Teii-hime
přečtené 248
Dunwichská hrůza
2008,
Howard Phillips Lovecraft
O Lovecraftovi jakožto klasikovi hororové literatury už jsem slyšela a vždycky jsem si říkala, že by nebylo od věci si od něj něco přečíst. A tahle knížka mě svým zpracováním nadchla na první pohled. Trvalo mi, než jsem si zvykla na formu, jakou je napsaná. Údajně je to povídka zpracovaná podle knížky, možná že je to i tím.. Ale zkrátka to bylo dost popisné, málo epické. Nicméně ty popisy stvůr, děsivé krajiny nebo pocitů hrůzy a tak.. po určité stránce mi to zkrátka přišlo mnohem sugestivnější než mnohé moderní horory. Opravdu jsem se bála, a to je co říct!... celý text
Maryša
2004,
Vilém Mrštík
Divadelní představení mám ráda, ale v psané podobě mi přijdou nesouvislá a málo přehledná. Myslím si, že jejich čtení není plnohodnotným čtenářským zážitkem - je to zkrátka jen scénář pro režiséry a herce. Proto se mi mnohem víc než samotná kniha líbil filmový záznam z divadelní hry, který jsem měla možnost zhlédnout.... celý text
Kulička (3 povídky)
1956,
Guy de Maupassant
Povídka svým dějem spadá do mně neznámé oblasti, doby i situace. Avšak jejím nejdůležitějším cílem bylo poukázání na pokrytectví a zkaženost lidí napříč společenskými vrstvami a kritika světa plného předsudků. Tímto je podle mě vyznění povídky nadčasové a stále velmi aktuální, což je - stejně jako autorovo čtivé a vtipné vyprávění - důvod, proč se mi relativně dobře četla.... celý text
Máj
2010,
Karel Hynek Mácha
K poezii jako takové nemám žádný bližší vztah a ke kýčovité romantice už vůbec ne. Proto mě překvapilo, jak moc mě dílo nadchlo - některé pasáže jsem si nadšeně četla stále dokola. Řekla bych, že je to tím, že narozdíl od většiny básní, co mi prošly rukama, je tato relativně srozumitelná a myšlenky v ní přístupné i průměrnému čtenáři. A především tím, že romantický příběh je zde odsunut do pozadí a stěžejním motivem díla je filozofické zamyšlení nad smyslem života, významem lidské existence na Zemi, plynutím času, smrtí a posmrtným životem.... celý text
Pochyby
2006,
Karel Kryl
Sbírka byla psaná pro určité období a ten, kdo ho nezažil nebo se o něj zrovna hlouběji nezajímá, si ze sbírky vezme jen zlomek toho, co do ní autor ukryl - myslím ty metafory, jinotaje, dvojsmysly... což je škoda. Ve své době doufám verše plnily svůj účel a přinášely lidem podporu, dnes jsou zas připomínkou něčoho, co už nezažijeme, a můžeme si díky nim lépe představit atmosféru, kdy vznikaly.... celý text
Všechno je definitivní
2003,
Stephen King
Holt, jak jsou v knížce povídky, vždycky se najdou lepší i slabší - což je navíc dost subjektivní. Mezi ty, které se mi líbily asi nejvíc, bych zařadila titulní Všechno je definitivní, zoufalství vyvolávající Silniční virus a Ten pocit..., sakra působivý Pitevní sál nebo zamyšlení-hodnou Jízdu na střele. A Pokoj 1408? To byl pro mě naprosto luxusně popsaný "bad trip" :D Ale pravda, film byl ještě o kus propracovanější a dotaženější. Naopak si mě moc nezískaly povídky Vše, co miluješ, ztratí se v dáli, Smrt Jacka Hamiltona, Místnost smrti a L.T. a jeho teorie domácích zvířat.... celý text
Malíř pomíjivého světa
1999,
Kazuo Ishiguro
Typický Ishiguro, tentokrát s mně opravdu blízkým tématem - kterého se navíc zhostil bravurně a diplomaticky. Přestože se od tohoto příběhu distancuje tím, že si smyslel různé postavy a dal jim různá jména, jedno zůstává neměnné - rozdílné názory těchto lidí, které ale zkrátka musí být všechny z jeho hlavy. Proto ho obdivuju. Že si po svém, typicky uměleckém, typicky japonském, způsobu, přiznává pravdu, se kterou se většina ostatních Japonců dodnes smířit nedokáže a snad ji i popírá. Kazuo se omlouvá a s pokorou přijímá následky, zároveň však ale obhajuje i jednání a smýšlení tehdejších Japonců. Tudíž dává za pravdu všem stranám a vykresluje jejich rozdílný náhled na situaci, nikoho neodsuzuje.... celý text
Nokturna
2010,
Kazuo Ishiguro
Přestože je každý příběh úplně o něčem jiném, jsou přece jen provázány a člověk u nich může být naladěn stále na stejnou vlnu - tedy vlnu lehce radostné melancholie. Občas mě příběhy nudily. To Ishiguro zatraceně dobře umí, znudit nepozorného a plně neoddaného čtenáře - a dělá to naschvál, protože takového čtenáře on prostě nehledá. U něho se spojuje japonská střídmost s decentním anglickým humorem... bohužel, bohudík. Děj se nevrhá do zběsilé akce a hrdinové neperlí cool hláškami a sebevědomým a bezprostředním vystupováním, proto se charaktery mohou vyvíjet nepřímo, téměř nepozorovaně, jakoby pod povrchem, a dává to vyniknout síle příběhu po psychologické stránce...... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Nelíbil se mi styl psaní typu "novinový článek". Zdá se mi, že příběh, který má ohromný potenciál, byl poněkud strohý a nedokázal dost barvitě vyjádřit svou vlastní výjimečnost. Ale snad to byl i účel, aby tak oslovil jen ty vnímavé, kdo ví... Každopádně víc než styl, jakým je příběh sepsán, se mi líbí jeho poselství, což je asi hlavní :)... celý text