Teclaireddy přečtené 233

Pouta dědictví 2017, Brandon Sanderson

Opět skvělé. Postavy mi stále více přirůstají k srdci. 3 hvězdičky působí jako trochu málo, ale hodnotím to v porovnání s ostatními knihami série, takže je to relativní. Mimochodem, přemýšlel jste někdo, kdo je ta žena na obálce? Steris, nebo MeLaan?... celý text

Stíny minulosti 2016, Brandon Sanderson

Líbilo se mi určitě víc než Poselství práva. Mám tak nějak pocit, že jakmile Sanderson zaplete do příběhu kandry, je to zaručený úspěch :).

Poselství práva 2013, Brandon Sanderson

Četla jsem hned po hlavní mistbornské trilogii, takže jsem možná přehnaně přísná. Nebylo to špatné, ale nijak mě to nenadchlo. Chyběla mi tam hlubší myšlenka, ale chápu, že je to prostě jen oddechovka. Vtipné to rozhodně bylo. Stejně jako v úvodní trilogii mě trochu nudil popis bojů (tentokrát ještě víc), ale paradoxně se mi zase víc líbil závěr, který nebyl tak velkolepý. A postava, která se na konci nečekaně objevila, mne navnadila na pokračování :).... celý text

Hrdina věků 2010, Brandon Sanderson

Třetí díl mě bohužel lehce zklamal. Bylo tam víc méně záživných pasáží (obléhání měst, Sazedovo filozofování), Vin ani Elend už mi nepřipadali tak psychologicky zajímaví jako předtím. Nejvíc mě bavily kapitoly z pohledu TenSoona a Marshe, kterých tam ale bohužel bylo poměrně málo. Závěr mi opět přišel moc velkolepý, uvítala bych něco civilnějšího než zápas božských sil. Ale uznávám, že celý systém allomancie - feruchemie - hemalurgie byl skvěle promyšlený. A hezky postupně odhalovaný - líbilo se mi, že vše dávalo smysl už po prvním dílu, i když jsme vlastně znali jen zlomek reality. I přes výše uvedené slabiny se mi ale celá série hluboce zapsala do paměti (a to ani nejsem memorista) a jdu se pustit do dalších autorových knih.... celý text

Pramen Povýšení 2009, Brandon Sanderson

Druhý díl je jiný než první - ale to neznamená, že horší. Líbí se mi, že se příběh opravdu někam posunul, neopakují se stejná témata, jak tomu u sérií někdy bývá. Tématem je vlastně dvojka i originálnější - zatímco první díl pojednává o klasickém svržení systému, druhý díl řeší otázku, co dál. Svět se změnil a postavy s ním. Vin je dospělejší. Kelsier zemřel, ale jeho odkaz žije dál - jeho "zbožštění" je velmi zajímavým tématem. Některé postavy poznáváme lépe (Sazed, Breeze), jiné nabízejí potenciál pro další díly (Marsh). A objevují se i nové: Zane (zvláštně symbolická postava), OreSeur (můj nový oblíbenec). Docházím k názoru, že se mi na celé sérii nejvíc líbí právě postavy. Z dějové linky mě nejvíc zaujal příběh špiona. Ta nejistota v okruhu blízkých byla pro Vin jako ušitá na míru. A zdá se, že se nakonec od Kelsiera naučila, co s lidmi dokáže udělat důvěra a snaha je pochopit.... celý text

Finální říše 2008, Brandon Sanderson

Skvělá knížka. Hned ze začátku mě nadchly hlavní postavy. Vin - pozorovatelka s komplexem opuštění, docela netypická hrdinka, věrohodně napsaná (až se mi nechtělo věřit, že může muž tak dobře popsat pochody dívčí mysli) . Kelsier - nešlo si ho nezamilovat, jeho rozhovory s Vin pro mě byly vrcholem knihy, navíc oceňuji, že není černobílý. Sanderson u mě získal velké plus také tím, že zbytečně nevymýšlel moc novotvarů a vytvořil zajímavý svět, který působí tak nějak přirozeně. Méně je někdy více. Líbilo se mi téma identity, důvěry a naděje. A ač to bolelo, hodnotím kladně i nečekaný zvrat - celý příběh pak působí mnohem realističtěji. Paradoxně se mi nejméně líbil závěr, který tu hodně lidí vyzdvihuje. Asi si obecně více užívám ty konverzační a pocitové pasáže. Popis akčních scén pro mě vlastně představuje jedinou slabší stránku knížky - to tahání a tlačení mincí mi někdy přišlo až trochu směšné. Místy jsem se trochu zarazila i nad překladem, zvlášť slovosledem (ale zase se mi líbilo, jak překladatelka pracovala s tykáním a vykáním).... celý text

Věčně zpívají lesy 2000, Trygve Gulbranssen

Moje srdeční záležitost. Přečetla jsem ji už několikrát a určitě si ji ještě párkrát přečtu, protože myslím, že pro každou generaci má trochu jiné poselství. Adelheid je asi moje knižní alter ego - nikdy jsem s žádnou postavou tolik nesoucítila, nechápala každou její myšlenku a pocit. Opravdu věrohodně napsané. Oba Dagové jsou také velmi silné, dobře vylíčené postavy. Stejně jako samali se k těmto knížkám vracím vždy o Vánocích, v té atmosféře je jejich kouzlo ještě zesíleno. Vždycky mě pobouří, když vidím, že jsou jich plné antikvariáty - proč se tolik lidí zbavuje takového pokladu nebo kolem něj chodí bez povšimnutí? Vždycky tedy knížky trochu povytáhnu, abych na ně upozornila :D.... celý text

Duna 2006, Frank Herbert

Kniha má své kouzlo a určitě mi z ní něco zůstane v paměti. Líbila se mi hlavně psychologie postav, intriky, děj založený spíše na dialozích než samotném popisu událostí, zajímavá myšlenka sdíleného vědomí a otázka moci a zodpovědnosti. Někdy mi to ale připadalo příliš komplikované, chápu, že má příběh přesah i do dalších dílů, ale někdy může být méně více. Na můj vkus zbytečně moc cizích pojmů (jsem zastánkyní spíše chytře vymyšlených, průhledných novotvarů jako "filtršat" než složitě znějících slov, které si nezapamatuji ani po několika výskytech a pořád musím listovat do slovníčku). I přesto byl však ten svět působivý a děj měl po celou dobu spád.... celý text

Vidořád 2015, Samantha Shannon

Tato knižní série mě stránku po stránce stále více pohlcuje. Jak už tu někdo napsal, i já se ztotožňuji s citátem na obálce - nechtěla jsem vypadat jako "roztleskávačka Kostičasu s pompony", ale prostě nešlo jinak. Když jsem četla scény se Strážcem, uvědomovala jsem si, že je to trochu jako z červené knihovny pro náctileté, ale stejně jsem si nemohla pomoct a rozbušilo se mi srdce. Některé pasáže jsem četla rovnou dvakrát. A přestože často čtu v MHD, asi poslední třetinu knihy jsem si nechávala až na doma, protože to s mojí snovou krajinou cloumalo tak silně, že bych to v masoprostoru asi nezvládla. Oceňuji, že na rozdíl od Kostičasu nebyla většina postav jednoznačně pozitivní nebo negativní (Jaxon, Terebell a další Ranthenové, Kudlanka, Ivy), i když těch jasných "zloduchů" je tam pořád docela dost... Postav je tam obecně opravdu docela hodně a ne všechny jsou moc propracované, doufám, že to autorka ustojí a v dalších dílech nám některé zase trochu víc přiblíží...a nezapomene na ty, které se tak záhadně vytratily (třeba Michael a David). Ale i přes všechny výhrady zůstávám velkou fanynkou a netrpělivě čekám, až mi škubnutí zlaté šňůry, která mne k této sérii poutá, oznámí, že vyšlo pokračování.... celý text

Kostičas 2014, Samantha Shannon

Hodnocení této knihy je pro mě docela těžké. Rozumově si uvědomuji její slabiny, ale ty emoce, které u mě vyvolala, nelze jen tak přehlížet. Ano, ze začátku jsem také měla problém se do knihy začíst. Téma mi připadalo zajímavé, ale přesto to někdy působilo trošku přitaženě za vlasy, na hranici fantasmagorie (vrhání duchů apod.). Paige mi až trochu moc připomínala klasickou hrdinku typu "navenek tvrdá, uvnitř zranitelná s dobrým srdcem". Se Strážcem to bylo podobné (také někomu připomínal Severuse Snapea?). Vadila mi jednorozměrnost Nashiry (ale třeba se dozvíme víc). Ale stejně mě to chytlo za srdce. Celý ten svět je vymyšlen krásně - nejvíc mě nadchla idea snové krajiny, která je podle mě vlastně docela reálná. Strážcovo charisma mě samozřejmě také nenechalo chladnou. Kniha mě naprosto pohltila a chvíle, kdy jsem ji musela odložit, byly tvrdým pádem do reality. A pokud ve mně nějaká kniha probudí takové pocity, zaslouží si vysoké hodnocení, i přes nějaké ty slabiny. Překladatelce uděluji 5 hvězdiček! Pojmy jako "skejva" či "vidopán" nemají chybu. Na závěr ještě krátké srovnání s českým Naslouchačem, který mě ke Kostičasu přivedl: obě knihy ve mně vyvolaly podobně silné pocity, ale podle mě Naslouchač svého předchůdce, kterým se inspiroval, ještě předčil (působil na mě kvalitněji). Takže těm, kteří neznají, rozhodně doporučuji!... celý text

Na zimu zavřeno 2014, Jørn Lier Horst

Průměrná detektivka, která mě nijak zvlášť nenadchla. Trvalo mi, než jsem se do ní začetla, vadilo mi množství vedlejších postav, které pro příběh nebyly nijak zvlášť významné, místy zdlouhavé popisy policejní práce (uvařil jsem si novou kávu, dal spis do šuplíku apod.). Chybělo mi tam nějaké překvapení, zápletka byla podle mě trochu překombinovaná (do zločinu bylo zapojeno neobvykle mnoho postav). Líbila se mi strašidelná atmosféra v chatařské oblasti a popisy Litvy.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

I mě kniha naprosto okouzlila. Neuvěřitelně čtivá, působivá a napsaná s citem, který vás tak nějak rozněžní, ale zároveň nenasytí a zanechá v napjatém očekávání. Nejvíc jsem si užívala vývoj vztahů mezi Ilan a pětadvacítkou. Také se mi líbilo, že Ilan není klasická dospívající hrdinka, ale spíš zvědavé a zarputilé dítě, které vypjatá situace často dožene k pláče - působí tak přirozeněji a lidštěji. Kapitánovo charisma a jeho roztomile neohrabaný vztah k Ilan(ovi) zajisté vyústí v zajímavé pokračování. Konečně mě po delší době nějaká kniha zase úplně pohltila. Také ve mně silně probudila fantazii - nevzpomínám si, kdy naposledy jsem si při čtení vše tak živě představovala.... celý text

Kolos: rukopis Braga Bragessona 1982, Finn Alnæs

Zapomenutý poklad. Tato kniha by si určitě zasloužila více pozornosti! Nelekejte se počtu stran, sama jsem se musela nutit do přerušovaného a opakovaného čtení, aby mi kniha tak rychle neutíkala. Nikdy jsem se nesetkala s tak živoucí postavou, která jakoby vystupovala z textu. Je to kniha, která mě v životě nejvíc ovlivnila, a pokaždé, když ji otevřu, najdu v ní něco nového a aktuálního pro danou situaci. Vřele doporučuju!... celý text