Toffee přečtené 579

Seznam sedmi 2003, Mark Frost

Kdyby to psal A. C. Doyle v roce 1884 a ne Mark Frost v roce 1993, bylo by to dramatičtější a tajuplnější a dostálo by označení "dobrodružný román". Nevím, nakolik k mému dojmu z knihy přispěl fakt, že jsem ji četla hodně dlouho a rozkouskovaně, ale bylo to úporné a po většinu času nudné. Zbytek byla jen béčková duchařina.... celý text

Nejlepší kandidát 2017, Stanislav Biler

Na prvních asi padesáti stránkách jsem si říkala, tak přece se najde dobrá politická satira. Absurdní situace, prázdné dialogy, papouškované fráze…., jenže po dalších padesáti naprosto stejných stránkách se stejnými situacemi, stejnými předvídatelnými vtipy, to začalo být trochu nudné. Skoro to vypadá, že autor po určitou dobu pročítal všechny možné diskuze na internetu, vypisoval si vtipné komentáře a bonmoty a až jich měl dost, prostě je nasypal na stránky téhle knížky. Jenže tahle samoúčelná vtipnost za každou cenu prostě nefunguje. S přibývajícími stránkami se mění spíš na křeč. Zvlášť když se nejpozději v polovině knížky vytratí jakýkoli náznak děje. Poslední čtvrtinu už jsem en rychločtením přelítla, kdyby se to přece jen ještě zlepšilo. Nezlepšilo. Samozřejmě se tam najdou i dobré momenty, třeba neschopnost komentátorů a analytiků pojmenovat to, čeho jsou svědky, a schovávání se za rádoby intelektuální blábolení. Jako celek je ale pro mne knížka zklamáním. Dvě hvězdy mám vyhrazeny pro knížky "radši ani ne", což je bohužel i tento případ.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Průměrná detektivka, u které už zítra nebudu vědět, o čem byla. Hlavní vyšetřovatelka Mia je divná a ne moc sympatická, se sklonem k nadměrnému užívání "Do prdele!", kterou ostatní považují za téměř geniální. V jakémsi transu a metodou volných asociací dokáže odhalovat věci a spojení, která ostatním kriminalistům unikají. Autor pro jistotu do příběhu nacpal všechno, co by mělo zabrat - psychická traumata, náboženskou sektu, transsexuály.... Výsledek je nic moc.... celý text

Car a blázen 1996, Mark Sergejevič Charitonov

Už dlouho jsem se nějakou knížkou tak neprotrápila. Působila na mne jako sled výjevů, sice až básnických a expresivních, ale výjevů. Napovídalo to i členění do kapitol s krátkými podkapitolami, jako jakýmisi obrazy. Občas se do toho dalo začíst, ale víc než z poloviny jsem měla pocit, že jen čtu zřetězená slova. Tohle tedy nebyl můj šálek čaje.... celý text

V jámě lvové 1997, Jan Jandourek

Svižné, vtipné, lehce ironické. Výborně jsem se u čtení bavila. Danielovy komentáře života a politické situace v Babylonii, jeho každodenní snaha mazanou diplomacií zachránit sebe a ostatní babylonské zajatce před hozením do rozpálené pece nebo do jámy lvům jsou perfektní. Ke všemu mu klacky pod nohy hází ostatní izraelští exulanti (v čele s Míšaelem, díky kterému už není třeba se bát pekla, protože žít s ním a jeho neustálou pravdou a Zákonem už je peklo). To vše v Babylonu, kde domy nemají okna, protože si všichni věří, ale zároveň jsou provrtané tisíci špehýrkami, kde je každý v něčem namočený - "Jeden chystá spiknutí proti ministrovi, druhý má milenku a třetí prodává žluklý olej." Tuhle knížku jednoznačně doporučuji. „Co mě děsí nejvíc je možnost, že ON – buď Jeho jméno pochváleno – to vidí jinak. Třeba v Jeho očích je Míšael světec a já jsem padouch a prašivý pes. To by mi přišlo dost líto. Mám sice četné výhrady k tomu, co ON dělá, mám je ale právem. Pokud chce, abych rozuměl Jeho podivným úradkům, měl i mou hlavu uspořádat tak, abych to mohl pochopit."... celý text

Dveře 2004, Magda Szabó

Před pár lety jsem viděla kousek filmu s Helen Mirren podlé této knížky a hned jsem věděla, že tohle si chci přečíst. Jde o jakousi sondu do vnikajícího přátelství dvou naprosto odlišných žen. Zatímco spisovatelka Magda mi až tak moc sympatická nebyla, Emerence je naprosto neopakovatelná. Svérázná stará žena, tvrdě pracující, energická, praktická. Někdy je krutá a nenávistná, ale ve skutečnosti neuvěřitelně obětavá a laskavá. Až do roztrhání těla bude zachraňovat kohokoli, kdo potřebuje zachránit. Jen se kdysi, podobně jako Rhett Butler z Jih proti Severu, zařekla, že nikomu nedá své srdce, že k sobě nikoho nepustí, protože nechce zažít zklamání, které zákonitě musí přijít. Dveře do bytu i do sebe samé tak otevírá jen opatrně a na škvírku. Je to román plný emocí.... celý text

Ženitba 2010, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Hříčka plná falešných úsměvů, ostýchavých nápadníků, kteří se jednoho dne všichni sejdou v pokoji budoucí nevěsty. Napřed si jeden druhého pletou s otcem nevěsty, zjišťují její věno a hlavně se jeden před druhým předvádějí. Do toho rázná dohazovačka, do jejíž práce se míchá kamarád jednoho z velmi nerozhodných nápadníků. Ten sice nejistě touží po ženitbě, jenže je to na celý život! Vtipné dialogy a už tradičně dobrá jména.... celý text

Telepat 1995, John Brunner

Nemůžu říct, že bych z téhle knížky byla úplně paf, přesto je v mnoha ohledech vynikající a slávu si zaslouží Třeba dobře popsaným rozporuplným vztahem společnosti k telepatům - na jednu stranu jsou to obdivovaní hrdinové, na straně druhé jsou lidem nepříjemní a nahánějí jim strach. Proto také o sobě Gerry lidem raději neurčitě říká, že je "doktor". Zajímavá je i studie člověka s darem telepatie, ale současně od narození postiženého a znetvořeného, který znovu a znovu čelí odporu nebo soucitu okolí. Pomáhá druhé léčit a žárlí na ně, protože jeho nikdo vyléčit nemůže. Jeho vyrovnávání se se sebou samým je složité a bolestivé. Autor obálky knihy by ale zasloužil pověsit do průvanu. Kdybych po knížce nešla cíleně, podle obálky bych se jí vyhnula velkým obloukem.... celý text

Marco 2014, Jussi Adler-Olsen

Opět výborné. Několik rovin vyprávění - nejzajímavější samozřejmě příběh Marca. Spousta zajímavých postřehů o vztahu dánské společnosti k africkým imigrantům, o organizovaném zločinu, o zneužívání dětí pro krádeže, o tom, jak snadné je lidi na ukici okrást ... Občas mi sice připadalo, že Marco toho sám zvládá až moc a má až nepravděpodobné štěstí, ale kdo by mu nedržel palce po tom všem, čím prošel? Trojka Carl - Asad - Rose pořád dobrá, čím dál líp sehrána.... celý text

Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény 2004, Georgi Gospodinov

Moje první setkání s bulharskou literaturou bylo nadmíru uspokojivé. Knížka, která se vejde do větší kapsy, mě potěšila krátkými povídkami plnými nostalgie, jemného humoru, hříček a anekdot, špetkou folkloru, zamýšlením se nad pomíjivostí života. Dýchá z nich Bulharsko a Balkán, vzpomínky na dětství. Po dočtení si dál listuji touhle tenkou knížečkou a vracím se k různým odstavcům a povídkám, protože stojí za to si je připomenout. Hodně velkou pochvalu si zaslouží i překladatelka. „Poprvé jsme viděli Eiffelovu věž jako suvenýr s malým pokojovým teploměrem, a proto se nám vtip o onom Bulharovi, co když narazil na skutečnou Eiffelovku, dlouho ji obcházel a hledal teploměr, nezdál až tak směšný.“... celý text

Hráči 1983, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Jak podvést podvodníka a ještě si přitom zahrát karty. Typické gogolovské postavy, typické Rusko. "Žít, jako žije hlupák - to není umění. Ale žít s vtipem, umělecky oklamat všechny a sám nebýt nikdy oklamán - to je opravdový úkol a pravý cíl."... celý text

Revizor 2010, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Klasika s výbornými postavami maloměstských úplatných a podvádějících úředníků a jejich dialogy. Nezapomenutelný je poštmistr, který ze zvědavosti rozlepuje a čte si dopisy, a když se mu nějaký obzvlášť líbí, tak si ho nechá. Vůbec se nedivím, že to v tehdejším Rusku vzbudilo tak bouřlivou kritiku. "To už je takový nevyzpytatelný zákon přírody: vzdělaný člověk je buď ochlasta, nebo se šklebí tak, až se žaludek obrací."... celý text

Milý pane Browningu 1974, Elizabeth Barrett Browning

Kdysi mě nadchly Portugalské sonety a jméno Elizabeth Barrett Browningové mi zůstalo v hlavě s tím, že někdy bych se o ní ráda dozvěděla víc. Korespondence Elizabeth a Roberta je nádherná a je mi líto, že takové dopisy už dnes nikdo nepíše a že jsem sama nikdy takový dopis nedostala. Od prvního dopisu básníka básnířce, přes první setkání, pak přichází okamžik, kdy po půlročním opatrném kroužení kolem sebe a dopisování si oba pochopí své city a nakonec další měsíce před všemi skrývané lásky a plánů na svatbu a útěk. Skoro dva roky milostného vztahu v dopisech. Krásné.... celý text

Kritik 2016, Peter May

Dobrá detektivka s pro mne nečekaným koncem. Nebyl to nervy drásající thriller, jen občas napínavé detektivní pátrání. Jako bonus jsem se přitom dozvěděla pár zajímavých věcí o výrobě vína, takže jsem spokojená.... celý text

Mrtvé duše 2002, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Začátek byl těžký, otáčela jsem stránky, aniž bych si uvědomovala, co jsem četla. Až jsem se sama sebe ptala, proč si to dělám, když nemusím. Střední část ale byla dobrá a zábavná - ruský venkov se vším všudy, skvěle vykreslené charaktery statkářů, poklonkování, opilí mužici, pohostinnost a družnost. Vyloženě mě bavila scéna na plese s Čičikovem jako domnělým milionářem, popis šíření fámy o tom, co je vlastně zač, krásné bylo vykreslení smlouvání se statkáři o "duše" (zvlášť s tím, který chtěl víc peněz, protože mu přenechává kvalitní řemeslníky - sice mrtvé, ale mají zlaté ruce). Samozřejmě zůstává pachuť z Čičikova a jeho posedlosti bohatstvím. Fragmenty poslední části byly zase stejné jako začátek. Jednu hvězdu dávám za použitá jména (Maklatura Alexandrovna, Agrafena Ivanovna, Sysoj Pafnuťjevič, Praskovja Fedorovna). Stojí za odcitování: - Rus je schopen všeho a zvykne si na každé podnebí. Pošlete ho třeba na Kamčatku a dejte mu jen teplé rukavice, zatleská si, vezme sekeru a už si půjde stavět novou chatu. - ...červené líčidlo bylo na prst tlusté a odprýskávalo z ní po kusech jako omítka. - Rus je chytrý, až když prohloupí.... celý text

Řeči pro pláč 1997, Flann O'Brien (p)

Parodie na irská klišé, národovectví a intelektuální obrozování gaelštiny. Je tam všechno dovedeno do absurdna: malé domky "v koutech údolí přilepené na skálu", děti popela, chlapci v šedých kalhotách (jen!), bydlení v domě s prasaty, brambory, brambory, brambory. Musí být asi zážitek číst to v originále jako směs různé irštiny, gaelštiny, zkomolené angličtiny... Nenadchlo mě to sice tak, jako Třetí strážník, ale pořád jsem ráda, že jsem O'Briena objevila - těžko se jemu podobný ještě někdy najde. "Když může něco kápnout, starej se, ať kape do tvojí kapsy. Až ti budou patřit všechny peníze, chtivostí nezhřešíš."... celý text

Nebezpečné dědictví 2013, Alison Weir

Historické romány z Anglie bývají zajímavé a čtivé a tenhle nebyl výjimkou. Potíž bývá v množství postav, rodů a rodin s podobnými jmény, složitým propletencem příbuzenských vztahů a ještě složitějším počítáním pořadí nástupnictví, zvlášť když se všichni tak různě obviňují z nemanželského původu apod. V tomhle románě to navíc bylo všechno dvakrát, protože kapitoly na střídačku skáčou 70 let tam a zpátky v příbězích Kate a Kateřiny. Přesto mě to docela bavilo a ocenila jsem, že autorka se snaží ctít fakta a příběhy staví na skutečných událostech.... celý text

Z jako Zelda 2014, Therese Anne Fowler

"... zdá se prostě, že jsme se vydali do velkého dobrodružství, ale to dobrodružství se proměnilo v neodolatelný večírek, v pět let trvající party, dámy v třpytivých róbách, smokingy se saténovými klopami, bezedné číše šampaňského... Ale to není manželství, tak se nedá žít." ...a takový to byl pěkný pár. Zelda se mi líbila od prvních stránek, tak nespoutaná, drzá, koketní, nemohla nepřipomínat jinou jižanskou krásku Scarlett. Pak velká láska, nekonečné večírky, luxusní hotely, sláva, život ze dne na den, jako by zítřek neexistoval, litry a litry alkoholu... a nakonec zákonitě kocovina. Čím dál víc mi Zeldy bylo líto, když se probouzela z opojení do každodennosti, když si stále víc a víc uvědomovala klec, ve které vězí, když se její články a povídky vydávaly pod Scottovým jménem, když ji psychiatři "léčili", aby pochopila, že má být jen manželkou, když nakonec místo té žabky sršící energií vidíte zničenou a nejistou ženu. Je to ale neuvěřitelné, přes všechno vzájemné zraňování, nenávist, útěky a žárlivost, je to mezi nimi pořád velká láska. Takový hezký to byl pár... Moc se mi tenhle román líbil, rozhodně stojí za přečtení. Jen si teď říkám, co byl vlastně zač, ten Hemingway?... celý text

Freudova sestra 2012, Goce Smilevski

Depresivní a smutné. Vzpomínání ženy, již život bolel, procházela jím tichá, nepovšimnutá, uzavřená v sobě samé, odstrkovaná a nemilovaná, s pocitem prázdnoty. Přesto je lidská, soucitná a obětavá. Cítila jsem vztek na slavného Sigmunda, který zachránil lidi kolem sebe, ale své sestry nechal ve Vídni a odsoudil je k smrti. Takový chlad a nezájem, zvlášť k nejmladší Adolfině, se kterou si byl v dětství (a vlastně i později) zvláštně blízký! Prolog knihy je tak současně Adolfininým koncem, jejími posledními dny života, důvodem ohlédnutí se zpátky za dětstvím a mládím, ještě než přijde zapomnění. Je to moje druhá přečtená kniha od Smilevského, a i když jsem si znovu vychutnávala jeho zvláštně poetický způsob psaní („Kapky deště silně narážely na okno, zvuk, který vydávaly, narážel do našich slov.“), celkově jsem z knihy trochu rozpačitá. Druhá polovina, zvlášť část, kdy Adolfina pobývá v blázinci, je rozvleklá a únavná opakujícími se filozofickými úvahami, zamyšlením se nad duševním zdravím a „blouzněním“, líčením normálnosti a bláznovství různých pacientů, metod léčby apod. Skoro jako kdyby s Adolfinou člověk prožil prázdnotu a jednotvárnost oněch sedmi let. Adolfina pro mě zůstane obrazem nenaplněného, melancholického a zapomenutého života. Citace: Sestra se budila každou noc a pokaždé týmiž slovy začínala totéž vyprávění: - Tohle je konec Evropy. - Evropa byla mnohokrát na konci. - Pozabíjejí nás jako psy. - Vím, řekla jsem. - A nebojíš se? - Mlčela jsem. - Dovolili mi sepsat seznam lidí, kteří jsou mi blízcí, kteří by se mnou odjeli z Rakouska, řekl. - A ani na okamžik tě nenapadlo, že bys mohl do seznamu zařadit naše jména. - Ani na okamžik. Tohle je pouze dočasné. My se vrátíme. - I kdybyste se vrátili, my už tu nebudeme. - Je opravdu dobře, že jsi na všechny ty lidi myslel. Myslel jsi na svého psíka i na své služky i na svého lékaře a na jeho rodinu i na sestru tvé manželky. Mohl sis však, Sigmunde, vzpomenout také na svoje sestry. - Nemám ti co odpouštět, odpověděla jsem mu. Nespáchal jsi žádný zločin. Zapomněl jsi udělat něco dobrého. My všichni jsme v životě zapomněli učinit mnoho dobrých věcí. A nemůžeme odhadnout, které z těch opomenutí dovolí zlu, aby člověka pozřelo. Léta plynula a já jsem cítila, že nejsem ve své kůži. Když jsem ráno vstávala, část mého já zůstávala ležet v posteli. Bylo tomu tak možná proto, že jsem se chtěla vymanit ze sebe sama, z té části, která bolela zoufalstvím, ale zoufalství bolelo i nadále, bez ohledu na to, jak jsem byla rozpolcena. Ta ničivá bolest se stala mým jediným životem. V jednotvárnosti všedního dne se opakovaly tytéž banality, takže jsem nezaznamenávala, jak léta plynou. Dokonce i sny se mi zdály být stejné.... celý text

Manželka, která utekla 2012, Tess Stimson

Dobře se to četlo, spousta situací je ze života, hlavně to, že sebeobětování ke štěstí a spokojenosti obvykle nevede, že se člověk má snažit být šťastný. Druhá půlka knížky sice přinášela dost náhod a dramat, ale proč ne? Zklamaná jsem ale byla z vývoje postavy Neda - čekala bych nějakou proměnu, ať už k dobrému nebo špatnému.... celý text