triatlet přečtené 783

Čtyřverší 2014, Jiří Žáček

Autor do básní ukryl moudrost, úsměvným rýmem vytvořil most, jenž vede k milostnému snění. Zkrátka: krátké záživné čtení. Úvodní čtyřvěrší lze vnímat jako motto: "Psát báseň, to je hrát šachovou partii sám proti sobě. Nemohu nevyhrát. Nemohu neprohrát." "K své ranní kávě zakousněte krvavý biftek čerstvých zpráv. Jak se dnes cítíš, milý světe? Jsi vůbec ještě živ a zdráv?" (Čtení novin, s. 79) Žáčkovy postřehy vetkané do čtyř veršů mě baví, líbí se mi grafická úprava i ilustrace Jiřího Fixla. Čtyřverší jsou tematicky rozčleněna do 6 částí: Citoslovce, Souvenirs de Paris, Maličkosti, Nokturna, Momentky, Epitafy.... celý text

Raoul Taburin 2016, Jean-Jacques Sempé

"...mladá dívka je o hodně složitější než přehazovačka..." Kouzelný tajuplný příběh založený především na kresbách je určený nejen pro cyklisty. Představuji si, co by na Taburinovo tajemství řekla Amélie z Montmartru.... celý text

Strašpytel 2007, Karel Škrabal

Existenciální problematika primárně protkaná kosočtverci vydaná ve vázané podobě osloví bohémy Bohemista zapláče Řada veršů (Děti, SMS od pozn, Genius loci, Eufrat) je osobních a čtenář asi nepochopí, na co autor naráží: "Z nonstopu Eufrat by se jeden poblil Strašnej pajzl zastávka Garáže Dejvice největší soc" (Eufrat, s. 14) Některé verše ani nelze považovat za básně: "Ta Praha není zase tak úplně blbý město" (Básník metropole, s. 16) Narážku na Tara Fuki v básni Černá kšiltovka jsem nepochopil. Nad triptychem o kosočtvercích jsem jen kroutil hlavou... Čtenář neznalý situace v nakladatelství Pluháček alias Reiner těžko pochopí, o čem se ve verších píše. Za podařené považuji básně o Czechteku, v nichž autor umně napodobil Ginsberga, Bukowskiho a Andreje Stankoviče. Vzhledem k autorově publicistické praxi zaujme báseň Novinářská: "Měl jsem sraz se zdrojem problémů i inspirace V příštím životě bych chtěl být kuloárová informace Do uzávěrky zbývá jediná šance" (s. 15)... celý text

Rastlinopis 2018, Jiří Dvořák

Autor přístupnou (laickou formou) dokáže představit dobrodružství a záhady ze světa květin, keřů a stromů. Jazyk je téměř básnický, bavila mě nápaditá přirovnání. Moc hezká je i grafická úprava. Vedle delších textů vykvete občas několikaverší: "Tančí v bílé košili. Větry mu ji ušily. Včera šily, zítra svanou. Sbohem. Nebo na shledanou." (Ocún, s. 43) Pěkné a nápadité jsou i ilustrace Alžběty Skálové. Líbilo se mi užití autorského subjektu: "Moje babička se narodila v roce 1914 v chalupě u potoka, k níž patřilo pár proužků pole. Jako malá holka plela pšenici a koukol a chodila s košem na brambory. mandelinku tenkrát neznala. Svět kolem ní byl zelený a zlatý loukami a obilím. Maminka, když byla školačka, dostala do ruky plechovku a vydala se s celou třídou sbírat mandelinku bramborovou. ´Americký brouk´byl zrovna horkou novinkou. Moje krajina je žlutá od řepky a zlatobýlu." (s. 35) Zajímavosti forezní botaniky odhaluje stať o pelyňku a pylu (s. 47). Vyguglil jsem si jméno Georgie de Mestrala. Zajímavým způsobem si nechal patentovat suchý zip :-) (s. 38/39)... celý text

Češi 1942: Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha 2014, Pavel Kosatík

Komiksová podoba kopíruje televizní zpracování. Čtenář se musí hodně soustředit, aby poznal, kdo s kým a o čem mluví.

35. květen 2001, Erich Kästner

Na cestě k Jižnímu moři je třeba překonat hranice Země blahobytu, hradu Slavná minulost, Světa naruby a Elektropolisu. Líbila se mi grafická úprava. Místy vystoupilo i nějaké poučení (ve Světě naruby), ale celkově jsem měl problém s překračováním hranic autorovy fantazie. Čtyřhra Romula a Rema s Vernem a d´Artagnanem mě nepobavila. "Hybaj pryč, Konráde, Tralaláčku."... celý text

Byla jedna moucha 1971, Daisy Mrázková

"Lidi jsou na světě proto, aby odkrývali tajemství." (s. 48) Helenka se svou bzučící kamarádkou Rudolfínou prožívá obyčejná dobrodružství. Společně objevují svět. Co se dá ale objevit za 45 minut? Dají se najít kamínky, které mají svou historii. Dají se potkat děti, které mají své starosti. A Rudolfína svým chováním přispívá k vypointovanému moudru. Jemné ilustrace Daisy Mrázkové vdechují příběhům život. Bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzva kniha... celý text

Tóny 2011, Jiří Stránský

1948: Vítězný únor 2012, František Čapka

Kniha se celkem zásadně odklání od názvu. Chápu, že je třeba zmínit příčiny a následky, ale samotné únorové události jsou podány stroze. Nelíbila se mi grafická úprava - dokumenty a zajímavosti jsou červeným písmem na červeném podkladu - čitelnost je tím pádem horší. Nevyhovoval mi ani styl - zdlouhavý, až nudný. V některých kapitolách jsme si říkal, že pokud mě víc zaujme dobový dokument než vlastní text, tak je asi něco špatně. Pokud autor použije u Rudého práva zájmeno "naše", pak si ho přivlastňuje... Nevhodně jsou užité nepravé věty vedlejší (př. Odstoupil z postu ministra financí, aby se stal ministrem vnitra...) K populárněnaučné formě má zpracování hodně daleko, takže využije maximálně nějaký vysokoškolák na zkoušku z poválečných českých dějin. Zaujmou volební slogany z r. 1946, využívající čísla stran: "Na hřebíček palička, na reakci jednička" (komunisté) "K lepším zítřkům buduj spojku, demokrat jsi, volíš dvojku" (lidovci) "Občané věř jenom na 3 a všem to natři, jak se patří" (sociální demokraté) "Do urny když čtyřku dáte, totalitu pochováte" (národní socialisté) Lidovecká úprava na jedničku: "Kdo volí číslo jedna, je blbý jak bedna" A reakce na lidovce: "Volte voly, volte krávy, jen nevolte klerikály" (s. 74/75)... celý text

Pejskování s Polynou 2000, Hana Doskočilová

Vtipné, mnohdy očekávatelné pejskařské příhody. Líbil se mi neologismus "pejska"; "psice" používám běžně, ale o pejsce jsem ještě neslyšel :-) Autorčiny zážitky s jejich rošťáckým stvořením se prolínají s dalšími psími příběhy. V některých se - bohužel - objevují mýty typu šesté štěně papírových rodičů nedostává průkaz původu. Líbily se mi i ilustrace Aleny Schulz.... celý text

Biblické příběhy 1991, Ivan Olbracht (p)

Dal bych jen čtyři hvězdy, ale za zpřístupnění biblických příběhů pro školáky hodnotím plným počtem.

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Autorka pomocí šestnáctileté Liny vypráví strhující dějinné drama. Nadaná malířka uprostřed války místo na malířský kurs "cestuje" kamsi na Sibiř... Může mít příběh litevských zajatců šťastný konec? "Zvykne na co? Na nezvladatelný vztek? Nebo na smutek tak hluboký, jako by vám v srdci někdo vyhloubil díru a naplnil ji pomejemi ze špinavého kbelíku?" (s. 63) Smrt je všudepřítomná a s každou další kapitolou ji čtenář očekává... Nicméně Lina má vůli žít. A má pro co žít. Lina je красивaя, především na duši. Líbilo se mi členění knížky - kapitoly jsou krátké. Často se objevují vzpomínky na šťastné chvíle z domova, z dětství. Během několikaměsíčního zajetí jak Lina, tak mladší bratr Jonas dospívají. A nejenom tím, že Jonas kouří cigarety. Ačkoliv knížka neobsahuje ilustrace díky Linině lásce k malování jsem si často představoval prostředí, o kterém vypráví. Za stěžejní považuji depeši se žalmem 102, která se objevuje přibližně v polovině knihy. "Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina." (s. 156) S blížícím se závěrem se děj zrychluje. Epilog, na rozdíl od autorčiny poznámky, považuji za nadbytečný. Dovedl jsem si představit sám, jak pokračoval Linin osud. Knížka mi připomněla filmový příběh Východ - Západ. "Vzala jsem do ruky psací pouzdro. Sedla jsem si, že dokreslím Jonasův pokoj. Nejdřív jsem si byla ticha okolo vědoma. Bylo těžké, trapné. Ale čím déle jsem kreslila, tím hloub jsem byla ve skice ponořená. Nechala jsem se pohltit snahou dokonale, jemně zachytit záhyby na přikrývce. Stůl a knihy musely být přesné. Jonas své knihy a stůl miloval. Já taky milovala knihy. Tolik mi chyběly. (s. 162 - 163)... celý text

Kolik je sluníček 1963, František Hrubín

V doslovu vysvětluje Milada Králová, vedoucí výtvarného kroužku v Třemošné, jak básnická skladba vznikla. Malí výtvarníci poslali Františku Hrubínovi své obrázky a on dětem odpověděl, aby kreslily, co je napadne, a že s nimi vydá knížku. "Nebýt toho sluníčka, nebyla by Země, a kdyby Země nebyla, nebyli by lidé, nebyla by města, nebyla by voda." Básník opěvuje krásy světa - slunce, hvězdy, měsíc.... celý text

Terapie v noci 2017, Iva Frühlingová

Iva Frühlingová - éterické stvoření. Někdy kolem roku 2005 jsem rád poslouchal její písničky. Dlouho jsem o ní neslyšel. Když jsem v knihovně objevil tuhle sbírku, tak jsem si ji ze zvědavosti půjčil. V úvodu Frühlingová doporučuje číst verše v noci. To podporuji, protože je zbytečné tak depkoidními texty si kazit hezký den. Nejsem krevní skupina BDSM, takže primárně depresivní verše nedocením. Sice je z veršů cítit niternost, ale často je autorka zbytečně útočná, vulgární (Kritik). V básni Frajer odkazuje na Monyovou. Přeju jí, aby nedopadla jako ona... "Nemám pro vás žádnou senzaci, tak mi dejte pokoj. Nechte mě v klidu shnít!" (s. 26, Mitrazen)... celý text

Březen a jiné verše ruských básnířek 1981, * antologie

4 složené, nerozřezané listy s lyrickými básněmi Probouzím se..., Alexandr Blok, Sivooký král (Anna Achmatova), Srpen, Babičce, Jdeš, mně podoben... (Marina Cvetevaja), Mně učitelem buď... (Věra Inber), Jak hluše (Marija Škapskaja), Vše bylo... (Veronika Tušnova), Březen (Margarita Aliger), My naráz nevyspěly jsme (Naděžda Poljakova), Podzim, Prosinec, měsíc můj (Jekatěrina Ševeljova), Mně tolik svého času... (Bella Achmadulina). V závěru překladatel O. F. Baber mezi řádky jen naznačuje trpký osud některých z básnířek. "Jako Puškin ani ona v žádných svých osobních zmatcích a těžkých utrpeních neztrácela víru v slavnou budoucnost ruského národa." (o Anně Andrejevně Achmatovové) Nejvíc se mi líbil Březen: "V moskevském shonu na bulváře mimózy krásné na prodej jsou. Jíní jim na květ kladě šláře, však srozuměny s mrazem nejsou. Jim zle je - širá, světlohvězdná se valí chladu řeka bezdná. Sníh slehlý už a bez vší krásy, teď vůčihledě černá smutkem; kry řeka drtí v tlaku prudkém, avšak ještě mrznout bude asi." I Cvetavaja dokáže výstižně vylíčit srpnový čas: "Srpen - astry, srpen - hvězdy, srpen - hrozny, hrozny vinné, jeřabiny - rzivý srpen! Plnovážným, blahosklonným jablkem svým heraldickým po dětsku si hraješ, srpne. Jako dlaní hladíš srdce se jménem jak imperátor: August! - Srpen! - Srdce! Měsíci ty pozdních lásek, pozdních růží, pozdních hromů, hvězdných spršek, srpne - měsíci ty hvězdných spršek!" Ilustrace Jana Halla navozují snovou, šlářem zahalenou atmosféru.... celý text

Písničky bez muziky 1997, Emanuel Frynta

Fryntovy Písničky bez muziky v 7. pádech Písničkové básničky Emanuela Frynty dokazují, že svět bez básniček by byl ochuzený. K básničkám nakreslila ilustrace Markéta Prachatická, černobílé kresby doprovázejí básničky. Písničkové básničky, bavíte i bez muziky. Budu o Fryntových básničkách nejen psát, i povídat. Užijte si pár desítek minut se zábavnými básničkami. (inspirováno básní Ježek - s. 24) Rozšířil jsem si slovní zásobu o pepito, líbila se mi bohemistka Žába i vtipné kompoziční řešení Sýčka. "Ale nestraš ty mě, sýčku, nebojím se při mě- síčku, leť si radši k Miluně, ta má strach i při luně." (s. 24) Jazykově i botanicky je vycizelovaný Hroch. "Přírodopisné názvosloví je u nás leckdy nepřesné - a my jen koukáme jak sovy a nikdo ani nehlesne. Brouček jak panímámy vlásek si říká drze klikoroh - a chudinka ten kolos hroch má jmeníčko jen ze čtyř hlásek. To však věda velmi šťastně zve hrocha h i p p o p o t a m u s s - a tak je každému hned jasné, že je ho doopravdy kus. (s. 37) Moc hezký doslov Eduarda Petišky. "Emanuel Frynta nám ukázal ve svých knihách překladů i ve svých básních, že na té velké dobrodružné cestě tajemnými lesy jazyka nezabloudil." (s. 90)... celý text

Děvčátko s kosou 2015, Michael Stavarič

Když může žít svým vlastním filmovým životem Smrtka v Dařbujánovi nebo v pohádce Honza málem králem, proč by děti s pomocí dospělých nemohly sledovat životní putování děvčátka s kosou... Knížka má velice pestrou typografickou úpravu, moc hezké ilustrace - Smrteččiny plavky jsou vtipné :-) Autor Michael Stavarič dokáže navázat kontakt se čtenářem. "A víte co? Jak řekli, tak udělali." Zajímavý je motiv havrana. "Klít se nemá. A my to neděláme. Nikdy!"... celý text

Ani Muk v Africe 2015, Ondřej Sekora

Polský kreslený seriál ze 70. let Slavný lovec Pampalini má svého předchůdce :-) Sekorovy stripy mě pobavily (Ani Muk entomolog, Ani Muk a nenasytné hyeny). Zasmál jsem se u několika zdařilých lovů. Ale nejvíc pobavilo naplnění přísloví "S čím kdo zachází, tím taky schází" - Ani Muk a pomsta plameňáků (auuuu), Ani Muk a hroší odplata (ať žije sport) a Ani Muk - poslední dobrodružství. Přínosný je závěrečný doslov, který mapuje genezi a vývoj Sekorovy komiksové tvorby. Sekora se inspiroval např. Karlem Ladislavem Thumou - https://www.databazeknih.cz/autori/karel-tuma-10200.... celý text

Otčina 2014, Nina Bunjevac

Velice zajímavý komiks. Autorka na pozadí historických událostí na Balkáně vypráví příběh, který mapuje složité vztahy a smutný osud jejích rodičů a prarodičů. Ilustrace jsou minimalistické, ale velice výstižné. Občas jsem se ztrácel, o kterých prarodičích Nina vypráví, ale rychle jsem se zorientoval.... celý text

Opráski sčeskí historje anep fšichňi Zmikunďi národa 2014, Jaz

Lol... Chápu, že někteří \O/ a \O/. Některé příběhy (4 obrázky na stránce) fungují jak obrázkově, tak nápadem (Zimní král, vypointovaná večeře u Mydlářů, Klement - Dement, Havlův rozvrh), některé slovní hříčky jsou na hraně (fašounek/ fanošuk), ale většina textu przní češtinu. Nelíbí se mi nadbytečné užívání vulgarismů a zkratek. Nemám motivaci půjčit si další díly. ............................................................................ Opráski jsem letmo zaznamenal už před lety - myslel jsem si, že je tam sloveso "odpráskli". Koukl jsem po přečtení komiksu na fb stránku a i jedna jednička je za tu míru cynismu za poslední měsíc (Notordam, Domcácí ztrava) moc...... celý text