TimetoStyle
přečtené 231
Rezavé desky
2020,
Jan F. Rajm
Tato kniha byla mojí prvotinou, protože se jedná o povídkovou fantasy knihu. Normálně bych po ní nesáhla, ale autor ji nabízel na Facebooku za recenzi a tak jsem si řekla, proč ji nevyzkoušet. V knihkupectví bych si ji nekoupila, protože do sekce fantasy chodím opravdu zřídka. Navíc jsem fakt neskutečně dlouho nedělala recenzi na zaslanou knížku, tak jsem se této příležitosti ujala ráda. Hned úvod se mi zalíbil, vedl k zamyšlení. Byl zajímavý a hezky uvedl do děje knihy. Deník psaný revolucí 4 Hned ze začátku mě tato povídka chytla. Líbilo se mi, že byla fakt čtivá. Jediné, co bych vytkla, tak bylo vyzrazení jedné věci o životě hrdiny hned na začátku. Kdybych tu informaci neměla, bylo by to napínavé a čtenář by do poslední chvíle nevěděl, jak to skončí. Deníkové zápisy by se mi proto líbily mnohem víc, když bych ji nevěděla. Celkové rozuzlení se mi taky líbilo, vůbec mě tahle varianta nenapadla. H. Sam Twice 5 Tato povídka se mi zalíbila hodně. Počítač mi přišel roztomilý svým žvatláním a taky ironií. Popis oblud byl tak dobrý, že jsem měla pocit, že jsem na planetě s nimi. Doufám, že se na tuhle povídku v příběhu naváže. Zajímalo by mě, co dalšího hl. hrdinu potká. Jiný svět 5 Tahle povídka mě donutila k zamyšlení. Hlavně její poslední dvě části. Napadlo mě, že kdybychom obsadili další planetu, tak jestli bychom udělali něco jinak? Život na Zemi by byl lepší a nebo horší? Jakou roli by v tom hrála technologie? Tady moje představivost pracovala na plný plyn. Líbilo se mi pojmenovávání vozítek a taky jména hlavních hrdinů byla dost neobvyklá. Joe, muž ze severu 5 Tak takhle povídka mě vážně dostala. Když se ukázalo, že už je vše zase v normálu, přišla další katastrofa. Fandila jsem Nickovi, do poslední chvíle jsem nevěděla, jak to všechno celé skončí. Sněhová bouře byla popsána tak, jako bych tam byla s hlavním hrdinou. Určitě se k této povídce vrátím, líbila se mi fakt hodně. Na konci jsem měla úsměv na tváři, bylo to hezky napsané. Každý umíráme sám 5 Tahle povídka mě chytla za srdce. Bylo v ní vlastně všechno - radost, smutek, nenávist a taky přání druhým to nejlepší. Hlavní postava se mi zalíbila. Chápala jsem jeho smutek, určitě není lehké žít s tím, co ji potkalo. Na půli cesty 5 Bylo to opravdu zajímavé zamyšlení nad tím, jestli by se tohle mohlo někdy stát. Myslím si, že ano, protože vývoj technologie jde stále dál a zlepšuje se. Samozřejmě si nemyslím, že by za sebou nechali lidstvo zahynout, ale i tak se jednou určitě vydá nějaká raketa vstříc novým planetám, kde by mohl možná být i život. Povídka měla moc hezký konec. V podobném smyslu jsem četla i jednu knížku o rakovině a s tím spojenou ztrátu vlasů. Líbila se mi hrozně moc. Noční host 5 Ze začátku jsem měla problém rozeznat, kdo je kdo. Pak už to bylo v pohodě a četla se mi jedna báseň. Měla jsem pocit, že se místo čtení dívám na nějakou kriminálku a v pozadí hraje taková ta strašidelná hudba. Jak příběh plynul, tak jsem ani nedutala a jen jsem hltala každé další slovo. Její konec mě dostal, to jsem nečekala. Bylo v ní jak napětí, tak i naděje, radost a i vděk. Určitě se k ní v budoucnu vrátím. Otisk 5 Tady jsem byla při každé nové informaci překvapenější než u té předchozí novinky. Co se tedy nakonec stalo? Byl to někdo z nich a nebo snad někdo z jiné planety? Řadím ji mezi ty lepší, vážně mě bavilo se příběhem nechat nést a zjišťovat nové informace. Početí 2 Tahle povídka byla taková nemastná neslaná. Jediný, co se mi na ní líbilo, tak byl konec. Bylo to hezké zamyšlení. Jinak jsem tam nenašla nic, co by mě oslovilo. Byla to jedna z těch slabších. Pralesní pláč 1 Tahle povídka byla zvláštní. Nebylo v ní vlastně nic vysvětleno, jen nastíněno. Hlavní otázka „Proč to vůbec dělali?“ nebyla zodpovězena. Starci a řeka 4 Při čtení jsem nedýchala stejně jako hlavní hrdina. Ani jsem nevěděla jak a už jsem byla na konci povídky. Tahle mě zasáhla. Nevěděla sem, jak to celé skončí. Líbila se mi, ale zase mi v ní něco chybělo. To je můj muž 5 Tahle povídka se mi hrozně líbila. Myslím si, že takhle by se to mohlo stát s mimozemšťany. Konec byl taky dobrý. Třetí 5 Páni, tak tahle povídka mě dostala. Musela jsem si poslední část přečíst znovu, abych ji vstřebala. Vážně se mi líbila, i když se tohle spojení moc nehodí k tomu, co se jim stalo... Vlakem ke hvězdám 5 Tohle bylo miloučké. Od půlky jsem se usmívala jak měsíček na hnoji, bylo to fakt hezký. K této povídce se hodí citát - Život je jako horská dráha, jednou jsi nahoře a jednou dole. Žít se sluncem 5 Tato poslední povídka byla hezkým zakončením. Zalíbila se mi až po chvíli, začátek mi připadal zvláštní, ale pak jsem se zorientovala. Přečetla bych si knížku znovu? Ano, některé povídky se mi vážně líbily. Nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Musím říct, že autor má vážně dar vymýšlet různé světy a uvést čtenáře rychle do děje. Samozřejmě, že se mi nemůžou líbit úplně všechny povídky, to není možné, ale i tak to byla fakt jízda. Moje představivost jela na plný plyn a já se od některých povídek nemohla odtrhnout. Nejvíc se mi líbily tyto povídky - H. Sam Twice; Joe, muž ze severu; Každý umíráme sám; Noční host a Vlakem ke hvězdám. Musím ale i zmínit chyby, které mě rušily od čtení. Skoro v každé povídce nějaká byla. Buďto byla chyba v interpunkci, anebo v pravopise. U povídky Početí dokonce chybělo i záhlaví s názvem povídky. Knížku můžu doporučit všem, koho zajímají různé příběhy z různých světů. Moc děkuji autorovi za zaslání knížky a za moc hezké věnování.... celý text
Girl Online
2015,
Zoe Sugg
Do knížky jsem se začetla velmi rychle, stránky mi jen ubíhaly pod rukama. Když jsem ji četla před spaním, tak jsem si řekla Musím už jít spát, už je pozdě, ale potom jsem se stejně k příběhu vrátila a pokračovala ve čtení. Musím ocenit i obálku, která je podle mě hodně originální, krásně pasuje k příběhu. V tomto příběhu se hlavní hrdinka jmenuje Penny, která trpí úzkostí. Její mamka pořádá svatby v různých tématech, tudíž hodně cestuje. Penny pojede s oběma rodiči do Ameriky do New Yourku kvůli jedné svatbě. Tady vlastně začíná příběh, který souvisí s klukem, o kterém Penny začne blogovat. Hrozně se mi líbilo, že Penny si spolu s jejím kamarádem Eliottem vymysleli takový šifrovaný způsob komunikace přes zeď. Různý počet zaklepání znamenají jinou věc. U některých jsem nezjistila význam, tak snad se ho dozvím v příštích dvou dílech, protože mě to zajímá. 2 zaklepání – Můžu přijít? 3 zaklepání – Můžeš přijít. 4 zaklepání – Jasně, přijď hned. 5 zaklepání – Jseš vzhůru? 6 zaklepání – Miluju tě. 8 zaklepání – Mám tě rád. 10 zaklepání – Pojď okamžitě ke mně. (Používají to v případě nejvyšší pohotovosti.) Taky se mi líbil Den kouzel a tajemství, ze kterého bych byla jako malá nadšená. Co se při něm dělá si už musíte zjistit sami Měla jsem pocit, že o mně někdo napsal knihu. Taky mám blog, jsem občas taky nešikovná a občas mě přepadají úzkosti, ale ne tolik jako Penny. Tyhle dvě věty mě vystihly dokonale, protože se mi to občas stane s nápadem na článek: Cítím, jak mě začínají svrbět prsty, protože mě zčistajasna napadne téma pro můj blog. Někdy má člověk pocit, že škola je jedna velká divadelní hra a my všichni musíme neustále hrát role, které jsme dostali. U tohohle odstavce jsem se smála, protože na mě taky sedí úplně dokonale: Podívám se na smsku, kterou jsem napsala, a ušklíbnu se. Tři pusy… to je příliš. Obzvláště když on mi žádnou neposlal. Vymazávám polibky. Jenomže teď ten text vypadá fakt nijace, tak nějak nepřátelsky… Doplním ho tedy o smajlíka. Jenže to zase vypadá dětinsky. Že bych ho vyměnila za mrkajícího smajlíka? Ne, to zase vypadá moc vyzývavě. Mažu dalšího smajlíka a přidávám P jako Penny. Jenomže to pak vypadá, jako bych jen zkopírovala Noahovu zprávu. Musím vymyslet něco, co bude aspoň trochu originální, co bude mít trochu šťávu. Tři výtahy přijedou a zase odjedou, ale já tam pořád jenom stojím, píšu a mažu, píšu a mažu. Jak se dá vymyslet něco originálního a „dospělého“ a nepůsobit až moc snaživě nebo formálně? Nakonec tedy napíšu jen „Já děkuju TOBĚ, Penny“ a přidávám emotikon s palcem nahoru. Což se mi zdálo jako super nápad – ale jen do okamžiku, než jsem stiskla ODESLAT. Autorka tuhle knížku napsala už před x lety, ale určitě pomohla hodně lidem s jejich úzkostí, protože v knížce se objevilo hodně tipů na to, jak ji zvládnout. Co mi ale fakt vadilo, tak byla nešikovnost hlavní hrdinky. Sama taky občas zakopnu, ale Penny byla tak strašně nešikovná, že se jí dělo něco vlastně pořád. V tomhle mi hodně připomínala Bellu ze Stmívání, která to měla stejně. Tohle vlastně bylo jediné, co mi fakt vadilo. Už se hrozně těším na druhý díl, který má taky hezkou obálku stejně jako tenhle díl. Je to úžasná série, která přímo vybízí k přečtení během letních prázdnin.... celý text
První opravdový polibek
2019,
Kasie West
Tohle je moje v pořadí už šestá knížka od této autorky. Jako první jsem od ní četla P. S. Líbíš se mi a ta je pořád na smyšlené bedně první. Myslím si, že ji už žádná nepředčí, protože je podle mě nejlepší. Na druhém místě je Po tvém boku, která se mi líbila taky hodně. Po dočtení mám zase takový hezký pocit jako pokaždé, když dočtu knížku od Kasie. Mám tak nakažlivě pozitivní náladu, že to je pro okolí až otravné :-D Ale já ty její příběhy prostě miluju, mám pocit, jako bych byla hlavním hrdinou a prožívala to spolu s nimi. V této knížce je hlavní postava pojmenovaná nezvyklým jménem Lacey, které jsem dřív neslyšela. Hned ze začátku mi sedla, dokázala jsem se s ní ztotožnit skoro pokaždé. „Každý musí nějak začít a tohle prostě byl můj start.“ Mám ráda, když je v knížce věnování, epilog a taky poděkování. Všechno v této knížce bylo, proto dostala plusový bod. Musím ocenit vložené části scénáře, krásně děj oživovaly a přidaly mu trochu až hororovou atmosféru. Těšila jsem se, až se tam zase objeví. Ke konci se objevila jedna scéna, která se týkala Lacey. Bála jsem se stejně jako ona :-D Nemohla jsem přestat dál číst, musela jsem se dozvědět, jak to bude dál. Hrozně ráda bych tuhle knížku viděla zfilmovanou, byla by sranda pozorovat, jak by Lacey vypadala v kostýmu zombie. Knížku můžu doporučit všem, kdo si chtějí při čtení odpočinout. Během čtení se budete culit, ale i tak budete chtít vědět, jak to nakonec dopadne.... celý text
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
2013,
Tim Burton
Knížka si mě získala hned od první stránky, hrozně se mi zalíbila grafika a taky rýmovaný text. Bylo to až chvílemi morbidní, prostě klasický Tim Burton. Knížka se skládá z celkově dvaceti tří básní plných černého humoru, který mám sice ráda, ale párkrát to bylo moc i na mě. Snad každou postavičku jsem si zamilovala díky jejímu podivínství a taky díky obrázku. Nejvíc se mi líbila Vúdúholka, Královna Jehelnička a taky Robotík. Tahle sbírka je podle mě ta nejpodivnější sbírka básní, jakou kdo kdy napsal. Mám v plánu číst více poezii, protože donutí zamyslet se nad textem jinak než próza. Nejdřív mi moc nešlo čtení příběhu v rýmech, ale zvykla jsem si na to hned během první básně. Potom to krásně plynulo, pomáhaly tomu i ilustrace, které byly moc povedené. Jedna báseň mě rozesmála nahlas, a to byla tahle: Roch, toxický hoch Zoufale vzlyk – a dokonal. Kdo ale mohl mít tuchu, že se dá nadobro umřít následkem čerstvého vzduchu? Knížku jsem měla z knihovny, ale určitě si ji koupím domů. Dám si ji hned vedle knížky Můra noční, předvánoční. Budu doufat, že přeloží i další autorovy knihy, protože si to zaslouží.... celý text
Kdo chytá v žitě
2010,
J. D. Salinger (p)
Ze začátku se mi hlavní postava nezamlouvala. Její styl vypravování mi přišel hodně zvláštní, často jsem se ztrácela v tom, co chtěla říct. Musela jsem si hodněkrát přečíst daný odstavec znovu. Po chvíli se tohle zlomilo a já si na vypravování zvykla. Líbilo se mi, že Holden uměl být dost sarkastický a okolí to nepoznalo. V tomhle jsem se viděla, protože to zažívám taky. U téhle scény jsem se nad tím pousmála. „Co to čteš?“ „Knihu.“ Obrátil mi knihu a podíval se na desky, aby viděl, jak se to jmenuje. „Je to dobrý?“ povídá. „Ta věta, co čtu, je senzační.“ Dovedu bejt značně sarkastickej, když jsem ve formě. Ale on to stejně nezaznamenal. Když má člověk kolem sebe takovýho kluka, jako je Ackley, tak nic nepřečte. To prostě nejde. V knize se objevuje hodně ironie, sarkasmu a taky nedůvěry hlavní postavy vůči ostatním. Má strach z budoucnosti, co se z něj po vystudování stane. Pozastavila jsem se nad tím, čím by chtěl být. Představoval si sám sebe, jak na kraji pole je strmý sráz a u něj by stál a chystal děti, aby nespadly dolů. Je to podle něj jediné zaměstnání, které má smysl. Líbilo se mi, jaký byl Holden. Např. uvažoval nad tím, kam letěly ty kachny z rybníka. Dokázal se na to ptát kohokoli a pořád o tom dumal. Taky mi přišlo komický, že přemýšlel o tom, jestli mrtvýho zajímají kytky na břiše. Občas i mě samotnou napadnou podobné myšlenky a taky s tím otravuju okolí :-D Po čase nám přiblížil i jeho rodinu. Líbila se mi jeho sestra, byla podle jeho popisu roztomilá. Samozřejmě jsem se pozastavila nad tím, že i děti kouří cigarety a trávu. Když Phoebe chtěla chránit Holdena, řekla, že to ona kouřila. Její mamka reagovala podle mě špatně. Ale tohle je v Americe normální podle toho, co nám ukazují filmy a seriály... Neříkám, že všichni, ale bude jich dost. Zpětně jsem si uvědomila, že se příběh odehrává jen ve čtyřech dnech. Setkala jsem se s tím už podruhé a líbilo se mi to. Jsem si jistá, že každý si v ní najde kousek sám sebe. V této knize jde hlavně o atmosféru, proto nečekejte děj, při kterém nebudete knížku chtít odložit. „Co mě ale vážně nadchne, je kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce.“ Můžu ji jedině doporučit. Určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Zajímá mě, jestli ji budu vnímat jinak :-)... celý text
Zdravé orchideje
2019,
Sara Rittershausen
Na tuhle knížku jsem narazila v knihovně, kde mě zaujala svojí obálkou. Asi před dvěma roky jsem si s radostí koupila nádherně kvetoucí orchidej s tím, že jsem si předem o ní zjistila jen pár informací. Bohužel mi časem umřela, tak jsem si koupila další a ta mi taky umřela. Na čas jsem se rozhodla dát si s jejich pěstování pauzu. Letos přišel zlom v tom, že jsem si řekla, že je prostě budu kupovat do té doby, dokud mi znovu nevyrostou a nebude se jim u mě dařit. Nevím, jak je to možné, ale právě teď mi kvetou obě, co mám doma. Mrzí mě, že jsem tuhle knížku neobjevila dřív. Zjistila bych si, jaké přesně druhy doma mám a taky bych dostala rady, jak se o ně co nejlépe starat. Podle knížky mám doma dvě Phalaenopsis Amabilis Blume, jedna má růžové květy a druhá žluté. Určitě si ji zajdu koupit, chci ji mít doma, abych se ji mohla kdykoli otevřít a najít si informace o daném druhy orchideje. Zaujal mě tento odstavec. Žádnou věc ze seznamu jsem doteď nedělala, odteď už to budu dělat správně. Orchideje jsou nejspokojenější a nejkrásnější, když jsou čisté a upravené: Každý týden z listů odstraňujte prach navlhčeným měkkým hadříkem. Odstraňujte odumřelé listy nebo hnědé kořeny, aby rostlina nezačala hnít. Zahnědlé špičky listů odstřihujte. Zkontrolujte, že rostlina má správné množství vody a světla. Odstraňujte odkvetlé květy, nenechávejte je spadané v květináči. Hnědé a suché květní stvoly po odkvetení odstřihněte. Taky jsem se dozvěděla, že pokud orchidej kvete, mám ji hnojit „růstovým hnojivem“. Má vysoký obsah dusíku, který podporuje vznik nových listů a pahlíz. Má se používat ve fázi aktivního růstu. Pokud nekvete, tak mám do zálivky přidávat „květové hnojivo“. Má vysoký obsah draslíku, který pomáhá novým listů a pahlízám dospět a podporuje vznik nových květů. Má se používat na konci růstového období, kdy listy a pahlízy už dostatečně vyrostly a také během kvetení, aby květy déle vydržely. Našla jsem jeden druh orchideje, který mě zaujal na první pohled, nese název Stromobytec. Je jednoduchý na pěstování a taky má květy na stonku do výšky a ne do šířky. Dokonce se i jednoduše množí dceřinými rostlinkami. Taky mě zaujala Dendrobium Spring Dream, která nemá ráda vedro stejně jako já Taky se mi zalíbila Vanda, která má takové hezké modrofialové květy, které mi připomínají noční oblohu s hvězdami. V knížce bylo opravdu hodně tipů na jejich pěstování. Měli tam i nápady na orchidejové zahrádky, které mě zaujaly na první pohled. Bohužel na ně nemám moc místo, na každém světlém koutě v pokoji mám kytky. Dozvěděla jsem se, že se dá orchidej pěstovat jako kokedama, což jsem doteď nevěděla. Přemýšlím, že bych to zkusila, protože orchideje nepotřebují až tak moc vody, takže to je zároveň praktické a navíc to vypadá fakt hezky. Po přečtení bych si domů nejraději pořídila snad polovinu druhů, co byla v knížce zmíněná.... celý text