trudoš
přečtené 6905
Templářské dědictví
2006,
Steve Berry
Hodně klišovité a překvapivě prostinké, co se týče zápletky. A vzhledem k tomu, že román vznikl až po úspěchu Dana Browna, nedokážu se ubránit pocitu řemeslné kalkulace, která měla spíš nasytit vyhladovělý trh, než přijít s něčím skutečně propracovaným. Pravdou je, že Steve Berry mě neuchvátil ničím, co by jiní před ním nezvládli lépe a napínavěji. Chyběl mi prvek překvapení, originality nebo alespoň jednoduché zábavy. Informačně se většinou pohybuje po povrchu věcí a přizpůsobuje si fakta tak, aby se mu hodila do krámu. Nemluvě o vnitřní logice a charakterech postav, které tvrdí jedno a dělají druhé. Kvůli tomu třeba templářští rytíři chvílemi působí dojmem rozmazlených dětí v mateřské školce. Nakonec to ale tolik nevadí, protože je to umně skloubeno s dobrodružným příběhem, což je něco, co knize upřít nemůžu. V tomhle ohledu splňuje všechna nepsaná pravidla, i když dle mě postrádá nezbytný šmrnc. No, příště dodat sympatické hrdiny, střízlivé odlehčení, neokoukaný děj - a pohár je doma.... celý text
Smrteľne slávni
2003,
Ben Elton
Tentokrát se Ben Elton vydal na půdu klasické detektivky střižené po vzoru Deseti malých černoušků. Dlužno podotknout, že je opět nemilosrdně sžíravý a trefný. Jeho kritika konzumní společnosti na jednu stranu pobaví, na druhou zabolí, uvědomíte-li si, že i vy jste její součástí. Sympatické na něm je, že neukazuje mravokárně na hříchy, ale s humorem říká to, co si ve většině případech sami myslíme. Zápletka, která dá nahlédnout za plentu televizní zábavy, je nejen informačně zajímavá, ale i neskutečně komická. Samotná detektivní linie je, uznávám, trochu slabší, protože z větší části se kniha věnuje především prohlubující se ponorce mezi účastníky soutěže, než konkrétnímu pátrání po vrahovi. Postavy v podání šedesátiletého puritánského detektiva a jeho pětadvacetiletých moderně uvažujících kolegů vystihují obě stránky společenského smýšlení, stejně jako potrhlí účastníci a ještě potrhlejší pořadatelé zvrácené reality show. Záleží jen na vás, koho si oblíbíte a komu dáte svůj hlas.... celý text
Zápletka je mile prostá - režisér úspěšných krváků je konfrontován dvojicí zabijáků, kteří v jeho slávě vidí spásný únik před kriminálem. Hrdina se musí vypořádat s lidmi, kteří tvrdí, že jejich násilnická povaha byla ovlivněna jeho tvorbou. Otázkou je, nakolik formuje doba jedince, či jedinec formuje dobu... Ben Elton je především humorista, takže Limonáda je hlavně o komice a nadhledu. Vyznění je sice lehce depresivní, cynické a syrové, ale to poměrně věrně odpovídá úžasnému světu tam za oknem. Což je i důvod, proč autora považuji za novodobého génia satiry - jednoduše mi mluví z duše. Postavy jsou přes svou vyhrocenost veskrze lidské, se vším špatným, co k tomu patří. Díky tomu je trochu problém najít někoho, komu byste chtěli držet palce, nebo se s ním alespoň mohli ztotožnit. Jenže právě proto výsledek, i když okořeněn drsným humorem, působí silněji a opravdověji. Rozhodně nic pro citlivější povahy nebo pro čtenáře libující si v happyendech.... celý text
Tak chladná řeka
2012,
Michael Koryta
Na rozdíl od předchozích knih s Lincolnem Perrym, zvolil Michael Koryta tentokrát klasickou er-formu vyprávění a celý příběh vystavěl v hororovém duchu děl Stephena Kinga. Pomaličku polehoučku graduje, aby děj vyvrcholil v bouřlivém (doslova) finále. K dokonalosti tomu chybí opravdu jen málo - a to nějaké skutečné Zlo a ne jen planá hrozba. Autor sice povedeně dělá bu bu bu, ale po dočtení se člověk neubrání lehkému zklamání. Nemluvě o několika nedořešených drobnostech a scénách, které prostě šly udělat lépe. Ale to jsou v důsledku skutečně nicotnosti. Tak chladná řeka je více fantaskním dobrodružným thrillerem v nejlepším duchu seriálu Městečko Twin Peaks, než moderní drsnou školou, jakou se autor dosud na českém trhu prezentoval. Má své neoddiskutovatelné kouzlo a stojí za přečtení všema deseti, byť autor zdaleka nevyužil potenciál, který ústřední motiv nabízel. Je to jako koukat na velkofilm o pádu Římského impéria a na konci skvělé podívané zjistit, že tam tak nějak chyběli Římané.... celý text
Hymna zármutku
2011,
Michael Koryta
Lincoln Perry vyšetřuje smrt bývalého kamaráda, který má za sebou dostatek zločinecké minulosti, aby se jeho osobou zabýval jen málokdo. Jenže pátrání zasáhne daleko do minulosti, což má za následek otevírání dávno zahojených ran, z nichž některé se už nemusí podařit znovu zacelit... Úvodní díly sérií mají často ten problém, že vedle zápletky se autor musí věnovat představení postav, prostředí, vztahů. Díky tomu často trpí gradace, aby byl prostor na všechno to seznamování. Pokračování už tenhle handicap nemají a spisovatel má tak šanci ukázat, co se v něm skutečně skrývá (nebo naopak). Proto je mi potěšením konstatovat, že druhý román Michaela Koryty je v detailech lepší, než ten první. Zápletka je sevřenější, charaktery jednoznačnější a retrospektivní sekvence dávají celku šmrnc nostalgické patiny. Přičemž nechybí ironická nadsázka drsné školy umě převedená do kulis moderní doby. Kdyby Dennis Lehane někdy napsal román ve spolupráci s Robertem Craisem, vypadal by přesně nějak takhle.... celý text
Dnes večer jsem se rozloučila
2010,
Michael Koryta
Solidní zápletka, sympatické postavy, řemeslně zvládnuté dialogy, to vše v duchu moderní drsné školy. Výborně tu funguje chemie mezi duem soukromých detektivů, z nichž jeden odešel od policie, protože měl průser a druhý odešel prostě do důchodu. Román zbytečně nekomplikuje milostná zápletka (která tu nakonec přeci jen je, ale přijde až v druhé půlce a zas tolik naštěstí nepřekáží) a navíc příběh okořeňují kvalitní akční scény. Co víc si přát? Kdo si oblíbil humor Roberta Craise nebo Tima Cockeyho (případně jeho alter ega Richarda Hawkeho), rozhodně ať si Michaela Korytu nenechá ujít. Stojí za to všema deseti.... celý text
Jeden ze sta
2011,
Jack Kerley
Mně stačí opravdu málo. V případě románu Jeden ze sta to byla krátká charakteristika hrdiny, jež ve zkratce vyjadřuje, že zatímco většina bude pátrat pod světlem, on patří mezi těch pár, kteří se odváží překročit vymezený prostor a budou hledat ve tmě. Moje slabost pro postavy jdoucí proti proudu zaplesala nadšením. A zklamána nebyla ani v nejmenším. Solidně propracovanou zápletku, v níž nepochopitelné a brutální zločiny pomalu, ale jistě získávají na zvrácené logice, zatraktivňuje sympatická ich forma, prošpikovaná množstvím zábavných dialogů. Pravdou je, že opakované zacházení do slepých uliček je drobet frustrující, vyvažuje to však zběsilé tempo vyprávění popohánějící události vpřed. Jack Kerley navíc vše ozvláštňuje temnou figurou sociopatického bratra, který hrdinovi sem tam poradí s vyšetřováním, oplátkou za trochu toho psychického i fyzického týrání. Tenhle poťouchlý cvok si mě získal stejně rychle jako kdysi Hannibal Lecter, jen s tím rozdílem, že tohle žádný gentleman není.... celý text
Jednoduchý plán
1994,
Scott Smith
Skvělá ukázka toho, jak lze z jednoduchého motivu vykřesat parádní thriller. Scott Smith staví hlavně na postavách, které jsou tak přirozené, že z toho chvílemi až mrazí. Hrdinové, kteří si za každou cenu vědí rady a dokážou neomylně určit, jakým směrem leží spravedlnost, se nekonají. Ne, ústřední trojice aktérů je natolik všední, že nemáte problém přijmout jejich selský rozum, jenž staví na prioritách každého obyčejného člověka. A tak nález balíku peněz v havarovaném letadle někde na konci světa pomalu ale jistě graduje do psychologického dramatu a v nemilosrdnou hru o to, kdo víc propadne peklu. Finální scény mě pak svou děsivostí doslova přikovaly ke čtení, a i když jsem věděl, jak moc špatnou cestou se to všechno ubírá, nedokázal jsem přestat, dokud nebyla poslední stránka za mnou. Netvrdím, že jde o zlomové dílo v dějinách žánru, možná prostě jen byla ta správná konstelace hvězd na otevření právě téhle knihy. Rozhodně je to však příběh, který budu na srdci nosit ještě dlouho.... celý text
Kroky vraha
2007,
Michaela Klevisová
Začátek románu ještě šel, jenže pak Michaela Klevisová začala s vyžíváním se v citech a emocích veškerého hereckého ansáblu. Já uznávám, že psychologie postav je pro detektivku nepostradatelná, ale všeho moc škodí. Takže místo toho, abych si užil detekční práci české kriminálky, jsem sledoval několikatero vedlejších příběhů o vztazích mezi sousedy, manželi, přáteli a rodinou. Všechny se sice nějakým způsobem týkají zápletky, ale zároveň hází hlavní dějové linii klacky pod nohy a ta díky tomu ve své finální podobě působí dosti primitivně. A nezachrání to ani autorčina snaha celou dobu hrát na čtenáře boudu s tajemnou minulostí zavražděné, aby jej svedla z cesty. Kroky vraha jsou jednoduchou detektivkou, která mi svým zpracováním připomínala seriály typu Ordinace v Růžové zahradě. Spousta jednoduchých postav, spousta vyhrocených vztahů, spousta nezáživných dialogů - a základ neslaný nemastný. Proti gustu žádný hever, ale v rámci pozitivní šeptandy jsem čekal propracovanější drama.... celý text
Stížnosti
2011,
Ian Rankin
Vnitřní inspekci (tedy policajty policajtů) nemá rád nikdo a v mnoha románech jsou to právě ti hoši, kteří oblíbeným hrdinům šlapou na paty. Což je asi nejvýraznější předností nové série Iana Rankina, jejíž protagonista Malcolm Fox je právě jednou z těchto lišek v kurníku. Jenže těšíte-li se na odhalování stinných zákoutí kriminálního sboru v Edinburghu, budete zklamáni. Detektivka rychle sklouzne k obligátnímu falešnému obvinění a následnému vyšetřování za účelem očištění vlastního jména. Takže nevyužitý potenciál, přičemž pár cynických postřehů zpoza policejní opony člověka příliš nevytrhne. Dalším mínusem je hlavní postava. Malcom je totiž obyčejná kancelářská krysa a jako takový si těžko získával moje čtenářské srdce. Možná bylo cílem dodat vyprávění civilnější ráz, čemuž by nahrával i realistický obraz skotského podsvětí, jenže se tím zároveň maličko vytratil prvek napětí, který k žánru neodmyslitelně patří. Naopak plusem je vypsaná stylistika a jistá ruka při komponování zápletky.... celý text