stavlamich přečtené 696

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Cesta k mým matkám 2012, Edith Holá

Já nějak nevím, co si o téhle knize myslet. Je to silný životní příběh, autorka to v životě jistě neměla jednoduché a rozhodně bych to nechtěla zažít. Ale prostě se mi to četlo špatně. Vadily mi ty éterické pasáže. Vadilo mi, že je to takový monolog. Vadilo mi, jak se autorka vyjadřuje, jak si protiřečí. Neříkám, že tenhle příběh nestál za to, aby byl převeden do knižní podoby. Ale nedokážu si představit, že by někomu vnesl do mysli něco jiného než zmatek.... celý text

Maryčka Magdonova 1988, Petr Bezruč (p)

Maryčku Magdonovu považuji za jednu z nejlepších sociálních balad, které znám. Četla jsem celého Bezruče, ale právě Maryčka Magdonova na mě zapůsobila nejvíc - možná proto se o ní učíme ve škole zvlášť, má zkrátka něco do sebe. S ilustracemi Andrei Tachezy a doslovem o tom, jak bída ze světa nemizí a že sto let není až tak dlouhá doba, to působilo zase o něco důležitěji. Popravdě je tohle jedna z mála položek "poezie", které bych si u maturity bez ostychu vybrala. Protože se o tom dá dost polemizovat. (Jinak, odehrává se to v Ostravě, i když děj je to opravdu krátký.)... celý text

Betonová zahrada 2015, Ian McEwan

Tak fajn, Betonové zahradě asi udělím cenu za nejpodivnější přečtenou knihu, minimálně letos. Máma mi říkala, že na tom byla s tátou v divadle a že neodešli jen proto, že to nemělo přestávku. Jako kdyby to bylo o sto stránek delší, asi bych taky měla problém pokračovat ve čtení, ale takhle to byl rychlý a vlastně docela zajímavý vhled. Myslela jsem na Freuda a snažila se nevnímat Jackovu odpornost. Bylo to tak perverzní, až mi to vlastně připadalo zajímavé. Na rozdíl od Lady Fuckingham tu nešlo jen o sex, to bylo vlastně to poslední. A přesto to bylo tak zvláštně surrealistické a živočišné. No, příště už snad budu číst zase nějakou normální knížku. :D... celý text

Pianista 2006, Władysław Szpilman

Je to vážně spíš náhoda, že teď čtu tolik válečné literatury. A ještě větší náhoda je, že poslední dobou čtu o varšavském ghettu víc než v předchozích letech. Fakt, Pianista je už asi třetí kniha za poslední tři měsíce, která se v polském hlavním městě odehrává celá nebo z části. Je to ale úplně něco jiného, než co jsem kdy o holocaustu četla. Nebo mám takový pocit. Je to asi tím, že to autor psal hned po válce a že není spisovatel. Je to syrové, místy takové odtažité. Vlastně ani ne moc dojemné. A přece strašně kruté, strašné. Beznaděj autora i situace, v níž se nacházel on a dalších několik set tisíc židů, bere dech a mrazí. Vždycky je mi špatně z toho, když se popisují mučednické praktiky nebo usmrcování. Člověk nemohl prostě umřít. Najednou nebýt. Musel být ponížen, dehumanizován, mučen, týrán. Snad neexistovala chvíle, v níž by někdo nemohl umřít, protože se umíralo na všechno, za každých okolností. Docela působivé je, jak se autor mnohokrát potkával se smrtí. Málem byl zastřelen, poslán do Treblinky, málem se oběsil nebo si chtěl podřezat žíly. Několikrát se dostal do kontaktu s lidmi, kteří o jeho existenci nestáli, málem se udusil v hořícím domě, umřel hlady a umrzl, když se skrýval na střeše nebo na půdě beze střechy. Ale přežil to. Zároveň je v téhle knize dost důležitý právě ten dodatek - totiž deník německého učitele, který sloužil u wehrmachtu a který Szpilmanovi pomohl v posledních dnech války, stejně jako mnoha jiným židům, a zemřel v sovětském gulagu po několika letech těžké práce a mučení. A nejvíc do duše promlouvá doslov - 33 prostých faktů, ale také úvah a otazníků. A zajímavé přirovnání k potopě světa... Miluj bližního svého. Nevěříš, že je to jediná cesta? Podívej, co s lidstvem, národy, jednotlivci udělala válka. Nenávist není cesta, není to řešení. Je to propast. (Asi tolik k tomu, proč jsem sluníčkář.)... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Nebylo to dokonalé (trochu tam haprovaly historické souvislosti a vadily mi nepřesnosti v zeměpise), ale bylo to velice silné a je těžké uvěřit, že se to někomu opravdu přihodilo. Je to smutné a tragické a přesto to má v sobě kouzlo lásky. A sílu, kterou v sobě člověk ve jménu citů dokáže najít.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Ze začátku se to četlo dobře, ale měla jsem pocit, že mi Tabery nic nového neříká. Asi s ním souhlasím natolik, že všechny jeho argumenty už znám. Ale na těch dvě stě padesáti stránkách stihl předložit i řadu nových pohledů na věc a upoutal mě, třeba citováním filosofů a připouštěním vlastních chyb. Takže ten plný počet dám.... celý text

Královská hraničářka 2014, John Flanagan

Ty jo, trochu jsem se bála, že to bude nuda, když čtu dvanáctý díl takhle bezprostředně po jedenáctém. Ale vůbec ne. Je to zase hodně nové, hodně jiné. Maddie podstupuje hraničářský výcvik a učí se, mění se, dospívá. Je to zase skvělé, dobrodružné a končí to dobře, i když tam máme pár temnějších prvků. Ale hlavně mě bavil právě ten návrat na začátek - Will se stává Maddiiným učitelem a vzpomíná při tom na své první roky u Halta. A právě první díl série pro mě byl osudový, takže jsem se k němu ráda prostřednictvím dvanáctky vrátila. :)... celý text

Klan Rudé lišky 2018, John Flanagan

No, musím se přiznat, že jsem trochu zklamaná. Jako asi se dalo čekat, že s příchodem Maddie coby nové postavy hraničářské učnice se příběh trochu změní, už jen proto, že tam prostě bude v hlavní roli holka. Je to super, že se autor rozhodl nasadit nějakou genderovou vyváženost a napsat, že holky mohou být úplně stejně dobré jako kluci. Ale v tomhle díle to bylo dost bláznivé. Ochránci mužského dědictví trůnu, něco jako zemanovci odsuzující feministky. Navíc se tu dost naráželo na ideologie dvacátého století. Mně nikdy tohle "brakování" historie a zeměpisu nevadilo, ale tady mi to přišlo tak jako zvláštně překombinované. Navíc autor prozradil zápletku série Bratrstvo, kterou jsem si teprve chtěla přečíst. A hlavně! Třináctý díl je dost poznamenán změnou překladatele. Neříkám, že nová překladatelka je horší, ale změnila spoustu základních pojmů a dost mě to v první polovině knihy rušilo a štvalo. Jo a taky mi tady chyběl Will. A štvala mě Kassandra, jak se z ní mohla stát taková nemožná osoba? Jo a v minulém díle byla Maddie zasažena do stehna a teď má bolavý bok, to se mi nezdá. :D... celý text

Ztracené příběhy 2012, John Flanagan

Hraničářův učeň nekončí! Tahle knížka se mi četla skvěle, líbilo se mi rozdělení na jednotlivé povídky, které byly vždycky o něčem jiném, ale přitom se tam objevovaly stejné motivy, typické pro sérii Hraničářův učeň. Přátelství, dobrodružství, odvaha, nebezpečí. Líbí se mi, jak se to všem tak hezky uzavřelo - Will s Alyss, Horác s Evanlyn, Halt s lady Paulinou, Gilan s Jenny... Tak to má být. Jsem zvědavá na dvanáctý díl. ^^... celý text

Po operaci kolena - domácí cvičení a rehabilitace 2018, Kateřina Honová

O svých problémech s kolenem (koleny) jsem se už určitě zmiňovala mnohokrát. Naštěstí jsem teď hodně aktivní, což jim asi prospívá, ale stejně čas od času bolí. V téhle knížce jsem se dozvěděla, že možná řadu věcí dělám špatně nebo bych je mohla zlepšit. Což bych ráda. Takže svůj účel splnila a já jen doufám, že mě něco jako operace kolene nikdy nepotká. :)... celý text

Československé legie v Rusku 2018, František Emmert

Moc hezká publikace, vážně vydařená. Viděla jsem fotky, které naprosto netuším, kde autor vyhrabal. Tak detailní pohled na legie jsem ještě nikdy neměla. Ale zároveň nemám z knihy pocit přesycení informacemi, bylo tam toho skutečně tak akorát. Jen doufám, že si toho budu co nejvíc pamatovat pro případ, že bych si první světovou vylosovala u maturity (otázka 21). František Emmert je skvělý autor, jeho tvorbu mám ráda. Trochu mě štve, že moc neřeší čárky, ale asi jsem jen trochu puntíčkář a ''běžný člověk''se nad tím nepozastaví... celý text

Antistresové omalovánky: Dekorativní motivy 2016, Jenean Morrison

Můj život 2003, Marcel Reich-Ranicki

Nezapomenutelná autobiografie německého literárního kritika, který prožil dvacáté století se vší jeho krásou i krutostí. Četlo se to skvěle, byť mi občas chvíli trvalo, než jsem obsah dokázala strávit. Zjistila jsem, že o německé literatuře dvacátého století skutečně vůbec nic nevím a že své mezery musím v blízké době napravit. A zároveň jsem zjistila, že Marcela Reich-Ranického obdivuji a že bych si ve skrytu duše přála strávit život podobnou činností, jako on. Totiž s knihami a s lidmi, s nimiž se o knihách mohu bavit. :)... celý text

Sophiina volba 2017, William Styron

Když jsem si Sophiinu volbu kupovala v Levných knihách, činila jsem tak jen proto, že jsem si ji chtěla přečíst na doporučení pár přátel, navíc byla na maturitním seznamu. Když jsem si na knížku brala referát na hodinu literatury, říkala jsem si, že to v pohodě přečtu za víkend a že vím, do čeho zhruba jdu. Jenže jsem nevěděla. Zprvu jsem netušila, co se to děje, jakým směrem se bude příběh ubírat a co mě všechno čeká. Ani ve snu by mě nenapadlo hledat tu několik dějových rovin - nejen Sophiino vyprávění o životě před Osvětimí a pak. Klíčovou roli tu hraje také Stingo, který snad představuje samotného Styrona, a který prožívá všechno to, co patří k mládí jednoho introvertního intelektuála a snílka. A Nathan - tak skvělý a přitom tak specifický, že za tím musí něco být. V knize je úplně všechno - bolest, láska, touha, ztráta, zklamání, sex, drogy, alkohol, psychické problémy, společenská témata, otázky rasy a vyznání, spousta hudby a kulturní drobností, odlišností mezi Severem a Jihem, mezi minulostí a budoucností, mezi mužem a ženou, mezi těmi, kteří prošli Osvětimí a těmi, kteří ne. Je to silné, má to všechno. Je to dlouhé, ale uteče to poměrně rychle, když se začtete. Nakonec jsem sice potřebovala o týden delší dobu, než jsem si původně myslela, ale rozhodně toho času stráveného s takovýmhle románem nelituji. Jen škoda, že to dopadlo tak smutně. I když - jak jinak to mohlo skončit?... celý text

Audience 1975, Václav Havel

Temný cypřiš 1999, Agatha Christie

Juchů, poslední knížka do Čtenářské výzvy 2018 přečtena! :) Temný cypřiš mám ráda, i když mi to vždycky přišlo dost děsivé, myslím v seriálové podobě.

Vánoce Hercula Poirota 2008, Agatha Christie

Jak já mám Agathu Christie ráda! Co víc - Vánoce Hercula Poirota patří k mým nejmilejším případům. Vždycky mi to přišlo geniální. Ne že by snad jiné případy, které Poirot vyřešil, nebyly stejně tak geniální, ale tenhle je prostě můj opravdu oblíbený. Asi bylo lepší zvolit načasování čtení už teď na listopad, protože v prosinci by mi to možná zkazilo vánoční náladu. Pokud tedy nějakou budu mít, momentálně mám pocit, že žádné Vánoce ani nechci. :D :)... celý text

Rozlet - příběhy Milana Kroupy 2014, Josef Čermák

Jsem ráda, že jsem si tuhle knížku konečně přečetla. Ležela mi v knihovně strašně dlouho, od té chvíle, kdy u nás na gymnáziu Milan Kroupa a Josef Čermák byli. Bylo to příjemné a inspirativní, i když se musím přiznat, že mi především Milanův vztah k ženám opravdu vadil. Nicméně nikdo není dokonalý. Pravopisné nedostatky knize asi odpustím, přihlédnu k věku autora. Bylo to hezké, takové průměrné, ale proč ne. Příběh ze života. A můžu si alespoň odškrtnout knížku ze Čtenářské výzvy na Databázi knih. ????... celý text

Audience / Protest / Vernisáž 2018, Václav Havel

Nechápu, jak se to stalo, že jsem se k vaňkovkám nedostala už dřív. Já, sluníčkářka. Nicméně jsem ráda, že teď jsem měla příležitost. Nedokážu říct, která ze tří jednoaktových her mě zaujala nejvíc. O každé by se dalo dlouze přemýšlet a debatovat. Ale popravdě Vernisáž mi přijde asi nejaktuálnější.... celý text