ThePetinka přečtené 524

Klasické příběhy 2006, Valerie Wilding

Nový domov 2006, Gabi Adam

Nevadská růže 2009, Jerome Preisler

Vasalisův paradox 2011, Raphaël Cardetti

Musím říct, že ačkoliv detektivkám nějak zvlášť neholduju, tahle mě zaujala na první pohled (nebo spíš na první počtení). Líbí se mi to prostředí muzeí a galerií, spousta slavných jmen, obrazy, staré knihy a neustálá akce. Do oka mi padlo i to, že hlavní hrdinkou knihy je žena. Velentina mi byla sympatická a poměrně rychle jsem se s ní dokázala sžít. Hltala jsem každé její slovo, sledovala každý její krok a fandila jí ve všem, co dělala. Myslím, že práce restaurátorky musí být fantastická, i když hmotná odpovědnost, je asi poměrně stresující. Celým příběhem se táhla přitažlivá linie tajemna. Temný středověk vyplivl jen několik málo informací, které hlavním hrdinům prostě nestačí k tomu, aby vyřešili záhadu mnicha Vasalise - a pachuť smrti, strachu a nebezpečí, které rukopis provází, jim asi také nepomáhají. Příběh jsem si užívala a přiznávám, že jsem do poslední chvíle vůbec netušila, jak by mohl dopadnout. Dá se říct, že k rozuzlení došlo na několika posledních stránkách, v jednu už jsem byla dokonce nervózní z toho, jak rychle se blíží konec knihy. Měla jsem strach, že mi chybí nějaké stránky z konce knihy. Naštěstí se mi to ale jen zdálo. Příběh se čte dobře, řekla bych, že český překlad je povedený, precizně pracuje i s cizími jmény a dokonce i s francouzskými názvy ulic či městských čtvrtí. K vazbě toho moc říct nemůžu, jedná se o obyčejný paperback, který se mi při každé příležitosti zavíral a ze kterého mi stále vypadávala záložka. Knihu určitě doporučuji všem fanouškům detektivek, protože se jedná o opravdu povedený kousek. V příběhu se prolíná středověká záhada spojená s moderní Paříží, ve které se odehrává zběsilý závod o lidské životy. Je to velmi sympatické počteníčko.... celý text

Sochař duší 2012, Raphaël Cardetti

Město čarodějů 2010, Tereza Janišová

Hlavní hrdinka Kiara je sympatická mladá slečna, kterou jsem si hned od samého začátku oblíbila, připadala mi totiž taková normální. Žádná přehnaně inteligentní kráska, které leží u nohou celý svět. Ne, normálně děvče, které svůj život dělí mezi kamarádku, tancování, školu, svého pěstouna a tajemného muže, který ji doučuje magii přetváření hmot. Velmi sympatické je i samotné prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Kouzla a magie k němu patří stejně samozřejmě, jako draci, gryfové a magická vysoká škola. Myslím, že každý, kdo knihu čte, musí alespoň na okamžik zatoužit po tom, aby se na chvíli ocitl v Erilianu a zaskočil si tam do lázní. Příběh je velmi čtiví, i když je pravda, že je poměrně lehce odhadnutelné, jak dopadne. Z počátku mě to trochu rozptylovalo, ale čím hlouběji jsem se do knihy začítala, tím menší problém jsem s tím měla. Kniha sice nepatřila mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, nicméně myslím, že je to velmi příjemné počtení, doprovázené nádhernými, i když bohužel pouze černobílými, ilustracemi.... celý text

Syren 2010, Angie Sage

Syren volně navazuje na předchozí díl, Výprava za hrdinstvím, a autorka v něm opět rozplétá nové záhady Septimusova světa. Myslím, že už v předchozí recenzi jsem zmínila, jak výborně paní Sageová pracuje s vedlejšími postavami a musím podotknout, že tento díl to jen podtrhuje. Sledujeme čtyři až pět dějových linek, které se postupně slévají do jedné hlavní a ústí ve velké dramatické finále! Prostě výborně zpracovaný příběh! Autorka opět přichází se zajímavými nápady, její knihy se jen hemží desítkami výborných a mnohdy zajímavě uchopených témat. Už tu byli čarodějové, draci a dračí lodě, duchové, krysy, alchymisté, cestování časem a teď jsou tu i džinové a syréna. A to vše je doplněné o notnou dávku vtipu a napětí! Kniha se mi četla velmi dobře, jako vždy musím vyseknout poklonu nakladatelství Jota, za překrásnou vazbu, úžasné ilustrace a celkově velmi povedené ztvárnění knihy. Musím říct, že série o čarodějnickém učni Septimusovi Heapovi je opravdu výborné počtení, leč je možná určené pro mladší, než jsem já, nelituji, že jsem se ke knihám vrátila. Už se těším, až si pořídím další díl.... celý text

Aréna smrti / Vražedná pomsta / Síla vzdoru 2012, Suzanne Collins

Ke knihám mě přivedla kamarádka, ale nemohu tvrdit, že jsem o nich neslyšela i odjinud. Hunger Games jsou totiž světovým bestsellerem, který přilákal miliony čtenářů, na internetu jsem se dokonce dočetla, že díky knihám stoupl zájem o lukostřelbu až o 50% oproti normálu. Není se čemu divit, je to totiž úžasný příběh plný odvahy, síly, vzdoru, lásky a radosti ze života. Ale je také plný strachu, zbabělství, intrik, bolesti, slz a smrti. Hlavně té smrti. Hlavní hrdinkou, která nás celým příběhem provází, je Katniss Everdeenová, teprve šestnáctiletá dívka, téměř ještě dítě. Okolnosti ji však vrhnou do víru dospělosti dlouho předtím, než se s ní v příběhu seznamujeme. Je silná a milující, nadevše staví svoji mladší sestru Prim, nachází si cestu i ke své matce. Není však jako jiné dívky v jejím věku, není bojácná a slabá, nebojí se postavit systému. S lukem, šípy a svým kamarádem Hurikánem denně porušuje zákaz lovu v lesích, živí tak totiž nejen sebe, ale i svoji rodinu. Nevědomky se tak připravuje na docela jiný lov… Katniss, jak už jsem zmínila, velmi miluje svoji mladší sestru a je ochotná pro ni udělat vše. Když je Prim vybrána do Hladových her jako plátkyně za 12. kraj, přihlásí se Katniss místo ní jako dobrovolník, aby ušetřila její život. Ironií zůstává, že ji tím neochránila, jen spustila kolotoč věcí, které už po svém návratu z arény nemohla zastavit. Aréna smrti ji zároveň znovu spojuje s chlapcem jménem Peeta Mellark, který jí jako malé zachránil život a už od dětství ji tajně miluje. V Katniss se zprvu perou emoce, není se čemu divit, protože v aréně neexistují přátelé, vítěz může být jen jeden. Její a Peetův trenér Haymitch Abernathy ale přichází s příběhem dvou milenců stíhaných osudem, který jim má v aréně zajistit dary od sponzorů. V Katniss tím rozjíždí kolotoč emocí, které se točí nejen kole Peety a Hurikána, ale i kolem spousty jiným nevinných lidí, které je dívka nucena zabít. Děj všech tří knih je velmi složitý a spletitý, postavy přichází a odchází, umírají a nahrazují je jiné. Katniss však přežívá, nejen díky svým schopnostem s lukem, ale i díky pomoci ostatních. Zjišťuje ale, že je s ní manipulováno, lidé jí podvádí a využívají, což je příčinou toho, že se nejednou nervově zhroutí. První knihu jsem přečetla během jediné noci, tak moc mě dostala. Boj na život a na smrt smísený s láskou a porozuměním, vzpoura proti utlačování, nenávist, šílenství a strach. Všechno se mi to dostalo pod kůži, nešlo přestat číst. A ani když jsem obrátila poslední list, nešlo na knihu přestat myslet. Vyspala jsem se tedy a pustila se do druhého dílu. Ach, kdybyste jen tušili, jak mě jeho konec rozčílil, měla jsem pocit, jako by využívali mě, ne Katniss a Peetu. Dostala jsem hrozný strach, že ho zabijí a Katniss z toho zešílí! Udělala jsem navíc tu chybu, že jsem si přečetla nějaké diskuze na internetu a zjistila, že Peetu skoro nikdo nemá rád a všichni si přejí, aby byla Katniss s Hurikánem. Nechápu to, museli to psát lidé, kteří nečetli knihy, jen viděli film! Třetí kniha, vyvrcholení celé trilogie, mě stála spousty nervů a pláče, tak moc jsem si Katniss oblíbila a tak moc jsem se o ni bála. Autorka ovšem bravurně zvládla vše, do posledního detailu. Nechala Katniss uvědomit si, koho miluje a kdo jí rozumí, nechala jí zastřelit tu správnou osobu a hlavně nechala zemřít Prim. Napřed jsem hrozně plakala, ale došlo mi, že s její smrtí dostává příběh tu správnou špetku ironie. Katniss to všechno dělala pro ni, chtěla jí zachránit před smrtí a postarat se o to, aby byla šťastná a zdravá. Proto šla do arény, proto vypukla vzpoura, proto kraje strhli Kapitol a sesadili prezidenta, proto se Katniss několikrát málem zbláznila a proto týrali a mučili Peetu. Katniss to dělala proto, aby Prim přežila. Ale jak vidno, nemusela se namáhat (to je vtip, ano?). Příběh naštěstí končí dobře, tak, jak jsem si to vysnila. Mám ráda šťastné konce, hlavně ty, ve které už nikdo nedoufá. Knihy vám určitě doporučuji, jsou víc, než jen dobré. Jsou to jedny z těch mála, které člověka vtáhnou do děje a nedovolí mu odejít. Katniss vás nějak nutí všechno to s ní prožívat, nejde ji v polovině knihy opustit a jít spát. Je jako Harry Potter v sukni.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Liesel je dívka, která prožívá své dětství během 2. světové války. To je téma, lákající spoustu autorů, nicméně Markus Zusak ho uchopil velmi nezvyklým způsobem. Ukázal nám, že člověk v té době nemusel být nutně židem, aby zažil strach a bolest ze ztráty blízkým. Vzal nás totiž na exkursi na HimmelStrasse do Molchingu, doprostřed nacistického Německa, a představil nám rodinu Hanse a Rosy Hubermannových, která s otevřenou náručí přijala nejen cizí malou dívku, ale i židovského boxera. Právě Liesel je hlavní hrdinkou knihy. Její životní osud je vážně krutý - je dcerou komunisty, před očima jí umírá mladší bratr, matka ji opouští a nechává ji v cizím nepřátelském světě… A čeká ji ještě spousta trápení. Liesel neumí číst, písmena a slova jí přitom provází celým příběhem. Na pohřbu svého bratra ukradne první knihu a v tu chvíli se stává zlodějkou. Zlodějkou knih, která nezná abecedu. Když se to dozví její adoptivní otec, vezme ji do sklepa a za pomoci své malířské štětky a běloby jí naučí, co které písmenko znamená. Sklep se tak záhy stává ústředním místem celého příběhu. Sklep hraje v příběhu velkou roli, větší, než by se mohlo z počátku zdát. Nejen, že se pro Liesel stává milovaným místem, na několik měsíců se také stává domovem pro Maxe, žida, kterého Hubermannovi ukrývají. A ve chvíli, kdy Max sklep opustí, vrací se do něj Liesel a sklep jí zachrání život. Možná vám přijde, že předchozí odstavec je samý spoiler, ale věřte, že hlavní vypravěčka příběhu o Liesel Menningové si na spoilery také docela potrpí. Smrt. Je všude tam, kam, se Liesel pohne a dívčin příběh ji tak velmi záhy pohltí. Zároveň je velmi nezaujatým vypravěčem, který zná všechny aspekty příběhu a nebojí se o ně podělit. V důsledku to znamená především to, že čtenář se dozví nejen všechny detaily o životě postavy, ale především všechny drobnosti týkající se její smrti. Příběh mě naprosto pohltil a uchvátil. Kniha je mnohdy velmi emotivní, člověk se u ní ale také zasměje. Je to však především příběh o temných místech v životech lidí, kteří nikdy neudělali nic špatného, takže láká k zamyšlení. K tomu vybízí i Smrt coby vypravěčka, protože její nezvyklý pohled na svět člověka přitahuje a nutí číst dál. Zlodějka knih není bestsellerem nadarmo, je to totiž výborný příběh, který rozhodně stojí za přečtení. Myslím, že zaujme téměř každého, protože v sobě snoubí realistické prvky 2. světové války, hrozné životní osudy židů, ironii štěstí za dopadu bomb, dětský smích i romantický příběh lásky. Je to kniha, která si najde cestu ke každému.... celý text

Tajný denník Adriana Mola 2003, Sue Townsend

Opět jsem na praxi neměla co dělat a jakousi náhodou jsem se dostala k bedýnce s knihami namluvenými na CD. Adrian Mole mě zaujal, protože ho předčítá Vojta Kotek, ještě coby správný pubertální Snowboadďák. Tak jsem si to cédéčko, nic netušíc, prostě půjčila. Nemám nejmenší tušení, jaký pocit bych z toho měla, kdybych to četla, nicméně to cédéčko je prostě dokonalé! Hrozně jsem u toho nasmála. Tekly mi slzy, bolelo mě břicho a neměla jsem slov. Nikdy bych byla neřekla, že se u toho tak pobavím. Ale jak by řekl Adrian - to už je můj osud. Z počátku jsem z toho měla takový zvláštní pocit, protože je to celé formou deníku a mě to přišlo až neuvěřitelně hloupé. Vždycky bylo řečeno datum, dvě až tři věty a pak u zase další den. Ale už v polovině ledna jsem si zvykla a začala jsem se u toho pořádně bavit. Je to tak hezky načtené, Kotek to prostě umí, to se mu musí nechat! Takže pokud máte rádi anglický humor, ironii a nadsázku, rádi se bavíte a nemáte povečerech nebo ve škole co dělat, tak tohle si půjčete. Rozseká vás to na kousky... celý text

Léčba neklidem 1989, Saki (p)

Nad tohle knihou jsem seděla už jednou, ještě v době, kdy jsem před několika málo lety měla o prázdninách brigádu v knihovně. Tehdy jsem ale přečetla jen jednu povídku a pak přišla paní, která si knihu velice drze půjčila domů. Teď jsem o ni zavadila pohledem na praxi v Bibliobusu a řekla jsem si, že do toho půjdu znovu. Udělala jsem dobře. Kniha je tvořená několika povídkami (asi 8), které jsou vesměs dost vtipné. Nevím, jestli to je černý humor, nebo jestli je to ten typický anglický humor či kobinace obojího. Nicméně je to druh zábavy, na jaký u nás asi nejsme moc zvyklí. První povídku jsem si musela přečíst dvakrát, než mi došlo, co konkrétně je na ní tak zábavného. Knihu bych vlastně rozdělila na dvě poloviny, kdy ta první se mi líbila hodně a ta druhá už méně. Samotná povídka Léčba neklidem mě absolutně nenadchla. Zcela naopak tomu bylo u povídky s mluvícím kocourem, nebo povídka Stredni Vaštar. Pointy povídek mě občas úplně odrovnaly, protože se rozhodně nedá říct, že bych od začátku tušila, jak celý příběh dopadne. Je to vtipné, čtivé a rychle to odsýpá, a když k tomu přidám právě onu nepředvídatelnost, tak z toho ve finále vyplývá bezvadná kniha... celý text

Pověsti ze Skotské vysočiny 2010, George W. Macpherson

Knížka je rozdělená na několik částí, které vždy obsahují podobné, poměrně krátké příběhy. Někdy to bylo trochu jednotvárné, jindy zase strhující a opravdu zajímavé. Mě osobně nejvíc zaujala povídka o vřesovém pivu, dokonce přemýšlím, že bych na tohle téma napsala nějakou krátkou povídku. Pokud vás zajímá nadpřirozeno, pověsti a báje a také Skotsko, tak je to knížka určená přesně pro vás. Pokud ne, nejsem si úplně jistá, jestli by vás to nějak moc zaujalo, ačkoliv je to psané docela poutavým způsobem. Řekla bych, že je to spíš taková oddychovka, na deštivou sobotu.... celý text

Tam a zase zpátky 2005, Sean Astin

Ihned poté, co jsem knihu spatřila, jsem si řekla, že prostě musí být moje! Vždyť já miluju Pána prstenů a všechno, co se ho týká. Bohužel, o to větší potom bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že prvních pět kapitol je vlastně životopisem Seana Astina. Vím, měla jsem to očekávat, ale nebylo tomu tak. Vytrvala jsem a stále vyhlížela, kdy prvně spatřím kurzívou napsané jméno J. R. R. Tolkien či Peter Jackson a ten okamžik přišel až v polovině šesté kapitoly. Sean Astin zvedne telefon a jeho agentka mu řekne, že role Sama je pro něj jako šitá na míru. A on neví, kdo je Sam, kdo je Tolkien a co je Pán prstenů. A věřte tomu nebo ne, to nebylo největší zklamání v knize. Sean totiž obrátil auto a naklusal do prvního knihkupectví, a tam si všechny tři knihy koupil. On si svého Sama zasloužil, on všechny knihy nakonec přečetl. O tom, jestli si Elijah Wood zasloužil svého Froda by se dalo polemizovat, protože, jak právě v téhle knize vyplouvá na povrch, on trilogii nikdy nepřečetl. Díky knize vyplouvá na povrch velká spousta věcí, která by jinak zůstala lidem skryta. Třeba já osobně, jsem vždycky považovala Vigga Mortensena za toho nejúžasnějšího Aragorna, jakého kdy mohli vybrat. A oni ho nevybrali, Viggo naskočil do rozjetého vlaku poté, co roli vzdal jeho herecký kolega Stuart Townsend (Viggo byl prý do celé věci tak zapálený, že s sebou stále nosil meč). Christopher Lee, který ztvárnil Sarumana zase podle všeho velice toužil po jakékoliv roli ve filmu, protože knihu čte rok co rok znovu a znovu a John Rhys-Davies, filmový Gimli, měl obrovské problémy se make-upem, takže neskutečné množství práce za něj oddřel jeho dvojník. A abych nezapomněla na samotného autora, tedy Seana Astina. Ten musel kvůli roli Sama přibrat dvacet kilo a mnohdy se kvůli tomu cítil opravdu špatně. Kniha je psána velice poutavým způsobem a to i prvních pět kapitol. Neočekávejte však žádné veselé historky z natáčení. Kniha je spíš osobní zpovědí herce, který se nebojí přiznat vlastní chyby a neváhá se za ně omluvit. Občas mám sice trochu pocit, že Sean se hrozně moc snaží, aby nikoho neurazil, ale myslím, že přes to se dá docela dobře přejít. Tahle knihy bude určitě zajímavá pro každého fanouška LOTRa.... celý text

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Po celou dobu četby jsem z knihy měla hodně rozporuplné pocity, protože kniha rozhodně nepopisuje nic nádherného. Po přečtení první kapitoly, ve které hned umírá jeden z vedlejších hrdinů jsem byla odhodlaná knihu odložit. Vrátila jsem se k ní jen proto, že jsem tak trochu strašpytel a netroufla jsem si psát referát o něčem, co jsem nečetla. Asi v polovině knihy mi došlo, že hlavní hrdina Pavel a celá jeho banda jsou Němci! Ale bylo pozdě, já už jsem je milovala a nemohla jsem jen tak přestat. Dokonce si myslím, že i kdybych si to uvědomila už na začátku, nebylo by mi pomoci. Prostě jsem jim musela fandit, bez ohledu na to, za koho bojují. Vždyť oni za to přece nemůžou! Bohužel jsem tak trochu tušila, jak to celé dopadne. Němci válku prohráli, tak jak asi? Kniha je až neuvěřitelně čtivá a není ani nijak dlouhá. Je sice smutná a trochu ubíjející, ale i přesto se čte jedním dechem. Určitě doporučuji!... celý text

Opožděné vzpomínky 2009, Evelina Merová

Téma knihy je poměrně jasné - židovská problematika během 2. světové války + židovská problematika během komunistické éry. Hlavní hrdinka nebyla zrovna šťastná osoba, protože si musela projít obojím. Příběh je vyprávěn ich formou, jakýmsi deníkovým stylem, takže je hodně autentický. Někdy jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. Evelině, Evě, jsem po celou dobu hrozně fandila, ačkoliv přiznávám, že ke konci knihy mě trochu zarážela. I když zarážela asi není to správné slovo, spíš jsem z ní byla zmatená. Její rodiče, starší sestra s manželem a malým synkem (bylo mu 8 měsíců a nacisté ho poslali do plynu, kurvy) - ti všichni jí zemřeli. Ona s vypětím všech sil přežila, ačkoliv díky pochodu smrti málem přišla o nohy. Docela bych i řekla, že Rudá armáda přišla v její poslední hodinku. V Rusku pak získala novou rodinu - a po celou tu dobu se už o svých rodičích ani nezmínila. Stále jsem trochu podvědomě čekala, že se zabívala nějakou myšlenkou na ně. Co by říkali na jejího manžela, měli by radost z vnoučat? Nic, ani zmínka. Možná to bylo moc bolestné, nevím. Na Prahu přitom vzpomínala v jednom kuse. Knihu jsem vyloženě zhltla - opravdu se to jinak říct nedá. Měla jsem ji přečtenou během jediného dne. Ve čtvrtek jse si ji odnesla z Bibliobusu, v pátek odpoledne jsem se mophla vráti ke Krysaři. Je výborná.... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

Mám hrozně ráda muzikál Krysař, takže jsem musela, poměrně logicky, časem dospět i k Dykově novele. Navíc, jako bonus, patří tahle kniha i do seznamu povinné četby. A je tu i další, menší bonusek - je to jen krátká povídka, která člověku zabere jedno odpoledne. Taková oddychovka na deštivou sobotu. Krysař je tajemná osoba, nikdo o něm nic neví. V celé knize není ani jednou zmíněno, jak se vlastně jmenuje. Neví se, odkud pochází, kolik je mu let, kde přišel ke své píšťale. Je to jeden velký tajem. Což je okouzlující! Hrozně jsem doufala, že se sebere a odejde od Agnes - i když jsem věděla, že to neudělá. Přála jsem mu, aby zůstal nezměněný, tajemný, přitažlivý a větrem ošlehaný cizinec. Ale smůla… Do toho všeho je tu rybář Sepp Jörgen. Mě vám ho bylo tak líto. Chápal pomaleji, ale tak co. Ty holky, to jak se mu smály, to mi přišlo tak opravdové, ta kruté, že jsem si u toho pobrečela. Konec mě absolutně dostal. Četla jsem na chodbě ve škole, když jsem čekala na autobus. Několik učitelů mě vyděsilo k smrti, protože procházeli kolem mě, pochechtávajíc se, že jsem správný knihovník. A já tam brečela, že Krysař už není. Kniha je nádherná a určitě stojí za přečtení. Navíc, pokud jí máte někdo k maturitě, je výborná, protože je krátká a dá se o ní výborně mluvit.... celý text

Inheritance 2012, Christopher Paolini

Krvavý život 2007, Patricia Nead Elrod

Upíři jsou teď nesmírně populární, to se musí nechat. Nicméně přiznávám, že já jsem z nich už před nějakým časem takříkajíc odrostla. Nikterak mě tedy nenadchlo, když jsem ke knize o opravářce aut (která se čas od času mění v kojota) dostala jako přídavek zrovna tenhle titul. Tak nějak mě napadlo, že jsem mohla mít taky trochu víc štěstí a dostat něco víc… ráda bych řekla dospělého, ale spíš se hodí slovo vhodného. Krvavý život je druhý díl, navazuje na knihu Krvavý seznam. Tu jsem nečetla! To myslím mluví samo za sebe. Při čtení jsem díky tomu trochu tápala, přestože děj na předchozí titul přímo nenavazoval. Byl však proložen odkazy na postavy, které už se v téhle knize nevyskytovali a ty mi pak způsobovali, jak by řekla Helenka Součková, potíže v hlavě. Hlavní postava se jmenuje Jack Fleming a byl by to docela sympaťák, kdyby přes den nespal v lodním kufru vystlaném hlínou. Má ale i kladné stránky a docela fajnovou milenku. A je hrozně zajímavé, že nepřeleze tekoucí vodu. Každý autor si s těmi upíry holt vyhraje jinak. Příběh byl svým způsobem docela jednoduchýí. Na druhou stranu však musím podotknout, že byl předložen vážně nejednoduchým, mnohdy až matoucím způsobem. O co vlastně celou dobu jde, to čtenář zjistí jen několik málo stran před koncem.... celý text

Bestie uvnitř 2012, Liselotte Hammer

Kniha má rozhodně to, čemu se v odborné hatmatilce říká strhující děj. Je psána poutavým způsobem, kdy čtenář postupně odhaluje jednotlivé, do sebe zapadající, kousky skládačky. A když v polovině knihy zjistí, že všechno je vlastně docela jinak, že to není jen tak nějaká vražda, že je to vražda pedofilů, tak si musí přiznat, že ho to do té doby vlastně ani nenapadlo. Zápletka je strhující, děj má spád, nicméně občas zavání zvláštní teatrálností. Několikrát jsem se také setkala s poněkud zvláštním vyjadřováním, kdy mi nebylo úplně jasné, kdo co říká a čeho se právě diskuze týká. Některé věty jsou úplně vytržené z kontextu a přijde mi, že nedávají žádný smysl. Jiné jsem si pak musela přečíst několikrát, než jsem odhalila, co tím chtěl vlastně básník říct. Po celou dobu mi přišlo zvláštní, že hlavní postava, vrchní komisař Konrad Simonsen, nemá nikde ve jméně Thor, stojí, z mého úhlu pohledu, tak nějak zvláštně mimo. Posuzovala jsem jeho podřízené, bývalé kolegy, známé, neznámé i jeho dceru. Ke všem jsem si během knihy vytvořila nějaký vztah ať již pozitivní či negativní, nicméně Konrad Simonsen pro mě až do samého závěru zůstal velkou neznámou. V některých částech knihy mi byl sympatický, jindy mi lezl na nervy, občas byl hrozně teatrální, jindy zase poněkud přihlouplý… Přemýšlela jsem nad tím a došla jsem k závěru, že je to velké plus. Jeho postava je trojrozměrná. Má i své stinné stránky a dává je najevo. Je to zvláštní postava. Celkově bych knihu posoudila jako dobře čitelnou detektivku, která je obohacena o jakýsi zvláštní pod-kontext. Řekla bych, že autoři se určitě snaží upozornit společnost na problematiku pedofilie, což je dobře. Otázkou je, jestli to k něčemu bude.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

!!! SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje !!! Když opominu obálku a prvních 34 stran, mohla bych říct, že je kniha vynikající. Ale neudělám to, protože si myslím, že světovým bestsellerem se kniha nestane proto, že by byla vynikající. Spíš kvůli tomu, že je jiná. A muži, kteří nenávidí ženy opravdu jiní jsou. Larsson pracuje s poměrně velkým počtem postav, což nemám ráda. Důvod je zpravidla nasnadě - některé postavy bývají upozaděné, přestože je patrné, že původně měli zastávat mnohem větší roli. Stává se, že působí tzv. do počtu. Larsson se tomu jevu mistrně vyhnul, přestože naprosto dopodrobna rozebírá dva životy, Mikaelův a Lisbethin. A k tomu, aby toho nebylo málo, je tu časopis Milénium a obrosvský rod Vangerů, který má sám o sobě tolik členů (a stejný, ne-li větší počet problémů), že si autor musel dát vážně velký pozor, aby na někoho nezapomněl. Pohnutý životní příběh není tím, co prodává. Takovou věc umí sepsat a každý. A pokud se jedná o dobrého spisovatele, rozpláče několik děvčat a donutí pár chlapců se zamyslet. Příběh Lisbeth mi tak nepřipadá zase tak úžasně děsivý, četla jsem i o lidech, kteří si zažili víc. Mikael mě zase k smrti ubíjel tím, že pro něj bylo všechno samozřejmé. To, co z ní dělá hit posledních dní je podle mě spíš příběh klanu Vangerů, mladinké Harriet a všech zrůdností, které zůstávají do poslední chvíle mistrně zapletené. Mám ráda detektivky, které nutí člověka prožívat celý zločin s detektivem. A tohle je jedna z nich. Je jiná právě způsobem, jakým k celé věci přistupuje. Ten zvláštní způsob členění textu, to, že autor se obtěžuje přerušit Lisbethino životní drama jen proto, aby napsal, že Mikael si na druhé straně země dává k jídlu obložený chleba, to byla ta věc, která mě dostala. A štvala. Celá takhle kniha mě štvala, jakkoliv to může znít rozporuplně. Abych to shrnula - MKNŽ se mi zavrtali hluboko pod kůži a zase se mi jednou stalo, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Příběh rodiny Vangerů byl uchvacující a strhující. Autor mistrně zvládnul zakamuflovat skutečnost tak, že do poslední chvíle není jasné, jak Harriet zemřela. To, že je vlastně naživu, že utekla před svým bratrem, před člověkem, který povětšinu knihy vystupuje jako kladná postava, to dozajista dostalo každého! Celý příběh navíc působí vážně opravdově, nikdo se nechová nepatřičně, všechny postavy se zdají jako živé. Až mě napadá, jestli doopravdy neexistuje nějaká Lisbeth či Harriet. Kniha má ovšem i své mínusy. Třeba místy se opakující ekonomické rozpravy, kterým laik sotva porozumí. K tomu patří i ono zcela přesné pojmenování každého elektronického nesmyslu, každé knihy a každého filmu, který se mezi řádky objeví. Pak, jak jsem již zmiňovala, mě nikdy dost vytáčel způsob členění textu. Nebylo to jako u jiných knih, kdy jste nuceni číst stále dál - tady se spíš jednalo o znechucené odložení svazku. Koho by zajímalo, co si dá Mikael k večeři tentokrát, když Lisbeth je na pokraji zhroucení?! Víte, nad posledním odstavce jsem se rozčílila natolik, že mám sto chutí napařit knize jen 70%. Obálka, na které jsou herci z onoho stupidního hollywoodského nesmyslu, mě k tomu ještě pobízí. Na druhou stranu ale přiznávám, že kniha mě stále nutila přemýšlet, naučila jsem se díky ní spoustu nových věcí a zjistila, že potřebuji notebook s podsvícenou klávesnicí.... celý text