terimila
přečtené 961
Dlouhý pochod
2005,
Richard Bachman (p)
Jedna z nejnenápadnějších a přitom supersilných kingovek. Tahle knížka se dovede zažrat pod kůži, a přitom to je skoro až nekingovská. Nepotkáte v ní příšery, potoky krve, obzvláštní odpornosti a nechuťárny. Vlastně je úplně normální a uvěřitelná (až moc), až na ten svět, v němž se odehrává. Hrozně dlouho - celé první míle, kdy byl Pochod ještě kompletní - jsem čekala, co se bude dít, až někdo nebude moct dál, a přiznám se, že tu variantu jsem si snad ani nepustila na mysl. Ale i věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou. Pak mě to totálně strhlo a já vzpomínala s těmi kluky, fascinovaně zírala na to, co se s nimi děje... a zírala jsem až do samýho konce. Jako by ti kluci stihli dospět, zestárnout a zemřít během několika dní. I závěr se mi neuvěřitelně líbil a naprosto mi do celé knížky zapadl. Prostě najednou přehozená výhybka a stopka, střih, konec. Tak dlouhý pochody končívaj.... celý text
Z Buicku 8
2004,
Stephen King
Jedno z menších, ale pro mě velice silných Kingových dílek. Málokterá jeho knížka na mě zapůsobila tak silně jako tohle. Maloměstská parta vesměs dobrejch chlapů a ženský, postavy vylíčený s láskou a citem vzpomínek, který jsou tak trochu zamlžený a zkreslený vším tím, co se dělo. Na jedný policejní stanici na malým městě prostě mají divnej kousek v garáži - kousek, ke kterýmu se nikdo nezná. Kousek, kterej vůbec není tím, čím se zdá být. Dějou se kolem něj nejprve věci zvláštní, pak divný, pak děsivý... a nakonec příšerný a vlastně příšerně smutný. Protože dostávají lidi kolem do zoufalejch situací a nutí je dělat zoufalý věci. U scény, kdy se objevila ta nejhorší a nejdivnější z věcí, mi bylo do breku a ani jsem nevěděla za koho, jestli za tu věc, nebo za ty nešťastný, vyděšený a zoufalý lidi. Náladou, kterou to ve mně vyvolalo - hlubokým smutkem z tak strašné odlišnosti a cizoty, která způsobuje jen hrůzu, strach a příšerný zoufalý činy - přesně tak na mě zafungovaly ještě Lovecraftovy Hory šílenství. Takhle mě dokáže vtáhnout jen zatraceně dobrá knížka... a Buick 8 zatraceně dobrá knížka je.... celý text
Noční směna (20 povídek)
2009,
Stephen King
Ó, tak tohle je moje nejoblíbenější Kingova povídková sbírka. Čtyři hvězdy má jen proto, že to je Pan King, kterej umí takový dechberoucí věci jako To, Řbitov nebo Temná věž. Napsat to kterejkoli jinej autor, je to pětka jako vyšitá, ale na svý nejoblíbenější autory jsem holt drobet přísnější. :-) Dobrá povídková sbírka se pozná u mě tak, že se celkově příjemně čte (SPLNĚNO)... a je v ní aspoň jedna věc, co mi utkví, nepřestane se vracet a občas se i připomene (SPLNĚNO). U Kinga to znamená, že mi ji občas připomene nějaká obyčejná věc nebo zážitek... a mně vytane ten úžas, podivná hrůza nebo hnus, který jsem při čtení zažila. Obvykle si to pak musím přečíst znovu. A v týhle sbírce taková "špičatá perla" je. ŠROŤÁK - to je něco, co asi už nikdy nedostanu z hlavy. Hnus, hrůza, bolest a příšernost, nevěřícnost (a úžas, že jako King fakt s naprostou samozřejmostí jde touhle uhozenou a lacinou duchařskou cestou a zcela přirozeně to prodává jako zlatej poklad? Jo! A člověk mu to musí žrát! :))) ... špetka naděje, odhodlání a pak zase hrůza a hnus... a beznaděj z konce, pěkně žádný happyendy, pane Kingu. :))) Noční směna - podivný, ale vtahující. Jo a velice dobré byly i Náklaďáky. Ty narozdíl od ostatních povídek jen neděsí, ale dost důrazně i varují. Dodnes si vzpomínám na jejich zoufalej a přitom jaksi dojemně nadějnej závěr - něco jako "nahoře vidím světla letadel. Strašně si přeju, aby v nich byli lidé." Uf. Skoro plná palba a dík.... celý text
Puls
2006,
Stephen King
Tohle je bohužel slabší hodnocení. Samozřejmě jsem to přečetla a celkem si to užívala, protože to je King, kterej by dokázal udělat drama, od něhož se nelze odtrhnout, i ze zprávičky o dvou autech, která si navzájem omačkala blatníky. Začátek to mělo skvělej - ten motiv s čímsi příšerným, co se stane prostřednictvím mobilní sítě, a vyžere to lidem mozky, ten je báječnej. A mělo to spád. Problém je v tom, že já už si s odstupem pořádně nepamatuju, kam to vedlo a co z toho bylo dál... Pokud King neudělá WTF závěr, kterej se mi zaryje do hlavy (a klidně se mi někdy i odtrhne od zbytku děje, to vůbec nevadí)... není to dobrý. Tady mě navíc ani nějak neoslovily postavy. Bohužel, tady fakt líp hodnotit nemůžu. Když to srovnám s jinejma novejma kingovkama - hlavně Pod kupolí nebo Ostrovem Duma Key, je to prostě o pár levelů níž.... celý text
Ostrov Duma Key
2008,
Stephen King
Výborná kingovka. Pozvolná, plíživá; podobně jako to, co se děje Edgarovi. Chlapík se rozhodne dát si oraz a vzpamatovat se po škaredé nehodě, odjede na malý ostrůvek, pronajme si krásnej domek, nachází nové přátele, pustí se do nových zájmů... a najednou zjistí, že se stal rukou jakýchsi jiných sil. Zprvu to vypadá jako dar, tak nádherně a kouzelně malovat... ale později už to tak krásné není. Ostatní stále žasnou, ale něco není v pořádku. A pak to nabírá spád a ONA se blíží. Když Edgarovi vezme to, co je mu nejdražší, rozhodne se s pomocí přátel udělat s tím konec... Závěr je fascinující a úžasnej - pokud si dobře vzpomínám a je to ten závěr v cisterně... tak ten naprosto, totálně a absolutně ale neměl chybu. U Kingových knih se mi to občas stává - superskvělý závěr se mi jakoby oddělí od zbytku knihy a já si pak roky lámu hlavu, kde jsem to krucinál četla. Ale myslím, že to je ono. A Když si na to vzpomenu, musím dát pět hvězd (i když jsem původně měla nastavené čtyři... ale to by se Perse zlobila. A to nejde.)... celý text
Mlha
2007,
Stephen King
Tohle je bohužel slabší hodnocení. Samozřejmě jsem to dočetla a užila jsem si to, protože to je King, kterej by dokázal udělat drama, od něhož se nelze odtrhnout, i ze zprávičky o dvou autech, která si navzájem omačkala blatníky. Ale nic moc to ve mně nenechalo: o mém dojmu z této knihy vypovídá to, že když jsem teď po pár letech od jejího přečtení (u kingovek často píšu recenze zpětně, protože od toho, jak dobře si je pamatuju, se v podstatě přesně odvíjí mé hodnocení) začala na ni vzpomínat, vybavila jsem si jen a pouze titulní Mlhu a myslela jsem si, že to byl kratší román. A i z Mlhy mi naskočilo jen pár útržků, spíš dojmů a pocitů než konkrétních postav nebo dějů. Jo, bylo to tísnivý a podivný, ale nebyl to ten pravej King, z něhož bych dovedla některý útržky citovat, jak se mi vryly do hlavy. Ostatní povídky si absolutně nevybavuju. Až teda na jednu výjimku: Nezmar. Ten se mi zaryl dost. A závěr "levá ruka neví, co dělá pravá ruka, levá ruka neví, co dělá pravá ruka..." oj, fuj. :) Nezmar vlastně tenhle soubor povídek zachránil, jinak bych snad poprvé u Kinga váhala, zda náhodou nedat jenom dvě hvězdy.... celý text
Geraldova hra
1996,
Stephen King
Děsně nenápadná knížka. Rozečetla jsem a četla jsem ne z nadšení, ale abych teda věděla, jak to dopadne... a ono se pořádně nic moc nedělo, ale pak je najednou závěr a já žasnu, jaký to má koule. V některých chvílích jsem skoro cítila s Jessie, strach, bolest, jakoby prolínání reality a halucinací. No... a pak jsem dočetla... a od té doby zjišťuju, že tu nenápadnou úzkost a vyhrocený chvíle z toho závěru ani po dlouhejch letech nemůžu dostat z hlavy. Knížka se mi uchytila v hlavě drápkem. Za mě tedy lepší než mnohé jiné, které čtu jedním dechem a neusnu, dokud nedočtu... ale po pár letech buď zapadnou úplně, nebo mi splynou s dalšími a já si nedovedu vybavit, jak to skončilo. Když si u knížky nevzpomenu, jak to skončilo, tak ta knížka buď nebyla dobrá, nebo autor něco nezvládl. A Geraldova hra je pravej opak. Zprvu nic moc, ale nakonec to bylo zvládnutý parádně - aspoň na mě.... celý text
