trudoš
přečtené 6905
Hvězda-02
2007,
Robert Fabian
„Řešitel problémů“ John Dormer je najat, aby vyhledal, zachránil a přivedl nazpět miliardářovu dceru. A suma, kterou má za tento vcelku jednoduchý úkol obdržet, se velmi těsně blíží k nabídce, jež se neodmítá - ale všichni víme, jak to v takových případech bývá. To, co člověk vyhraje, obvykle nebývají pětikačky. Tentokrát Robert Fabian nepřináší klasickou military SF, ale spíše akční román ve stylu drsné školy v galaktických kulisách. Přesto nijak výrazně nepřesahuje rámec svých předchozích knih. Vojenská služba v jeho podání nadále zní jako něco, co vylepšuje charakter, a ačkoli to zní pateticky, člověk by si málem podal i přihlášku. Přestože vše šlape oblíbenými stezkami, má Hvězda svou achillovku v zápletce. Ta má sílu a švih na dvě stě stran, ovšem na šesti stech už ztrácí dech. Chvílemi se zadrhává, občas si udělá zajížďku a častokrát schválně v zastávkách zdržuje o půl hodiny déle, než by měla. Vata zůstává vatou, i když jí zamaskujete do přestřelek a honiček. Jinak ale paráda.... celý text
Hvězda-01
2007,
Robert Fabian
„Řešitel problémů“ John Dormer je najat, aby vyhledal, zachránil a přivedl nazpět miliardářovu dceru. A suma, kterou má za tento vcelku jednoduchý úkol obdržet, se velmi těsně blíží k nabídce, jež se neodmítá - ale všichni víme, jak to v takových případech bývá. To, co člověk vyhraje, obvykle nebývají pětikačky. Tentokrát Robert Fabian nepřináší klasickou military SF, ale spíše akční román ve stylu drsné školy v galaktických kulisách. Přesto nijak výrazně nepřesahuje rámec svých předchozích knih. Vojenská služba v jeho podání nadále zní jako něco, co vylepšuje charakter, a ačkoli to zní pateticky, člověk by si málem podal i přihlášku. Přestože vše šlape oblíbenými stezkami, má Hvězda svou achillovku v zápletce. Ta má sílu a švih na dvě stě stran, ovšem na šesti stech už ztrácí dech. Chvílemi se zadrhává, občas si udělá zajížďku a častokrát schválně v zastávkách zdržuje o půl hodiny déle, než by měla. Vata zůstává vatou, i když jí zamaskujete do přestřelek a honiček. Jinak ale paráda.... celý text
Stříbrný šíp
2005,
Leonard Medek
Sympatický fantasy román v duchu mnohadílných epických ság, ovšem skromně rozehraný (a hlavně uzavřený) na tří set stránkovém prostoru. Což je nakonec plus i mínus Stříbrného šípu, protože mimo na dřeň osekané osnovy nenabízí vlastně nic moc nového. Ale i když vyprávění postrádá prvek originality, rozhodně funguje do nejmenších detailů. V tomhle ohledu je znát, že se autor poučil z neduhů subžánru a umně se vyhýbá zaběhnutým klišé, zároveň však zůstává věren nepsaným pravidlům dobrodružné zápletky. Zvukomalebná stylistika, zábavní hrdinové i záporáci, svižný spád a absence nudných popisů, to vše přispívá k atraktivnímu prožitku z četby. Co naopak neprospívá, je velká konkurence obsahově silnějších děl, která klasický kánon nechala dávno za sebou. Přesto si nemyslím, že by tahle jednohubka mohla jakéhokoliv fanouška fantastiky nějak urazit, spíše naopak. Už jen proto, že je to zase jedna z mnoha tváří Leonarda Medka a důkaz jeho spisovatelské všestrannosti.... celý text
Kaynova doba
2006,
Karolina Francová
Kamenem úrazu Kaynovy doby byl pro mě ústřední motiv. Já proti bratrským rozepřím v zásadě nic nemám, ale čtyři sta stran je čtyři sta stran. Což o to, kdyby šlo o akční jízdu, v níž Kayn hodlá sejmout Aydana, protože prostě proto (ostatně bratři víc důvodů nepotřebují), nemám nic proti. Ale v případě emočního dramatu, ve kterém kam láska šlápne, tam sto roků nic neroste, byly pro mě čtyři stovky poměrně tristní. To lepší na celé věci je fakt, že Karolina Francová je zručná stylistka a umí s češtinou náležitě pracovat. Natahovanou zápletku tak kompenzuje vznosná literární poetika, bezesporu hodná pozornosti. Nic to však nemění na tom, že dějová linka ztrácí v rámci rozsahu jednoduše tah na bránu. Vyprávění postrádá konkrétní směr, přičemž množství odboček působí až zbytečně, jen aby se zaplnil počet stran. Přecitlivělé chování postav holčičího charakteru, kdy důležitější je tragika než logika, výslednému dojmu taky moc nepřidalo. A to včetně biblické parafráze, ať už záměrné či náhodné.... celý text
Hustej nářez
2010,
František Kotleta (p)
Apríl, který přerost v knihu, nebo kniha, která přerostla v apríl? Dlouho se špekulovalo, zda ukázka z románu Hustej nářez není šprýmem, dva roky čekání však dokázaly, že čtenářský zájem občas může být silnější než tvůrčí záměr. A jestli se vám inkriminovaná ukázka dostala do rukou dřív než román samotný, vězte, že to co v ní je, je vlastně celá kniha v kostce. Řežba, která se rozehrává od prvních stran, zvolna (pouze s krátkými přestávkami na soulož) pokračuje až do úplného konce. Střílení, mozky, honičky, lítačky, padání, stoupání, výbuchy, střeva, granáty, robokopové, vojáci, upíři, teroristi, holky, gejzíry krve a mnoho dalšího, to je koktejl, co pro vás František Kotleta připravil. A že se mu to povedlo, pochopíte už v úvodu. Sarkasmus, nadsázka a vtip, to by autorovi rozhodně šlo. Horší už je to se zápletkou, která se tak nějak potácí odněkud někam a de facto o ni vlastně moc nejde, hlavně že se hodně utrácí. Ale co, brak je přece brak a Hustej nářez se za tohle označení nestydí.... celý text
Špinavá práce
2006,
Petr Schink
Petr Shink představuje sérii šesti povídek z alternativní minulosti Ameriky 30. let minulého století. V tomhle světě zmaru jsou slova jako destrukce, úpadek či beznaděj asi to nejhezčí co uslyšíte. Průvodcem hlavní části budiž gangster Charlie Parker, jenž měl tu smůlu a narodil se. Kdyby se mu tahle smutná událost nestala, možná by se vyhnul spoustě toho střílení, mlácení a mučení. Dva příběhy nás pak zavedou do doby, kdy Charlie je už nějakou dobu pod drnem (jaderná válka je prostě pech) a jeho post antihrdiny nahradí hazardní hráč jménem Ellington. A krvavá jízda může začít nanovo. Předimenzovaná noir stylistika Petra Schinka, který se pohybuje na hranici cynické ironie a sadistického humoru, zřejmě nejednomu čtenáři šlápne na kuří oko. Moc tomu nepřidá ani často se opakující synopse zápletek a reálie prohnilé společnosti, ve které zřejmě neexistují normální lidé. Přesto jsem se bavil každou jednu povídku, už jen pro ty spanilé hrátky s českým jazykem v duchu klasické drsné školy.... celý text
Planoucí lesy Venuše
2006,
Tonke Dragt
Na románu se výrazně podepisuje fakt, že Tonke Dragtová je autorkou knih pro mládež. Je to znát na formě naivního vyznění, stejně jako na dětinsky jednoduchých dialozích. Spisovatelka ovšem pracuje s fantastikou podobně jako Ray Bradbury, kdy odsouvá stranou vědeckou hodnověrnost a spíš apeluje na celkovou atmosféru vyprávění. Venuše je tak v jejích očích planetou pokrytou nezkrotným a divotvorným pralesem, ve kterém se veškerá technika mění během okamžiku v prach. Dobyvatelé vesmíru proto ustrnou na mrtvém bodě, mezi touhou po poznání a strachem z neznáma. Ač to nerad říkám, je znát, nakolik se na příběhu podepsal zub času. Rozdíl několika desítek let prospěje máločemu, o to více zápletce, jejíž síla spočívá ve střetnutí lidstva s něčím novým, těžce pochopitelným. Podobná tématika je dnes už poměrně profláklá a pravdou je, že Planoucí lesy Venuše žádnou jiskrnou pointu nepřinášejí. Přesto má román neoddiskutovatelné kouzlo, jež určitě potěší každého milovníka klasické science fiction.... celý text