trudoš
přečtené 6905
Rohy
2010,
Joe Hill (p)
Autor mě za to bude pravděpodobně nenávidět, ale podobnost se svým otcem nezapře. Nejde ani tak o obsah, jako o styl. Protože v některých momentech jsem měl pocit, že čtu Stephena Kinga v jeho nejlepší formě. Jak pochopíte z anotace, zápletka je jednoduchá, což je kolikrát na hororech to nejkouzelnější. Rohy však nejsou prvoplánový slasher. Tohle je vymazlená psychologická sonda do nitra ztrápeného člověka. Ovšem scény, ve kterých se hrdinovi svěřují kolemjdoucí se svými nejtemnějšími touhami, dokážou spolehlivě vyvolat nejedno mrazení v zádech. Protože kdo z nás v sobě nemá trochu té sobecké temnoty, kterou se neustále snaží držet na uzdě? A to je jenom zlomek toho, co Joe Hill v knize předvádí. Je to příběh o neschopnosti vyrovnat se se ztrátou milované osoby. O touze po odplatě a zradě od osob nejbližších. A jakoby mě autor už nerozsekal dost, zakončí to láskou. Láskou s velkým L. Ano, ve finále je to romance, ale podaná s takovým vypravěčským citem, že by i zvíře Kotleta slzu uronil.... celý text
Černá krabice
2007,
Joe Hill (p)
Judas býval (a stále je) rocker každým coulem - užil si výsluní slávy, hardcorové večírky, drogové opojení i smrt kamarádů. Jako správná celebrita má také drobnou úchylku - sbírku prapodivných kuriozit. Kuchařku pro kanibaly, oprátku oběšence, brutální sadistický film a podobně. Proto, když se naskytne možnost koupě pravého ducha, váhá asi dvě pikosekundy. Naneštěstí pro něj je duch skutečný. A má s Judasem nesrovnaný účet… Joe Hill není žádný literární amatér. Ostatně chce-li vystoupit z pomyslného stínu otce, nemá moc na vybranou. Proto hned od začátku nasazuje ostré tempo, které dokáže s přehledem ukočírovat až do konce. Přitom nejde o žádnou zběsilou honičku, pouze je tu s citem profesionála namícháno vše, co má v hororu být - od stupňujícího se napětí po děsivost jednotlivých scén. Jen ten ústřední motiv by podle mě slušel spíš povídce než románu. Přesto Černou krabici bez uzardění dokážu označit za to nejlepší z duchařského řemesla, na co jsem z počátku 21. století zatím narazil.... celý text
Temné vody
2006,
Kodži Suzuki
Kodži Suzuki je českým čtenářům znám především skrze kultovní horor Kruh a jeho volná pokračování. Tentokrát se však představuje jako povídkář a samozřejmě jak jinak než s hororovými historkami. Země vycházejícího slunce má v sobě cosi prazvláštního. Valná část její prozaické tvorby připomíná v důsledku spíš poezii s důrazem na obrazotvornost a zachycení okamžiku. Ani Temné vody z tohoto proudu zásadně neodbočují, odlišují se pouze vítanou přímočarostí a stručností. Sedmero krátkých povídek začíná často jako civilní příběh, nečekaně se vyhrotí v hrůzu nahánějící etudu a povětšinou končí vrácením se do původních kolejí. Nelze říct, že každá práce má hlavu a patu, ani že vám při čtení bude kolabovat srdeční komora, na druhou stranu, některé obraty se mi natolik zaryly pod kůži, že už se jich zřejmě nikdy nezbavím. A nejsou to proudy krve ani vyhřezlé vnitřnosti, pouze představivost, co vám bude zvedat chlupy v zátylku. Díky autorovi pro mě třeba sklenice vody už nikdy nebude tím co dřív…... celý text
Smyčka
2008,
Kodži Suzuki
Tak tohle se nepovedlo. Kodži Suzuki potřetí kombinuje vrozený strach z folklórních pověr a s vypěstovanou nedůvěrou v technologické vymoženosti. Tentokrát však z hororu přesedlal na čistokrevnou science fiction. Hrůza, čtivost a nápaditost předchozích knih absolutně vymizela, zbyl jen křečovitý příběh, jehož logika absolutně převrací kouzlo předchozích románů a navíc je děravý jak paměť pana Alzheimera. Bohužel pryč je i temnota s beznadějí a naopak se na scénu dere optimismus, jehož herecké výkony jsou víc než pochybné. Po předchozích depresivních závěrech na vás tedy čekají šťastné konce a báječné budoucí zítřky, kdy všechno bude už jen a jen lepší. Haleluja. Jste-li fanouškem Kruhu, rozmyslete si dvakrát, zda vám stojí za to zkazit si náladu. Ovšem jste-li autorovi skalní obdivovatelé, bezesporu má smysl Smyčku číst. Minimálně ze studijních důvodů. Ač přeoral co mohl, stále zůstává kvalitním tvůrcem, po jehož další knize obratem šáhnu. Teď už sice trochu opatrně, ale přesto šáhnu.... celý text
Spirála
2006,
Kodži Suzuki
Když něco slaví úspěch, není důvod, proč v tom nepokračovat. A tak vzniklo pokračování Kruhu s názvem Spirála. Dlužno říci, že s filmem Kruh 2 to nemá naštěstí nic společného. Kodži Suzuki se totiž oproti tomuto snímku, který silně vařil z vody, zaměřil na evoluci novodobého viru, a především na osobnost samotné Sadako, jež se vrací mezi živé. Snad jen kromě lehkého zklamání nad závěrem příběhu nedokážu románu vlastně nic vytknout. Tíživá atmosféra strachu, skvěle propracované charaktery a nezbytná japonská mystika na mě fungovaly skvěle a ze Spirály dělají plnohodnotný horor, který si s kvalitami prvního dílu absolutně v ničem nezadá.... celý text
