TimetoStyle
přečtené 231
Milníky na mé cestě
2009,
Miley Cyrus
Byla jsem Smiler a už navždy jím budu. Právě jsem dočetla tuhle životopisnou knížku a připadám si, že mi je znovu 12 a čekám před televizí, než začne Hannah Montana. Tenhle seriál mě hodně ovlivnil. Každou sobotu mi dokázal zlepšit náladu a rozzářit už tak optimistický pohled na svět. Miley v knížce vypráví o tom, jak se dostala na casting na Hannu Montanu, jak si procházela šikanou a taky o vzniku písniček na nové CD. Sice jsem při čtení věděla, že tu roli dostala, ale i tak jsem to nemohla odložit. Bylo tam hodně nových informací, o kterých jsem nevěděla. Sice nejsem věřící, ale vložené citáty z Bible krásně dotvářely celý příběh. Pokaždé jsem se těšila na další úryvek. „Nechávám obě ruce volně putovat po klavíru, když hledám ty správně tóny. Moje ruce řídí mé myšlenky, když píšu do svého časopisu. Probírají se Biblí, když hledám pravdu. Rytmus nové písničky se vynořuje z bubnování na desku stolu. Hmatem hledám cestu v těžkých chvílích. Chci, aby všechno, co dělám, bylo umělecké a láskyplné. Kdo jsem, co říkám a jakákoli naděje nebo radost, kterou rozdávám – to všechno pochází z mých dvou vlastních rukou.“ Jediné, co je mi líto, že jsem tuhle knihu nedostala tehdy, co jsem byla Hannou poblázněná. Určitě bych skákala metr vysoko :-D Sbírala jsem její časopisy, dívala se každou sobotu na nový díl a taky jsem si kupovala věci s její fotkou. Vlastně jsem nikdy neviděla úplně ty poslední díly. Letos jsem si objednala po internetu všechny boxy s jednotl. sériemi a rozhodla se podívat na všechny díly tak, jak šly za sebou. Jaké překvapení přišlo, když jsem se dozvěděla, že letos je výročí 15 let od prvního dílu. Jsem ráda, že v knize bylo hodně situací, které popisovala i s jejími pocity. Jak už jsem psala, byla na základce šikanovaná. Vím, že tohle období musela mít hodně těžké, i já jsem to zažila. Překvapilo mě, jak dokázala být nad věcí i později jako slavná. Moc tomu nepřidalo, že se musela vzdát roztleskávaček, která jsem i já sama dělala. Taky se mi moc líbila historka, jak jela na casting s jejími rodiči. Když Miley obsadili do hlavní role, přemýšleli nad tím, koho dají za jejího seriálového tátu. Mamka Miley ze srandy nadhodila, že by to mohl být její reálný táta. Sice to byla jen legrace, ale tu roli fakt oba dostali. Jediný, co mě fakt zklamalo, byl český překlad. Demi Lovato skloňovali jako mužské jméno. Proč? Copak je těžké si to zjistit na internetu, když danou osobu neznám? K téhle knížce se určitě jednou vrátím. Dokázala mi vykouzlit úsměv na rtech tady v té těžké době pro nás všechny. Jak by řekla Miley „Jednou Smiler, navždy Smiler.“... celý text
Věřit znovu
2019,
Mona Kasten
Na téhle knížce se mi líbilo, že volně navázala na první díl z jiného pohledu. Vypravěčkou se stala Alliina kamarádka Dawn. Bylo hezké se zase vrátit do jejich světa, miluju zdejší atmosféru na univerzitě. Dawn si mě získala možná o trochu víc než Allie. Měla svou minulost, která ji linkovala budoucnost. Nechávala se jí ovládat a ničit. „Minulost má totiž ve zvyku tě nepustit, dokud se s ní nevypořádáš." „Obavy z budoucnosti jsou to nejděsivější, co existuje." Měla stejný koníček, a to psaní knih. Pobavilo mě, když jsem zjistila, kdo je Watson. U knížky jsem se hodněkrát zasmála nahlas, autorka používala vtipná přirovnání, která krásně dotvářely příběh. Líbilo se mi tohle – Isaac zrudl jako krocan, sebral sklenici, která vlastně patřila Allie, a vypil ji velkým douškem. Už od dětství mám hrozně ráda růžovou a celkově barevné věci, tohle mám s Dawn podobné. „Mou oblíbenou barvou byla růžová. Bylo to tak vždycky a bylo mi jedno, že se totálně tluče s barvou mých vlasů. Ještě dnes jsem oblepovala všechno samolepkami svoje školní potřeby. Všechny bloky jsem měla oblepené různobarevnými fóliemi, v mém penálu se nacházely tužky ve všech odstínech růžové, jaké si lze představit, mnohé na sobě dokonce měly víly, třpytky, či dokonce jednorožce. Vždy když jsem po svých barvičkách sáhla, dostala jsem dobrou náladu. To mi oslazovalo všední den studentky." Každý máme svou minulost. Tu Spencerovu jsme postupně odkrývali během celého příběhu. Musím říct, že jsem byla stejně napnutá jako u čtení Víš, že tě miluju? Tady jsme se s ní taky seznamovali pomalu. A ten konec? Moc se mi líbil. Po dočtení mi zůstal na rtech úsměv, že i sny se plní. Povzbudilo mě to neuvěřitelným způsobem, že jsem se po dočtení vrhla do dokončování jednoho projektu, který jsem si myslela, že snad nikdy nedodělám. Knížku můžu doporučit všem, co mají rádi romantiku a lidi s tajemnou minulostí.... celý text
Naprosto pozoruhodná věc
2019,
Hank Green
Od Johna Greena jsem přečetla už čtyři knížky, tudíž znám jeho styl psaní. Když vyšla kniha jeho bratra, myslela jsem si, že to bude ve stejném duchu. To jsem se ale mýlila. Po dočtení říkám jen „Páni!“ prostě „Páni!“, ale hezky popořadě… Na knížku jsem narazila v Dobrovským, kde byla za bezkonkurenční cenu. Měsíc čekala v knihovně, než jsem se k ní dostala. Celou první polovinu knížky jsem četla rozkouskovaně, jen tahle část mi zabrala asi půl roku. Dělo se v ní dělo vlastně skoro to samé pořád dokola. Opravdu mě ubíjelo číst to, ale nikdy v knihách nepřeskakuju, tak jsem to přetrpěla. Udělala jsem dobře, protože druhá polovina byla vážně skvělá. Kniha nabrala spád a já ji odkládala jen tehdy, když jsem musela někam jít. Líbilo se mi, jak autor do příběhu zahrnul různá témata. Objevila se tam bisexualita, na kterou si hodně lidí stěžovalo, že se tam nehodila, ale mně to nevadilo. Potom tam bylo téma, které je aktuální, a to sociální sítě. April byla hodně aktivní na Twitteru a i na YouTube, díky němuž se proslavila po celém světě, když zveřejnila první video o Carlovi. Autor ukazuje, že závislost na sociálních sítích je zlo a že se nám díky nim můžou stát dobré i špatné věci. Vystihuje to přísloví „Je to dobrý sluha, ale zlý pán.“ „Sláva, koneckonců, je jen součet všech nedorozumění, která se shromáždí kolem nového jména." Teď v lednu jsem se k ní vrátila, abych ji konečně dočetla a zjistila, jak to celé dopadne. Svým způsobem jsem to zjistila a i nezjistila. V originále vyšel i druhý díl, ve kterém se toho určitě dozvíme víc a pokud vyjde i u nás, tak si ho určitě přečtu :-) S April jsem se ztotožnila, měla hodně stejných názorů jako já: 1. Fakt nechápu lidi co mají pořád všude uklizeno. Je mnohem efektivnější udělat občasný úklid, než všechno pořád udržovat v pucu. Plus můj mozek má nepořádek rád. Jako bych svět kolem sebe potřebovala mít rozbordelený, aby moje umění a nápady byly čisté. Jednoduchost v designu, naprostá katastrofa ve všem ostatním. To byl celý můj étos. 2. Všimli jste si toho? Jeden můj kamarád mi kdysi řekl, že i kdybyste po sobě text přečetli třeba tisíckrát, když poprvé otevřete finální verzi svojí knížky, hned na první stránce, na kterou se podíváte, najdete překlep. Fuj. Hrozně ráda bych se podívala na její zfilmovanou podobu, musel by to být vážně skvělej zážitek. Třeba se i jednou dočkáme, knížky Johna Greena jsou z velké části zfilmované. Chtěla bych vidět, jak vypadá Carl a taky podobu hlavních hrdinů ♥ Doufám, že vyjde i pokračování této knížky, protože mě hrozně zajímá, jak to celé bude.... celý text
Rodrick je king
2009,
Jeff Kinney (p)
Tenhle díl se mi líbil o hodně míň než ten první. Navazuje tam, kde první díl skončil, což je rozhodně velké plus. Na scénu se dostal bratr Rodrick, který si založil kapelu. Chce se účastnit jedné soutěže, kterou pořádá jejich škola. Musela jsem se smát nahlas s tím, jak to jeho máma celý pokazila. Ve filmu je to ještě vtipnější, doporučuju se na něj podívat. Zaměřujeme se na vztah mezi Gregem a Rodrickem. Líbilo se mi, jaké nápady měla jejich máma, ale jen Greg to ocenil, Rodrick se snažil všechno sabotovat a ničeho se nechtěl účastnit. Vadila mi tady jedna věc. Jeden kluk se přistěhoval do města, Grega nenapadlo nic lepšího než vymyslet „skvělou" hru, při které budou dělat, že je jen vzduch. Tady jsem se nad tím pozastavila, protože mi to nepřišlo ani trochu vtipné... Hraničilo to se šikanou. Je to jinak skvělá oddychovka, kterou nejraději čtu během letních prázdnin.... celý text
Deník malého poseroutky
2009,
Jeff Kinney (p)
První díl byl rozjezdový, seznamovali jsme se s rodinou Heffleyových a taky se životem hlavního hrdiny Grega. Ten právě nastupuje na víceletý gympl, kde jsou kluci, kteří by se mohli holit dvakrát denně. Líbí se mi jak grafika, tak i samotné ilustrace. Když jsem ji četla před lety jako malá, tak jsem si některé obrázky překreslovala na papír a zdobila si s nimi všechno. Měla jsem je jak na sešitech, tak i na poličce vedle pracovního stolu. Kamarád Grega se jmenuje Rowley. Je takový jednodušší stejně jako jeho rodiče, kteří nemají Grega rádi. Spolu s Rowleym vymýšlí různé blbosti, které je pokaždé dostanou do potíží. Líbil se mi originální nápad se „sejrem“, ale o tom si budete muset přečíst sami, to by byl velký spoiler. Miluju filmové zpracování, to se jim vážně povedlo. Vystihli všechno, co bylo v knížce a člověk se i párkrát zasmál :-)... celý text
