trudoš
přečtené 6908
Masky smrti
2013,
Jim Butcher
Příjemné, ale jako další díl v sérii mi to celé přišlo krapet zbytečné. Teď myslím v kontextu probíhající války mezi upíry a čaroději. Kdyby ji Jim Butcher sem tam mimoděk nevytáhnul, málem bych zapomněl, že je vůbec nějaká v kurzu. Jistě, připravuje se souboj, který by měl rozetnout gordický uzel, ale to vše probíhá na vedlejší koleji, jako by šlo o zprávy z Lichtenštejnska, které stejně nikoho nezajímají. A jak se autor bojí šáhnout na život prakticky kterékoliv postavy, celé to připomíná spíš knoflíkovou válku, než zásadní událost v utajené historii nového tisíciletí. Ke konci je až komické, jak se hrozí a hrozí a nic z toho. Ústřední zápletka ovšem výrazně lepší, než v předchozím Letním rytíři, což ale neznamená, že by se nějak výrazně zapracovalo na vyšetřovací linii. Znovu totiž zůstane u vzorce obcházení podezřelých a zpracovávání jejich reakcí - pak už stačí jen zatnout zuby a doufat v přežití. Nebýt odlehčené atmosféry ze stran vypravěče, asi bych šel s hodnocením níže.... celý text
BZRK
2013,
Michael Grant
Slušný sci-fi thriller pro mládež, tedy alespoň po stránce akce. Od první kapitoly nasazuje Michael Grant velmi jednoduchým způsobem svižné tempo, které mu vydrží až do konce. To okořeňuje nápaditým pojetím ovládání nanobotů a biotů, z nichž každý má jiného lidského zástupce - jedni bojují za svobodnou vůli, druhý ji chtějí zotročit. Přitom se autor nijak neštítí násilností až nechutností (vyhřezlý kus mozku v kelímku od piva a podobně), takže jste-li duše citlivá, asi si budete chtít sem tam drobet uplivnout. Ovšem všechny ty nápady a akční scény občas postrádají vnitřní logiku. Díky tomu příběh trochu drhne - kromě toho, že mi není úplně jasné, proč obě agentury najímají teenagery na ovládání mikroskopických bytůstek, skřípe i nesmyslné utajení uvnitř utajení, nemluvě o smyslu rolí obou hlavních hrdinů. A pak je tu závěr, který sice předvádí dechberoucí monstrparádu, ale soupeřící skupiny při něm vypadají, jako ti největší amatéři pod sluncem.... celý text
Robokalypsa
2013,
Daniel Howard Wilson
Apokalyptický román podle mého gusta - přeskakování z postavy na postavu, změny vypravěčských stylů, popis absolutní zkázy civilizace. Autor s chladným novinářským odstupem zaznamenává konflikt s nelítostnými roboty, kteří zcela ignorují pravidla boje, jež si lidstvo za těch pár let co existuje, vymyslelo. Trochu škoda je, že se Daniel H. Wilson drží zpátky, co se týče brutálnosti střetů. Zatímco by člověk čekal totální válku alá Terminátor, mají zdejší roboti tendence humanoidy zavírat do pracovních táborů, což s logikou věci nemá moc společného. Hodně se taky soustředí na vývoj situace v přetechnizovaných oblastech a záměrně se vyhýbá méně zalidněnému venkovu. Vynahrazuje to rychlým tempem vyprávění a nápaditostí partyzánského boje. Komplexnost celé války ruší jen vztahové propojení hlavních aktérů. Aby autor čtenáři usnadnil orientaci, nechává vybrané hrdiny dělat to, na co by ve skutečnosti byly třeba desítky osob. Ale jinak bezvadný kousek, i když možná zbytečně kýčovité finále.... celý text
Trnový princ
2013,
Mark Lawrence
Příjemně cynická a morbidní fantasy. Ústřední hrdina bere život čistě jako zvrácenou hru na slepou bábu, přičemž právě s takovým patologickým přístupem zachází i s lidmi kolem sebe. Nehledě na to jestli jde o přítele či nepřítele. Sympatičtější postavu, zdánlivě postrádající jakékoliv emoce, jsem už dlouho ve fantastice nepotkal. Ve prospěch románu hodně mluví i nenáročný děj, jehož spád je umocněn krátkými kapitolami. Problém jsem měl až v druhé polovině, kdy se Mark Lawrence snaží překvapit zpřeházením figur na šachovnici. Tento tah není vyloženě špatný, jako spíš nedobře zahraný - překombinovaný zvrat neohromil a navíc je pro zápletku zbytečný. Další body dolů jsou za adolescentní věk hlavního protagonisty, což mi občas shazovalo uvěřitelnost jinak efektivně budovaných scén. V mnohém připomíná Trnový princ knihy Joea Abercrombieho či Glena Cooka, především pro svou pochmurnost a antihrdinskost. Není to sice úplně dokonalé, ale jako rozjezd skutečně působivé.... celý text
Po zklamání druhým dílem, který celou sérii postavil do jiného světa, jsem ani moc nedoufal v nějaké zlepšení. A ono jako by to Rod Rees tušil, nasadil protentokrát stejně ostré tempo jako v úvodní Zimě, takže příběh opět získal punc neodolatelného tajemna a napětí. Připočtu-li k tomu bezskrupulózní osekání hrdinů i padouchů, nemůžu než nadšeně přijmout plné rozvinutí potenciálu, který PoloSvět po celou dobu skýtal. Navíc se autor šikovně vyhýbá dalším magicko-božským narážkám, které mi tak vadily v Jaře, a zápletku staví víc na akci, než na hloubavém dumání nad nevyhnutelností osudu. S překladem Richarda Jandy pak přichází i poměrně květnatý slovník nadávek, přičemž je otázkou, jestli zde byl od začátku, nebo jde o vynalézavost samotného překladatele. K postavám to každopádně sedí, děj najednou získává na syrovosti a zároveň to značí, že ne všechno se bere tak smrtelně vážně, jak by se mohlo zdát. Škoda jen, že závěrečného dílu se u nás s největší pravděpodobností už nedočkáme.... celý text
Komplex
2005,
Jiří Bílek
Komplex je pěkně vygradovaným příběhem, který od prvních stránek pohltí a v závěru překvapí slušnou pointou. Knize škodí akorát přepálený rozsah, který autora nabádá k banálnímu natahování ve vyprávění i v konstrukci zápletky. Na první stovce stran předloží základní informace a místo toho, aby s nimi rovnou pracoval na hlavním motivu, pouze nenápadně zvyšuje hladinu nejistoty mezi protagonisty. To už ale čtenář ví, že tu něco nehraje, takže by rád nějaké konkrétní odpovědi. Jenže musí čekat až do poslední třetiny, než si konečně postavy začnou klást ty stejné otázky jako on sám už před drahnou dobou. Efekt je pak dost podobný, jako u extrémně dlouhé anekdoty, kdy jí rozvleklost ubere na vtipu. Navíc Jiří Bílek trochu zbytečně vysvětluje věci, které jsou zřejmé, čímž trpí celkový spád. Ovšem výborná schizofrenní atmosféra je přesně tím kořením, které přímou měrou zvyšuje atraktivitu románu, ať už člověk remcá jak chce. Já prostě tyhle jednoaktovky o několika hercích rozhodně můžu.... celý text
Červenokabátníci
2012,
John Scalzi
Podobně jako u autorovy prvotiny Agent hvězd, i tentokrát jde o jednoduchou sci-fi grotesku, okouzlující už samotným nápadem. Ten je v jádru jednoduchý, když si bere na paškál „maso do mlejnku“. Tedy poddůstojníky, kteří z nějakého záhadného důvodu musejí být vždy těmi prvními, kteří umřou. A to ať jde o cokoliv - blízká setkání třetího druhu, problém s nestabilním reaktorem, diplomatická mise mezi znepřátelenými rasami apod. Všechno klape dle nepsaných pravidel televizního seriálu, dokud si sami postavy neuvědomí, že tohle kruci rozhodně není v pořádku. O to spíš, že jejich velení pravidelně a úspěšně čelí konfliktům, které by zákonitě měly vyhladit celé civilizace... John Scalzi divoce krouží na rozcestí mezi cílenou parodií na Star Trek a melancholickou space operou, což se v pravdě kloubí dosti komplikovaně. Pro mě tak kniha skončila stranou 248, kdy vrcholí povedená humoreska. Přidané dovětky už byly zbytečné, protože jen stylově rozmělňují něco, co vůbec nebylo třeba rozmělňovat.... celý text
Továrna křiváků
2012,
Dan Simmons
Ne tak zábavné a strhující jako třeba Drood nebo Páté srdce (v rámci Simmonsových poct literárním velikánům), ale pořád skvělé. Ovšem mluví ze mě nadšení z autora jako takového, takže berte můj názor s rezervou. Já si ale nemůžu pomoct, tahle pseudoživotopisná díla sedí k Danu Simmonsovi asi nejvíc. Vedle dokonalé atmosféry doby a zajímavých poznatků z historie dokáže uhrát mysteriózní zápletku a ještě jako bonus věrně vykreslit psychologii hlavních i vedlejších postav. Osobně by mě vážně zajímalo, co by na to řekli sami aktéři, kdyby vstali z hrobů a mezi pojídáním mozků vyděšených civilistů by si o pauzách střihli jednu z jeho knih. Aneb Jak si nezahrávat s nemrtvými. Tentokrát ovšem spisovatel upustil od fantastiky zcela a rozehrál čistokrevný špionážní román, v němž vzdává hold jak samotnému žánru, tak především Ernestu Hemingwayovi. A i když se chvílemi možná moc rozepisuje v disputacích, díky čemuž akce přijde ke slovu málem až v závěru, pořád jsem si Továrnu užil se vším všudy.... celý text
