Smrť
přečtené 577
Filuta
2016,
Terry Pratchett
Miluju Zeměplochu. Mám doma všechny knížky a momentálně ji celou čtu už potřetí (některé díly (hlavně ty, v nichž hraje hlavní roli Smrť) dokonce počtvrté). Přesto nejsem nekritickým fanouškem a zastávám názor, že Šňupec a hlavně Pod parou vůbec neměli vzniknout, protože už byl pan Pratchett asi silně ovlivněn chorobou a ty knihy jsou prostě příšerné. Ve stejné době, jako výše zmíněné knihy, byl napsán i Filuta a bohužel i on si drží stejnou úroveň. To, co mi na celé knize vadilo nejvíce, byl bezesporu hlavní hrdina. Spousta autorů se snaží udělat z hlavního hrdiny takového toho sympatického darebáka, který sice sem tam překročí zákon, ale srdce má na správném místě. Já osobně už mám všech těchhle vychcánků plné zuby. Trestný čin je zkrátka trestný čin. Rovněž mi nesedlo, že do čisté fikce byly přimíchány skutečné historické postavy. Ale s tím bych se ještě nějak smířil. Horší je, že děj je natolik přepálený, že by mu mělo problém uvěřit i malé dítě. Celé to bylo naivní a přeplácané. Filuta je zkrátka největší borec, který každého přepere, kamkoliv se dostane a kdokoliv uvěří jeho stupidnímu přestrojení. Ale i tak mě to celkem bavilo a říkal jsem si, že hodně slabé tři hvězdičky bych tomu přeci jen mohl udělit. Jenže pak přišla poslední kapitola. Ve chvíli, kdy si Filutu pozvala královna Viktorie, kleslo moje hodnocení na dvě hvězdičky a poté, co jej pasovala na rytíře jsem koketoval s hodnocením odpad. Nakonec jsem tam tu jednu hvězdičku za snahu dal, ale tuhle knížku už rozhodně nikdy znovu číst nebudu.... celý text
Jméno růže
2005,
Umberto Eco
Film Jméno růže považuji za nejlepší historickou detektivku, co kdy vznikla, s vynikající zápletkou a nádherně ponurou atmosférou. Pro mě se jedná jednoznačně o pětihvězdičkový počin. Proto jsem byl hodně zvědavý na předlohu, ale hlavně kvůli tomu, že tento román bývá často označován jako filozofický, což je pro mě oblast jednak hodně neznámá a hlavně vrcholně nesympatická, dlouho jsem přečtení tohoto díla odkládal. Co se týče románu, tak popis života v klášteře i samotného kláštera a hlavně knihovny je vynikající. Detektivní zápletka opět funguje na jedničku a hodně mě bavila i diskuse mezi františkány a zástupci papeže. Rovněž pasáže týkající se jednotlivých kacířských frakcí mě hodně zaujaly. Ale naopak filozofické pasáže byly prostě příšerné. Na můj vkus až moc učené a hlavně nekonečné (klidně i 10 stran naráz). U těchto částí jsem obvykle po přečtení odstavce nebyl schopen ani říct, o čem konkrétní pasáž vlastně pojednávala. Nakonec jsem je četl, aniž bych je pořádně vnímal a rozhodl jsem se, že pokud si budu chtít tento román někdy znovu přečíst, budu je rovnou přeskakovat, protože mě jenom zdržovaly a nijak mě neobohatily. Kvůli filozofickým pasážím proto hodnotím knihu hůře než film, který dle mého mínění stejně dobře podchytil atmosféru i nejzajímavější části knihy a naopak se zbavil nadbytečného balastu.... celý text
