TerkaM přečtené 399

Nesmírný 2015, Jussi Adler-Olsen

Musím říct, že původně mi kniha nepřipadala nijak zvláštní, ale když jsem se do ní nějakým způsobem začetla, nemohla jsem z ní spustit oči a zajímalo mě, jak teda dopadne. A víte, co bylo nejhorší? Myslela jsem si, že to vím, ale na konci mě autor naprosto vyvedl z omylu, takže ať už jsem knihu chtěla kdykoli odložit jako nedočtenou, jsem ráda, že jsem tak neučinila. Jenom, abych byla upřímná, jsem se na závěr neubránila smíchu. To rozuzlení, to, jak mi všechna kolečka v hlavě secvakla, mi v tu chvíli připadalo opravdu k popukání a já si musela přiznat, že jsem to až do poslední chvilky netušila. Páni. Neříkám, že je to adept na nejlepší knihu roku, ale těch pět hvězdiček si dle mého názoru zaslouží. :) Recenze již brzy na blogu. :)... celý text

Čarodějky ze Salemu 2009, Arthur Miller

Po pravdě? Nevím, co si o knize myslet. Vlastně jsem od ní nic přehnaně neočekávala, i když musím souhlasit s předchozím komentářem, že popisy jednotlivých postav byly v tomto dramatu pro běžného čtenáře docela nudné... nicméně to bylo zajímavé a zpětně mi přijde neuvěřitelné, že se něco takového na základě obyčejných pomluv opravdu stalo! To je strašné. Občas má člověk strašnou moc měnit svět k horšímu a já jsem ráda, že čarodějnické procesy jsou již dávno za námi. Časem si pak jistě pustím film nebo divadelní hru, pokud někde seženu... :)... celý text

Kečupová mračna 2015, Annabel Pitcher

Mně se to líbilo. Sice jsem, samozřejmě, četla i lepší knihy, ale tahle nebyla nijak vyloženě špatná, tedy za předpokladu, že bych byla stále ještě náctiletá - takže oprava: líbilo se to mému náctiletému já, které sídlí kdesi uvnitř mě. Nebylo to nic převratného, Aaron mi připadal jako zbabělec, naopak Max se mi líbil víc, hlavní hrdinka byla slušně řečeno trubka. Její matka byla divná, ale když se přes to dostanete, dostane se vám rozhřešení toho, proč se chovala tak, jak se chovala. Nicméně pokud mohu sdělit, asi bych se zachovala jinak a nenechala tak sebou orat. Hodnotím třemi hvězdičkami, hlavně pak proto, že tu autorka neukázala nic, o čem bych neměla ani ponětí (ústřední scéna mi naproti tomu připomínala jednu pochopitelně nejmenovanou scénu v seriálu Ulice) a závěrečnou kapitolou z pohledu Dot se jí povedlo celý děj zabít. Pravděpodobně to mělo působit jako odlehčení, člověka to mělo pobavit, ale proč? Proboha, proč? Kdyby to tak neskončilo, byla bych ještě ochotna dát čtyři hvězdičky, ale takhle? Ne, ani omylem. Jak tu bylo zmíněno, rozhodně radši bych uvítala jakousi kapitolu Stuartova nikdy neodeslaného dopisu. Příběh psaný v dopisech působí originálně a je zcela určitě i dobře napsaný, nějak mi ani nepřipadalo, že by Zoe Stuartovi psala nějaké obrovské intimnosti ze svého života, jako se mnoha lidem zdálo. Pokud tedy toužíte po nějaké young adult oddechovce, myslím, že tohle je ta pravá volba. Navíc se opírá o mírně vážné téma, takže pokud si ji chcete přečíst, jen do toho, nebudu vám v tom bránit, ale zároveň vás do čtení nebudu nutit.... celý text

Dám ti slunce 2016, Jandy Nelson

Vážně, vážně jsem nečekala, že mě to tak chytne. Podvědomě jsem tušila, že se mi to bude líbit, ale až tak moc? Neskutečně to předčilo mé očekávání! Brečela jsem a smála jsem se, občas i zároveň. Kniha plná krásných myšlenek se sympatickými postavami, které nejde než nemilovat. Ať už jsem po celou dobu čtení měla na různé postavy jakýkoliv názor, závěr byl přesně tak sluníčkový, že jsem prostě nedokázala někoho z nich nenávidět. Byla to jednoznačně kouzelná kniha a já se nemůžu dočkat, až si ji zase jednou přečtu znovu a zajisté se stává i jednou z mých nejoblíbenějších knih (musím si přečíst Nebe je všude!) Guillermo mi po pravdě částečně svým charakterem připomínal Haymitche z Hunger Games (a to neříkám jako urážku, já ho měla opravdu ráda!) a pak spisovatele z knihy Hvězdy nám nepřály. Já je v jeho postavě úplně viděla, k tomu tam však bylo něco navíc. Báječný příběh. Fandila jsem Noahovi a Brianovi, což bylo snad poprvé, co jsem takhle fandila homosexuálnímu páru (nebo byl tenhle nejvýraznější, tak proto si to pamatuji?) a pak samozřejmě Jude a Oscarovi, protože... Oscar? Stačí to jako vysvětlení? :D Jsem hrozně ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla a jsem si na sto deset procent jistá, že si ji i koupím. :) (Jo, a pokud vás děsí počet stran u kapitoly, nebojte se, děj jde tak rychle, že se ani nestačíte divit a už jste na konci.)... celý text

Roj hrůzy 2016, Mike Tucker

Za mě byl tenhle díl Doctora Who nejlepší, který jsem četla - a kromě Závoje smutku, na něhož se chystám, jsem četla všechny. Měl v sobě to pravé napětí, strašidelnost... i když abych byla upřímná, mě vyděsit nedokázal. Pro každého fanouška seriálového Doctora Who povinnost. Jednu hvězdičku si nechávám jako rezervu do dalšího dílu, Silueta mi předtím také přišla nejlepší, takže se rozhodně těším, až si přečtu další dobrodružství Doctora Who. (A konečně bych se na něho mohla podívat komplet.)... celý text

Temné lži 2014, Andrea Kane

Nemůžu hodnotit plným počtem, zase tak skvělé to rozuzlení nebylo. Respektive, příběh byl vymyšlený dobře a kvalitně, ale to, jak to dopadlo, asi nebyla ta pecka, co jsem původně očekávala. Také musím uznat, že jsem po dočtení z knihy malinko rozpačitá... Amanda, která celý příběh odstartovala, byla neskutečně silná žena, jelikož já, mít tak nemocné dítě jako byl Justin, bych už ležela vedle něj v bezvědomí. To, co se mu dělo, bylo jednoznačně strašné a já to plnými doušky prožívala. Tohle je totiž příběh, který prostě musíte prožívat. Z celého týmu FI jsem si pak ale nejvíc zamilovala Ryana a Claire - to, jak se ti dva navzájem škádlili, no, a jednoznačně musím říct, že se k sobě hodili. Protože co se škádlívá, rádo se mívá. :) Velice ráda bych si v češtině přečetla další knihy ze zákulisí jejich případů. :) Celá recenze na knihu v záložkách. :)... celý text

Zkouška věrnosti 2015, Julie Kagawa

Tahle kniha se mi překvapivě líbila a musím říct, že jsem četla stránku za stránkou (a hrozně mě štve, že ještě v češtině nevyšel další díl!) a až na milostný trojúhelník, od něhož se další díly snad už očistí, nicméně kvůli němu dávám knize čtyři hvězdičky. Působilo to na mě trochu jako Romeo a Julie v dračí verzi. Ono to asi nebylo nic zvláštního, víceméně klasická young adult knížka, ale nějakým neznámým způsobem mě očarovala - anebo mám strach z toho, že mě sežere drak, to je taky možnost... Vždyť přece draci jsou mezi námi, nějaký s vámi může sedět na zastávce a vy si toho ani nevšimnete! :D Myslím si, že přečtením nic nezkazíte, možná si dejte akorát pozor na dračí paranoiu...... celý text

Solitaire 2014, Alice Oseman

Nebylo to zase úplně špatné, ale taky ani to, co jsem přesně čekala. Musím říct, že ze začátku jsem se výborně bavila, jenže jak jsem knihu na nějakou dobu odložila a šla spát a pak se do ní zase pustila, po zhruba dvou sté stránce mi přišlo, že se zbytečně táhla a vůbec... těšila jsem se na tuhle knihu, zvláště pak kvůli blogerskému tématu, ale ve výsledku musím bohužel konstatovat zklamání - zvláště poté, co jsem přibližně rok čekala, až se k této knize dostanu. Ale měla něco do sebe, to ano. Každopádně styl psaní byl super, možná mě spíš iritovala všudypřítomná nenávist hlavní hrdinky... co měla proti knihám?!... celý text

Izolovaný 2015, Sebastian Fitzek

To byla parádní knížka! Vyšplhala se na nejvyšší příčku přečtených knih za rok 2016! Byla to naprostá pecka. Když jste si mysleli, že už je konec, autor vás něčím překvapil a vy jste si tak nemohli být jistí, jak to dopadne. Mimochodem, zákony jsou na nic. Když jde na delší dobu sedět člověk, co zpronevěřil peníze a ne hnusný vrah, zřejmě je něco špatně a Sebastian Fitzek a Michael Tsokos na to velmi šikovně a umně upozornili. A víte, co je zároveň neskutečně originální? Doslov. Doslov, který vlastně není doslov, ale pitevní zpráva, to bylo skvělé. Wow. Tohle byla jízda. Nemůžu se dočkat, až si od Fitzeka přečtu další knihu. A až budu psát recenzi na blog. Tohle bylo prostě něco. A mám nového oblíbeného autora! :)... celý text

Ostrov Lhářů 2015, E. Lockhart (p)

"Přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě lžete!" Nu dobrá. Takhle knížka byla vážně zvláštní. Byla na jednu stranu hrozně jednoduchá, tím myslím kratkými kapitolami, krátkými větami, naproti tomu pro mě bylo hrozně náročné se do ní začíst tak, že bych na ni celou dobu, kdy jsem ji zrovna nečetla, musela myslet. I právě proto musím hodnotit třemi hvězdičkami. Kromě toho ono tajemství, lež, o níž se v knize mluví, zase takovým boomem nebyla, nic převratného, přesto musím uznat, že to bylo dobře vymyšlené. Až na pár drobností, které se však vážou ke konci, takže je tu zcela pochopitelně nemohu zmínit.... celý text

Pozoruhodná dobrodružství slečny Alethey Darcyové 2016, Elizabeth Aston

Tohle byl okouzlující příběh z pera pokračovatelky příběhu Jane Austenové o rodině Darcyových. Je mě tedy malinko mrzelo, že se tam o Elizabeth a panu Darcym pouze mluvilo a oni si místo účasti v ději raději trajdali někde po světě. Nicméně nejspíš chápu, z jakého důvodu se v této knize neobjevily pouze přímo, jen zmiňuji, že mi to bylo mírně líto, takže jakési odsuzování autorky za to nejsou absolutně na místě. Byla to moc pěkná kniha - jen osud Napiera mi na můj vkus připadal poněkud slabý a odbytý na to, kolik si toho s ním Alethea za tu krátkou dobu vytrpěla. Čekala jsem (a doufala) v nějakou pořádnou rvačku, do níž se zaplete a přiznávám, že jsem i tušila, co se mu stane, přesto musím říct, že bych mu to ještě trochu opepřila. V každém případě to byl moc sympatický příběh. Alethea Darcyová byla opravdu celý Fitzwilliam Darcy, její otec a co se týče Tita, i u něj jsem dokázala najít jakési prvky zpodobňující pana Darcyho - například to, že se do Alethey zamiloval první stejně jako tomu bylo u pana Darcyho a Elizabeth. Jsem neskutečně ráda, že jsem zase mohla prožít další příběh Darcyových, protože kdyby mělo zůstat jen u Pýchy a předsudku, nepřežila bych to. Už se těším na další příběh od této autorky či od od jiné, píšící na ten způsob, jelikož Pýchu a předsudek jsem si dočista zamilovala. :)... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Neskutečně krásná kniha. :) Snad každá by chtěla poznat toho svého pana Darcyho - a teď se k nim konečně řadím i já, jelikož on byl prostě skvělý a dokonale se k sobě hodili. Když jsem knihu zrovna nečetla, doopravdy jsem přemýšlela, co se stane dál a celkově mě hrozně chytla a já se už nemůžu dočkat, až se vrhnu na Rozum a cit. :) Styl psaní Jane Austenové je obdivuhodný, a i když jsem se ze začátku ztrácela, musím říct, že to bylo spíš neschopností zvyknout si na poněkud zastaralejší styl psaní.... celý text

Zapomenutý pokoj 2015, Lincoln Child

Polibek 2015, Anna Todd

Neříkám, že to byla nějaká úplně příšerná kniha, ale... vlastně ano. Podle mého názoru by všechno bylo v pořádku, kdyby zůstala na Wattpadu a autorka pak pokračovala s jinou sérií v psaní. Styl psaní se mi tedy zdá v pořádku, do čtení proniknete ani nevíte jak, přesto mě to neoslovilo natolik, abych zvládla knihu přečíst celou. A přísahám, že jsem tohle udělala poprvé a naposledy. Na druhou stranu, přečetla jsem relativně důležité pasáže, a ty, nad nimiž jsem pouze protáčela oči, přeskakovala. Fakt nemám ve zvyku tohle dělat a vlastně se docela stydím, že jsem to nezvládla - zasloužila bych za to přečíst druhý díl! :D K tomu se ale určitě nechystám. Nečekal na mne uzavřený konec, ale upřímně je mi to docela jedno, jelikož si dokážu dost dobře odvodit, co se stane a hrozně mě mrzí, že jsem do téhle knihy nakonec šla, přestože jsem to zarytě odmítala. Pokud vás kniha láká, dobře, jděte do ní. Já už se jí s dovolením do budoucna vyhnu, tohle nebylo čtení pro mě. I když musím říct, že jsem se u ní hned několikrát rozbrečela. Nepopírám, že se to někomu může líbit, ale za mě mi dvě hvězdičky přijdou optimální a plně vynahrazují fakt, jak jsem se během čtení zachovala.... celý text

Láska v Paříži 2016, Nicolas Barreau

Tohle je neskutečně krásná knížka odehrávající se v Paříži, která je mým nejoblíbenějším městem. Přímo kouzelný příběh se sympatickou zápletkou. Tušila jsem, že za tím bude ta jedna osoba, ale o její skutečné zainteresovanosti jsem si mohla nechat jenom zdát. V každém případě je to moc krásný příběh o jednom majiteli starého artového kina, jeho lásce k ženě, která do onoho kina chodí a neblahého zasažení ruky osudu. Recenze již brzy v záložkách. :)... celý text

Brooklyn 2010, Colm Tóibín

Když jsem knihu začala číst, ani přesně nevím, co jsem od ní očekávala a asi bych se k ní nebýt filmu, na který se chci podívat, nedostala. Nějak si nejsem vědoma toho, že by se o knize hodně mluvilo, z toho důvodu jsem do ní šla s čistou hlavou nezkaženou nějakými spoilery, které by mi požitek ze čtení kazily. Vlastně jsem toho o knize nevěděla o nic víc, než hlásala anotace na přebalu knihy a musím uznat, že z té jsem nebyla o nic moudřejší. Nicméně, jsem ráda, že jsem u knihy vydržela i přes jakýsi, pro mě, celkem zdlouhavý začátek. Jak je mým dobrým zvykem, u knihy jsem se i ke konci takřka rozbrečela, ale nemůžu za to, že mi takové situace přímo vhání slzy do očí... Podtrženo sečteno, je to velmi kvalitně napsaná kniha, o níž se hrozně špatně píše, protože vám nechci prozradit klíčové momenty, které se například staly v druhé polovině příběhu. Přestože mi jednou na konci zabylo natolik líto, že jsem měla slzy na krajíčku, nemohu říct, že bych z knihy byla maximálně unešená a něco jí zkrátka chybělo. Něco málo, o čem by se mi mohlo třeba i zdát... proto tedy ty čtyři hvězdičky.... celý text

7 dní 2016, Deon Meyer

Jissis, to bylo boží. Fakt že jo. Nerada používám tohle slovní spojení, ale tady se to vyloženě hodí. 7 dní mě skoro až neuvěřitelně bavilo - až mě štve, že jsem do včerejška nepřečetla za den ani sto stránek, dočetla bych to pak jistě dřív. V každém případě to byla neskutečně čtivá kniha a já se při jejím čtení výborně bavila. Tohle je ten thriller, díky němuž jsem si Mobu zamilovala! A už vůbec nevadí, že se jedná o třetí díl a já předchozí nečetla, netrvalo mi nijak dlouho, než jsem se začetla, spíše jsem místo čtení prokrastinovala, což je čistě moje chyba. Já tuhle knihu rozhodně doporučuji všem milovníkům kvalitních thrillerů a sama se už nemůžu dočkat, až se pustím do předcházejících dílů, které tu mám půjčené z knihovny. Je to super kniha! Paráda. :) A mám nové oblíbené slovo! Afrikánské - Jissis! :)... celý text

Skoro se to podobalo lásce 2016, Jan Míka

Původně jsem od této knihy nic neočekávala - možná to, že se zasměji, že u čtení nebudu sedět jako socha a jen znuděně otáčet stránky, což se mi nakonec povedlo a já jsem nadšená. První novela o hlavním hrdinovi s přezdívkou Kuře mě příliš neoslovila, ale když jsem ji dočetla a začala číst o vysokoškolákovi Borisovi, četla jsem prakticky jako uhranutá. Jeho příběh z období normalizace mě bavil stonásobně víc, soucítila jsem s ním, s jeho problémy... a přála jsem mu, aby se na něj konečně usmálo štěstí. Byl to příběh o tom, jak se normálnímu člověku může postavit do cesty absurdní systém a lidé, kteří v něm hledají jakýsi únik od vlastní méněcennosti. Ke konci jsem měla chvilkami nutkání se rozbrečet, což se nakonec nestalo, přesto kdybych to nezmínila, patrně bych si připadala, že něco zamlčuji. Přestože Borisův příběh skončil otevřeně, asi si každý dokážeme představit, jak by pokračoval dál, takže v tomhle nevidím žádnou vadu. Mně se kniha opravdu líbila a jistě se k ní někdy zase vrátím. Pokud máte rádi příběhy z tohoto období, jsem si jistá, že vás kniha zaujme právě svou čtivostí a tím, že je srozumitelná.... celý text

Samotář 2015, Mark Dawson

Tohle se nedalo dočíst. Jako, myslím si, že by kniha teoreticky někoho zaujmout mohla, ale soudě podle reakcí, které jsem se dočetla ať už zde nebo na Databázi knih, moc pozitivně to lidé nehodnotí. Já knihu pro jistotu ani nedočetla, jelikož jsem mezitím začala číst Jiskru v popelu, čehož jsem se nemohla dočkat, no, a pak jsem se samozřejmě do knihy už nedokázala začíst - ne že by to předtím šlo zrovna snadno. Zkrátka, příběh bývalého nájemného zabijáka mě skoro zabil. Přesto, pokud takové špionážní knihy máte rádi, asi je to relativně dobrá volba. Jen má kniha podle všeho jakýsi neexistující konec. Nicméně, abych knihu jen nehanila, uznávám, že za to, že jsem se do knihy nemohla začíst, mohl pravděpodobně i fakt, že se jedná o pátý díl série o Johnu Miltonovi a tohle byla první kniha, co jsem o něm četla, tím pádem by to leccos vysvětlovalo.... celý text

Jiskra v popelu 2016, Sabaa Tahir

Abych pravdu řekla, původně jsem po takovém konci měla chuť dát o jednu hvězdičku méně a potrestat tak autorku, že budu muset na další díl čekat jak dlouho (a třeba jí tu jednu hvězdičku po vydání dát), ale když jsem dočetla, necítila jsem vůči tomu závěru žádnou zášť a víceméně jsem s ním byla spokojená. Přestože nebyl tak úplně uzavřený! Páni, to se mi vážně dlouho nestalo. Většinou nadávám, když kniha skončí takhle, ale dneska ne. Fakt jsem se toho zakončení hrozně bála, jelikož jsem věděla, že od toho se bude odvíjet celé mé hodnocení. A jak můžete vidět už jen podle počtu hvězdiček, které jsem knize dala, opravdu se mi líbila. Četla se jedním dechem. Navzdory tomu, že má bezmála čtyři sta stran jsem ji přečetla za necelé tři dny - a to se řadím spíš k pomalejším (i když ne tak úplně) čtenářům. Epická fantasy. Přesně takhle bych knihu ohodnotila, kdybych k ní měla říct jen dvě slova. Na zadní straně obálky je přirovnání k Hunger Games, Harry Potterovi a svou brutalitou ke Hře o trůny. Já s takovým názorem souhlasím - opravdu mi v určitých chvílích právě Hunger Games připomínala, a přestože jsem celého Harryho ještě nepřečetla, jsem si jistá, že stejné kouzlo ho s Jiskrou v popelu pojí. Hra o trůny je brutálnější, předpokládám, ale určité její prvky tam byly. Příběh sirotka Laii a vojáka Eliase byl v rámci možností předvídatelný, vlastně mi ani nepřipadal nijak náročný, ale líbilo se mi, jak to všechno bylo propojené a dávalo to smysl. Jak si autorka pohrála s příběhem vyprávěným hned ze dvou pohledů, dvou pohlaví... Sabaa Tahir definitivně umí psát a já jsem ráda, že jsem se ke knize v knihovně tak brzo dostala a rozhodně si ji plánuji i zakoupit. Tenhle skvost v mé knihovně rozhodně nesmí chybět. Pokud máte rádi Hunger Games, knihu vám doporučuji. Zaručeně si její čtení užijete. Sice mě mírně iritoval milostný trojúhelník, ale pokud jste ho překousli v HG, zvládnete to i tady, tím jsem si jistá. Hlavní hrdinka nepůsobí jako naivní slepice, ale je rozhodnutá zachránit svého bratra a to je pro ni nejdůležitější. Všechno ostatní už je jakýsi bonus. Tím spíš je jí jedno, jak toho docílí. Hlavně že bude se svým bratrem. Celé to prostředí, v němž se kniha odehrávala, bylo fascinující podobiznou Římské říše a já jsem si jistá, že si o ní autorka musela leccos nastudovat - přesto působí originálně. Nemám pocit, že by cokoli v příběhu bylo uměle vytvořené a dokonale jsem autorce všechno věřila. Bylo to tak autentické. Tak moc mě to vtáhlo do děje a já si jsem jistá, že si knihu přečtu znovu - minimálně v době, kdy v Česku vyjde druhý díl. Nechci si zkazit požitek ze čtení mou špatnou angličtinou. Na závěr si snad jen dovolím dodat krátký citát z textu: "Kde je život, tam je naděje."... celý text