Smrť
přečtené 577
Návrat do Ohňové hory
2024,
Ian Livingstone
Čaroděj z Ohňové hory mě bavil hodně, ale jeho pokračování je na samé hranici dohratelnosti. Pokud nebudete mít konkrétní předměty (z nichž některé je třeba si koupit hned na začátku z dost širokého výběru), nebudete znát přesnou trasu (protože je tu spousta míst, kde ihned zemřete) a ještě navíc nebudete mít nabušenou postavu (protože v knize je několik velmi těžkých soubojů, kterým se nelze vyhnout), tak nemáte nejmenší šanci tento gamebook dohrát. Jenže ani tak nemáte jistotu, že ho úspěšně dokončíte, protože jeden z klíčových předmětů můžete získat pouze tak, že ho vyhrajete a když vám nebudou dobře padat kostky, tak jste bez šance. A aby toho nebylo málo v závěrečném souboji stanete tváří v tvář samotnému Zagorovi, který má Umění boje 11 a Kondici 18, takže pokud jste nezačali s opravdu silnou postavou, nejspíš stejně prohrajete finální střetnutí. Pokud budete hrát poctivě, počítejte s tím, že na úspěšné dokončení bude zapotřebí nejméně 10 pokusů.... celý text
Osudová hranice
2019,
Pavel Tomcsányi
Osudová hranice je s přehledem nejhorší gamebook, s jakým jsem se doposud setkal. Pavel Tomcsányi si při psaní nejspíš nebyl jistý tím, co chce vlastně stvořit. Jestli knihu nebo gamebook. Pokud hledáte kvalitní fantasy, najdete desítky lepších knih a pokud si chcete přečíst dobrý gamebook, sáhněte raději po jiném. Jakémkoliv. Příběhové pasáže jsou hrozně dlouhé a nudné a gamebook díky nim nemá spád. Strašně se vleče a hráč je každou chvíli zdržován sáhodlouhými odkazy, které ale kromě délky nejsou ničím výjimečné. Příběh je klasický souboj s ultimátním zlem, které chce zničit svět, a doslova přetéká všemožnými žánrovými klišé. Bohužel jsem v něm nenarazil na jediný moment, který by stál za zapamatování. Pouze na dva odkazy na samotném konci knihy (519 a 522), které dokazují, že autor zřejmě nemá nejmenší ponětí, jakou strukturu má kvalitní gamebook mít, protože jsou dlouhé 22 a 30 stran. Podobně je na tom vlastně i celá závěrečná část, kde na minimum hraní připadá zhruba 150 stran celkem nezáživného příběhu a zbytečných dialogů. Soubojový systém je jiný než u konkurence, ale podle mě je to spíše na škodu, protože souboje jsou díky němu mnohem více o náhodě. Ne moc dobře je tu vyřešeno i jídlo. Podobně jako v Lone Wolfovi i v Osudové hranici musí vaše postava jíst. Jenže zatímco v Lone Wolfovi přichází hráčova postava v případě, že se nenají, o 3 body kondice, v tomto gamebooku může časem ztratit i celkové hodnoty zdraví a po určité době může i zemřít. Někdo si možná řekne, že je to jako ve skutečnosti, jenže realita je taková, že to úplně ničí hraní. V Lone Wolfovi se po hráči chce, aby se najedl třeba jednou za dvacet odkazů. V Osudové hranici se v pozdější fázi nachází třeba pětistránkové odkazy, během nichž se hráčova postava musí najíst hned několikrát. A takových odkazů je tam klidně několik v řadě, aniž by byla možnost si mezitím někde opatřit jídlo. Podle mě tohle není šťastné řešení. Většinou se snažím každý gamebook dočíst nejméně dvakrát, abych vyzkoušel co nejvíce možností. V případě Osudové hranice považuji za úspěch, že jsem se přinutil dočíst ho alespoň jednou.... celý text
