trudoš
přečtené 6905
L. A. Přísně tajné
2002,
James Ellroy
Geniální kniha. Těžká na čtení, drsná vyzněním, hutná atmosférou, ale pořád zatraceně geniální. A rovnou přiznám, že po jejím dočtení už pro mě kriminálky nikdy nebyly tím co dřív. Něco jako když při pročítání harlequinek najednou zjistíte, že louskáte Dostojevského Zločin a trest a opravdu si to užíváte. Zpočátku se v ději sice trochu skáče a určitá odosobněnost ve vyprávění dělá problémy naskočit do rozjetého vlaku. Čím víc se však noříte do hlubin špinavého konfliktu, tím definitivněji vás má James Ellroy na lopatě. Nejde však o prvoplánovou fintu, ale do nejmenších drobností propracované dílo, převyšující ostatní především po stylistické formě. Příběhová linie pak exceluje nekompromisním jednáním s hrdiny, kdy prakticky nikdo není bez viny, takže čtenářovy sympatie se průběžně přelévají z jedné postavy na druhou. Bravurně jsou přitom zachyceny kulisy 50. let, ve kterých si losangeleští gangsteři, bulvární novináři a policejní důstojníci vzájemně nemají co vyčítat. Prostě dokonalost.... celý text
Němý svědek
1976,
Robert Lloyd Fish
Na to, že v originále vyšel román poprvé roku 1963, s přehledem strčí do kapsy kdejaký moderní thriller. Jednoduchá zápletka, krátký rozsah, spousta nečekaných zvratů, časová tíseň, sympatické postavy. Základní principy dobré kriminálky a jak často se stane, že je najdete v jednom balíčku? Poručík newyorské policie Clancy dostane za úkol chránit význačného mafiána, který se rozhodl svědčit proti svým šéfům. Jenže dotyčného chráněnce mu zabijí hned z kraje, a to pro jistotu rovnou dvakrát. Clancy prostě nemá svůj den. Aby dostál svému slovu, musí nejen najít vraha, ale zároveň přijít na kloub zločinu, jenž se schovává za třemi dalšími. Němý svědek možná nepatří mezi to nejlepší, co jsem kdy četl, přesto mě naprosto okouzlil strhujícím dějem, svérázným hrdinou a lehce depresivní atmosférou. Je to stará škola, to uznávám, ale pořád je to škola, která dle mě chybí mnoha současným detektivním autorům.... celý text
Slib
1964,
Friedrich Dürrenmatt
Příběh sympatického komisaře Matthäie, který přislíbí dopadení zločince za každou cenu a obětuje tomu kariéru. Ovšem nejen tu svou... Vynikající novelka poukazující, že život ne vždy šlape podle nepsaných pravidel detektivky. A že ne všechny zločiny musí nutně vypadat jako promyšlená šachová partie. Námět, se kterým by si mnoho současných spisovatelů vystačilo na pěti set stránkový román, dokázal Friedrich Dürrenmatt mistrně uhrát na pouhé stovce, a přitom nemáte pocit, že by vás o něco ochudil. Zápletka je nápaditě prostinká a zároveň krutě realistická, čehož autor v obou případech využívá bezezbytku. To ještě podtrhuje skvělé literární řemeslo, které uhrane melancholickou atmosférou padesátých let. Snad jedinou vadou na kráse byl pro mě závěrečný doslov Milana Průchy. Slib je rozhodně dobrý, to mu upírat nechci, ale dělat z něj nadstandardní dílo, které dokládá, jak jsou ostatní tvůrci detektivního žánru nemožně nízcí, mi přijde skutečně dost zaslepené.... celý text
Tajemství noci
2012,
Dean Koontz
Krátké kapitoly, svižná gradace, nápaditý děj - to vše dělá z Tajemství noci solidní čtení a nebál bych se říct, že možná i to nejlepší, co Dean Koontz na poli klasického hororu v poslední době napsal. Je to sice taková brzda plyn, kdy se morbidní scény střídají s nudným patosem, ale budiž, fandové hrůzy zas moc na výběr nemají. A zápletka o vrahovi, který se vrací z říše mrtvých prostřednictvím nevidomých obětí, aby splnil, co před dvaceti lety slíbil - to je jednoduše béčko jak má být. Románu ani tak nevyčítám hrátky s pořadím naplánovaných zločinů, které působí lehce absurdně, a dokonce bych odpustil i hlavním postavám, že čekají na vraha jako dobytek na jatkách. To všechno se dá ustát při srovnání s ucházející strašidelnou zábavou. Jenže pak přijde závěrečné deus ex machina a já hořce zaplakal. Křesťanství je pěkná věc, o tom žádná, ale řešit s ním svízelné situace s psychopatem z podsvětí, to už mi přijde trochu moc. A tak všechna ta legrace vzala na konci dost za své, bohužel.... celý text
Konec kruhu
2007,
Tom Egeland
Dvě věci se norskému spisovateli Tomu Egelandovi upřít nedají - má talent vyprávět a má to v hlavě srovnané. To první pochopíte v průběhu deseti stran, to druhé oceníte v závěrečném doslovu, ve kterém mluví o fabulačním kouzlu konspiračního thrilleru. Konec kruhu si tak mou oblibu získal se vším všudy - správně trhlá hlavní postava, ich-forma vyprávění, mystická zápletka. Bohužel po sympatickém rozjezdu se do konce příběhu už spíše polemizuje, než že by probíhala nějaká akce. I sám autor přiznává, že jde o román o zločinu bez zločinu, což se na něm dost podepisuje. Archeolog Bjørn Beltø sice hned zkraje uzme padouchům tajemný artefakt, jenže následně jen chodí z místa na místo a ptá se všech možných individuí, co že by ve schránce mohlo být. Ano, on ji celou dobu neotevře - vnitřek by mohl dojít úhony. Díky tomuhle nedostatku u mě kniha dost klesla, to ale nic nemění na tom, že jste-li již přehlceni Robertem Langdonem nebo agentem Pendergastem, můžu ji s čistým svědomím jen doporučit.... celý text
Mrtví ve člunu
2005,
Henning Mankell
Bohužel ani druhý případ Kurta Wallandera můj despekt k sérii moc nevylepšil. Zápletka je naštěstí vystavěná jinak než u předchozí knihy, ovšem trpí naprosto stejnými problémy - neopodstatněná ukecanost, nudné postavy, závěr na zabití. Obzvláště ten konec, který prakticky zopakoval to, co Henning Mankell předvedl v jedničce (tedy naprosto irelevantní vysvětlení nejzajímavějšího bodu zločinu), rozdrásalo moje nervy nejvíc. Tohle se prostě nedělá. Ale abych nepůsobil úplně zatrpklým dojmem - Mrtvým ve člunu se musí přiznat, že jsou lepším románem než Vrazi bez tváře. Tam se děj dost dlouho neposouval, tady se naopak díky cestě do Rigy vývoj neustále proměňuje. Pohyb v čerstvě postkomunistické zemi, kde levá ruka neví, co dělá pravá, natož aby věděla, co dělá všech deset prstů, to má vždycky svoje grády. Časem zkusím další díly, ale přiznám se, že zatím je spokojenost spíše vlažná. Jsou tu dobré momenty, ovšem utopené ve velkém množství pro mě nezajímavých nářků a hloubavých úvah.... celý text
Vrah bez tváře
2001,
Henning Mankell
Co se Vrahům bez tváře nedá upřít, je dobrý začátek a pěkně rozehraný zločin zabití dvou obyčejných farmářů v důchodu. Jenže pak začal děj nesmyslně klopýtat, přičemž vyšetřování policie ustrnulo ve slepém oťukávání jedné teorie po druhé, až se nakonec povedlo kápnout na tu pravou. A i když je vyústění zajímavé a mrazivě realistické, z nějakého mně nepochopitelného důvodu nijak nesouvisí s původně nalezenými, především pak detailně zachycenými, stopami. Pravidla detektivky jako by byla Henningu Mankellovi pro smích. Autor svéhlavě kombinuje psychologický román s detektivkou, přičemž u mě nezafungovala ani jedna rovina. Jenže to už je můj problém se skandinávskou krimi celkově - raději mám zápletku s činnými hráči, než mudrování nad zkažeností vesmíru a osobní dramata vůbec. Slavný dojem tak ve mně nezanechala ani postava Kurta Wallandera, věčného stěžovatele na těžkosti života. Ovšem zapeklitý případ vyřešil (sice pomocí náhody, ale budiž), pročež nějaké ty body u poroty přeci jen má.... celý text
Otevřená sezóna
2010,
Charles James Box
Silnou stránkou C. J. Boxe je bezesporu láska k divoké přírodě. Bravurně zvládá zachytit krásu nespoutaného Wyomingu, jež na vás dýchne rozlehlostí, čistotou a hlavně opravdovostí. Jenže to je tak všechno, co mě na jeho Otevřené sezóně bavilo. Revírník Joe Pickett je takový standardní prototyp hrdiny, vedlejší postavy mají často roli pouze doprovodného křoví a zápletka je oproti nabízeným možnostem dosti přímočará. Až mi bylo chvílemi Picketta líto, že mu tak dlouho trvá, než si dá dvě a dvě dohromady. A to se ani nezmiňuji o tom, že autor už od prvních stran vkládá řešení případu do rukou malé holky a vy musíte stovku stran čekat, než se její vedlejší linie spojí s tou hlavní, aby události konečně nabraly spád. Takže za mě průměr. Kulisy zajímavější než kriminální motiv, kterýžto chytne grády v podstatě až v závěru, kdy dojde na střílení. To se pak ale karty osudu hlavního protagonisty zajímavě vyloží. Což mile překvapilo, ovšem pro otevření dalších knih je to naneštěstí trochu málo.... celý text