Svářeč přečtené 279

Invocatio Elementalium 2006, Dušan Fabian

Dobrá kniha. Příběh i nápad jsou poměrně slibné, bohužel je vidět, že je to autorova prvotina. Zábavné pasáže střídají hluché, v nichž se moc neděje a tak to jde v podsatě až do konce. Hlavní postavu jsem si docela oblíbil, stejně jako vedlejší. Celkově je to dobrá kniha, ale těch nudných pasáži je tam bohužel trochu moc.... celý text

Carpe Diem I. 2005, Robert Fabian

V podstatě dost tuctová military scifi. Asi tři čtvrtiny knihy se věnují výcviku, který je sice stokrát omletý, nicméně napsaný velice poutavě a já si při něm ani jednou nenudil. Poslední čtvrtina knihy pak popisuje akci na odlehlé planetě, na které mají hlavní hrdinové vypatrát ztroskotance z vesmírné lodi. Celá tato část se odehrává v džungli, takže má velice zajimavou a hustou atmosféru, která je místy až hororová. Celkově bych řekl, že jde o velice čtivou knihu, která nesmí chybět v knihovničce žádného fanouška military sci-fi.... celý text

Muž na stezce 2008, Miroslav Žamboch

Povedená sbírka povídek, jen je většina prací trochu otravně schématická. Koniáš přijde, dostane na prdel, zmátoří se a dá na prdel těm, od kterých dostal na prdel. Budiž, od oddechového akčního čtiva nečekám nějaké zvratové veletoče nebo hluboké myšlenky, ale když člověk čte třetí povídku v řase, která má téměř totožnou zápletku jako předchozí, tak to trochu bije do očí.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Velký propad dolů oproti jedničce, což taky nebylo veledílo, ale aspoň to bylo pěkné čtení pro děti. Na pokračování je bohužel vidět, že Paolini jej již nepsal pro sebe, ale byl k tomu jaksi donucen nečekaným úspěchem prvního dílu, takže příběh, který by kdokoli jiný vměstnal na 300 stran, roztáhl na 600, aby z toho byl pořádný vývat pro nakladatelství (vlastněné jeho rodiči). Dějová linka s Eragonem těžce nudí svou schématičností a předvídatelností, celá se skládá jen s cesty k elfům, výcviku a závěrečné bitvy, měl jsem nutkání přeskakovat celé kapitoly. Dějová linie s Eragonovým bratrancem Rorarem je lepší a trochu to zachraňuje. Trochu.... celý text

Eragon 2004, Christopher Paolini

Dle mého skromného názoru je první díl Odkazu dračích jezdců ještě celkem povedený. Sloh je sice úměrný věku autora a příběh je kopírka Star Wars, ale přesto je to docela čtivé. Je na tom taky poznat, že to Paolini "ještě" psal pro sebe z radosti, takže ten nepříjemný jev "výplňové vaty" se v tomto díle ještě neprojevuje. Podotýkám, že jsem to četl asi ve čtrnácti a opětovné čtení radši vynechám.... celý text

Polomené světy – Atlantský harc 2008, Jan Pohunek

Trochu nechápu, čím tato kniha učarovala tolika lidem. Bezesporu originální, promyšlené a zase sračka to není, autor psát umí, ale já se do toho nemohl začíst. Ze začátku ještě docela zajímavé, ale postupem času jsem zjišťoval, že je mi příběh úplně lhostejný a je mi úplně jedno, jak to dopadne.... celý text

Stroncium 2006, Jiří Kulhánek

Přidávám se k táboru, kterému se to líbilo. Správně akční, cynické, ujeté, přečteno jedním dechem. Ale je pravda, že nemohu srovnávat s předchozími autorovými knihami.... celý text

Štvanice 2009, Antonín Thurnwald

Musím trochu nesouhlasit s přeechozím komentářem. Postava je sice drsňák, ale to je tak všechno. Jakékoli emoce nebo zajímavost se jí vyhýbají velikým obloukem. Naopak autorem vytvořený svět se mi docela líbil. Příběh také není špatný a celé je to velice čtivé. Nijak převratný, ale povedený kousek.... celý text

Vzpoura mrtvých 2009, Otomar Dvořák

Dobrá kniha. První povídka nic moc, ovšem následující Mrtvý luh je atmosferický nářez s opravdu hustou tajuplnou atmosférou. Novela Vzpoura mrtvých zase o něco slabší.... celý text

Legenda o Garonně 2009, Jiří Mazurek

Přijemné počtení. Kupodivu poměrně originální, jehož největším kladem jsou sympatické a dobře prokreslené postavy, zejména hlavní hrdinka. Děj nám taky představí několik menších sympatických epizodních postav, které jsou též velice zajimavé. Bohužel je to celé trochu předvídatelné a taky mě trochu štvalo několik rádoby šokujících odhalení (Ten motýl byl ...!)... celý text

Hrútvang 1996, Adam Andres (p)

Musím tak trochu souhlasit s tím, že je to asi nejslabší díl celé série. Ale rozhodně ne o moc. Každopádně Hrútvang je v jednom aspektu lepší než Andresovi pozdější knihy z Wetemaai. Totiž že pořád má takovou severskou drsnou, ale přesto poetickou mytologickou atmosféru. Toto je něco, co Rytíři kněžny Rhonwen a Sága o Wannovi (Ságu o Halldorovi jsem nečetl) naprosto postrádají.... celý text

Město přízraků 2009, Vladimír Šlechta

Vladimír Šlechta: Prokletá dýka - dobrá povídka, ale od Vladimíra Šlechty bych čekal ještě něco krapet zábavnějšího a promakanějšího. V kontextu celého sborníku spíš podprůměr. Jan Šlechta: Cena dohody - nenáročná oddychovka, trochu řezničina, jedna z lepších věcí ve sborníku. Z. Holub: Zvěstovatelé konce - Opět taková krátká oddychovka, nemám co bych vytknul, ale ani co bych vyzdvihl. Průměr sborníku. J. Čenis Galeta? Oživlá minulost - Jo, tak tohle se mi líbilo a to tak, že hodně. Opět spíše "oddechovka". Po Antonínově závěrečné novele asi nejlepší povídka ve sborníku. L. Lukačivičová: Co uči nevidí - Není to špatná povídka, ale... Problém téhle povídky je v tom, že zatímco u předchozích věcí v románu nemusíte moc přemýšlet, tak tady už musíte. Na několika místech jsem se musel dokonce vrátit. Velký podíl na tom má to, že hlavní postava v povídce je tak trochu blázen. Neříkám, že je to špatné, ale po čtyřech oddechovkách jsem čekal další oddechovku a dostal tohle... Podle mě asi nejhorší práce ve sborníku, čímž nechci říct špatná. M. D. Antonín: Druhá věta - tak tady je celkem zbytečné něco psát, jedním slovem prostě nářez. Přečet jsem to skoro na jeden zátah a dočetl jsem to až ve tři v noci. Jediné co mi to trochu zkazilo jsou ty otevřené konce, co se týče všech postav. Otevřené konce nesnáším, ale to je můj subjektivní problém. Hrozně mě zajímají další osudy postav... Vadí mi to ale zvlášť u jedné z postav, u které by se ještě hodila nějaká povídka, která by nám řekla jak to s ní nakonec dopadlo. Kdo knihu přečetl, zřejmě bude vědět koho tím myslím... Celkově mohu označit město přízraků za velmi povedenou knihu a zatím asi nejlepší z celé řady... Kdybych měl texty seřadit od nejlepšího k nejhoršímu, asi bych to udělal takto: 1.- M. D. Antonín - Druhá věta 2.- Jan Čenis Galeta - Oživlá minulost 3.- Jan Šlechta - Cena Dohody 4.- Zbyněk Holub - Zvěstovatelé konce 5.- Vladimír Šlechta - Prokletá dýka 6.- Lucie Lukačovičová - Co oči nevidí... celý text

Kočičí noci 2009, Blanka Jirušková

V první třetině knihy je každá kapitola o někom jiném a je to celé takové jemné a poetické a celkem pochopím, že to nesedne každému. Ale mě sedlo, až mě překvapilo jak moc, protož jinak jsem spíše na dobrodružnější a přímočařejší čtivo. Zkrátka velmi dobrá kniha, která pohltí první stránkou a až dokonce nepustí. Postavy jsou zajímavé a dobře prokreslené, příběh a atmosféra jsou excelentní. P.S. : Obálka vypadá "naživo" ještě líp než na monitoru! Akorát na první pohled neevokuje ani tak renesanci jako spíš orient....... celý text

Stín Černého hvozdu 2009, Míla Linc (p)

Skvělá kniha. Největším kladem jsou sympatické postavy a dobová atmosféra. Na zadek sice nepadám, ale jsem uspokojen. Doufám, že autor na sebe s další knihou nenechá dlouho čekat.... celý text

Bílá věž 2008, Juraj Červenák

Tak tohle se hned po přečtení zařadilo na první příčku mého TOP 10 žebříčku. Tentokrát jsem si před přečtením přečetl různé diskuze, takže jsem čekal historický román, kde jsou fantasy prvky jen aby se neřeklo a přesně to jsem také dostal. Nejdřív jsem si říkal, že je to moc dlouhé a ke konci mě to už nebude bavit, ale po dočtení jsem litoval, že to není dvakrát delší. Prostě nově přibylé postavy jsou buď pořádní sympaťáci, nebo praví záporáci. Obě dějové linie plynou jako po másle a po jejich spojení se to čte ještě líp. Nemám co vytknout.... celý text

Dračí carevna 2007, Juraj Červenák

Poplavu tak trochu proti proudu, mně se první díl líbil o něco víc než druhý. Dvojka je kvalitativně na stejné, ne-li vyšší úrovni. Dobrý děj, výtečné postavy, autorova bohatá fantazie a úchvatné finále. Bohužel, čekal jsem něco ve stylu první dílu, čili něco přesně mezi fantasy a historickým románem. Ne že by to bylo špatně, ale prvních asi 150 - 200 stránek jsem si neužil tolik, jako kdybych od začátku čekal čistokrevnou fantasy plnou běsů a akce...... celý text

Putování 2017, Michael Bronec

Druhý díl začíná přesně tam, kde předchozí skončil, a s nějakým uváděním do děje se moc nemaže. Ačkoliv jsem jedničku zběžně prolistoval, stejně jsem v první polovině občas plaval, než jsem se v příběhu a zákonitostech světa trochu zorientoval. Jinak první díl byl vlastně prolog, který představil svět a postavy, dal do pohybu zápletku, ale skoro nic se v něm nestalo. Čekal jsem, že ve dvojce se příběh konečně rozběhne, jenže ono nic. Hrdinové řeší problémy, putují, bojují, dále se s nimi sbližujeme a poznáváme svět, ale celé je to takové bezcílné a na konci nejsme o nic blíže cíli než na začátku. Některé pasáže mi přišly zbytěčně dlouhé nebo vysloveně zbytečné. Kniha končí obřím cliffhangerem, jako by ji někdo najednou usekl. Z doslovu se pak dozvíme, že druhý díl příliš nabobtnal, takže byl rozdělen na dvě části a v ruce držíme tu první, čímž se pomalé tempo a náhlý konec vysvětlují. Jinak to ale nechci přehnaně zkritizovat. Čte se to pěkně, postavy jsem si oblíbil, svět mi přijde hodně zajímavý (a rozhodně má potenciál do budoucna utáhnout další příběhy v rámci sdíleného „univerza“, jak je v doslovu naznačeno). Jen by to zkrátka chtělo, aby se příběh v dalším díle konečně pořádně rozjel.... celý text

Putování za jantarovým drakem 2006, Vlado Ríša

Tři bábiny kobyly 2017, Věra Mertlíková

Debutující autorka a podivný název knihy ve mně příliš důvěry nevzbuzovaly, ale novou historickou fantasy se slovanskými motivy jsem si prostě nemohl nechat ujít, zase tolik jich u nás nevychází. A nakonec se z knihy vyklubalo velmi příjemné překvapení (byť teď koukám, že povídky autorky jsem v minulosti hodnotil dost kladně, takže zase takové překvapení to není). Prvně je třeba říci, že kniha nemá úplně klasickou strukturu, je to v podstatě úzce provázaný povídkový román – hrdinové putují a cestou plní různé „questy“, teprve v poslední třetině se do popředí dostane hlavní zápletka. Jak to píšu, tak to nezní bůhvíjak zábavně, ale naštěstí je to napsáno velmi čtivě. Ani mi nepřišlo, že minimálně do poloviny kniha vlastně k ničemu nesměřuje, navíc i samotná cesta má v tomto příběhu určitý smysl. Autorka si pečlivě nastudovala historické reálie, takže se jí skrze různé detaily podařilo knize vtisknout správnou atmosféru a drsný svět raného středověku mi doslova ožíval před očima. Ústřední trio hrdinů je sympatické, byť trochu jednorozměrné. Škoda, že všechny ostatní postavy jsou jen lehce načrtnuty a nemají skoro žádný prostor, což je u některých trochu problém, jelikož v příběhu později hrají značnou roli a měli bychom k nim asi něco cítit. Problém mám také se závěrem, který mi přišel dosti uspěchaný. Všechno do sebe sice zapadne, ale trochu křečovitě a „neorganicky“. Některé potenciálně emotivní scény nemají potřebný dopad a jak to dopadne s hrdinovou milostnou zápletkou mi bylo jasné už na začátku. Kromě toho ale nemám co vytknout. Na úrovni Červenáka to samozřejmě není, ale to jsem zatím ani nečekal. Těším se na další počiny autorky, v níž si snad dá pozor na zmíněné neduhy.... celý text

Žoldnéři fantasie: Lovci monster 2016, Michael Bronec

Už pár let se v Žoldnéřích z nějakého důvodu střídají slabší ročníky se silnějšími a tohle je zase ten silnější. Vlastně až překvapivě silný. Všechny povídky působí sebejistě a profesionálně, autoři píší poutavě a vesměs se jim daří dávat svým povídkám zamýšlenou atmosféru. K tomu vynikající hostující text od Bandžucha, který navzdory své kvalitě ostatní povídky nijak nezastiňuje, což opět jen svědčí o nevídané síle tohoto ročníku. Škoda jediné slabší povídky, jinak by to bylo za pět. Na soutěžní sborník opravdu hodně kvalitní.... celý text