trudoš
přečtené 6905
Dvojitý orel
2007,
James Twining
Jednoduchá a po řemeslné stránce solidně napsaná dobrodružka z prostředí vysoké zlodějiny. Ale nic víc, nic míň. Krátké kapitoly a rychlý děj měly za následek, že jsem knihu moc dlouho netahal, ovšem žádné závratné nadšení se nedostavilo. Postavy jsou předvídatelné, děj je předvídatelný, konec je předvídatelný, dialogy jsou předvídatelné, a dokonce i informace uvnitř obsažené jsou předvídatelné. Skoro až si člověk musí klást otázku, proč by mělo stát za to to číst? No přece pro zábavu, ne? Abych byl upřímný, u devadesáti procent odpočinkové literatury na originalitu zvysoka kašlu, hlavně když to šlape. A v tomhle ohledu James Twining nezklamal. Je fakt, že trochu odlehčení by románu určitě neuškodilo a možná by mu to i pomohlo dostat se mezi konspirační esa, jako jsou Dan Brown, James Rollins či Steve Berry. Ovšem, co mu schází na popularitě, to bohatě vynahrazuje atraktivním hrdinou a jeho nestandardní typologií. Jen je škoda ne zcela využitého potenciálu.... celý text
Paganiniho smlouva
2011,
Lars Kepler
Prvním velkým plusem románu je, že hlavní postavou je kriminální vyšetřovatel Joona Linna, jenž mi byl sympatický už v Hypnotizérovi, jenže tam hrál druhé housle. Další plus je, že tentokrát se autoři vyhnuli hrocení dennodenních situací do extrému, při nichž jsem posledně získal dojem, že si ve Švédsku nemůžete dojít ani koupit housku, aniž by vás někdo nenapadl, neznásilnil či nezabil. Díky tomu působí vývoj daleko přirozeněji a nebrzdí ho situace pro zápletku nepodstatné. A do třetice oceňuji, že se manželé tentokrát vykašlali na milostné úhelníky. Takže ano, Paganiniho smlouva vlastně příjemně překvapila, hlavně proto, že jsem autorskou prvotinu v návalu trudomyslnosti zahodil širokým obloukem. Nejde o žádný detektivní zázrak, ovšem zbytečně strávený čas to pro mě také nebyl. Zůstaly mi sice záhadou překombinované způsoby vražd a závěr okopírovaný z nějaké telenovely by si zasloužil přepsat, ale jinak to byla vlastně docela fajn kriminálka k odpolednímu vypnutí mozkové činnosti.... celý text
Mrazivý den v pekle
2008,
Richard Hawke (p)
„Slečna Dashpebbleová byla někde na pochůzkách. Vzhledem k tomu, že neexistuje, je na pochůzkách prakticky neustále, ale to mi nebrání v tom, abych nevzal na vědomí její nepřítomnost.“ Tim Cockey skrývající se pod pseudonymem Richard Hawke přešel ze svérázné série detektivek s bezděčným pátračem-pohřebákem ke klasické drsné škole zasazené do moderního thrilleru. A tak tu máme soukromé očko pohybující se na hraně mezi zločineckým podsvětím a společenskou smetánkou, nenáviděn jedněmi a využíván druhými. Podtext přitvrdil, stejně jako váha témat, které autor zpracovává. Co však zůstalo, je jeho příznačný smysl pro humor, jenž temnější atmosféru skvěle odlehčuje. Druhá kniha v sérii je ovšem vystavěna o dost jinak než ta první, což je dáno především tím, že se v průběhu zápletky promění role ústředního hrdiny. A i když je děj přímočařejší, celková koncepce mi přišla roztříštěnější a víc bez nadsázky než předchozí Ďábel v ulicích. Přesto jako oddechovka pro dlouhou chvíli stále ideální volba.... celý text
Na Věrnosti
2012,
Tana French
Asi by bylo nejlepší, kdybych spisovatelce hned z kraje vysmekl poklonu. Málokdy se stane, že třetí kniha z cyklu překoná kvalitativně obě předchozí. O to víc, když Podoba tolik selhala v překombinovanosti. Co mě na románu Na věrnosti asi nejvíc sebralo, je skvěle zvládnutá sonda do nitra obyčejné irské familie. Chudá rodina s pěti dětmi a otcem alkoholikem, to je moje. Člověk se hned cítí jako doma a má vícero možností ztotožnit se s hrdiny, než by měl v prostředí americké smetánky s třemi služkami a jedním řidičem. Zápletka samotná je příjemně nekomplikovaná a přitom nápaditá. Tana Frenchová nehraje na překvapivá odhalení, ale spíše na psychologii zločinu samotného. Jeho příčiny a následky. Což se podepisuje především na posledních šedesáti stránkách, kdy je vrah znám a zbývá ho už jen konfrontovat. Přesto mě autorka bez problémů udržela v pozornosti do posledního řádku a nenechala vydechnout. V jejím světě totiž nic není tak úplně jednoduché a rozhodně nic není úplně černobílé.... celý text
V lesích
2010,
Tana French
V lesích se prostě občas dějí pěkně divné věci. A to by se mělo podtrhnout a vyvěsit na nástěnku. Což je asi i důvod, proč mě tahle kniha tak strhla – jako detektivka sice funguje ve zcela přirozených mezích (nemusíte se tedy bát, že vrahem je duch zahradníka), ale atmosféra mi prostě nedala možnost tu myšlenku odložit. Stále mě to nutilo začíst se ještě do další a další kapitoly, jen abych zjistil, jak ta tajemná minulost souvisí s ještě tajemnější přítomností. A naštěstí v závěru dokázala autorka ukázat moc pěkné karty, takže jsem jí tu cukrovou vatu uprostřed nakonec i odpustil. Z finálního rozřešení pak běhal mráz po zádech, navíc je tu pár opravdu hrůzostrašných scén, skvěle se pracuje s dětským vnímáním světa a jako žena zvládla Tana Frenchová výborně rozehrát vztahy mezi hlavními postavami. Román V lesích je jednoduše příklad toho, že se občas vyplatí sáhnout i po neznámém autorovi.... celý text
