zaměření na děj, kterého je kniha opravdu plná. Ne, že by jednotliví protagonisté byli nějak v pozadí, ale skutečně do hloubky zpracované postavy byly asi dvě. Díky jednoznačné převaze děje se kniha velmi dobře četla. Líbily se mi také různé intriky a vojenské strategie, které byly popsané tak akorát, aby čtenář pochopil, ale nebyl znuděn přílišnými detaily. Netypická struktura mi ovšem moc neseděla. Během příběhu se vystřídaly různé formy od dopisů a deníků, přes vyprávění nějaké postavy až ke klasickému vypravěči ve třetí osobě. Možná autor trochu experimentoval, ale mě by více seděla jednotná forma. V knize se toho stalo opravdu hodně, možná až příliš a ke konci už mě jednotlivé zvraty a zrady nedokázaly příliš překvapovat. Taky je trochu škoda, že jméno série je tak trochu spoiler závěru tohoto prvního dílu. Taky bych ocenil trochu více fantasy prvků. Další díl zkusím, ale doufám, že jde o trochu standardnější příběh. Přeci jen tady byla první polovina knihy dost encyklopedická. Na druhou stranu po přečtení jediného dílu série vím o daném světě hodně a je položen velmi solidní základ pro krásně epický příběh. Je to zde na pomezí 3 a 4. Dávám 4, ale je dost možné, že další díly budou fungovat tak dobře, že to můj dojem z této knihy jako úvodu do série ještě zvedne.... celý text

Vidění 2014, Vilma Kadlečková

Po třetím díle, který se mi líbil hodně bohužel Vidění sklouzlu opět ke šnečímu tempu. Na to, jak je kniha dlouhá je děje strašně málo a vaty hrozně moc. Seškrtat na polovinu a bylo by to parádní. Jakoby autorka měla po většinu knihy problém napsat krátkou a údernou scénu , přitom minimálně v závěru přesvědčuje, že to umí. Pořád se mi líbí odhalování skrytých motivů, kompliců a mystérií. Líbila se mi i práce s charakterem některých postav. Zejména Pinky se dostala z kategorie hrozných do kyblíčku sympatických. Opačným směrem pomalu ale jistě putuje Lucas. Bohužel i tady platí, že spousta scén je opakuje a zdůrazňuje charakterové rysy postav, které jsou již známé a nic nového nepřináší. Ačkoliv Vidění úplně nepřesvědčilo, sérii stále nezavrhuji a ani tuto knihu nepovažuji za nejslabší z dosavadního průběhu. Jen je trochu škoda, že pro mě Mycelium ztratilo stoupající trend.... celý text

Sirotčinec v údolí 2024, Philip Fracassi

Moc pěkná hororová záležitost. Moje druhé zkušenost s Fracassim a opět za plný počet. Myslím, že mám nového hororového oblíbence. Příběh je nádherně atmosférický a tísnivý. Moc se mi líbilo, jak ono zlo bylo zpočátku hodně pozvolné a v jednu chvíli se uvolnilo přímo explozivně. Velmi nečekané a působivé. Prostředí odlehlého sirotčince bylo také zpracováno působivě a přesvědčivě. Postavy byly také napsané dobře a realisticky. Autor velmi dobře dokáže držet napětí a intenzitu hrůzy, kterou pěkně prokládá i hnusotou. Trošku mě v první části knihy rušilo střídání forem vyprávění a celkově byl rozjezd trošku pomalejší. Nicméně tyto výtky jsou spíše kosmetického charakteru. Mám rád, když se toho autor nebojí a je na protagonisty pořádně krutý. Zejména v hororovém žánru je to prostě nutnost a Fracassi s tím problém nemá. Excelentní zakončení příběhu mě jen utvrdilo v plném hodnocení. Jde o plnokrevný horor, žádnou soft duchařinu a to mám rád.... celý text

Pád do temnot 2014, Vilma Kadlečková

Třetí díl Mycelia mě příjemně překvapil. Byl jsem na vážkách, jestli v sérii pokračovat a tenhle díl mě rozhodně přesvědčil, že ano. Dost ubylo věcí, které mi v předchozích dílech připadaly otravné. Je tu méně flashbacků, výrazně méně Pinky. Také hrabání se vlastních citech a pocitech znatelně ubylo (ačkoliv závěr to dost dohnal). Co naopak přibylo jsou některá odhalení, politické boje, špionážní akce, plány uvnitř plánů a zejména děj. Mám pocit, že v tomhle díle je konečně trochu méně expozice a více děje, což se mi rozhodně líbilo. Hodně mě bavily scény s Ëltaühl. Něco ovšem zůstává stále trochu slabší. Pořád mi moc nezáleží prakticky na žádné postavě. Pořád je tu introspekce víc, než by se mi líbilo. Pár věcí, které mi připadají dost nelogické stále nebylo vysvětleno. Celkově hodnotím 4/5 a jelikož série má pro mne stále stoupající tendenci, tak budu pokračovat. Třeba mě některý z dalších dílů přiměje vidět, proč je Mycelium tak vysoce hodnocené.... celý text

Čaroděj ze země Oz 2004, Frank Lyman Baum

Dnes již klasická americká pohádka pro děti mi nepřipadala vůbec špatná. Četli jsme s dcerkou, které se příběh o Dorotce líbil a na čtení se většinou těšila. Líbilo se mi, že většina metafor a skrytých významů byla dostatečně povrchová, aby je i menší děti prokoukly. Hlavní partička byla dostatečně rozmanitá, aby putování bylo nápadité a originální. Také roztomilého pejska Tota také považuji za pozitivum. Jedna hvězdička jde dolů jednak za zbytečnou zdlouhavost a tomu nepřiměřeně rychlý závěr. Druhak za to , že některé scény mi připadaly trošku nadmíru násilné pro menší děti.... celý text

Led pod kůží 2013, Vilma Kadlečková

Druhý díl Mycelia se mi četl velmi podobně jako ten první. Je to jednoduše pokračování ve všech ohledech. Pořád platí, že mě baví Össeané a po doplňkové povídce i Gerdánci. Pořád se mi jako postava líbí Lucas, který má svých problémů a temných zákoutí habaděj. Oceňuji i menší účast Pinky, což byla v prvním díle zcela zoufalá postava. Nesedí mi velmi pomalý děj se spoustou flashbacků a introspekce. Není to špatně vždy, jen to tady na mě bylo až příliš často. Stále nechápu motivaci některých postav (zejména Kamëlë) se do základní zápletky neustále zapojovat. V poslední třetině začala kniha příjemně gradovat a rozjíždět se, ale moc mi nesedlo, jak i v těchto akčnějších pasážích byla autorčina próza dost květnatá a napětí trochu vyprchávalo. Nejsem si úplně jistý, jestli tato série je úplně pro mě. Zakončení Ledu pod kůží mě ovšem nalákalo dát jí ještě šanci, protože finální odhalení nebylo sice úplně nečekané, ale i tak velmi silné. Doplňková povídka v závěru mi tentokrát sedla snad ještě lépe, než román jako takový a dává mi naději, že mě další díl zaujme víc.... celý text