Slezadav přečtené 395

Hrdina věků 2010, Brandon Sanderson

Velmi dobře zakončená trilogie. Kniha má napětí, spád, dále rozvíjí známé postavy a přidá pár nových. Opravdu mě bavilo odhalovat plány uvnitř plánů v plánech někoho jiného. Zní to sice složitě, ale kniha je napsána tak, že jsem neměl problém pochopit proč se věci dějí, jak se dějí. Ke konci možná trošku příliš filozofické, ale možná to právě pro hlubší pochopení bylo potřeba. Překvapivě dobrý konec, jsem rád, že k němu pan Sanderson našel odvahu a zbytečně nepřesladil. Na Mistborn trilogii jako celku se mi líbí, že všechny knihy se drží podobných kolejí, ale v každém dalším díle se zvyšují sázky a narůstá rozměr příběhu. Stejně tak se zvyšují i nároky na čtenáře. První díl bych doporučil jako čtení pro fantasy začátečníky, pro poslední to zdaleka neplatí. Vývoj postav během trilogie je také geniální, stejně jako systém allomancie (ačkoli mám pocit, že v posledním díle jsou zákony allomancie párkrát porušeny)... celý text

Pramen Povýšení 2009, Brandon Sanderson

Wow, tak tohle byla fakt jízda. Málokdy se mi stane, že bych si po 700 stránkové knížce přál, aby ještě nebyl konec. Od začátku do konce téměř nepřetržité napětí umocněné perfektním členěním kapitol. Spousta geniálních zvratů, skvělý příběh a výborné postavy. Jediné, co mě trochu štvalo byla romantická zápletka, ale ani ta rozhodně nebyla úplně z nejhorších. Dokonce jsem si i celkem oblíbil Elenda, což bych rozhodně nečekal. Závěr naprosto skvělý, který hezky předznamenává zápletku dalšího dílu. Stačilo by ho jen malinkato upravit a byl by z Pramene povýšení skvělý závěr série. Jsem zvědavý, jestli se autor dopracuje v dalším díle k ještě lepšímu konci. U Mistborn série je vidět jednoznačně stoupající trend.... celý text

Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Finální říše je moje první zkušenost se Sandersonem. Po přečtení několika recenzí a díky dostupnému hodnocení bylo očekávání velmi vysoko. Nakonec to možná je důvod, proč nedávám 5*. U téhle knihy je velmi vidět, že je to úvod do série a má na můj vkus velmi pomalý rozjezd. Systém allomancie je krásně vymyšlený, ale poměrně komplikovaný a vysvětlit všechny jeho zákonitosti čtenáři trvá. Také je potřeba uvést na scénu poměrně dost postav včetně jejich podpříběhů. Na rozsáhlý seznamovací úvod navazuje nepříliš akční a velmi rozvláčná střední část, která připravuje půdu pro závěr. Celkem mě překvapilo, jak moc se v některých pasážích kniha blížila YA žánru. Nevadilo mi to, všechna témata byla dobře zpracována a hlavně Sanderson nikde příliš nepřeháněl, což bývá u této skupiny témat velký problém. Poslední třetina knihy, kdy se všechny plány dají do pohybu už je vyloženě parádní. Dočkáme se několika nečekaných odhalení i spousty akce. Celkově zlouhavý úvod a nepříliš akční prostředek dávám za vinu tomu, že jde o první díl série a dávám solidní 4/5. Předpokládám, že další díly budou, alespoň co se příběhu týče, odsýpat rychleji, když už autor má volnější ruce v allomacii a dalších zákonitostech světa.... celý text

Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Tak tohle mě velmi příjemně překvapilo. Už dlouho jsem nečetl nic od současného českého autora ani autorky. Evidentně chyba, protože Krev pro rusalku měla ten správný spád, správnou dávku krve i napětí. Velmi zdařilá fantasy detektivka z Brna. Urban fantasy mám celkem rád a tady se autorce povedlo doslova na pár stránkách uvést čtenáře do světa a vysvětlit jeho specifika. Po všech elfech, čarodějích a dracích z klasického fantasy jsou meluzíny a rusalky příjemná změna. Nemohl jsem se také ubránit tomu, že mi kniha připomínala jeden seriál, taktéž velmi zdařilý Carnival Row.... celý text

Ostré konce 2018, Joe Abercrombie

Pěkná antologie krátkých povídek ze světa Prvního zákona. Bohužel většina z nich je tak krátkých, že sotva mě vtáhnuly, tak byl konec. Druhá výtka u mě směřuje k řazení povídek, kdy celou dobu jsou chronologicky, až na poslední povídku. Nějaký důvod k tomu asi byl, ale mě unikl a přišlo mi to přinejmenším zvláštní. Někdy hrají hlavní roli nám již známé postavy, jinde známí jsou jen cameo a hlavní postava je nová (zejména povídky se Shev jsou výborné). Celkově je knížka skvělým doplňkem pro fanoušky Prvního zákona, ale čtenáři, který nečetl ostatní romány z tohoto světa bych ji určitě nedoporučil.... celý text

Rudá země 2013, Joe Abercrombie

Příjemné setkání se známými postavami, i když některé se snaží skrýt svojí identitu - většinou dost nepřesvědčivě. Příběh plný westernových klišé (těžební městečko, kde se o moc pretahuje dvojice a každému patří půl osady)a okoukaných zápletek, ale i tak mě nadmíru bavil. Zejména poslední třetina byla plná akce a zejména dračí lidé byli velmi zajímaví. Sty je celkem solidně napsaná ženská protagonistka. Abercrombie tady ukazuje, že umí velmi dobrý román i bez ironických postav typu Glokty a Bremera z předchozích knih.... celý text

Hrdinové 2011, Joe Abercrombie

Abercrombie mě opět nezklamal. Trochu jsem se obával toho, že dějištěm románu je Sever, což je část Kruhu světa, která mi imponuje asi nejméně. Přesto příběh měl spád, byl poutavý, všechny postavy opět skvěle napsané. Měl jsem jedno očekávaní, kterým jsem si byl téměř jistý, ale nakonec se nestalo. Za což má autor rozhodně u mě plus, že mě dokázal obalamutit Možná je tady postav až příliš mnoho a ne se všemi jsem se dokázal během knihy tak úplně sžít. Ovšem musím říct, že některé postavy jsou tak skvěle morálně šedé, že jsem se dosud nedokázal rozhodnout, jestli s nimi sympatizuji, nebo ne. Když se nad tím zamýšlím, tak během celé bitvy jsem se nedokázal rozhodnout, komu fandím, což mi připadá úžasné. Chtěl bych ještě zmínit Bremera jakožto nástupce Glokty v ironických komentářích. Ač měl Bremer skvělé momenty, tak Gloktovy úrovně prostě nedosáhl. Škoda, že Psí Čumák v knize sice je, ale nehraje prakticky žádnou roli. Platí stejně jako u předchozí knihy, že ač žánrem fantasy, tak se příliš neliší od prosté historické fikce. Dávám v tuhle chvíli čtyři a imaginární polovinu z pěti hlavně protože Sever mi jako dějiště příliš nesedí (předchozí Styrie byla o mnoho lepší) a protože postav je příliš mnoho, než aby se dalo do hloubky pracovat se všemi.... celý text

Marťanská kronika 2017, Ray Bradbury (p)

Velice zajímavá a originální kniha. Nejedná se o ucelený román, ale spíše o soubor volně navazujících povídek se stejnou tématikou. Žánrově samozřejmě jde o sci-fi, ale z dnešního pohledu je zjevné, že už trochu vousaté. Každopádně tahle žánrová klasika nikterak nezklamala, ale nemohu ani říct, že bych se nějak světově bavil. Připadalo mi, že většina povídek se nějakým způsobem dotýká morálních a společenských témat a určitě obsahuje spoustu námětů k zamyšlení. Hodně z nich je stále aktuálních. Osobně mi možná k většímu prožitku chybělo trochu více akce, více původních Marťanů a možná i trochu krve. Styl, kterým jsou povídky psané je určitě vhodný i pro mladší publikum.... celý text

My 2010, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Co na tohle říct ? Myšlenky jednoznačně velmi hluboké, často znepokojující. Bohužel chaos s jakým je tohle dílo napsáno je natolik extrémní, že mi brání dát vyšší hodnocení. Byly kapitolky, které jsem četl dvakrát a stejně nepochopil, o co v nich jde. Častokrát probíhal dialog a já se ztrácel v tom, kdo řekl co. Jak se postavy ocitly na místě, kde zrovna jsou ? A kde to vlastně jsou ? Totální zmatek nad zmatek, který mi bránil se začíst a proniknout do děje. Měl jsem pocit, že autor musel být při psaní tohoto románu na drogách. Pokud by témata a myšlenky byly zpracovány bez nedokončených vět, s jasným přehledem co, kdy a kde se odehrává, přemýšlel bych asi i o maximálním hodnocení. Myslím, že jsem s vypětím všech sil pochopil nakonec asi vše, ale někdy to byl fakt oříšek (první let Integrálu.. nemám slov, tak pěkná scéna to mohla být a vznikl totální maglajz). Závěr samozřejmě předvídatelný zcela podle linek dystopického žánru, přesto opět velmi chaotický. Neubráním se klasickému srovnání s Orwellovým 1984. My je podle mě hloubkou myšlenek a propracovaností totalitního státu na stejné ne-li vyšší úrovni. Nicméně z pohledu přístupnosti čtenáři, řemeslného zpracování a koherence textu je 1984 rozhodně lepší volbou pro běžného člověka. Bohužel jsem byl touto knihou spíše zklamán.... celý text

Válka světů 2021, Herbert George Wells

Zajímavý náhled do devatenáctého století. Z dnešního pohledu najdeme v knize spoustu nedůsledností a přešlapů. Pokud na román ovšem koukáme s vědomím, že byl napsán v době, kdy lidé běžně jezdívali na koních a v kočárech, je to neuvěřitelně odvážné dílo. Velmi mě bavilo sledovat autorovu představu toho, jak by lidstvo reagovalo na mimozemskou invazi. Zaujalo mě, jak se vše dělo velmi "pomalu" - alespoň dnešní optikou. Lidé se až několik dní po přistání prvního modulu dozvídají o Marťanech z novin. Popis "zběsilého" úniku na kárách a povozech je skoro úsměvný. Kombinace Viktoriánské éry a vyspělé mimozemské technologie je vskutku velmi osvěžující a neobvyklá a chvílemi jsem neměl daleko k tomu, abych se ocitl v nějakém steampunkovém světě.... celý text

Nejlépe chutná za studena 2010, Joe Abercrombie

Pět hvězd pro mistra Abercrombieho. Upřímně po té parádní jízdě, kterou byl Poslední argument králů jsem ani nic jiného nečekal. Tenhle román má snad všechno, co si od fantasy lze přát, až na to, že se skoro nejedná o fantasy. Kniha mě přiměla k myšlence, kde je hranice mezi fantasy a historickou fikcí ? Je to v několika málo nadpřirozených tricích, které zvládají požírači ? Nebo v tom, že se příběh odehrává ve smyšlené Styrii místo renesanční severní Itálii ? Asi každý, kdo tohle četl tu paralelu vidí, Sipani město lagun a kanálů, Visserine město věží atd.. Každopádně by stačilo změnit geografická jména a mírně upravit 2-3 odstavce s magií požíračů a dalo by se to s přehledem označit za historický román a nikoliv fantasy. Jak už je u Abercrombieho zvykem všechny postavy jsou parádně napsané a u většiny je zřetelně vidět, jakým vývojem procházejí a to většinou nenuceně a přirozeně. Nejzábavnější jednoznačně Morveer a Cosca. Nejpropracovanější zřejmě Třesavec, přestože z hlavních postav mě bavil asi nejméně. Monzcarro jen dokazuje, že Abercrombie umí napsat po čertech dobrou ženskou postavu, která má grády - narozdíl od Ferro v původní trilogii, která mi připadala velmi plochá a sterotypní. Jen volná návaznost na původní trilogii zajišťuje vynikající přístupnost tohoto románu všem a velmi nízkou míru fantasy elementů mohou ocenit ti, kteří tento žánr běžně nevyhledávají. Kdo má rád romány plné intrik, dějových zvratů, nečekaných odhalení, propracovaných charakterů i chaotických akčních scén, ten by měl dát románu o pomstě Monzcarro Murcatto rozhodně šanci.... celý text

Piknik u cesty 2021, Arkadij Strugackij

Krátká, ale velmi hutná kniha. Poprvé jsem se zde setkal s konceptem mimozemské civilizace, která lidstvo zcela ignoruje - pokud si ho vůbec povšimne. Na několika desítek stran je námětů k přemýšlení tolik, kolik obvykle neobsahují ani pořádné špalky. Zejména Pillman je výborným zdrojem duchovní potravy. Je fakt, že v některých pasážích bych asi ocenil, kdyby byly věci více popsány a vysvětleny, jelikož něco jsem pochopil až pozdě a jiné věci možná vůbec. Velmi dobrý je i koncept Zóny, který sice není v SF tak úplně neobvyklý, ale tady velmi dobře slouží. Minimálně k tomu, že veškeré scény odehrávající se v Zóně jsou plné napětí a čtenář (stejně jako postavy v knize) neví, co může čekat. Přestože akce a napětí při pohybu v Zóně nejsou tím hlavním, co kniha žánru přináší, nebo tím, co by si zřejmě měl člověk odnést, mně se tyto pasáže velmi líbily a jsou tím, co nakonec převážilo hodnocení k pěti hvězdičkám.... celý text

Poslední argument králů 2009, Joe Abercrombie

U předchozích dílů jsem váhal meti čtyřmi a pěti, dal jsem v obou případech čtyři. Tady už nemůžu jinak, než pět. Parádní temná, dospělá fantasy. Chvíli mi to trvalo, ale během této knihy jsem se konečně sžil s postavami. A světe div se, dokonce i Jezal mi začal být sympatický. Jasně nejlepší už od první knihy byl samozřejmě Glokta, ale ani ostatní POV postavy rozhodně nezklamou. Kniha parádně udržuje čtenáře v napětí, čemuž dost napomáhá i skvělé členění kapitol. Téměř nic zde nepůsobí nepatřičně přehnaně, což je oproti jiným podobným fantasy dílům velmi příjemná změna. Jsou zde scény u kterých se člověk klepne do čela s "no jasně, to se přece dalo čekat", přestože to vubec nečekal. Parádní závěr trilogie, která se u mě zařadila mezi nejlepší série, se kterými jsem kdy měl tu čest. Určitě se vrhnu i do dalších románů ze stejného světa, už čekají na poličce... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2015, Ray Bradbury (p)

Doslova valím bulvy na to, kolik věcí dokázal v padesátých letech Bradbury předpovědět. Jak moc je dnešní společnost podobná té v tomto antiutopickém díle. Naštěstí je tu pořád ještě dost odlišností a přeci jen si spousta lidí stále cení kultury a svobodného myšlení více, než tupého zírání do obrazovky mobilů, počítačů a televizí. Vize Bradburyho jsou celkově velmi znepokojivé. Celkově se příběh drží klasického rámce antiutopického románu. Hlavní postava se na začátku nachází v respektovaném postavení ve společnosti, setkává se s disidentem (Clarissa) a je postrčena k vlastní "neposlušnosti", přestože zde již zárodek "nebezpečných" myšlenek byl dřívější. Následně se setká s mentorem (Faber) a v další fázi je konfrontován režimovou autoritou. Konec knihy vzhledem k jejímu průběhu vyznívá optimisticky a zanechává velkou naději. Osobně by se mi k celkovému tónu knihy asi líbil více nějaký depresivnější konec. Četlo se velmi dobře, jde vlastně o takovou jednohubku, která padla za večer.... celý text

Až budou viset 2009, Joe Abercrombie

V zásadě velmi podobné prvnímu dílu. Skvěle napsané postavy, které nejsou černobílé a každá prochází svým vlastním vývojem. Perfektně zpracované bitvy, kdy autor dokáže skutěčně skvěle navodit zmatek a chaos. Co se dá tomuhle vytknout je v určitých pasážích očividná snaha navodit atmosféru, která se ne vždy setkává s úspěchem. Postavy jsou sice napsané velmi dobře (i když občas velmi archetypálně), co mi ovšem trochu vadí je, že s žádnou z nich jsem se nedokázal natolik sžít, že by mi nějak vadilo, kdyby ji autor zabil. S výjimkou Glokty samozřejmě, který si stále uchoval svůj šmrnc, kterým mě uchvátil už v prvním díle.... celý text

Sama čepel 2008, Joe Abercrombie

Od začátku jsem vlastně čekal, kdy se děj nějak pořádně rozjede. Nerozjel, možná poslední kapitola byla trochu akčnější, ale jinak byla celá kniha zaměřená jednoznačně na postavy. A ono to ve výsledku funguje velmi dobře, zejména na první knihu delší série. Se všemi protagonisty, kterých není zrovna málo, se cítím dobře seznámen a moc se těším na další pokračování. Zajímavé je, že se nemůžu rozhodnout, jestli má kniha otevřený konec nebo ne. To proto, že děje je tak málo, že ani není moc co uzavírat. Vyhovuje mi i drsnější styl a to, že magie je vlastně v knize jen velmi málo. Na druhou stranu se autor nedokázal ubránit některým stereotypům a klišé. Určitě je tu však velmi velký potenciál, aby se První Zákon zařadil mezi mé oblíbené série. Hodně mě bavily ironické poznámky inkvizitora Glokty.... celý text

Řbitov zviřátek 2019, Stephen King

Na t0hle knize velmi oceňuji tempo, kterým se děj ubírá. Z vlažného začátku velmi rychle vystřelí, aby se pak opět uklidnilo a na závěr mohlo vystřelit ještě výš. Většina knihy působí spíše jako rodinné/maloměstské drama, než jako horor. Všechny strašlivé věci přicházejí na scénu velmi plíživě a vlastně až přirozeně. Možná mi trochu více chybělo zpochybňování událostí i vlastního zdravého rozumu od materialisty Louise. Nicméně je možné, že tenhle můj pocit pramení z četby Lovecrafta, johož Spisy jsem dočetl před Řbitovem. Buď jak buď poslední čtvrtina knihy je jízda, kdy nechcete zastavit a nemůžete se dočkat rozuzlení. Jsem rád, že autor nechal závěr takový jaký byl a nesnažil se všechno za každou cenu uzavřít.... celý text

Stín z času 2020, Howard Phillips Lovecraft

Určitě nejlepší kniha ze Spisů, přesto nemůžu ani zde říct, že bych byl uchvácen a dát plné hodnocení. Jako vždy některé povídky slabší, jiné výborné. Mému vkusu sedly zcela perfektně Stín nad Innsmouthem a Věc na prahu. Tyhle dvě povídky by zasloužily absolutní hodnocení zcela bez pochyby. Jiné, jako např. titulní Stín z času nebo dlouhá V horách šílenství mi připadaly silně průměrné. Celkově dávám stejne jako jiným spisům 4*. Už jsem si nějak zvyknul, že prakticky u všech povídek nejpozději v půlce čtenář tuší, jak dopadne a snaží se jen sledovat proces "uvědomování" u hlavního hrdiny, dokonce jsem si zvykl na přerušení děje v napínavý moment, abych si přečetl, jak něco hrdinovi připadá strašlivé. Nicméně pořád je mi bytostně nepříjemné neustálé opakování stejných adjektiv - prostě vše je bezejmenné, nepopsatelné, prastaré,kyklopské nebo titánské. Celkově hodnotím Lovecraftovo dílo, jak ho prezentují Spisy, jako zajímavé, velmi originální ve srovnání s jinými autory, které jsem četl. Bohužel už ne tak originální, co se týče rozmanitosti jednotlivých povídek. Stejně jako se u Lovecrafta opakují přídavná jména se neustále opakují ty stejné náměty povídek. Pokud bych z celých Spisů udělal výběr toho pro mě nejlepšího a udělal z toho jedinou knihu, byla by zcela fantastická.... celý text

Měsíční močál 2022, Howard Phillips Lovecraft

Skladba povídek se oproti první knize změnila. Jednoznačně k lepšímu. Daleko méně chaotických a surrealistických snů a vizí a daleko více hrůz a děsu. V této fázi své tvorby se Lovecraft začíná přibližovat tomu, co jsem očekával, když jsem s tímto autorem začínal. Pokud bych měl vypíchnout několik povídek, které stojí za pozornost, tak zmíním Bezejmenné město,Hudbu Ericha Zanna, Slídiče, Krysy ve zdech a Děs redhookské čtvrti.... celý text

Volání Cthulhu 2 2012, Howard Phillips Lovecraft

Série Spisů má v tuhle chvíli stoupající tendenci. V této knize už nejsou snové povídky, ale jen to, co jsem očekával, když jsem se do Lovecrafta pustil. Rané sci-fi, horror, weird. Prakticky všechny povídky v tomto svazku se mi líbily, když pominu pitomosti jako Tamtéž. Bohužel ani tady se ještě autor nevyvaroval příliš brzkého odhalení pointy, což spoustu povídek zbytečně sráží. Asi nejlepší byla Hrůza v Dunwichi a dokončení Charlese Dextera Warda.... celý text