trudoš
přečtené 6905
Uzly a kříže
2000,
Ian Rankin
Na téhle knize jsou sympatické dvě věci - ústřední postava a krátký rozsah. Stárnoucí inspektor, který zanevřel na vše kolem sebe, je figurou vpravdě zvláštní, podobně jako zápletka, jež z jednoduchého motivu sériových vražd sklouzne k válečným traumatům. Rozhodně však od Uzlů a křížů nečekejte detektivku, protože tady se na nějaké vyšetřování nehraje. Přes půlku románu se rdousí nezletilé dívky a John Rebus si ani není schopen spojit základní indicie. Vlastně až do chvíle, kdy vrah zaútočí na jeho rodinu, nemáte pocit, že by o něco šlo. Pak už vyprávění nabere na obrátkách, ale nebýt staré dobré hypnózy, asi by hrdina do smrti bloudil v kruhu. Přitom má Ian Rankin dost troufalosti zabředávat do nepodstatných odboček, které s hlavní linií nemají nic společného a důležité jsou jen pro dlouhodobý vývoj. Ovšem i přes brblání nad nedostatky mě to pro zvláštní atmosférické kouzlo vážně bavilo. Uvidíme, jestli si autor v dalších dílech pohorší, nebo se naopak oprostí od začátečnických chyb.... celý text
Černý kůň
2010,
Craig Johnson
Na některé knihy narazíte prostě náhodou, a o to větší z nich pak máte radost, když stojí za to. Někde na mě vybafla upoutávku na seriál Longmire, následovalo trochu pátrání na netu a ejhle, Černý kůň byl na světě. A protože nejsem televizní typ, mrzí mě teď na celé věci jediné - že toho u nás od Craiga Johnsona nevyšlo víc. Zápletka je vpravdě jednoduchá: stárnoucí šerif se rozhodne na vlastní pěst prošetřit události kolem jednoho uzavřeného případu a brzy tak stane sám proti celému městu. Takřka westernovou atmosféru podmalovávají kulisy nespoutaného Wyomingu, přičemž literární stylistika dává jasně na srozuměnou, že tohle čtení není pro žádný máničky. Drsní muži v nelítostném světě, kde černá bývá bílá a dole je občas nahoře, což navíc umocňují cynismem prosáklé dialogy. Jenže místo toho, aby to celé vyznělo chlapácky směšně, má to naopak neskutečnou sílu. Takový James Lee Burke říznutý Stephenem Hunterem a Robertem B. Parkerem. Netradičně tradiční thriller, který můžu jen doporučit.... celý text
Růže smrti
2010,
Arnaldur Indriðason
Růže smrti rozhodně k převratným dílům detektivního žánru nepatří, ovšem pobavit dokáže, to je bez debat. Vše stojí a leží na dvojici kriminalistů tvořené stárnoucím komisařem Erlendurem Sveinssonem a jeho moderněji naladěném parťákovi Sigurðuru Ólim. Tenhle tandem sice neohromí vyšetřovatelskými schopnostmi a skloňování jejich jmen může způsobit drobné záchvaty šílenství, ale bohatě to vynahrazují civilním přístupem k policejní práci a hlavně vzájemným popichováním, které nejednou donutí vyprsknout smíchy. Vše ostatní už je prostě jen řemeslně odvedený standard - zápletka se točí kolem smrti bezvýznamné feťačky, jejíž skon má daleko pochmurnější pozadí, než by se na první pohled mohlo zdát. Arnaldur Indriðason sympaticky kombinuje trudnomyslnou atmosféru soudobého Islandu s nekomplikovaným příběhem, v němž se zločinecké podsvětí a vysoká politika od sebe příliš neliší. Snad jen na koncepci dialogů se nezvyká snadno, za což může především absence vykání, ale holt jiný kraj, jiný mrav.... celý text
Černé ryby
1994,
Eeva Tenhunen
Eeva Tenhunen rozehrává komorní detektivní drama v kulisách historického hradu. Na něj se v době turistické sezóny lidé sjíždějí ze všech koutů světa, a když je jedna z průvodkyň za bílého dne zavražděna, je to rozhodně důvod k všeobecné panice. O to víc, když záhy vyjde najevo, že jejím vrahem musí zákonitě být někdo z hradních zaměstnanců. A jak je dobrým zvykem, nehodlá u jednoho zločinu zůstat. Spisovatelka od prvních stran umně vykresluje jak charaktery všech postav, tak drobné indicie, jež pozornějšího čtenáře přivedou k pachateli dřív než hrdiny samotné. Sice jsou ty stopy možná až příliš okaté, ale což – to, že jsem paranoidní já, ještě neznamená, že ostatní budou také. Kouzlem knihy je pak především vypravěčka, mladá naivní dívka, jež miluje balady a památky vůbec. To ovšem obnáší na můj vkus zbytečně moc citací historické poezie, ve které si zrovna nelibuji. Naopak nezapomenutelné jsou poznámky o nešvarech průvodcovství, které celé vyšetřování příjemným způsobem zcivilňují.... celý text
Poslední hlídka
2006,
Sergej Lukjaněnko
Přijde mi, že se Sergej Lukjaněnko ocitnul ve smyčce, která hrozí všem spisovatelům sérií, kteří se snaží své hrdiny stavět před nové a větší hrozby. Což je v pořádku, jenže jak jednou vyrukujete s obrnebezpečím, tak každé další obrnebezpečí už tolik „obr“ nevypadá. Podobně je tomu i v tomto díle - hrozba, kterou spisovatel rozehraje, už zkrátka nepůsobí tak hrozivě, jak se snaží prezentovat, a proto i strach o hrdiny je menší. Když jednou zachránili svět, proč by to neměli dokázat podruhé, potřetí, podesáté? Nelze mu však upřít čtivost, díky níž je čtení stále více příjemným požitkem než útrpnou povinností. Možná někoho nebudou bavit zdlouhavé pasáže popisující prostředí Edinburghu či Samarkandu, ale faktem je, že tyhle věci prostě k Lukjaněnkově tvorbě patří. Civilní čtení s fantaskním pozlátkem. Trochu zbytečné mi ale přišlo tradiční rozložení románu do tří částí, když příběhová linka je pouze jedna. Naopak velmi komické je autorovo šťouchání do ruské filmové adaptace jeho románů.... celý text
Za Modrým měsícem
2002,
Simon R. Green
Jestřáb a Rybářka se vrátili. A mlátí a zastrašují koho můžou, přičemž si neodpustí nějakou tu hlášku navrch. Jak by taky mohli. Vždyť jsou to drsňáci toho největšího kalibru... Ano, uznávám, je to pulpové čtení. Ale taky záruka svižné a nenáročné zábavy. To, že je tu detektivní zápletka propletená s klasickou dobrodružnou fantasy, je jen třešnička na dortu. Ovšem čekat od toho první ligu by asi bylo chybou. Autor se nesnaží dostat čtenáře do kolen velikostí svého intelektu, ale jednoduše jej pobavit. A to se mu daří. Musím však přiznat i vady - příběh má několik dějových nelogičností, trochu plytké dialogy, pár zbytečných odboček a dosti černobílé postavy. O závěru raději nemluvit. Navíc jsou trochu markantní opakující se (v rámci série Jestřáb a Rybářka) fráze, motivy, nápady a fóry. Ale kdo rád Simona R. Greena, ten už musel tenhle nešvar přijmout jako nutné zlo, bez kterého by jeho příběhy prostě nemohly existovat.... celý text
