TimetoStyle
přečtené 231
R.U.R.
2018,
Karel Čapek
Tohle byla moje první knížka od Čapka, kterou jsem od něj přečetla. Zajímavostí je, že v této knížce bylo poprvé použito slovo "robot". Hned po přečtení pár řádků vás vtáhne do děje. Budete otáčet stránky jako diví, abyste se dozvěděli, co se stane dál. Ráda si povinnou četbu beru do tramvaje, abych ji měla rychleji přečtenou. Mnohokrát se mi stalo, že jsem málem přejela zastávku, ale vždycky jsem stihla včas vystoupit. Díky tomuhle můžu říct, že to je fakt chytlavé dílo. Děj je celkem jednoduchý - jednomu vědci se podařilo vynalézt umělý život. Nepřemýšlí o následcích, pouze o tom, že roboti za něj budou dělat všechnu práci a lidi budou dělat jen to, co je baví. Vidí v tom zjednodušení práce. Do továrny přijíždí žena Helena, která bojuje za práva robotů. Stroje nemají přirozeně žádné city a ani potřeby, tak jim nezáleží na tom, jestli se nezničí, proto v nich chce probudit touhu k životu. Snaží se přemluvit vědce, aby je vylepšili a zlidštili. Dokáže to? To už si budete muset zjistit sami. Knížku můžu určitě doporučit všem, kteří váhají, jestli si ji dát do kánonu. Čte se rychle a bude vás určitě bavit :-)... celý text
Moje srdce a jiné černé díry
2016,
Jasmine Warga
Jednou jsem hledala knížky, které bych si mohla koupit, protože jsem na to zrovna měla náladu. Vyskočila na mě reklama právě s touhle knížkou, která mě zaujala svou obálkou a taky zajímavým názvem. Ani nevím jak, ale za chvilku už jsem ji měla v košíku :-D Některé odradí téma, o kterém knížka je, protože to je sebevražda. Žádnou knížku jsem s tímto tématem zatím nečetla, proto jsem se jí rozhodla dát šanci. Autorka si podle vybrala těžké téma, které splnila na jedničku. Příběh začíná tehdy, když Aysel hledá na internetu parťáka na sebevraždu, protože ji nechce spáchat sama. Jak už může z názvu vyplývat – je to romantika jak vyšitá. Začne si psát s jedním klukem, který má stejný plán. Postupem času se navzájem poznávají. Během příběhu se nám víc a víc představují hlavní hrdinové. Dozvíme se, proč se Roman chová tak divně, proč si na sebevraždu vybral jedno konkrétní datum, proč mamka Aysel tak moc lpí na každodenním utírání fotky na chodbě… Ze začátku příběhu budete mít spoustu podobných otázek, na které postupně autorka odpoví. Měla jsem ji přečtenou celkem rychle, zabralo mi to přesně 2 týdny. Brala jsem si ji hlavně do tramvaje a otevřela ji každý den na 15 minut, potom jsem pokračovala doma. Jak to byla hlavně romantická knížka s vedlejší dějovou linkou o smrti, tak jsem ji hrozně nerada odkládala jak byla napínavá. Jediné, co mě fakt iritovalo, tak je malé písmenko v názvu knížky. Je to sice prkotina, ale i tak mi to při každém pohledu na ni vadilo. Jinak obálka mi připadá dokonalá, líbí se mi jak na ní je tmavé srdce, které dokonala pasuje k příběhu. Začátek se mi hrozně líbí, dokonale k dílu pasuje: ,,Hudba, hlavně ta klasická a hlavně Mozartovo Requiem d moll, oplývá kinetickou energií. Když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte, jak se houslový smyčec chvěje nad strunama, jen a jen zažehnout noty.“. S hlavní hrdinou mě spojuje láska k hudbě, obě rády posloucháme klasickou. Aysel miluje jednu skladbu. Během čtení jsem si ji nespočetněkrát pouštěla. Vlastně pokaždé, co se o ní bavili, tak jsem sahala po telefonu a hledala ji. V knížce se vyskytujeme docela často ve škole, za což dávám knížce velké významné plus. Miluju, když popisují učitele a komentují tu nudnou hodinu matiky. Ps – všimli jste si toho, že v drtivé většině knížek je minimálně jedna postava, která nemá ráda matiku? Knížku můžu doporučit stejným milovnicím romantiky jako jsem já, které se nebojí i trochu těžšího tématu jako je smrt nebo sebevražda.... celý text
Černý kocour
1988,
Edgar Allan Poe
Nikdy jsem povídky moc nečetla, proto jsem nevěděla, co mám od této čekat. Ve škole jsme si četli úryvky z autorovy tvorby a ta mě zaujala. Povídka je o člověku, který celý svůj život miluje zvířata. Po tom, co se oženil, si domů pořídil hodně nových zvířat, měl psa, ptáky, králíky, opičku a černého kocoura, který v příběhu bude hrát důležitou roli a kterého měl nejraději. Nikdy nevztáhl ruku a nikdy žádné zvíře neudeřil. Změna nastala v době, co propadl alkoholu. Na konci povídky jsem kroutila nevěřícně hlavou, co se hlavní postavě stalo. Je to neuvěřitelná shoda náhod. Kdyby neudělala hlavní postava tu jednu věc, tak by to nemělo takový spád. Určitě si v budoucnu od tohoto autora něco přečtu, protože tohle je vážně mistrovské dílo, které se mi vážně hrozně líbilo. Pokud bych si ho vytáhla u maturity, tak bych měla na 100 % jedničku, protože o něm se dá hrozně krásně povídat. Pokud vás čeká maturita a vybíráte si seznam knih, tak tuhle si tam taky přidejte. Máte ji přečtenou za chvilku a rozbor je taky skvělý.... celý text
Ze života knihomolky
2019,
Debbie Tung (p)
Na tuhle knížku jsem narazila na Instagramu, kde mě zaujala obálka a taky anotace. Přečtené jsem ji měla za chvilku, hrozně mě to bavilo. Opravdu na každé stránce jsem se našla a taky jsem se při listování tímhle klenotem usmívala. Autorka podle mě umí vážně báječně kreslit a taky pobavit lidi. Tuhle knížku si určitě zase brzo prolistuju, protože hned zlepší náladu a vykouzlí úsměv. Musím ocenit hlavně detailní vyobrazení holčiny, která nás provází celým dílem. Bylo to nakreslené hrozně roztomile a taky pravdivě. Hodně lidí se v tom určitě najde. Asi nejvíc na mě seděl jeden obrázek – holčina se rozhodne, že si půjde uklidit pokoj. Jako první chce uklidit knížky, ale přitom narazí na jednu, na kterou zapomněla. Vezme ji do ruky a začte se do ní, následně i s knížkou si odchází číst. Tohle se mi stalo tolikrát, že to raději ani počítat nebudu :-D Tuhle boží knížku určitě koupím sestřenici a tetě, které jsou také knihomolky srdcem i duší ♥ Komiks můžu jedině doporučit.... celý text
Pět kroků od sebe
2019,
Rachael Lippincott
Představuji vám příběh, který si získal moje srdce hned od začátku. Při střídání pohledů jsem měla nutkavou potřebu přeskakovat stránky, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Autorka čtenářům připravila takový test na trpělivost :-D Já ji mám sice skvělou, ale tady to bylo o prsa. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak si někteří neváží života. Někdo ho bere na lehkou váhu a všechno mu připadá takové samozřejmě, ale během chvilky se může úplně všechno změnit. Včera máte něco a dnes to nemáte. Autorka nám určitě chtěla sdělit to, ať si vážíme života a ať každý den žijeme jako by to byl ten náš úplně poslední. Will to řekl naprosto přesně o Stelle - ,,Každá druhá vzpomínka je vzácnější než ta předchozí." Musím dát velké plus za to, že se střídaly pohledy Stelly a taky Willa. Během těchto výměn se i rozvíjely ostatní vztahy, nejen ty hlavní. Vidíme, jak se ostatní vyvíjí a jak se jim daří. Autoři uměli dokonalé přirovnání, které nejen sedělo, ale také mě pobavilo. Jeden příklad za všechny: Je tak strašně hezký, že mi funkčnost plic okamžitě klesne o dalších deset procent. A co to bylo před koncem? Stejně jako Stella jsem nemohla dýchat :-D V jedné scéně se zachovala úplně stejně jako můj brácha, neopatrně a o ničem nepřemýšlela. Naopak já jsem se ocitla v kůži Willa, který se podle mě zachoval naprosto skvěle a který málem přišel o to nejdůležitější, co má. Kdybych tuhle knížku měla k nějaké přirovnat, tak by to byla jednoznačně Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, protože je napsaná ve stejném duchu. Hrozně jsem se našla v hl. hrdince Stelle - taky si píše to-do listy, má hrozně ráda pořádek a taky je hrozný puntičkář co se týče plánování (ona si plánovala v aplikaci, kterou sama vytvořila, čas braní jednotl. léků). Byla prostě skvělá. Taky se mi líbil její nápad a to ten, že natáčela videa o své cystické fibróze. Předávala tak tolik potřebný optimismus a taky vůli bojovat proti nemoci, na internetu sdílela své tipy a rady. Will se snažil zpříjemnit pobyt Stelle zase jiným způsobem - nakreslil jí obrázek, který byl popsán takhle: Chlapec, který je hodně podobný Willovi, se na něm snaží pomocí dvou nafouknutých balónků natlačit vzduch do prázdných plic tak horlivě, až mu tvář zrudla námahou. Oproti tomu mi Will zpočátku přišel jako takovej ,,bad boy", ale pak se ukázalo, že on jím není. Budete se v jeho očích procházet po nemocnicích v různých světech a taky po střeše nemocnice za pomoci staré bankovky a peněženky, aby vás nechytli. (Tohle měl podle mě vymyšlené naprosto dokonale.) Pokud chcete na chvilku vypnout a nebo máte prostě chuť ponořit se do skvělého příběhu, tak tahle knížka je ta pravá. Zbaví vás od stresu a přivede dobrou náladu.... celý text
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Ze začátku jsem se nemohla začíst, bylo to zhruba 100 stránek, než se začalo někdo opravdu dít. Ale pak tam byly náznaky děje, jimiž nás autor pomalu připravoval na akci, která následně přišla. Jay pak nedal hlavním hrdinům ani chvilku na odpočinek. No vážně, když spali, tak jim učitelé provedly jednu věc a to kvůli zkoušce. Tady vážně šlo o život. Při tom jsem skoro nedýchala, protože jsem to prožívala s nimi. Pokud nemáte rádi poznámky pod čarou, tak byste tuhle knížku fakt číst neměli. Bylo jich opravdu požehnaně, pár jich bylo dokonce přes půlku stránky, takže jste nevěděli, co máte dřív číst. Samozřejmě se na to dá zvyknout. Hodně lidí kvůli tomuhle dalo nižší hodnocení, ale já ho nedala kvůli tomuhle. Nelíbil se mi opravdu hodně pomalý rozjezd. Ale abych jen nehanila tohle dílo, tak sem napíšu i nějaká pozitiva, a že jich bylo požehnaně. Moc se mi líbila hlavní hrdinka Mia, protože se do všeho pouštěla po hlavě. Autor počítal s hodně věcmi půl knížky dopředu, ale nebudu vám říkat s čím, protože bych vám toho vyzradila až moc. Hodně krát jsem si říkala ,,Sakra, proč tohle autor udělal?" Taky se mi líbila zařazená milostná linka, která příběh krásně dokreslovala. Výběr jmen byl podle mě naprosto dokonalý, nejvíce se mi líbilo pojmenování kocoura - ne-kocour. Nejdřív jsem měla problém se začíst, když jsem měla příležitost, tak jsem knížku zavřela, ale od strany 100 se děj rozjel tak, že jsem měla opačný problém a to knížku na chvíli odložit. Když je krev všechno, je krev všechno. Hrozně se mi líbilo, že Mia uměla ovládat stíny a taky že měla spojence v podobě stínu. Byl ve tvaru kocoura, ale vlastně neexistuje, takže to byl ne-kocour. No není to dokonalý? ♥ Uměl pít Miin strach, to proto se nebála. Mia ,,Nikdy neutíkej. Nikdy se neboj. A nikdy, nikdy neustupuj." Musím ocenit hodně dobré citáty, kterých bylo v knize požehnaně. Nejzajímavější mi přišel tenhle: Cítila přítomnost něčeho - nebo přesněji řečeno, nepřítomnost něčeho. Musím říct, že se mi hrozně líbila škola vrahů svou atmosférou. Postavy mi přišly živé a taky jednoduše zapamatovatelné. Tric mi přišel prostě dokonalej, měl vtip a byl prostě boží. Už se těším, až se s ním setkám ve druhém díle, snad nebude mít stejně dlouhý rozjezd, protože to už podruhé nezvládnu. Ještě vám musím říct, že v téhle té knize se opravdu hojně vyskytujou sprostá slova a taky opravdu divná přirovnání, které ne úplně všem sednou. Uvedu příklad za všechny - ,,Znal svou pravou ruku jako třináctiletý kluk." Pak tam hned ze začátku byla věta ,,Šuk*j mě,..." vydechla. Tohle slovo bylo na 19. straně. Řeknu vám upřímně - koukala jsem na tu knížku s otevřenou pusou :-D Víte, co mi opravdu trhalo oči? V knížce bylo na str. 86 tenhle paskvil - Losti a nejlepšý starožitnosti. Bylo tam docela dost překlepů. Nejen, že tam byly tyhle překlepy, ale taky tam byly pavěty, které nedávaly absolutně žádný smysl. i když jste si je přečetli vícekrát. V knihovně se vyskytujou knižní červy, kteří jsou opravdu velcí a nebezpeční. No nemají úžasný název? Mia měla opravdu ráda knížky, její rozhovory s knihovníkem jsem si oblíbila. Hrozně se mi líbil tenhle útržek - Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění. Tohle byla moje první fantasy knížka, zvolila jsem si sice trochu náročnou četbu, ale nakonec se mi to opravdu líbilo. Hlavně konec byl fantastický.... celý text
Láska a jiné úkoly
2018,
Kasie West
Moje druhá knížka od Kasie West. Po přečtení P. S. Líbíš se mi jsem měla poměrně velká očekávání, která se naplnila pouze z poloviny. Chtěla jsem jí dát taky pět hvězdiček, ale dostane krásná čtyři, protože i na mě tam byl až moc dlouhý rozjezd. Četla jsem ji ve stejné době, ve které se příběh odehrával - a to v létě. Měla jsem ji s sebou v tramvaji a i u bazénu, takže jsem s hl. hrdinou Abby soucítila, když si stěžovala na vedro. Abby má za nejlepšího kamaráda Coopera, kterého jsem si oblíbila. Připadal mi hrozně sympatický a pokud bych měla tu možnost, taky bych s ním kamarádila. Jeho jméno mi hrozně někoho připomínalo, ale já si za boha nemohla vzpomenout koho... Po chvíli mi to došlo - takhle se přece jmenuje Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku ♥ Na konci knihy jedli zákusky v Cheesecake Factory, že by měla Kasie West ráda tenhle seriál stejně jako já? :-) Vedlejší postavy zde byly opravdu skvěle charakterizované, vytvořila jsem si k nim vztah a taky jsem s nimi prožívala všechno.. Nejraději jsem měla dědečka Abby, jejich přestřelky jsem měla hrozně ráda, pokaždé jsem se u nich měla úsměv na rtech. Ze všech postav mi asi nejvíc sedl, jak humorem, tak i jako postava celkově. Musím určitě ocenit, že jsou zde detailněji rozepsány rodinné vztahy a taky problémy, se kterými se potýkají. Děj nebyl předvídatelný, skoro nic jsem neodhadla. Na této stránce se mi líbila jedna poznámka k této knížce, a to ,,Tato knížka měla srdce a vzbudila emoce.", která je vážně skvělá. Tuto knížku mohu doporučit všem, co nepohrdnou romantikou a taky rodinnými dramaty.... celý text