stavlamich přečtené 696

Paní Bovaryová 2008, Gustave Flaubert

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler

Turnaj na Gorlanu 2016, John Flanagan

Halt a Crowley jsou dobrá dvojka. A Morgarath je fajn zloduch. Trochu mě štve, že se tu jako náhodou potkáváme se všemi postavami, které ve svých funkcích pak vydrží dalších dvacet let :D... celý text

Bitva na Hackhamské pláni 2017, John Flanagan

Několikrát jsem se přistihla u toho, že mě něco fakt štvalo. Respektive že to rušilo můj cit. Totiž třeba fakt, že královna odjela do kláštera, který "nebyl náboženský". Nebo že Halt měl kompas. Nebo že se tam zase objevilo až moc postav, které známe až z pozdějších let. Jakoby náhodou tam všichni hrdinové sehráli důležitou roli a jakoby omylem kdokoliv jiný z jejich boje vypadl. Ale ne, nechci tomu křivdit. Je to skvělá série a myslím si, že pokud na ní někdo vyrůstal, mohl se od hraničářů a dalších hrdinů hodně naučit. :)... celý text

Souboj na Araluenu 2019, John Flanagan

Úplně mi vypadl třináctý díl, ale nečetla jsem ho tak dávno a hned mi to všechno zase naskočilo. Maddie je fajn hrdinka, už jsem si na ni zvykla. Kasandra mě, jako vždycky, trochu štvala. Moc mi tu chyběli Halt a Will, ale musím si zvyknout, že už se teď nebudou objevovat v každé knížce. Trochu mi vadila ta černobílost, ale občas se to autor snaží vyvážit, takže ve výsledku je to prostě příjemné pokračování Hraničářova učně. :)... celý text

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu 1990, Pavel Tigrid

Pavel Tigrid - jedna z těch inspirativních osobností druhé poloviny dvacátého století. A přesto se mi díky téhle knize jeví jako člověk. Připouští, že není žádný hrdina. Ono celý Kapesní průvodce je jeden velký otazník, polemika s dějinami, snaha přijít na to, kdy se to zvrtlo, kdo za to mohl a co má dělat mladá generace, která žije život poznamenaný rozhodnutími svých rodičů. Z historického hlediska to pro mě žádná novinka nebyla, autor citoval prameny, které mám přečtené. Ale z hlediska filosofického to mělo velký přínos.... celý text

Obraz Doriana Graye 1971, Oscar Wilde

Tohle je pro mě veliké - a velice milé - knižní překvapení. Začínám věřit tomu, že autor Jak je důležité míti Filipa a Obrazu Doriana Graye skutečně nenapsal tu hrůzu "Lady Fuckingham", která mě tolik zklamala a po jejímž přečtení jsem se zapřísahala, že o Oscaru Wildovi už nikdy nechci slyšet. Ještě, že jsem mu dala tuhle další šanci. Obraz Doriana Graye na mě nesmírně zapůsobil - a to i přesto (nebo snad právě proto?), že je to dílo hodně probírané, diskutované a věděla jsem, jak skončí a co by snad mělo být jeho posláním. Jenže číst o knize a číst knihu samotnou prostě není to samé a v tomhle případě se určitě vyplatí těch dvě stě stránek přelouskat. Má to docela dynamický děj, je to místy opravdu hrůzostrašné a napínavé, a přitom je to zajímavá sonda do duše. Možná se v Dorianovi poznáte. Možná se zamyslíte nad svými životními hodnotami a nad pomyslným obrazem - jak by to vypadalo, kdyby někdo namaloval vaši duši? PS: Tuhle knihu jsem si zvolila do úkolu čtenářské výzvy "Kniha, která má lichý počet stránek". Je to takový zvláštní úkol, protože žádná kniha nemá lichý počet stránek, i když občas ta poslední sudá nemá číslo. Nicméně v tomhle prastarém vydání ze skladu slánské knihovny je jedna stránka vytržena (ale naštěstí vložena, ne ztracena), takže mám docela čisté svědomí, co se splnění úkolu týče. :D... celý text

Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi 2014, Hans-Joachim Lang

Možná bych neměla číst tolik knih o válce. Na druhou stranu je to zajímavé, to jo. I pro to porovnání. Autor zde přistupuje k jednotlivým obětem jako k osobnostem, vypráví jejich příběh. Přesto je to poměrně náročná publikace plná termínů týkajících se sterilizací a dalších pokusů prováděných na ženách. Velice užitečná a nepříliš známá byla závěrečná část - vyplácení odškodného a vůbec situace a život přeživších žen po válce. Ještě mi zbývá přečíst Hvězdy nad Berlínem a pak si snad dám od války pauzu.... celý text

Hvězdy nad Berlínem 2018, Sarah Matthias

Bylo to hezké a smutné a vlastně i docela originální a naplňující. Ale utnula bych to tak v polovině a nechala na čtenáři, ať se sám domyslí, jak to dopadlo s Maxem a Lili a jejich láskou... Z téhle knihy je cítit, že je určena mladým, možná těm, kteří o problematice tolik nevědí. Je hezká. Ale na tu pátou hvězdičku bych potřebovala víc.... celý text

Zapomeňte, že jste byli lidmi 2018, Roman Cílek

Velice silné čtení. A překvapivě vůbec ne kýčovité. O holocaustu už jsem toho přečetla fůru, ale tahle kniha byla dost odlišná. Vlastně totiž nebyla jen o holocaustu. Protože ač si to možná neuvědomujeme, v koncentračních táborech zemřelo také strašně moc politických vězňů. Na ty autoři publikace vzpomínají. Připomínají také osudy pohlavárů, kteří byli vypátráni v šedesátých letech a s nimiž se dodatečně konaly soudní procesy. Publikace obsahuje také asi padesát stran fotografií, které jsou opravdu strašné, ale chápu, že musely být pořízeny. Jen se bojím, že nic z toho, co kdo vypoví, napíše, vyfotí a zažije, nezabrání tomu, aby se zapomnělo a aby se podobná zvěrstva jednou někde opakovala... :/... celý text

Ulička tisíce květů 2011, Gail Tsukiyama

Myslím, že jsem právě dočetla jednu z nejlepších knih roku - a to je teprve březen. Uličku tisíce květů mám doma už několik let a dlouho jsem ji odkládala. Možná teď tuším proč. Bylo to krátké i dlouhé zároveň. Nedalo se to číst moc rychle, ale zároveň jsem nesměla dělat velké pauzy, abych se lépe sžila s postavami a zapamatovala si jejich jména. Tak nějak splnil tento příběh všechno, co by splnit měl. Byl krásný, romantický, pohádkový. A zároveň strašně smutný a tragický a plný bolesti. Hiroši, Kendži, Aki, Haru, Jošio, Fumiko, Akira a další postavy se staly mými přáteli. Byli to charaktery nesmírně odlišné, bohaté, pestré, živoucí. Dějiny se tu mísily s tradicemi, budoucnost s minulostí, vzpomínky s vizemi. Co mě tato kniha naučila? (Kromě toho, že mám teď pocit, že bych mohla rozumět nějakému japanologovi, až bude mluvit o japonské kultuře.) Že úspěch neznamená nutně štěstí. Že je nesmírně důležité odpouštět. Že někdy je lepší neohlížet se. Že je velice těžké říct o člověku, že jej známe. Že každý v životě něco ztratil a některé druhy bolesti zkrátka nepolevují, některé jizvy prostě nezmizí. Co mě na této knize trochu rozesmutňovalo, byla osamělost všech postav. Připomnělo mi to, co už jsem o Japoncích slyšela - že prostě takoví jsou. Víceméně uzavření. Kdo ví, co je na tom pravdy, ale v tomto příběhu to bylo pokaždé především o jejich nitru spíš než o tom, co vyplouvá na povrch.... celý text

Šťastná kniha 2013, Barbora Šťastná

To byla tak hezká, pozitivní knížka. ♥ Zasmála jsem se u ní, získala jsem pocit, že jsem normální, že všichni jsme svým způsobem stejní i jedineční, že s něčím se nemá cenu stresovat a že šťastní jsme prostě v tom okamžiku, kdy si to uvědomíme. Barboře Šťastné děkuji za příliv optimismu do upršené neděle a slibuji, že si tuhle knížku někdy koupím a přečtu znovu, případně do ní prostě jen nahlédnu. Třeba do kapitoly o prokrastinaci, jídle, cestování, partnerovi, rituálech... a já nevím, o čem všem. :D... celý text

Bratři Karamazovi 2009, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Nemůžu jinak - ta pátá hvězdička je částečně odměna pro mě za to, že jsem tu knížku dočetla. Nechápejte mě špatně, bylo to skvělé a vlastně i čtivé a hrozně obsáhlé. Úplně jsem zapomněla, jaký realismus umí být, už jsem ho zase dlouho nečetla. A myslím, že ruský realismus jsem ještě vůbec nečetla, takže Bratři Karamazovi od Dostojevského jsou má prvotina. Myslím, že jsem si vybrala dobře, i když místy mi z toho šla trochu hlava kolem a myslím, že ještě chvíli potrvá, než si uspořádám myšlenky a zjistím, jaké přesně je vlastně poselství téhle knihy. Jako by jich tam byla celá řada.... celý text

Vegetariánka 2017, Han Kang

Tři působivé povídky, které se prolínaly a zároveň každá byla úplně jiná. Ve všech vystupovala Jonghje, každou vyprávěl někdo z jejího bezprostředního okolí. Každý k ní měl jiný vztah a každý popisoval jinou fázi jejího života. Zpočátku mi to nepřišlo až tak naléhavé... Ale pak jsem odmítla jíst k svačině zapečené rohlíky se sýrem, protože jsem neměla ani hlad, ani chuť, a bylo mi řečeno, že jsem nemocný člověk. Možná tehdy jsem se ke knížce vrátila jako do úkrytu. Aneb otázka ze závěru: copak nemůžu umřít? Copak nemůžu nejíst maso? Copak nemohu dělat to, co cítím, že je pro mě správné, pokud tím neubližuji někomu dalšímu? (tím nechci říct, že bych chtěla umřít nebo se stát vegetariánkou. Jen že na mě kniha zapůsobila.)... celý text

Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle 2018, Miroslav Macek

Bylo to takové milé, uvolňující čtení. Přesně na způsob Saturnina, což by někdo označil jako vykrádání Jirotky, ale mně se to docela líbí, vážně si u toho člověk hezky odpočine a pousměje se, ale snad to není úplně prvoplánová zábava. A do čtenářské výzvy jsem knihu zařadila proto, že opravdu nebýt obálky, která je hodně podobná tomu novému napsání Saturnina, které se mi líbilo, asi bych si jí nevšimla, když jsem mamce vybírala dárek k narozeninám.... celý text

Cestování – nejlepší životní investice 2016, Lukáš Kerhart

Operace Dunaj aneb Internacionální vražda Pražského jara 2013, Antonín Benčík

Zasněžená žena 2007, Leena Lehtolainen

Snad první kniha od finského autora (autorky), kterou jsem přečetla. Že je to zrovna detektivka, asi není tak překvapivé vzhledem k rozmachu severských krimi, ale tohle bylo vlastně velice příjemné čtení. Nic tak thrillerového jako Lars Kepler, ale zase klasika po vzoru Agathy Christie také ne. Spíš něco mezi. Vražda s mrtvolou, která měla jen pár škrábanců, a hlavní vyšetřovatelka, která kromě toho řeší ještě ranou fázi těhotenství a smrt kolegy za dramatických okolností. Mám od téhle autorky ještě několik dalších detektivek, tak se k nim v průběhu roku třeba dostanu. :)... celý text

Vypůjčená minulost 2019, Naďa Pischová

Ale jo, bylo to hezké. Dobře se to četlo a mělo to poslání. Nádherný, květnatý jazyk. Hrozné postavy, které mě neustále štvaly, ale nakonec se aspoň někdo z nich zachoval správně. Byť vím, že v reálu by se nejspíš tak nezachoval. Je to vlastně docela smutné, o čem tahle knížka pojednává, co o nás samotných říká.... celý text

Zářijová světla 2014, Carlos Ruiz Zafón

Konečně se mi zase jednou vyplatilo, že nečtu anotace. Tohle byla skvělá knížka, vážně mě to pohltilo. Co víc, myslím, že je to nejděsivější příběh, jaký jsem kdy četla, fakt jsem se u toho bála. Ale zároveň to mělo řadu krásných stránek. A především oceňuji, že se to obešlo bez zbytečného krveprolévání. Asi se teď nějakou dobu budu bát stínů, nebo nad nimi budu aspoň přemýšlet. Víc neprozradím. :)... celý text