trudoš
přečtené 6905
Stříbrokřídlý
2005,
Kenneth Oppel
Kanadský spisovatel Kenneth Oppel postavil své vyprávění na zcela netradičních hrdinech - netopýrech. Pokusil se tak čtenářům přiblížit stvoření, která mnozí považují za odporná či dokonce děsivá. Na základě různých světových legend jim vytvořil vlastní historii a kulturu, díky nimž si tyto prazvláštní tvory určitě oblíbíte. Jeho literární zpracování se pohybuje na tenké hranici mezi realitou a čirou fantastikou, kdy zvířata sice nejsou o nic méně zvířaty, než jak je známe, ale přesto mají svůj podivuhodný svět, o kterém nemáme ani tušení. Zvířecích příběhů bylo vždycky pomálu a když už se nějaký objevil, většinou byl určen výhradně dětem. Stříbrokřídlý je v tomto ohledu zářnou výjimkou, protože splňuje všechny nároky, které jsou standardně kladeny na dobrodružné čtení pro děti, mládež i dospělé. Je napínavý, rychlý a originální, po okraj nabitý svižnými dialogy, a hlavně autorskou imaginací. Sympatické a netradiční obsazení pak skvěle dotváří svébytnou atmosféru záhad a tajemství.... celý text
Věčná šifra
2003,
Eoin Colfer
Artemis Fowl se pustí do své poslední akce, protože konec zločinecké kariéry se s návratem ztraceného otce neodvratně blíží. Takže zase jednou uvrhne do smrtelného nebezpečí svého osobního strážce, ohrozí celou skřítkovskou říši a znepřátelí si nějaké ty padouchy. Prostě takový normální pěkný den. Problém třetích dílů v cyklu spočívá v tom, že jsou jednoduše třetí. První kniha představí něco nového, druhá si ještě může dovolit to zopakovat, ale od další už člověk čeká nějakou změnu. A ta s Věčnou šifrou nepřišla. I když mladý Fowl z nafoukaného fracka vyrostl v uvědomělého puberťáka, příliš inovací to nepřineslo. Snad jen, že přes všechno své záporáctví už kope pouze za ty dobré, přičemž charakterově se ustálily i ostatní ústřední postavy. Zápletka ovšem zůstává stejná, což začíná být trochu nuda. Série tak definitivně ztratila kouzlo originality, které první dobrodružství přineslo a i přes autorovu řemeslnou dovednost pro mě sklouzla do osidel běžného standardu literatury pro mládež.... celý text
Operace Arktida
2002,
Eoin Colfer
Kdo je uvyklý tradicím pohádkových bytostí, bude asi zaskočen pojetím Eoina Colfera. V jeho rukou totiž skřítci disponují fantastickými technologiemi a řeší takové problémy, jako třeba nelegální obchody lidí se skřety. Kriminálka New York hadr. Nejmladší superzločinec na světě Artemis Fowl nedávno připravil skřítky o nějaké to zlato. Ale vzhledem k tomu, že to je jejich jediný kontakt v lidském světě, stává se první volbou při žádosti o pomoc. A protože sám Artemis potřebuje spolehlivou podporu při jednání s ruskou mafií, je opatrná dohoda rychle na světě... Druhý díl jede ve stejném rytmu jako ten první, jen s tím rozdílem, že Artemis tentokrát proti skřítkům nebojuje. Časy se holt mění a většina postav prochází nenásilnou charakterovou změnou, aby se učinilo morálce zadost. Takže i když je dvojka o něco komediálnější, nějak se vytratila originalita hrdiny, který byl v prvním plánu padouch a pak teprve sympaťák. Což mě osobně dost mrzí, neboť příběh tak ztratil na polovině svého kouzla.... celý text
Artemis Fowl
2002,
Eoin Colfer
Artemis Fowl se rozhodne, že navrátí své rodině bohatství. Plán je prostý, chytit skřítka a počkat až vám kouzelná svoloč dá výkupné. Což zní vcelku jednoduše. Kdo však mohl tušit, že ty potvory budou tvrdší než Sylvester Stallone na vrcholu kariéry? Nemohu se vyhnout srovnáním s knihami o Harrym Potterovi. Není se čemu divit - hlavní postava je dvanáctiletý kluk, který se pustí do křížku se světem, o němž nikdo jiný z lidí nemá ani ponětí. Rozdíl je v tom, že Harry pracuje s magií, naopak Artemis se spokojí s technickými vymoženostmi moderního světa. O tom, že skřítci používají elektroniku daleko lepší a pokročilejší, ani nemluvím. Jo, a hlavní hrdina je padouch - tím tedy jakákoliv případná spojitost s Harrym končí. V důsledku rychlé, originální, vtipné a dobře napsané. Humor je přitom vyvážen natolik důmyslně, že si jej užijí nejen mladí a neklidní, ale i staří a nerudní. Jen je otázkou, jak dlouho si Artemis udrží post záporáka, než vyměkne a přejde na Světlou stranu Síly.... celý text
Trochu divné kusy
2005,
Martin Šust
Málokdy název knihy vypovídá přesně o jejím obsahu. U Trochu divných kusů je tomu právě tak. Představují patnáct „kousků“ od autorů ze tří světových kontinentů a „trochu divné“ jsou především proto, že reprezentují ponejvíce nový literární směr, který fantastikou nějakou dobu hýbal - a to je New Weird. Hnutí stejnou měrou zatracované, jako opěvované. Styl, který se vyznačuje harmonickou symbiózou sci-fi a fantasy, kde emoce a imaginace vytvářejí doslova jazykomalebnou podívanou. Autoři jako China Miéville, Jeff VanderMeer, Jeffrey Ford, Charles Stross, Cory Doctorow či K. J. Bishopová dokázali osvobodit žánr z osidel tradicionalismu, a posunout ho zas o kousek jinam. Ne vždy je to úplně košer čtení, protože příběh občas zůstává s ostudou na střídačce, ale prakticky u každého jednotlivého textu člověk minimálně ocení nápaditost, pitoresknost a literární zručnost. Je to jako s lahví Fernetu - je sice hořkej jak smrt, ale když si na jeho chuť zvyknete, už nebudete chtít pít nic jiného.... celý text
Vila Inkognito
2005,
Tom Robbins
„Tanuki prý spadl z nebe a použil přitom svého šourku jako padáku. S přihlédnutím k nezvyklým rozměrům Tanukiho šourku to nezní zase tak směšně.“ I když je autorův humor hypnotizující, ve Vile Inkognito mi bohužel dost výrazně chyběla souvislá dějová linie. Vyprávění se v podstatě zaměřuje jen na oživení množství nesourodých až bizardních postav, které příběhem zvolna proplouvají. Všichni ti bezelstní bůžkové, tajuplné drezuristky, intelektuální prostitutky, šikovní provazochodci, proradní agenti či zapomenutí vojáci, jsou sice naprosto báječní, ale jejich účel je jediný - disputovat nad otázkami, které se věcně dotýkají naší „pokrokové“ společnosti. To vše s vytříbeným literárním jazykem, vyznačujícím se slovní obratností a obrovskou zásobou inteligentního humoru. Ač Tom Robbins cíleně kritizuje konzumní společnost a oslavuje krásu svobodného života, nesnaží se přitom příliš čtenáře poučovat. Jen ironicky a trefně poukazuje na zcela očividné skutečnosti. Závěry ať si každý vyvodí sám.... celý text
Cesta na okraj
2004,
Arthur Bertram Chandler
Příběhy podporučíka Johna Grimese, někdy nazývaného „Hornblowerem vesmíru“, jsou ve světě poměrně oblíbenou řadou a to už od šedesátých let, kdy vznikala jeho první dobrodružství. Už základní osnova říká mnohé - mladý důstojník, získávající své zkušenosti v různých bojích, se postupně dopracovává na post uznávaného velitele a stratéga. Šablona, jejíž koncepce je stejnou měrou průhledná jako osvědčená, ale právě ta jednoduchost, akčnost a špetka námořního humoru dělá z knihy ten správný relax. Zmíněná šablonovitost je naneštěstí i Achillovou patou. V dnešní době, kdy se čtenář už mohl seznámit s hrdiny jako Sten, Miles Vorkgosian, Honor Harringtonová, John Geary a mnoha jinými, působí Grimesova odysea bohužel lehce zastarale. Především proto, že v ní vlastně není nic, co by nějak přežilo svou dobu. Ovšem pokud si člověk chce vychutnat kouzlo starých časů, kdy se zápletka řešila přímou cestou a v rozsahu maximálně sto padesáti stran, je série Arthura Bertrama Chandlera ideální volbou.... celý text
Kaldera 2
2004,
Alastair Reynolds
Budoucnost s nekrózou zvrácených technologií, lidské nesnášelivosti a špinavého obchodu namíchána v několika dějových rovinách, zasazena do rozmanitých světů a zaplněna hrdiny, o nichž nemůžete s jistotou říci, zda jsou hodní, zlí nebo prostě jen oškliví - to je v kostce dvousvazková Kaldera, která nepostrádá prvky klasické i novodobé space opery. Alastair Reynolds rozhodně nešetří imaginací ani zvraty, naneštěstí však zapomíná, že když vyprávění rozjede v několika liniích, nestačí je pouze spojit, ale najít i smysl, proč spolu vlastně souvisí. Nehledě na to, že množství nápadů není ani z poloviny využito a často jsou zde jen proto, aby dotvořily atmosféru. Autor zvolna provází příběhem, který se z počátku tváří jako jednoduchý rozbor psychologie pomsty, aby následně prostřídal všechny myslitelné subžánry science fiction, přičemž s vypočítavostí profesionála odhaluje široký rozměr celého svého univerza. Čtení je to parádní, ale bohužel se zde potvrzuje pravidlo, že všeho moc škodí.... celý text
Kaldera 1
2004,
Alastair Reynolds
Budoucnost s nekrózou zvrácených technologií, lidské nesnášelivosti a špinavého obchodu namíchána v několika dějových rovinách, zasazena do rozmanitých světů a zaplněna hrdiny, o nichž nemůžete s jistotou říci, zda jsou hodní, zlí nebo prostě jen oškliví - to je v kostce dvousvazková Kaldera, která nepostrádá prvky klasické i novodobé space opery. Alastair Reynolds rozhodně nešetří imaginací ani zvraty, naneštěstí však zapomíná, že když vyprávění rozjede v několika liniích, nestačí je pouze spojit, ale najít i smysl, proč spolu vlastně souvisí. Nehledě na to, že množství nápadů není ani z poloviny využito a často jsou zde jen proto, aby dotvořily atmosféru. Autor zvolna provází příběhem, který se z počátku tváří jako jednoduchý rozbor psychologie pomsty, aby následně prostřídal všechny myslitelné subžánry science fiction, přičemž s vypočítavostí profesionála odhaluje široký rozměr celého svého univerza. Čtení je to parádní, ale bohužel se zde potvrzuje pravidlo, že všeho moc škodí.... celý text
