Noční směna (20 povídek) přehled

předevčírem

Sbírka povídek, takže klasicky některé výborné, jiné slabší. Z těch, které mi přišly nejlepší bych vyjmenoval žánrově čisté Prokletí Jeruzalémské, Děti kukuřice nebo skvělého Trávníkáře, kterého ovšem beru jako parodii na strašidelné příběhy. Na druhou stranu je zde ale i několik v podstatě jen lehce nahozených, ale nedotažených nápadů (Noční příboj nebo Muž, který miloval květiny).

08.12.2024

Kniha dvaceti povídek Stephena Kinga, krále hororu, mne nijak nenadchla. Většina povídek bylo nesouvislé vyprávění o něčem, čemu jsem v podstatě ani nerozuměla, nebo jen docela málo. Povídky, které se dle mého úsudku daly číst a podařilo se mi je přečíst až do konce, u těch to bohužel ten konec pokazil natolik, že jsem si nebyla jistá, zda jsem pointu pochopila. V některých případech mi navíc vadilo, že byly nedokončené, čtenář si už musel sám domyslet, jak to dopadlo.
Jen málo povídek jsem přečetla celých s úplným pochopením, co se v nich odehrálo. Nemohu říct, že by se mi líbily, ale mohu jmenovat ty, které v této změti považuji za nejčitelnější: „Poslední příčka žebříku“, „Muž, který miloval květiny“, „Žena v pokoji“, „Nekuřáci“. U několika dalších to pokazil ten konec: „Šroťák“, „Děti kukuřice“. Úplně mimo byly první dvě povídky: „Prokletí jeruzalémské“ a „Noční směna“. Po takovém začátku jsem knihu málem odložila nepřečtenou. Jelikož se ale nerada vzdávám, dělala jsem, co jsem mohla, abych aspoň nějaký názor na tuto knihu oblíbeného spisovatele hororu napsala. Jedna a půl hvězdičky s odřenýma ušima.