TeaPeter TeaPeter přečtené 766

Manželské zrcadlo

Manželské zrcadlo 2020, Vlastimil Vondruška
3 z 5

Celkem dobrá kniha. Takový průměr pod značkou "Vondruška". Měl jsem neodbytný pocit, jakoby knihu psali dva lidé. Začátek byl takový toporný a konec jako bývá u této značky obvyklé. Jinak zápletka byla zajímavá. Potěšilo mě, že tato kniha nevyznává obvyklé klišé, kdy jsou kališníci vykreslování jako ti "lepší a spravedlivější". Jak už to bývá, jsou jedni za 18 a druzí za 20 bez 2.... celý text


Vražedný instinkt

Vražedný instinkt 2008, Joseph Finder
3 z 5

Do knihy jsem se nedokázal začíst. Nevím, čím to bylo. Kniha je asi napsaná dobře. Téma také není špatné. Možná byl děj až moc málo pravděpodobný, snad kromě muže nasazeného z centrály firmy. To už jsem viděl i v praxi.... celý text


Zlámané kosti

Zlámané kosti 2019, Angela Marsons
5 z 5

Výborná detektivka. Dvě dějové linie se docela dobře doplňují a Kim se chová (převážně) jako výkonná policistka cílevědomě vedoucí svůj tým. Už i empatie se u ní dá pozorovat. Jen tak dál.... celý text


Pohřbená pravda

Pohřbená pravda 2018, Angela Marsons
4 z 5

Autorka se opět dostala do formy. Slabý minulý díl je zapomenut a je tu opět velmi dobře promyšlená detektivka. Za Stacyinu (paličatou?) nelogicky sólovou jízdu sice hvězdička dolů, ale je tu příslib budoucích pětihvězdičkových pokračování.... celý text


Zvonokosy

Zvonokosy 2003, Gabriel Chevallier
2 z 5

Spíše než román mi kniha připomínala slátaninu více či méně souvisejících příběhů, postřehů a... kritik. Rovněž mě zaskočilo, jak dlouhý byl vlastně dovětek o tom, co se s protagonisty té drobné taškařice stalo, kdy už bylo po všem. A i když byl dovětek tak dlouhý, už se vůbec nevěnoval hlavní látce - tedy záchodkům zvonokoským. S postupujícími stránkami jsem se více a více zamýšlel spíše nad autorem než nad samotným dějem. Co to vlastně bylo za člověka, který si tak vzal na paškál všechny lidi, všechny myšlenky? A to nikoli s laskavým humorem, ale posměšně se sžíravým sarkasmem, který nenechal na nikom nit suchou. Asi to byla dost komplikovaná osobnost, tedy spíše v tom horším slova smyslu. Český překlad knihy bývá hodnocen velmi vysoko. S tím se minimálně v některých ohledech ztotožnit nedokážu. Důsledné nahrazování původních jmen a názvů česky znějícími slovy mi přijde velmi křečovité. Odpovídá to ale době svého vzniku - v té době to bylo časté - proč, je otázka. Když to shrnu, tak mě kniha příliš neoslovila. Místo pobavení ve mě mnoho míst spíše vyvolalo smutek.... celý text


Pokrevní pouta

Pokrevní pouta 2018, Angela Marsons
2 z 5

Velmi rozpolcená kniha. Ale když jsem potlačil vědomí existence pravděpodobností, tak jsem alespoň ocenil kvalitní dějovou linku bez Alex. Snad už se v dalších dílech nevyskytne a budou to jen dobré detektivky jako minulý díl.... celý text


Otevřený hrob

Otevřený hrob 2018, Angela Marsons
ekniha 5 z 5

Výborná detektivka. A mohla by být ještě lepší, pokud by se téměř na každé stránce nezdůrazňovalo misantropství (nebo co to je) hlavní hrdinky.


Verše pro mrtvé

Verše pro mrtvé 2019, Lincoln Child
5 z 5

Jeden z nejlepších dílů série. Dobrá detektivka bez podivných nadpřirozených prvků. A hlavně bez Diogena.


Město nekonečné noci

Město nekonečné noci 2018, Lincoln Child
4 z 5

Série se vrátila na původní úroveň. Jaká to úleva! Tohle byl opět pořádný pendergastovský thriller.


Černá komnata

Černá komnata 2017, Lincoln Child
1 z 5

Naprosto zbytečný díl. Jen přežvykování starých vyčpělých motivů. Každému, kdo ještě má tu možnost, doporučuji přeskočit.


Karmínový břeh

Karmínový břeh 2016, Lincoln Child
4 z 5

Zajímavá kniha, ale s divným koncem. Nevím, proč se tolik autorů uchyluje k motivu nesmrtelného zloducha, který se vrací stále a stále v dalších dílech. Je to řekněme... únavné. Nebo autoři dlouhých sérií se už cítí unaveni a mentálně vyčerpáni?... celý text


Kvantová noc

Kvantová noc 2017, Robert J. Sawyer
3 z 5

První polovina, možná i dvě třetiny knihy byly velmi zajímavé. Ale pak se to nějak začalo zamotávat. Když se objevila teze o skupinách (a nesnesitelně snadném a vlastně deterministickém přecházení mezi nimi), tak jsem zpozorněl. U postav jsem rozpoznal jakýsi meziskupinový rasismus. To asi není dobře, říkal jsem si. A dále postavy z jedné skupiny, která se považovala za "lepší" (snad se to tak dá říci), se cítily oprávněny rozhodovat o tom, co je pro koho lepší. Trochu totalitní, že? Nebo spasitelský blud? A začaly to naplňovat. Takže v závěru to vypadalo, že "psychopatem" je vlastně skoro každý, jen je každý vyšinutý jinak. Konec pak vyzněl do prázdna. Možná i sám autor pochopil, že se zamotal a neví, jak z toho ven.... celý text